Model ΛCDM
From Wikipedia, the free encyclopedia
Model ΛCDM je parametrizací kosmologického modelu velkého třesku, ve kterém se vesmír rozpíná s nenulovou kosmologickou konstantou, označenou jako Λ (velké lambda; jinými slovy – obsahuje temnou energií), a obsahuje studenou temnou hmotu (cold dark matter – CDM). Často se označuje za standardní kosmologický model založený na velkém třesku, protože je to nejjednodušší model, který poskytuje rozumnou shodu s následujícími pozorováními:
- existence a struktura kosmického reliktního záření
- obrovské struktury v rozložení galaxií
- množství vodíku (včetně deuteria), helia a lithia
- zrychlování rozpínání vesmíru, pozorované při vzdálených galaxiích a supernovách
Tento model předpokládá, že obecná teorie relativity je správná teorie gravitace v kosmologických měřítkách. Objevila se koncem 90. let 20. století jako kosmologie souladu, po období ve kterém se různé pozorované vlastnosti vesmíru zdály navzájem neslučitelné a neexistoval žádný konsenzus pro složení energetické hustoty vesmíru. Přidáním teoretických modelů vysvětlujících inflační fázi, původ kosmologické konstanty (kvintesence apod.) a jiných prvků, které v současnosti navrhuje a zkoumá kosmologie, lze model ΛCDM dále rozšiřovat.
Existují i alternativní modely k modelu ΛCDM, nabízející odlišné přístupy k vysvětlení pozorovaných dat. Jedná se například modifikovaná newtonovská dynamika, modifikovaná gravitace variace hustoty hmoty ve vesmíru.[1]