systém podzemní dráhy pod Teheránem, hlavním městem Íránu From Wikipedia, the free encyclopedia
Metro v Teheránu (persky مترو تهران, Metro-ye Tehrān) je systém šesti linek podzemní dráhy a jedné linky příměstské železnice pod Teheránem, hlavním městem Íránu. Se svými sedmi linkami se jedná o největší a jedno z nejrušnějších meter na středním východě.[1]
| Metro v Teheránu | |
|---|---|
 Logo Teheránského metra | |
 | |
| Základní informace | |
| Stát | Írán |
| Město | Teherán |
| Délka sítě | 246,8 km |
| Počet linek | 7 |
| Počet stanic | 128 |
| Počet cestujících | 820 milionů (2018) |
| Datum otevření | 1999 |
| Linky | 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 |
| Parametry | |
| Rozchod koleje | 1435 mm |
| Vozy a zázemí | |
| Počet vozů | 1 254 |
| Mapa sítě | |
 Mapa Teheránského metra | |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Teheránská metro přepraví za den přes 3 miliony pasažérů, v roce 2018 jej použilo 820 milionů lidí. Délka linek k roku 2019 je 229 kilometrů.[2] Po dokončení stavebních prací a dostavbě dalších dvou linek bude celková délka 430 km.
Metro jezdí každý den od pondělí do neděle přibližně od 5:30 do 23:00. Jízdenka stojí 1000 Íránských rijálů, což odpovídá 5,30 Koruny české (k listopadu 2020)[3], bez ohledu na ujetou vzdálenost. Předplacené časové jízdenky stojí mnohem méně. V metru mohou senioři cestovat zdarma. Ve všech teheránských vlacích metra jsou první a polovina druhých vagónů z každého konce vyhrazeny pro ženy. Ženy mohou stále volně jezdit v jiných vozech.[4][5]
Prvotní plány na výstavbu metra byly položeny již v 60. letech 20. století. Realizovány ovšem mohly být až od roku 1982, a to kvůli problémům, jako byla Íránská revoluce, nebo Íránsko-Irácká válka.
V roce 1970 bylo vyhlášeno výběrové řízení na výstavbu, které vyhrála francouzská společnost SOFRETU. Ta ještě téhož roku začala připravovat předběžné návrhy. K roku 1976 byly zahájeny geologické průzkumy.
Výstavba metra byla zahájena v roce 1978. Netrvala však moc dlouho, a to s ohledem na Íránskou revoluci v roce 1979/1980. Pokračování se stavba dočkala v roce 1985, pokračovala však velmi pomalu kvůli válce s Irákem, přičemž někdy musely být práce i úplně zastaveny.
První linka, a to s číslem 5, byla otevřena k roku 1999.
| Linka | Otevřeno | Délka | Stanic | Typ |
|---|---|---|---|---|
| 1 | 2001 | 67,9 km | 32 | Metro |
| 2 | 2000 | 24,6 km | 22 | Metro |
| 3 | 2012 | 33,7 km | 24 | Metro |
| 4 | 2008 | 23,0 km | 22 | Metro |
| 5 | 1999 | 67,3 km | 12 | Příměstská železnice |
| 6 | 2019 | 10,0 km | 5 | Metro |
| 7 | 2017 | 20,3 km | 11 | Metro |
| Metro: | 149,1 km | 117 | ||
| Celkem: | 246,8 km | 128 | ||
| 8 | Plánované | 34 (plánováno) | Metro | |
| 9 | Plánované | 39 (plánováno) | Metro | |
| 10 | Plánované | 35 (plánováno) | Metro | |
| 11 | Plánované | 17 (plánováno) | Metro | |
Linka 1, na mapách kreslená červenou barvou, je dlouhá 28,1 km, z čehož vede 14,9 kilometrů pod zemí a 13,2 nad zemí. Na lince je 29 stanic, z toho 22 podzemních.[6][7] V roce 2018 byla denní přepravní kapacita 650 000 lidí. Vlaky se skládají vždy ze sedmi vagonů, které dohromady mají kapacitu 1 300 pasažérů. Maximální rychlost soupravy je 80 km/h, avšak z důvodu zastavení na stanicích vlak jede průměrně 45 km/h.
Linka 2, na mapě tmavě modře/fialově, byla otevřená v únoru roku 2000.[8] Je dlouhá 26 kilometrů, z toho je 19,6 km pod zemí. Na lince je 22 stanic,[7][9] přičemž Imam Khomeini je přestupní na linku 1.
