Marin Čilić
chorvatský profesionální tenista / From Wikipedia, the free encyclopedia
Marin Čilić (* 28. září 1988 Međugorje) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour dvacet turnajů ve dvouhře, včetně US Open 2014. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
Marin Čilić | |
---|---|
Marin Čilić na Monte-Carlo Masters 2022 | |
Přezdívka | Chila |
Stát | Chorvatsko Chorvatsko |
Datum narození | 28. září 1988 (35 let) |
Místo narození | Medžugorie, SR BaH, Jugoslávie |
Bydliště | Monte Carlo, Monako |
Výška | 198 cm[1] |
Hmotnost | 89 kg[1] |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 31 143 257 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 582–328 |
Tituly | 20 ATP, 2 challengery, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 3. místo (29. ledna 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2018) |
French Open | semifinále (2022) |
Wimbledon | finále (2017) |
US Open | vítěz (2014) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistrů | základní skupina (2014, 2016) |
Olympijské hry | 2. kolo (2008, 2012) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 88–99 |
Tituly | 0 ATP, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 49. místo (15. dubna 2013) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | stříbro (2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221011a11. října 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
stříbro | 2020 Tokio | čtyřhra mužů |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2018 na 3. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2013 na 49. místě. Od sezóny 2018 jej trénuje Ivan Cinkuš a od roku 2020 také Vilim Višak. V letech 2004–2013 tuto roli plnil australský kouč Bob Brett, další dvě sezóny wimbledonský vítěz Goran Ivanišević a mezi lety 2016–2017 Švéd Jonas Björkman. Mezi roky 2020–2021 byl součástí týmu Vedran Martić.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni vyhrál mužskou dvouhru US Open 2014, když ve finále zdolal Japonce Keie Nišikoriho po třísetovém průběhu. Stal se tak třetím chorvatským tenistou, po Ivaniševićovi a Majoliové, který triumfoval v singlové soutěži Grand Slamu. Zvítězil také na juniorce French Open 2005.
V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2006 utkáním 1. kola Světové skupiny proti Rakousku, v němž za rozhodnutého stavu ve prospěch Chorvatů 3:2 prohrál pátou dvouhru se Stefanem Koubkem. Nejlepším výsledkem je vítězství v Davis Cupu 2018, v posledním ročníku hraném klasickým formátem světové skupiny. Ve finále 2016 byl členem družstva, které podlehlo Argentině 2:3 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k třiceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 32–15 ve dvouhře a 10–6 ve čtyřhře.
Chorvatsko reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde jako třináctý nasazený ve dvouhře podlehl ve druhém kole bývalé australské světové jedničce Lleytonu Hewittovi. Na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu vypadl v singlové soutěži také ve druhé fázi s chilskou turnajovou dvanáctkou Fernandem Gonzálezem po dvousetovém průběhu.