italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Massimo Ambrosini (29. květen 1977 Pesaro, Itálie) je bývalý italský fotbalový záložník. Hrál i na pozici obránce. Od března 2021 pracuje jako vedoucí pro reprezentaci Itálie U21 [1].
| Massimo Ambrosini | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Massimo Ambrosini | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 29. května 1977 (47 let) | ||||||
| Místo narození | Pesaro, Itálie  | ||||||
| Výška | 184 cm | ||||||
| Hmotnost | 78 kg | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | Fotbalový záložník | ||||||
| Mládežnické kluby | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Byl bojovný a houževnatý fotbalista, který vyrostl v klubu AC Cesena. Své fotbalové srdce dal klubu AC Milán kde přišel v roce 1995 jako velký talent. Celkem odehrál za Rossoneri 489 utkání v 17 sezonách a stal se kapitánem po rozloučení Maldiniho v roce 2009. Byl u vítězství dvou trofejí LM (2002/03 a 2006/07), čtyř titulů v lize (1995/96, 1998/99, 2003/04 a 2010/11). S reprezentací Itálie dosáhl stříbrných medailí na ME v roce 2000.
Massimo začal svou kariéru již od mládí v klubu AC Cesena. V sezóně 1994/95 byl v 17 letech zařazen do prvního týmu trenérem Bruno Bolchi. Debutoval v zápase domácím poháru proti Janovu (0:1) [2]. Poté již nastupoval do zápasů ve druhé lize pravidelně. Celkem odehrál za jednu sezonu 27 utkání a vstřelil jednu branku, tu vstřelil v utkání proti US Lecce [3].
V létě roku 1995 přestupuje v 18 letech do velkého fotbalu. Na přání trenéra Capella přichází klub AC Milán o 2 mil. Euro.
Svůj debut za Rossoneri odehrává v zápase domácím poháru proti Pescaře (4:1) [4]. V lize odehraje první zápas (na posledních 7. minut utkání) 5. listopadu proti Cagliari Calcio (3:2) [5]. Klub hraje Pohár UEFA a v něm si zahraje poprvé 12. září proti Zagłębie Lubin (4:0) [6].
V následující sezóně debutoval 25. září v LM v zápase proti Rosenborgu (4:1) [7]. Klubu i jemu se nedařilo. Klub skončil v lize na 11. místě v tabulce a v LM se klub nedostal přes základní skupinu.
Aby získal více zkušeností, rozhodlo se vedení Rossoneri jej i spoluhráče Coca poslat na hostování do Vicenza Calcio. Prvního zápasu se zúčastnil ve finále italského superpoháru který se hrál 23. srpna. Klub jej prohrál s Juventusem 0:3 [8]. Svůj první zápas v lize odehrál proti Sampdorii (1:2) [9]. První branku vstřelil proti Interu (1:3) 30. listopadu[10]. Klubu pomohl zachránit se v soutěži a v soutěži o pohár PVP pomohl do semifinále když jej vyřadil anglický klub Chelsea FC (1:0, 1:3). Celkem odehrál 36 utkání a vstřelil 1 branku.
Od sezony 1998/99 se vrátil natrvalo do týmu Rossoneri. Číslo na dresu měl 23 a zůstalo mu až do konce kariéry v AC Milán. Novým trenérem pro sezonu byl vybrán Alberto Zaccheroni a ten mu dával prostor s Albertinim na hřišti. V sezoně vstřelil první branku za Rossoneri, bylo to 2. května 1999 proti UC Sampdoria (3:2) [11] což se později ukázalo jako rozhodující branka pro dobytí titulu v lize.
V nové sezoně 1999/00 se potvrdilo že je důležitým členem klubu když chyběl jen v pěti zápasech. Byl i v sestavě ve finále italského superpoháru, jenže prohráli s Parmou (1:2) [12]. V LM nepostoupili ze skupiny a v lize skončili na 3. místě.
Následující sezóně 2000/01 vstřelil v lize tři branky a do února 2001 nastupoval pravidelně. Jenže pak utrpěl vážné zranění předního zkříženého vazu na levém koleni. Návrat se konal za 10 měsíců. Ale i tak pomohl klubu se dostat přes základní skupinu v LM.
V sezoně 2001/02 odehrál první utkání po zranění 23. prosince 2001 proti Hellas Verona FC (2:1) a vstřelil i branku [13]. Nakonec nastoupil do 9 utkání a vstřelil 3 branky. Zahrál si i v Poháru UEFA kde pomohl klubu projít do semifinále.
