francouzská sochařka From Wikipedia, the free encyclopedia
Louise Bourgeois (franc. výslovnost Lujz Buržua, 25. prosince 1911 v Paříži – 31. května 2010 v New Yorku) byla francouzská sochařka, která se mimo jiné začala velmi brzy věnovat instalacím. Od roku 1938 žila a pracovala v New Yorku.
| Louise Bourgeois | |
|---|---|
 Louise Bourgeois (1996) | |
| Rodné jméno | Louise Joséphine Bourgeois |
| Narození | 25. prosince 1911 Paříž  Francie |
| Úmrtí | 31. května 2010 (ve věku 98 let) New York  Spojené státy americké |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Cutchogue Cemetery |
| Alma mater | Fénelonovo lyceum (1921–1927) Pařížská univerzita (1932–1935) Národní vysoká škola krásných umění (1936–1938) Académie de la Grande Chaumière (1937–1938) Julianova akademie (1938) Atelier 17 École du Louvre Newyorská liga studentů umění Académie Moderne |
| Povolání | sochařka, malířka, ilustrátorka, designérka šperků, fotografka, kreslířka, instalační umělkyně, tiskařka a performerka |
| Manžel(ka) | Robert Goldwater (1938–1973) |
| Významná díla | Maman The Welcoming Hands Spider |
| Ocenění | Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (1980) Národní medaile za umění (1997) Praemium Imperiale (1999) Wolfova cena za umění (2003) čestný doktor (2005) Čestný odznak Za vědu a umění (2005) rytíř Řádu čestné legie (2008) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louise Joséphine Bourgeois vyrostla v Choisy-le-Roi u Paříže, kde její rodina provozovala galerii historických textilií. Vlastnili zde též tkalcovskou dílnu, která se specializovala na restaurování starých látek a tapiserií. Její otec podváděl svou ženu ve vlastním domě s Louisinou anglickou chůvou. Tyto vzpomínky později ovlivnily její uměleckou tvorbu. Již jako dítě vyráběla v rodinné dílně kresby doplňující chybějící části tapiserií. V roce 1930 začala na Sorbonně studovat matematiku. Po matčině smrti v roce 1932 se začala věnovat studiu dějin umění a sochařství. Studovala v Paříži na několika uměleckých školách, v letech 1936–1938 na École des Beaux-Arts. [1] V roce 1938 odešla společně se svým manželem, americkým historikem umění Robertem Goldwaterem do New Yorku.[2] Měli spolu tři syny a jejich manželství trvalo až do Goldwaterovy smrti v roce 1973. V roce 1951 se stala americkou občankou. V roce 1958 se s rodinou přestěhovala do řadového domu v Chelsea na Manhattanu, kde žila a pracovala po zbytek svého života.
Věnovala se sochařské a grafické tvorbě. Vystavovala od roku 1945, ale umělecký svět jí věnoval jen malou pozornost. V roce 1954 se připojila ke skupině amerických abstraktních malířů, přátelila se s Willemem de Kooning, Markem Rothko a Jacksonem Pollockem.
Od roku 1973 vyučovala grafiku a sochařství na uměleckých školách v New Yorku. Ve svém domě pořádala o nedělích shromáždění studentů a mladých umělců, na nichž kriticky posuzovala jejich práce a současně je povzbuzovala k tvorbě, nezávislé na genderových a jiných stereotypech. Stala se členkou feministického kolektivu proti cenzuře, který založila její kolegyně umělkyně Anita Steckelová. Po retrospektivní výstavě v Muzeu moderního umění v roce 1982 začalo jméno Louise Bourgeois pronikat i do povědomí mezinárodní umělecké scény.
Zemřela na selhání srdce v nemocnici na Manhattanu 31. května 2010 ve věku 98 let. Pokračovala v tvorbě uměleckých děl až do své smrti, její poslední díla byla dokončena týden předtím.
