ruský skladatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Modest Petrovič Musorgskij (rusky Модест Петрович Мусоргский, 9.jul./ 21. března 1839greg., Karevo – 16.jul./ 28. března 1881greg., Petrohrad) byl ruský skladatel a klavírista období romantismu, ke kterému jej však lze počítat jen okrajově. Daleko spíše mu lze přisoudit významnou roli v rámci typicky ruské školy „psychologického realismu“ a v oblasti hudebního impresionismu. Musorgskij dospěl k osobitě nekompromisní, autentické a citově hluboké hudební řeči, která předešla dobu, ve které žil. Jeho schopnost dosáhnout novými nekonvenčními prostředky pravého výrazu zůstává i dnes vzorem všem současným i budoucím skladatelům. Byl výrazně inspirován folklórem. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou opery (Boris Godunov, Ženitba), orchestrální (Noc na Lysé hoře) a klavírní (Obrázky z výstavy) skladby a významné jsou též jeho písňové cykly. Musorgskij byl hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele, Šostakoviče[1] a Prokofjeva. Byl hudebním samoukem.
| Modest Petrovič Musorgskij | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 9.jul. / 21. března 1839greg. Karevo |
| Úmrtí | 16.jul. / 28. března 1881greg. (ve věku 42 let) Petrohrad |
| Příčina úmrtí | infekční onemocnění |
| Místo pohřbení | Tichvinský hřbitov |
| Alma mater | Nikolajevská jezdecká škola Petrišule |
| Povolání | hudební skladatel, klavírista, libretista a voják |
| Významná díla | Boris Godunov Obrázky z výstavy Noc na Lysé hoře |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Je po něm pojmenován kráter Mussorgskij na planetě Merkur.[2]
Modest Petrovič Musorgskij pocházel z vážené důstojnické rodiny. Narodil se ve vesnici Karevo ve Pskovské oblasti a v klidném venkovském prostředí prožil prvních deset let svého života. Základy hudebního vzdělání získal od své matky, projevoval velké hudební nadání. V roce 1849 se rodina přestěhovala do Petrohradu, kde studoval současně gymnázium a klavírní hru u A. Gerkeho. Po třech letech přestoupil do učiliště gardových poddůstojníků, protože podle rodinné tradice měl před sebou vojenskou kariéru.[3] Po maturitě byl dva roky důstojníkem maloměstské posádky Preobraženského pluku.
Důležitým mezníkem jeho života bylo jeho seznámení se s členy tzv. Mocné hrstky v roce 1856. Balakirev přiměl Musorgského, aby věnoval pozornost hudebním aktivitám.[3] [4]Musorgskij se pod jeho vedením vrátil ke studiu hudební literatury, četl orchestrální partitury, analyzoval harmonii, kontrapunkt a formu v dílech uznávaných ruských a evropských skladatelů a rozvíjel dovednost jejich kritického hodnocení. Učil se kompozici a instrumentaci. Poctivě cvičil a velmi brzy získal jméno vynikajícího klavírního improvizátora, jakkoli domácí kritika ho označovala za nadaného diletanta, který neovládá hudební formu. Jeho první veřejně publikovanou skladbou byla klavírní polka Podpraporčík (1852).[4] Měl také krásný baryton a často zpíval na domácích koncertech v petrohradských salonech.
V roce 1858 Musorgskij opustil vojenskou službu, i když si uvědomoval, že tím ztrácí existenční jistoty.[4] V té době se zhoršil jeho psychický stav a trvalo dva roky, než se uzdravil. Musorgskij konečně nalezl svůj ústřední zájem a cíl, který zúročoval skladatelskou prací. Napsal scherzo B-dur, které bylo v roce 1860 provedeno na koncertě Ruské hudební společnosti pod taktovkou Antona Rubinsteina.[3] Následovalo další scherzo (cis moll) a pokoušel se o složení opery.
Po zrušení nevolnictví v roce 1861 rodina přišla o velkou část majetku a Musorgskij přešel na post ministerského úředníka. I tuto funkci velmi brzy změnil na místo správce lesního úřadu. Po celý život trpěl těžkými depresemi a v žádném svém povolání proto nebyl spokojen, časté změny pro něj byly typické.
Po matčině smrti (1865) se jeho deprese prohlubovaly, období systematické práce se zkracovala. [4]Určitý čas strávil na usedlosti svého bratra, kde v klidném prostředí složil čtyři ukolébavky, které patří mezi jeho mistrovská díla. [3] Potom sdílel malý byt s Rimským-Korsakovem až do roku 1872. Začal pracovat na opeře Boris Godunov podle stejnojmenné tragédie A.S.Puškina. V roce 1869 dokončil první verzi, která však byla vedením Mariinského divadla odmítnuta. Přepracovaná verze měla premiéru až v roce 1874, přes počáteční úspěch se jí však náležitého ocenění dostalo až po skladatelově smrti. Z této doby pochází i série skladeb Noc na Lysé hoře, inspirovaná ruskými literárními díly a legendami.