Kariéra od sezona 2002/03 byla nezapomenutelná. Pod vedením Ancelottiho se Massimo ukázal být důležitým hráčem týmu. Na domácí scéně klub zvítězil v domácím poháru když porazili AS Řím (4:1, 2:2). A vyhráli též LM. Ve finále porazili na penalty Juventus FC [14]. Massimo v něm nastoupil v 87. minutě.
Skvělé výsledky pokračovali i v sezoně následující. Ale sezona začala prohrou ve finále italského superpoháru proti Juventus FC [15]. Následovalo finále Evropského superpoháru a v něm vyhráli nad Portem (1:0) [16]. Také byl v sestavě ve finále Interkontinentálního poháru. Klub prohra s Bocou na penalty [17]. Ligu vyhráli 11 bodovým náskokem a pro hráče to byl již třetí titul. V LM skončili ve čtvrtfinále po vypadnutí s klubem Deportivo La Coruňa (4:1, 0:4).
Sezona 2004/05 začala vítězstvím v italského superpoháru proti SS Lazio (3:0). V LM vstřelil svou první branku v této soutěži a branka byla veledůležitá. Byla vstřelena v 90. minutě v semifinále druhého zápasu proti klubu PSV Eindhoven (2:0, 1:3) a znamenala tak postup do finále [18]. V něm si nezahrál a navíc prohráli na penalty s anglickým klubem Liverpool FC. V lize skončil s klubem na 2. místě.
Sezonu 2005/06 v lize začal při absenci Maldiniho s kapitánskou páskou. Jenže po pár utkání se zranil a celou sezonu často nehrál. Pomohl čtyřmi zápasy klubu se dostat v LM do semifinále. V lize po korupčním skandálu dokráčel s klubem na 3. místo.
V sezóně 2006/07, po zranění znovu získal místo v sestavě a vytvořil středu hřiště s Gattusem a Pirlem nepropustnou řadu. To pomohlo vyhrát vyhrát LM (2:1) nad Liverpoolu [19]. V lize s klubem obsadil 4. místo a vstřelil 2 branky z 19 utkání.
Dne 31. srpna 2007 při absenci Maldiniho zvedl nad hlavou jako první trofej pro vítěze Evropského superpoháru po vítězství nad Sevillou (3:1) [20]. Byl i ve vítězné sestavě ve finále MSK [21]. V LM dokráčel s klubem do osmifinále a v lize skončili na 5. místě. I tak udělal Massimo maximum když celkem nastoupil do 43 utkání v nichž vstřelil 4 branky.
Nejlepší sezonu co se týče podle počtu vstřelených branek byla sezona 2008/09. V ní vstřelil celkem 8 branek z 33 utkání. Nejvíce (7) jich vstřelil v lize. Dvě branky vstřelil v utkání proti AS Řím (2:3)[22]. Sezona se zakončila 3. místem a v poháru UEFA vypadli již v prvním vyřazovacím kole německým klubem Werder Brémy (1:1, 2:2).
Odchod legendy Maldiniho do fotbalového důchodu, znamenal pro Massima že od sezony 2009/10 bude novým kapitánem on. Již 7. února 2010 proti Boloni sehrál 300 zápas v lize. Pomohl klubu dokončit sezonu v lize k 3. místu a v LM neprošel přes osmifinále.
V následující sezóně 2010/11 sehrál proti Boloni 1. května 2011 300 zápas za Rossoneri a týden později získal s klubem svůj čtvrtý ligový titul. V LM neprošel opět přes osmifinále.
Poslední trofej získal 6. srpna 2011 když vyhrál v italského superpoháru nad Interem (2:1) [23]. Ještě pomohl klubu v lize k 2. místu v sezoně 2011/12 a 3. místu v sezoně 2012/13, V V LM nejdál došel do čtvrtfinále v sezoně 2011/12. Na konci sezony 2012/13 se vedení rozhodlo s ním nepodepsat smlouvu [24] a tak po 17 sezonách a celkem 489 zápasech a 36 branek se rozhodl prodloužit kariéru v jiném klubu.
Do klubu fialek odešel zadarmo [25]. První zápas odehrál 22. srpna 2013 proti Grasshopper Club Zürich (2:1) [26] ve 4. předkole v EL. Nakonec se s klubem probojoval do osmifinále. Jedinou branku v dresu fialek vstřelil 3. října proti Dněpru (2:1) [27]. V lize pomohl klubu k 4. místu. Poslední zápas ve fotbalové kariéře odehrál 11. května 2014 proti Livornu (2:1) [28]. Za fialky odehrál celkem 30 utkání a vstřelil jednu branku.
