Lobkovický palác
šlechtický palác v Praze, sídlo Německého velvyslanectví v Praze From Wikipedia, the free encyclopedia
Lobkovický palác, dříve též palác Přehořovských z Kvasejovic je barokní stavba nacházející se v ulici Vlašská 347/19 v Praze na Malé Straně. Společně s přilehlou Lobkovickou zahradou je chráněn jako kulturní památka.[1] V paláci sídlí velvyslanectví Spolkové republiky Německo.
| Lobkovický palác na Malé Straně | |
|---|---|
 Lobkovický palác od zahrad | |
| Účel stavby | |
| Základní informace | |
| Sloh | Rokoko |
| Architekt | Giovanni Battista Alliprandi |
| Výstavba | 1702 |
| Stavebník | František Přehořovský z Kvasejovic |
| Další majitelé | Lobkovicové |
| Současný majitel | Český stát |
| Poloha | |
| Adresa | Vlašská 347/19 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011, Praha 1-Malá Strana,  Česko |
| Ulice | Vlašská |
| Souřadnice | 50°5′13,82″ s. š., 14°23′52,97″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38886/1-776 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barokní palác byl postaven na místě dřívějšího pivovaru strahovského kláštera a domu "U tří mušketýrů" po roce 1702 hrabětem Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic (1645–1723) podle návrhu architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Kvůli dluhům byl ale palác roku 1713 prodán v dražbě. Od roku 1753 palác vlastnil rod Lobkoviců; byl pražským sídlem jejich hořínsko-mělnické větve. Po požáru byl v roce 1769 pověřen úpravou architekt Ignác Palliardi a přístavbou horního patra palác získal svoji konečnou podobu. V palácovém kupolovém sále paláce koncertovali např. Ludwig van Beethoven i Carl Maria von Weber. Dne 17. srpna 2023 se zde konala novodobá premiéra operety Die Dorfkomtesse nizozemské skladatelky Rachel Danzigerové van Embden. Koncert v rámci projektu Musica non grata se konal pod záštitou JE Andrease Künneho.
V roce 1927 Lobkovicové budovu (bez mobiliáře) prodali československému státu, který ji koupil pro potřeby ministerstva školství a národní osvěty. Později zde sídlily Památkový úřad, Slovanský ústav, Archeologický ústav, Orientální ústav, Masarykova akademie práce a další instituce. Od léta roku 1945 tu působila Vysoká škola politická, od roku 1949 sídlilo v paláci několik let čínské velvyslanectví. Po něm tu byl do konce šedesátých let 20. století Institut pro politiku a hospodářství a potom palác sloužil československému ministerstvu zahraničních věcí jako správní budova pro Správu služeb diplomatickému sboru.
Od roku 1974, kdy byly obnoveny diplomatické vztahy mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, je palác sídlem německého velvyslanectví.[2]
Události roku 1989
V roce 1989 přijížděly do Prahy desetitisíce občanů tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se rozhodli na západoněmecké ambasádě žádat o azyl a povolení odcestovat do NSR. Ubytováni byli ve stanech na zahradě velvyslanectví. 30. září 1989 tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher z balkonu Lobkovického paláce uprchlíkům oznámil, že jim bude umožněno vycestovat na svobodu.
Události z roku 1989 připomíná skulptura „Quo vadis“ (Trabant) od Davida Černého, jejíž originál je uložen ve sbírce Fóra současných dějin v Lipsku.
Areál Lobkovického paláce tvoří hlavní budova s pozoruhodnými fasádami uličního i zahradního průčelí, a také zahrada se sochařskou výzdobou a s budovou bývalé oranžérie, v níž je dochována původní sala terrena. V interiéru hlavní budovy je cenná malířská, sochařská i štukatérská výzdoba a jsou v něm dochovány i některé umělecko řemeslné prvky.[1]
Pohled od Pražského hradu
Hlavní průčelí paláce
do Vlašské ulice
Štít, pohled ze Šporkovy ulice s knížecím erbem Lobkoviců
Kulový sál paláce
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