Počátkem sedmdesátých let měl na Musorgského psychický stav negativní vliv postupný úpadek Mocné hrstky, který vnímal jako ústupek hudební konformitě a kritika jeho tvorby ze strany přátel, především Balakireva a Rimského-Korsakova. Propadal alkoholismu a jeho již tak výrazná psychická nestabilita kulminovala. Musel opustit státní službu, ztratil trvalý zdroj příjmů a byl odkázán na příležitostné výdělky a finanční podporu přátel. Protože pracovních období ubývalo, psal někdy horečně. Pracoval na operách Chovanština a Soročinský trh, vznikl cyklus skladeb pro klavír Obrázky z výstavy,[4] písňové cykly Bez slunce nebo Písně a tance smrti. [3]
Od roku 1878 byl několikrát hospitalizován a zemřel ve věku dvaačtyřiceti let v petrohradské vojenské nemocnici, kam byl umístěn po záchvatu deliria tremens. Z pobytu v nemocnici pochází Musorgského portrét, který několik dní před jeho smrtí namaloval Ilja Repin. Musorgskij byl pohřben na Tichvinském hřbitově v Petrohradě.
Osou Musorgského tvůrčího zájmu je problém lidské svobody v dějinách i v současnosti. Realismus je jeho základním kritériem, proto je hudební výraz někdy až drsný a vymyká se soudobým uměleckým formám. Přesto však Musorgského hudba strhuje obrovským citovým nábojem. Používá volné hudební formy, aby mohl bezprostředně prezentovat psychické stavy a pocity. Obrovské úsilí Musorgského plně vyjádřit vlastní představu dalo zejména v hudebním dramatu vznik zcela novátorské hudební řeči, jeho progresivní a nezatížený přístup vytváří autentický a strhující hudební výraz, který v mnohém přesahuje manýrismus, který je přítomen v mnoha dílech té doby (kontralaterálním příkladem může být např. Richard Wagner nebo Ferenc Liszt). Musorgského melodika vyrůstá z intonačních základů vzrušené slovní melodie řeči (v tomto ohledu působil též na Janáčka). Pro svoji až psychologickou pronikavost a syrovost hudebního výrazu nemohl být Musorgskij svou dobou uznáván, dnes je ovšem považován za jednoho z nejsvébytnějších hudebních skladatelů všech dob. Jeho nejvýznamnějšími díly, v nichž se střetávají všechny objevné rysy jeho práce, jsou opery, jejichž vrchol tvoří opera Boris Godunov. Jakkoli je Musorgského instrumentální a symfonická hudba potlačena zájmy hudebně-dramatickými, zanechal i zde díla světově proslulá – klavírní Obrázky z výstavy (Картинки) a orchestrální Noc na Lysé Hoře (Ночь на Лысой горе) inspirované kupadelnými svátky. Složil 65 písní, mnoho na své vlastní texty. S velkou živostí a realisticky v nich popisuje scény z ruského života, reprodukuje hovorový ruský jazyk.
Na popularizaci Musorgského hudby má velkou zásluhu Nikolaj Rimskij-Korsakov, který se několik let po jeho smrti věnoval úpravě a instrumentaci jeho skladeb pro velká koncertní pódia.
Přes tragický životní osud a relativně krátký čas, po který se věnoval kreativní hudební činnosti, zanechal Musorgskij dílo, které svým významem přesahuje dobu a není ani nečetné, jakkoli některé skladby zůstaly nedokončeny. Zahrnuje především skladby pro klavír, opery, písňovou tvorbu a orchestrální skladby.
Rimskij-Korsakov napsal o Musorgského díle toto: „Jeho dílo je plné kazů, hemží se těžkopádnými a nesouvislými harmoniemi, šokujícími pasážemi, úžasně nelogickými modulacemi nebo nesnesitelně dlouhými úseky, které dokonce ani modulaci nemají a jsou špatně napsané. ... Musorgskij by potřeboval své dílo upravit pro účely praktické a umělecké, aby bylo vhodné pro interpretaci a aby jej mohli patřičně ocenit ti, kteří obdivují Musorgského genia. Pokud tak neučiní, budou se zabývat pouze studiem jeho výstředností a hříchů na umění.“[zdroj?]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
