českoamerický architekt, autor vzpomínkové literatury a několika knížek určených dětem From Wikipedia, the free encyclopedia
Michal Kraus (Michael J. Kraus) (28. června 1930, Náchod [p 1] – 17. prosince 2018, Needham (Boston), Massachusetts, USA)[2] byl českoamerický architekt, autor vzpomínkové literatury a několika knížek určených dětem.[3]
| Michal Kraus | |
|---|---|
| Jiná jména | Michael J. Kraus |
| Narození | 28. července 1930 nebo 28. června 1930 Náchod, [p 1]  Československo |
| Úmrtí | 17. prosince 2018 (ve věku 88 let) Needham (Boston), Massachusetts,  Spojené státy americké |
| Bydliště | Náchod |
| Vzdělání | maturita, vysoká škola |
| Povolání | architekt |
| Zaměstnavatel | Stubbins Associates (později Jacobs) |
| Choť | Ilana (rozená Eppensteinová)[1] |
| Děti | Dana, Tamara |
| Rodiče | otec: Karel Kraus (8. 5. 1891 – 11. 7. 1944); matka: Lotte (Lola) (rozená Goldschmidová) (26. 3. 1898 – 8. 1. 1945)[1] |
| Příbuzní | dědeček: Josef Kraus; babička: Wilhelmina (rozená Franková); dědeček: Max Michael Goldschmid; babička: Matilda (rozená Neumannová).[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
_(26277332396).jpg)
Michal Kraus přišel na svět 28. června 1930 jako jediný potomek manželů Krausových v trutnovské porodnici,[2] ale oficiálním místem jeho narození byl Náchod. [p 1] Narodil se do židovské rodiny.[1] Otcem Michala Krause byl náchodský praktický lékař (a specialista na kožní nemoci[1]) Karel Kraus[2] (8. května 1891 – 11. července 1944), syn náchodského obchodníka s textilem Josefa Krause[2] a jeho druhé manželky Wilhelminy (rozené Frankové).[1] Jeho otec Karel Kraus vystudoval (v letech 1901 až 1908) německé benediktinské gymnázium v Broumově a v roce 1910 získal lékařský diplom na univerzitě ve Vídni.[1] Matkou Michala Krause byla Lotte (Lola) (rozená Goldschmidová)[2] (26. března 1898 – 8. ledna 1945), dcera náchodského obchodníka Maxe Michaela Goldschmida a Matildy (rozené Neumannové).[1] Dne 14. března 1928 oddal jeho rodiče v Náchodě český rabín dr. Gustav Sicher.[1] V září roku 1936 nastoupil Michal Kraus do 1. třídy Obecné školy chlapecké T. G. Masaryka v Náchodě.[1] Podepsání Mnichovské dohody jej zastihlo na podzim roku 1938 jako žáka 3. třídy a po nastolení protektorátu si před prázdninami roku 1939 přinesl domů na posledním svém vysvědčení samé výborné.[1] Postupné zavádění norimberských zákonů už mu neumožnilo pokračovat dále ve školní docházce, jeho otec mohl léčit výlučně jen židovské pacienty.[1] [p 2] Opatření proti židům se postupem doby víc a víc stupňovala [p 3] V Náchodě a dalších obcích byl 5. června 1941 proveden soupis všech zde žijících Židů (základ pro následnou deportaci do ghett a koncentračních táborů).[1] Otcův bratr Arnold a jeho manželka Bianka (Bianca) Krausová se museli vystěhovat ze svého bydliště a v prosinci roku 1941 našli dočasné útočiště ve vile Krausových, ale již v květnu 1942 museli Krausovi svůj dům opustit a přestěhovat se do jedné místnosti bez vody v náchodské Židovské ulici.[1] Dne 14. prosince 1942 začal hromadný odsun židovského obyvatelstva z Náchodska a do transportu „Ch“ do terezínského ghetta byli k tomuto datu zařazeni i Krausovi.[1]
Z náchodského nádraží bylo 14. prosince 1942 deportováno do terezínského ghetta asi 250 osob.[1] Na první zastávce v Hradci Králové jim bylo odebráno zlato, stříbro, cenné předměty a peníze a každá z transportovaných osob obdržela číslo, které si musela pověsit kolem krku.[1] (Michal Kraus měl číslo „Ch 320“.[1]) Zastávka v Hradci Králové trvala dva dny a poté vlak pokračoval přes Prahu do Terezína.[1] Z bohušovického nádraží následoval hodinový pochod do ghetta.[1] Michal Kraus v Terezíně žil nejprve společně s matkou v domě „L-425“, následně pak v Hannoverských kasárnách v domově pro chlapce, později se přestěhoval do „Q-609“.[1] První číslo časopisu „Kamarád“, jehož redaktorem byl Ivan Polák z Náchoda, vyšlo 29. října 1943 a Michal Kraus v něm začal uveřejňovat na pokračování svůj román „Poklad Ralpha Langdona“.[1] Jeho činnost byla ale přerušena 14. prosince 1943, kdy byli Krausovi transportem „Dr“ deportováni z terezínského ghetta do rodinného tábora v Osvětimi II Birkenau.[1] [p 4]