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1994/95 | Cesena | Serie B | 25 | 1 | IP | 2 | 0 | - | 0 | 0 | 27 | 1 |
| 1995/96 | Milán [30] | Serie A | 7 | 0 | IP | 4 | 0 | UEFA | 3 | 0 | 14 | 0 |
| 1996/97 | Serie A | 11 | 0 | IP | 3 | 0 | LM | 4 | 0 | 18 | 0 | |
| 1997/98 | Vicenza | Serie A | 27 | 1 | IP+IS | 1+1 | 0 | PVP | 7 | 0 | 36 | 1 |
| 1998/99 | Milán | Serie A | 26 | 1 | IP | 3 | 0 | - | 0 | 0 | 29 | 1 |
| 1999/00 | Serie A | 29 | 2 | IP+IS | 4+1 | 0 | LM | 2 | 0 | 36 | 2 | |
| 2000/01 | Serie A | 16 | 3 | IP | 3 | 1 | LM | 7 | 0 | 26 | 4 | |
| 2001/02 | Serie A | 9 | 3 | IP | 1 | 0 | UEFA | 3 | 0 | 13 | 3 | |
| 2002/03 | Serie A | 21 | 1 | IP | 3 | 1 | LM | 13[31] | 0 | 37 | 2 | |
| 2003/04 | Serie A | 20 | 1 | IP+IS | 3+1 | 1 | LM+ES+IP | 6+1+1 | 0 | 32 | 2 | |
| 2004/05 | Serie A | 22 | 1 | IP+IS | 4+1 | 2 | LM | 11 | 1 | 38 | 4 | |
| 2005/06 | Serie A | 13 | 1 | IP | 1 | 0 | LM | 4 | 0 | 18 | 1 | |
| 2006/07 | Serie A | 19 | 2 | IP | 3 | 0 | LM | 12[31] | 0 | 34 | 2 | |
| 2007/08 | Serie A | 33 | 4 | IP | 0 | 0 | LM+ES+MSK | 7+1+2 | 0 | 43 | 4 | |
| 2008/09 | Serie A | 28 | 7 | IP | 0 | 0 | UEFA | 5 | 1 | 33 | 8 | |
| 2009/10 | Serie A | 30 | 1 | IP | 1 | 0 | LM | 8 | 0 | 39 | 1 | |
| 2010/11 | Serie A | 18 | 1 | IP | 1 | 0 | LM | 4 | 0 | 23 | 1 | |
| 2011/12 | Serie A | 22 | 1 | IP+IS | 2+1 | 0 | LM | 6 | 0 | 31 | 1 | |
| 2012/13 | Serie A | 20 | 0 | IP | 1 | 0 | LM | 4 | 0 | 25 | 0 | |
| 2013/14 | Fiorentina | Serie A | 21 | 0 | IP | 1 | 0+0 | EL | 8[31] | 1 | 30 | 1 |
| Celkově | 417 | 31 | - | 46 | 5 | - | 119 | 3 | 582 | 39 | ||
V roce 1995 debutoval v reprezentaci Itálie U21, který byl po mnoho let základním členem. Díky tomu byl také nominován na OH 2000.
V seniorské reprezentaci si premiéru odbyl 28. dubna 1999 v Záhřebu proti Chorvatsku (0:0) [32]. Po začlenění do sestavy byl vybrán na ME 2000. Z turnaje si odvezl stříbrnou medaili.
Kvůli zranění neodcestoval na MS 2002 a ME 2004. Další turnaj odehrál na ME 2008. Po prohře se Španělskem skončili již v čtvrtfinále. To byl také poslední zápas za reprezentaci Itálie. Za reprezentací odehrál 35 utkání a nedal žádnou branku. Další 4 zápasy odehrál v rámci Olympijských her, kde vstřelil jednu branku.
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
| Itálie |
ME 2000  |
2 zápas ve skupině | 14. 6. |  Belgie | 7 | 0 | 2:0[37] |
| 3 zápas ve skupině | 19. 6. |  Švédsko | 90 | 0 | 2:1[38] | ||
| Finále | 2. 7. |  Francie | 37 | 0 | 1:2 v (prodl.)[39] | ||
| ME 2008 | 1 zápas ve skupině | 9. 6. |  Nizozemí | 90 | 0 | 0:3[40] | |
| 2 zápas ve skupině | 13. 6. |  Rumunsko | 5 | 0 | 1:1[41] | ||
| 3 zápas ve skupině | 17. 6. | Francie | 35 | 0 | 2:0[42] | ||
| Osmifinále | 22. 6. |  Španělsko | 120 | 0 | 0:0 (2:4 na (pen.)[43] | ||
Řád zásluh o Italskou republiku (12.7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie [44]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
