československý diplomat a legionář From Wikipedia, the free encyclopedia
Miroslav Plesinger-Božinov (8. června 1883, Lobkovice[1] – 17. ledna 1963, Praha[2]) byl český legionář, politik a diplomat, který se významně zasloužil o vznik a rozvoj prvorepublikového Československa.
Ing. Miroslav Plesinger-Božinov | |
---|---|
Ing. Miroslav Plesinger-Božinov | |
Československý vyslanec v Nizozemí | |
Ve funkci: 1928 – 1933 | |
Předchůdce | Pavel Baráček-Jacquier |
Nástupce | Ivan Krno |
Československý vyslanec v Dánsku | |
Ve funkci: 1920 – 1927 | |
Předchůdce | nově zřízený úřad |
Nástupce | Bohdan Pavlů |
Narození | 8. června 1893 nebo 8. června 1883 Lobkovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 17. ledna 1963 nebo 18. ledna 1963 Praha Československo |
Místo pohřbení | Neratovice |
Choť | Anna Plesingerová-Božinová |
Děti | Dagmar Plesingerová-Božinová dcera |
Profese | diplomat a politik |
Commons | Miroslav Plesinger-Božinov |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v rodině rolníka Josefa Plesingera (1857–1916) a jeho ženy Marie, rozené Janouškové a ovdovělé Roškotové v Lobkovicích v Palackého ulici č.17 (otec Josef byl později v Lobkovicích starostou). Vystudoval Českou vysokou školu technickou v Praze, obor stavebního inženýrství.[2] Již za studií přispíval do Časopisu pokrokového studentstva a do Samostatnosti. V roce 1915 vyslal dr. Edvard Beneš tajně Miroslava Plesingera do Švýcarska za Tomášem G. Masarykem a vybavil jej pasem na jméno bulharského hudebního skladatele Vasil Atanas Božinov. Pod tímto jménem Plesinger později vystupoval i v rámci dalších zahraničních aktivit, až si v roce 1923 dal bulharské příjmení úředně připojit ke svému původnímu jménu jako Miroslav Plesinger-Božinov.[2].
Ze Švýcarska byl na jaře 1918 povolán do ústředí Československé národní rady v Paříži. Ve Francii zůstal i po vzniku Československa a v roce 1919 byl členem československé delegace na mírových jednáních ve Versailles. V červenci 1919 byl jako první diplomatický zástupce Československa do Nizozemí, kde s titulem chargé d'affaires dočasně vedl diplomatické zastoupení. V letech 1920–1927 byl československým vyslancem v Dánsku, kde se zpočátku potýkal s nedůvěrou dánské vlády k nové Československé republice, během let zde ale nakonec získal řadu cenných kontaktů. Stál u zrodu Dánsko-československé obchodní komory, ve spolupráci s přáteli z uměleckých kruhů organizoval také řadu kulturních akcí.[3][4] V letech 1927–1928 působil v Praze na ministerstvu zahraničí jako ministerský rada a v letech 1928–1933 byl vyslancem v Nizozemí. V této funkci měl zásadní podíl na zřízení Památníku J. A. Komenského v Naardenu. Kvůli nesrovnalostem ve financování byl v roce 1933 odvolán a v roce 1935 předčasně penzionován.
Roku 1912 se oženil[5] s Annou Cerhovou (1883–1977), která patřila k prvé generaci malířek – studujících v dámské škole pro kreslení a malbu Uměleckoprůmyslové školy v Praze (1898–1899); měli pět dětí. Nejmladší dcera Dagmar Plesingerová-Božinová (1926–2012) byla herečkou divadla F. X. Šaldy v Liberci. Anna Plesingerová-Božinová se ve své tvorbě věnovala především krajinomalbě z cest (jižní Čechy, Slovinsko, Nizozemí), ztvárněné technikami akvarelu nebo olejomalby[6].
Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Plesinger v 50. letech 20. století zatčen a v roce 1953 odsouzen na 1 rok a 9 měsíců za napomáhání útěku Karlu Erbanovi z Československa. Vazba ve věznici na Pankráci mu podlomila zdraví.[2]Zemřel 17.1.1963 a byl pohřben na hřbitově v Neratovicích.
V roce 1992 byl Ing. Miroslav Plesinger-Božinov rehabilitován a 27. května 2007 mu byla na hřbitově v Neratovicích odhalena pamětní deska[7].[2] Od roku 2008 nese jeho jméno jedna ze dvou neratovických základních škol. Základní škola Ing. M. Plesingera-Božinova[2] se nachází ve Školní ulici 900.
Obrazy Anny Plesingerové-Cerhové se dostaly do Oblastní galerie v Liberci. Větší soubor předmětů historické nebo umělecké hodnoty zakoupilo Národní muzeum v Praze v roce 2016 z dědictví po Plesingerově dceři.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.