Linka 3 vede ze severovýchodu na jihozápad. Spojuje tím jihozápadní čtvrtě Teheránu s jeho severovýchodní částí. Prochází přitom rušnými částmi hlavního města, čímž pomáhá zmírnit dopravní problémy.[10] První část linky (asi 7 kilometrů) byla otevřena v prosinci 2012, následujících 12 km se zprovoznilo k dubnu 2014.[11] Poslední část dlouhá asi 18 km se otevřela 22. září 2015. Tím metro získalo celkovou délku 37 km a svých dohromady 15 stanic.[12][13]
Linka je 22 kilometrů dlouhá, je na ní 18 stanic a spojuje západní část Teheránu s východní. Tato linka vede přes Ekbatan (západní Teherán) do Kolahdoozu (východní Teherán). V roce 2012 byla zahájena výstavba západního prodloužení linky 4 spojující Ekbatan s náměstím Chaharbagh. Toto rozšíření zahrnovalo 3 stanice. Dodatečná žlutá linka spojuje stanici Bimeh s letištěm Mehrabad. Tato má 2 stanice na terminálu 1 a 2 a terminálu 4 a 6.
Sekce 1 od náměstí Ferdowsi po Darvazeh Shemiran byla otevřena v dubnu 2008. Oddíl 2 z Darvazeh shemiran na náměstí Shohada byl otevřen v únoru 2009. Dne 24. května 2009 byla otevřena sekce 3 z náměstí Ferdowsi na náměstí Enghelab. Dne 23. července 2012 byly slavnostně otevřeny další dvě stanice spojující linku 4 s linkou 5.[14]
V současné době (2020) je na lince 4 v provozu 19 stanic, které jsou na systémových mapách zbarveny žlutě.[10][15]
Linka 5 je příměstská železniční trať, je na systémových mapách zbarvena zeleně, je 43 kilometrů dlouhá a má 11 stanic.[16][17] Zajíždí do oblasti Karaj s hlavními stanicemi v Karaj a Golshahr. Spojuje se západním koncem linky 2 ve stanici Teherán (Sadeghiyeh) a se západním koncem linky 4 ve stanici metra Eram-e Sabz.
Šestá linka je na systémových mapách zabarvena růžově; spolu s první částí z náměstí Shohada do Dowlat Abad měří 9 kilometrů a byla otevřena 7. dubna 2019.[18] Po dokončení byla linka 9 kilometrů dlouhá se 3 stanicemi a spojuje jihovýchodní Teherán se severozápadem. Ke konstrukci tunelu se používal stroj pro vrtání tunelů (TBM). TBM používal metodu vyváženého zemního tlaku k bezpečnému průchodu městskými oblastmi bez podstatného osídlení.
Tato linka, podobně jako linka 6, a na rozdíl od linky 3, vede od severozápadu na jihovýchod a byla postavena pomocí moderních strojů TBM. Jeho první fáze, kompromis 18 kilometrů trati a 7 stanic bylo otevřeno v červnu 2017.[19] V současnosti, v roce 2020, má tato linka 22 kilometrů s deseti stanicemi.
Linka 10 měřící 43 kilometrů s pětatřiceti stanicemi je plánována podél západovýchodního koridoru od stanice metra Vardavard na západě od Teheránu směrem do oblasti kosarského akvaduktu na východě. Stavba byla zahájena v září 2020.[20]
Všechny trasy byly vybaveny automatickou ochranou vlaků (ATP), automatickým zastavením vlaku (ATS), centralizovaným řízením dopravy (CTC) a SCADA. Stále více obyvatel používá metro díky rychlejší dopravě během špiček, otevření více stanic a celkovému zlepšení pomocí nových eskalátorů, výtahů a klimatizace ve vlacích.
Dne 18. července 2007 se propadla oblast o ploše dvaceti metrů čtverečních bezprostředně přiléhající ke vchodu do stanice metra Toupkhaneh. Nebyly žádné oběti, ale stanice musela projít mnoha opravami. Dne 15. dubna 2012 se kvůli silnému dešti v Teheránu poškodily bezpečnostní zdi řeky Mianrood a následně vniklo 300 000 metrů krychlových vody do tunelu metra linky 4. Dvě nejbližší stanice byly stále ve výstavbě, takže provozovatelé metra měli dostatek času na evakuaci cestujících z ostatních stanic. Nikdo nezemřel, ale hloubka vody ve stanici Habib-o-llah, nejhlubší stanici na lince 4, byla odhadována na téměř 18 metrů. Znovuotevření zaplavených stanic, které byly dříve v provozu, trvalo téměř dva týdny.[21]
Teheránské metro zažilo během svého provozu od svého zahájení různé výzvy, nejnovější z nich byla reakce na pandemii covidu-19.
V rámci bezpečnostních protiepidemických opatření proti šíření covidu-19, které v Íránu přibývaly, stanovilo metro v Teheránu podmínky pro vstup do sítě metra na kterékoli stanici. Zodpovídajícím pracovníkům v každé stanici bylo nařízeno zabránit vstupu cestujícím bez roušek a tito cestující si museli roušku opatřit v prodejnách umístěných na každé stanici metra.[22]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