Dne 17. prosince 1943 o půl dvanácté v noci dorazil vlak na místo určení (Birkenau).[1] V rodinném táboře BIIb byli lidé jak ze starého transportu z Terezína (ze září 1943) tak i z prosincového, jímž dorazil i Michal Kraus.[1] Setkal se zde i s vedoucím mládeže Fredy Hirschem (ten přijel z Terezína se zářijovým transportem), který již v Terezíně (a stejně i zde v Birkenau) vymohl pro děti mnoho úlev a umožnil jim provozovat sport i jiné činnosti.[1] Michal Kraus již od února 1944 chodil na celé dny pracovat (bylo mu třináct a půl roku).[1] Dne 7. března 1944 bylo mnoho osob ze zářijového transportu přemístěno do karanténního tábora BIIa (a následujícího dne 8. března 1944 usmrceno v plynových komorách).[1] S nimi zahynul i Fredy Hirsch.[1] (Obdobným způsobem končily všechny transporty, které přijížděly do Birkenau, z Polska, Itálie, Maďarska a z jiných států obsazených Němci.[1]) Michal Kraus byl spolu s dalšími 88 chlapci vybrán na práci poslíčků při likvidaci tzv. rodinného tábora v Osvětimi II dne 6. června 1944. [p 5] S přibližující se frontou zahájili Němci evakuaci koncentračního tábora Osvětim a Michal Kraus byl zařazen dne 18. ledna 1945 do transportu smrti. Tehdy absolvoval třídenní 90 km dlouhý pochod smrti k železniční zastávce v Loslau (dnes Wodzisław Śląski) a následně přežil čtyřdenní cestu vlakem v otevřených vagonech v mrazu, bez jídla a teplého oblečení do koncentračního tábora Mauthausen.[1]
Po necelých dvou měsících pobytu v Mauthausenu (od února 1945 do dubna 1945) byl Michal Kraus z tábora „2“ poslán do pobočného tábora v Melku, ale koncem dubna 1945 byl opět vrácen do Mauthausenu (do tábora „3“), odkud byl posléze přemístěn do tzv. „Zeltlageru“ (přezdívaného „tábora mrtvých“), kde s ostatními vězněnými prožil deset dní o hladu, zimě, bez pokrývek v barácích s hliněnou podlahou obklopených kalužemi vody.[1] Dne 28. dubna 1945 se dostal do třídenního 60 kilometrového pochodu smrti z Mauthausenu do pobočného tábora v Gunskirchenu, kde se ve dnech 5. května až 6. května 1945 dočkal osvobození americkou armádou.[1]
Michal Kraus druhou světovou válku přežil, ale jak oba jeho rodiče, tak i většina jeho příbuzných nikoliv.[2] Po skončení druhé světové války si svoje čerstvé zážitky doplnil do deníku, který si během věznění vedl a který neplánoval „nikdy“ zveřejnit (viz dále).[1] Po osvobození Československa se musel nejprve léčit ve vojenské nemocnici v Hörschingu u Lince, protože v zajetí onemocněl tyfem.[1] V červnu 1945 se vydal na cestu domů přes Linec, Melk, Vídeňské Nové Město a odtud pěšky asi 100 km do Bratislavy.[1] Vlakem do Prahy dorazil přesně na den svých patnáctých narozenin tj. 28. června 1945, ale svoji první noc v hlavním městě strávil (jako bezprizorní) pod stolem na Masarykově nádraží.[1] Druhý den se dozvěděl, že ani jeho otec a ani jeho matka nežijí a jako sirotka bez jakýchkoliv finančních prostředků, majetku, příbuzných a bez možnosti vrátit se domů se jej ujal Přemysl Pitter, jenž Michala další den dovezl do ozdravovny v Kamenici u Prahy (a později do Štiřína).[1] Na studia se začal Michal připravovat v srpnu 1945 poté, co našel útočiště v České Skalici u Věry Lövenbachové.[1] Nakonec zakotvil v Náchodě, kde se patnáctiletého hocha ujala rodina Rudolfa Becka a jeho ženy Vilmy Beckové.[2] U Beckových žil od září 1945 do jara 1948.[1] Náchodské gymnázium studoval Michal Kraus až do jara 1948, ale ještě před maturitou díky americké židovské organizaci Joint Distribution Committee (JDC) jako sirotek v létě roku 1948 emigroval do Kanady.[2]
V Kanadě dokončil středoškolská studia a navázal na ně (od září 1949) studiem architektury na McGillově univerzitě v Montrealu.[2] V září roku 1951 se přestěhoval do domu svého bratrance Františka Krause v americkém New Jersey, pokračoval ve studiu v New Yorku na Kolumbijské univerzitě[2] a po absolutoriu v roce 1955 pracoval jako architekt.[1] Studijní cestou po Evropě (od září 1957 do června 1958) načerpal odbornou praxi v oboru architektura.[1] Jako architekt pak dále pracoval (od října 1959 do dubna 1964) v Londýně a poté v Ženevě.[1] Tady se seznámil se svojí budoucí manželkou (sňatek v květnu 1963 v Tel Avivu, svatební cesta do Prahy a do Náchoda) – studentkou medicíny Ilanou Eppensteinovou.[1] V roce 1964 se manželé Krausovi přistěhovali do New Yorku, kde se jim narodila dcera Dana.[1] Po roce 1967 žili nejprve v městě Brookline (Massachusetts) nedaleko Bostonu[2] a narodila se jim druhá dcera Tamara.[1] Michal Kraus pracoval dlouhá léta v architektonické společnosti Stubbins Associates (později Jacobs) a to až do roku 2014, kdy dovršil 84 let věku.[2] Michal Kraus byl dědečkem jednoho vnoučka a třech vnuček (žijí ve Vermontu a v Kalifornii).[2] Na svých cestách do Evropy (manželé Krausovi rádi cestovali) nezapomínal zavítat do Náchoda.[2] Za podpory náchodského muzea a přátel vydal v roce 2012 knižně svoje zážitky z nacistických koncentračních táborů z druhé světové války pod názvem Deník 1942-1945 [p 6] (v anglickém překladu vyšla kniha pod názvem Drawing the Holocaust, protože obsahuje i Krausovy dětské kresby; dílo bylo přeloženo do několika jazyků).[2] Michal Kraus zemřel 7. prosince 2018 v Needhamu (Boston, Massachusetts, USA).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