V průběhu své umělecké tvorby pracovala s různými materiály a technikami. Rané dílo tvoří především kresby ovlivněné surrealismem, jako je například Femmes–Maisons (Ženy–domy) z let 1945–47. Koncem 40. let se začala věnovat i sochařství, tvořila sochy ze dřeva a bronzu. Na počátku 60. let začala používat latex, sádru a textilie, její díla vyjadřovala víceznačnost abstraktních částí těla (Portrét, 1963, Pohled, 1963 nebo La Fillette–Holčička, 1968). [3]
Stala se průkopnicí v několika oblastech: Je první umělkyní, která se zabývala instalací, v které uspořádala své sochy jako související části kontextu. Její experimenty se zvířecí radostí ji znovu dovedly k novým možnostem zpracování a kombinacím materiálů. Kupříkladu jí posoužily v polovině devadesátých let ke vzniku několika látkových figur zpracovaných z oděvů z dětství a mládí jako pokrývka znázorňující bohatství – jsou to materiály a témata, obsah a forma.
První obraz pavouka, malou kresbu uhlem a tuší, udělala v roce 1947 a v závěru života začala tvořit sochy pavouků. Pavouk jí připomínal její chytrou, ochranitelskou matku, jejíž smrt i otcova nevěra měly na její tvorbu silný vliv (Zničení otce, 1974). Od té doby se v ní objevovaly motivy samoty, zrady, nebezpečí a zranitelnosti.[2] Její matka měla logický a intelektuální přístup k životu, na rozdíl od emotivní a vášnivé povahy jejího otce. Tyto protichůdné síly se staly klíčovým tématem velké části její pozdější tvorby. Její dvouhlavé sochy naznačují smysl dvou velmi oddělených sil neúnavně spojených dohromady.
V letech 1984 až 1986 vytvořila sérii soch pod názvem Nature Study, která pokračovala v její celoživotní snaze zpochybňovat patriarchální standardy a tradiční metody ženskosti v umění.
Témata uvěznění, úzkosti a strachu se objevují také v sérii uzavřených struktur známých jako Cells (buňky). Louise Bourgeois je začala vytvářet v roce 1989 a staly se důležitou součástí její tvorby na mnoho let.
Důležitou osobou v životě Louise Bourgeois byl Jerry Gorovoy, kterého potkala na konci 70. let. Více než třicet let byl jejím asistentem a důvěrníkem, inspirací pro její tvorbu. Jeho ruce se jako symbol přátelství a podpory objevují na mnoha kresbách a sochařských pracích, například The Welcoming hands (1996) nebo 10 am is When You Come to Me (2006). [4]
Louise Bourgeois si od mládí vedla deníky a do svých uměleckých děl zahrnula také texty ze svých deníků. V roce 1947vytvořila sérii tisků nazvanou Zmizel v úplném tichu, která kombinovala poetický text s rytinami. Bourgeois později ve svých dílech kombinovala slova, fráze a kresby a někdy je vyšívala na látku (Repairs in the Sky, 1999 nebo I Am Afraid, 2009).
Mezinárodní umělecká činnost upozornila na ni až později, nejdříve se jí dostalo pozornosti v USA, zejména v New Yorku. Tam byla prvně oceněna za svou samostatnou výstavu (1945) a v letech 1941 až 1953 vytvořila sochy, které roku 1979 ukázala veřejnosti. V roce 1980 následovaly výstavy jejich soch z let 1955–1970. Poté jí Museum of Modern Art v New Yorku věnovalo roku 1982 jako první umělkyni – ženě retrospektivní výstavu, následovala další americká muzea. V roce 1989 byla pozvána na Documenta 9 v německém Kasselu a následně byla její díla také k vidění v různých evropských zemích.
Tate Modern jí uspořádala v roce 2007 v Londýně současně s jejími 95. narozeninami rozsáhlou retrospektivní výstavu. Od 5. května až do 2. června 2008 se nacházela v Paříži v Centre Georges Pompidou. Dále putovala výstava do Guggenheimova muzea v New Yorku a Muzea of Contemporary Art v Los Angeles.
V Praze bylo několik jejích prací vystaveno na přelomu let 2015 a 2016 v Galerii Rudolfinum v rámci kolektivní výstavy s názvem Flaesh, kde se představily rovněž Marlene Dumasová, Tracey Eminová, Kiki Smith a Berlinde De Bruyckere. Z díla Louise Bourgeois byly vystaveny tři biomorfní plastiky ze série Ozvěny a série kreseb Neopouštěj mě, na nichž pracovala společně s Tracey Eminovou.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
