česká novinářka a překladatelka From Wikipedia, the free encyclopedia
Milena Jesenská (10. srpna 1896, Praha[1] – 17. května 1944, koncentrační tábor Ravensbrück, Německo) byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka.
| Milena Jesenská | |
|---|---|
 Milena Jesenská | |
| Narození | 10. srpna 1896 Praha,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. května 1944 (ve věku 47 let) koncentrační tábor Ravensbrück,  Německá říše |
| Příčina úmrtí | selhání ledvin |
| Pseudonym | Milena |
| Povolání | novinářka, spisovatelka, překladatelka |
| Témata | žurnalistika, publicistika, překlad a editace |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} II. třídy (1996)Spravedlivý mezi národy |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Manžel(ka) | Ernst Polak (1918–1925) Jaromír Krejcar |
| Děti | Jana Krejcarová |
| Rodiče | Jan Jesenský |
| Příbuzní | Růžena Jesenská (teta) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodila se v rodině pražského univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947) a jeho ženy Mileny, rozené Hejzlarové (1874–1913[2], dcery školního inspektora dr. Františka Hejzlara).[3] Bydleli na Starém Městě v domě čp. 377/I v Ovocné ulici (dnes ulice 28. října). V sedmnácti letech Mileně matka zemřela a Jesenská zůstala sama se svým otcem. Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, v německo-židovské intelektuální společnosti kolem kavárny „Cafe Arco“ (na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice) se seznámila mj. se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem.
Na přání svého otce studovala v Praze na Karlově univerzitě medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20 letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce se za něj provdala a v roce 1918 se s ním přestěhovala do Vídně. S otcem (částečně kvůli vzdorovitému sňatku) přerušila na čas téměř všechny styky. Manželství s Ernstem Pollakem se záhy dostalo do krize. Vzhledem k manželovým nízkým příjmům začala dávat hodiny češtiny (mezi její žáky patřil např. rakouský spisovatel Hermann Broch) a začala se živit překlady a novinařinou. Překládala z němčiny pro české noviny a externě také přispívala fejetony do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin a brzy si vybudovala pověst výborné novinářky.
V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer (Topič), a proto napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná spolupráce a korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Jejich přátelství bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím prvním překladem Kafky do češtiny, posléze přeložila do češtiny i Kafkův Proces, Rozjímání a Ortel. Kromě Franze Kafky se znala osobně i s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Krausem, Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou.
Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a v roce 1925 zpět do Prahy, kde se podruhé provdala, a to za českého architekta Jaromíra Krejcara. V roce 1928 se jim narodila dcera Jana („Honza“), pozdější spisovatelka Jana Krejcarová–Černá (1928–1981). Jesenská patřila k pražské literární scéně, před válkou kosmopolitní, a uplatnila své literární schopnosti především jako novinářka. Mimo Peroutkovy Přítomnosti, kterou vedla v letech 1938 až 1939, přispívala také do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy, roku 1926 byla krátce redaktorkou týdeníku Pestrý týden. V deníku České slovo vedla rubriku Ženská hlídka, v níž radila hospodyňkám s vařením a vedením domácnosti. Ačkoliv sama tyto praktické znalosti neměla, tlumočila své rady a recepty z dopisů čtenářek a bavila se jejich mystifikací.
Jako řada českých levicových intelektuálů a literátů První republiky (např. Jaroslav Seifert) i ona krátce sympatizovala s komunistickou stranou a psala i do novin Svět práce. V domě v Žitné ulici (který projektoval Krejcar) se scházela levicová kulturní společnost (býval tam hostem například Julius Fučík). Poté, co se dozvěděla o zločinech stalinismu, v roce 1936 z KSČ vystoupila. Jesenská trpěla revmatismem, vážně nemocná začala být po porodu dcery. Stala se závislou na morfiu (závislosti se zbavila až v roce 1938). Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem.
Po připojení zbytku Čech a Moravy k třetí říši se aktivně účastnila protinacistického odboje a pomáhala při emigraci řadě židovských rodin. V listopadu 1939 byla pro svou protinacistickou činnost zatčena. Následujícího roku byla deportována tzv. „na převýchovu“ do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně a byla morální oporou ostatním vězeňkyním. V Ravensbrücku také potkala Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku, která o ní napsala knihu. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944 na selhání ledvin.
Přestože byla významnou českou novinářkou a překladatelkou v období první republiky, stala se celosvětově známá především jako blízká přítelkyně Franze Kafky (vedle Felice Bauerové a Julie Vohryzkové) – „Kafkas Freundin Milena“ („Kafkova přítelkyně Milena“). Její tvorba – fejetony, články, svědectví a reportáže o meziválečné střední Evropě, problematice jejích společností a jejích vztahů – se dočkala zaslouženého světového uznání až po druhé světové válce. Roku 1996 jí byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. V roce 1995 byla institucí Jad vašem poctěna udělením ceny Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě.
Jménem Mileny Jesenské je též pojmenována mezinárodní žurnalistická cena[5] a Zvláštní cena Mileny Jesenské novinářské ceny Česko-německého fondu budoucnosti za "činy, vyjadřující občanskou statečnost a zasazující se o multikulturní porozumění, toleranci a soužití obyvatel obou zemí ve společné Evropě"[6].
anglicky:
francouzsky:
německy:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
