Leslie Hore-Belisha

Leslie Hore–Belisha, 1. baron Hore-Belisha (Leslie Hore–Belisha, 1st Baron Hore-Belisha) (7. září 1893, Londýn, Anglie – 16. února 1957, Remeš, Francie) byl britský státník židovského původu. Po účasti v první světové válce působil jako právník a v letech 1923–1945 byl poslancem Dolní sněmovny. Svými reformami proslul především jako ministr dopravy (1934–1937), v Chamberlainově vládě byl ministrem války (1937–1940). V roce 1954 získal titul barona a stal se členem Sněmovny lordů.

Leslie Hore–Belisha
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Liberální národní strana Konzervativní strana
Narození	7. září 1893 Hampstead
Úmrtí	16. února 1957 (ve věku 63 let) Remeš
Příčina úmrtí	krvácení do mozku
Choť	Cynthia Sophie Elliot (od 1944)
Rodiče	Jacob Isaac Belisha a Elizabeth Miers
Alma mater	Kolej sv. Jana Clifton College
Profese	politik
Commons	Leslie Hore-Belisha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

Pocházel z židovské podnikatelské rodiny, narodil se jako Isaac Leslie Belisha v Londýně, byl jediným synem Jacoba Belishi, podnikatele v pojišťovnictví. Po otcově smrti se matka znovu provdala za politika Sira Charlese Hore, načež Belisha přijal příjmení Hore–Belisha. Studoval v Paříži, Heidelbergu a Oxfordu. Aktivně se zúčastnil první světové války a armádu opustil v roce 1918 v hodnosti majora, poté působil jako právník. V letech 1923–1945 byl členem Dolní sněmovny^{[pozn. 1]}, nejprve za Liberální stranu, později za národní liberály. V MacDonaldově koaliční národní vládě byl v roce 1931 krátce státním podtajemníkem na ministerstvu obchodu, v letech 1931-1934 na ministerstvu financí.

Ministr dopravy a války

Leslie Hore–Belisha (1951)

Zásluhy si získal především ve funkci ministra dopravy (1934–1937)^{[pozn. 2]}. Ve 30. letech došlo v Británii k obrovskému rozmachu automobilismu a s tím také stoupal počet obětí (jen v roce 1934 zahynulo při autonehodách přes 7 000 lidí). Hore–Belisha inicioval změnu pravidel silničního provozu, zavedl povinné zkoušky pro řidiče a přechody pro chodce. Od roku 1935 byl členem Tajné rady. V Chamberlainově vládě se stal ministrem války (1937–1940). V této funkci měl od počátku ztíženou pozici už jenom prostým faktem mimořádné popularity jeho předchůdce A. D. Coopera, svými záměry se také dostával do konfliktů s vrchním velením armády. Hore–Belisha byl v Británii předním mluvčím židovské komunity a zapřisáhlým odpůrcem fašismu, což ale bylo v rozporu s tehdejším prosazováním politiky appeasementu. I z řad konzervativních poslanců byl označován jako válečný štváč a bolševik, byly v tom skryty i antisemitské nálady. Z funkce ministra války byl odvolán v lednu 1940, přičemž tímto krokem chtěl Chamberlain zamaskovat vlastní neschopnost čelit narůstajícím problémům. Krátce poté Chamberlainova vláda padla a nabídku na post ministra obchodu Hore–Belisha odmítl.

Po celou dobu druhé světové války byl v opozici proti Churchillovi a v roce 1942 byl jedním z mála, kdo nepodpořil hlasování o důvěře vládě. Po válce byl krátce členem Churchillovy úřednické vlády jako ministr národního pojištění (Minister for National Insurance, 1945), téhož roku ale ve volbách ztratil poslanecký mandát. Neúspěšně kandidoval i v dalších volbách v roce 1950, kdy byl již členem Konzervativní strany. Od roku 1947 byl členem městské rady londýnského obvodu Westminster. V roce 1954 byl povýšen na barona a vstoupil do Sněmovny lordů, kde nadále patřil ke Konzervativní straně.

Zemřel náhle ve Francii na mozkové krvácení jako člen britské parlamentní delegace krátce po přednesení projevu na radnici v Remeši.

V roce 1944 se jeho manželkou stala Cynthia Elliot (1916–1991), pravnučka indického generálního guvernéra hraběte z Minto, která za druhé světové války působila jako sestra Mezinárodního červeného kříže. Manželství bylo bezdětné.

Poznámky

1. Po celou dobu zastupoval v parlamentu volební obvod Devonport (dnes součást Plymouthu), který vysílal do Dolní sněmovny od roku 1918 jednoho poslance (po zřízení okrsku v roce 1832 byli původně poslanci dva). Hore–Belisha v Devonportu ve 20. a 30. letech vyhrával volby s výrazným rozdílem hlasů. V letech 1924 a 1929 zde byl jeho protikandidátem právník Samuel Gluckstein (1880–1958), taktéž židovského původu. Hore–Belisha byl v Devonportu poražen až ve volbách v roce 1945, kdy zde vyhrál Michael Foot (1913–2010) z tehdy prominentní rodiny z Plymouthu. Michael Foot byl významnou osobností Labour Party a později její předsedou, v letech 1976–1979 byl též předsedou Dolní sněmovny.
2. Na post ministra dopravy byl jmenován v červnu 1934 ještě v MacDonaldově vládě a úřad si udržel i v následující Baldwinově kabinetu. Předchozí ministr dopravy Oliver Stanley z významného šlechtického rodu přešel v roce 1934 na ministerstvo práce a sociálních věcí, později byl ministrem obchodu. Když byl Hore–Belisha odvolán z funkce ministra války, nahradil jej právě Oliver Stanley (ministrem války byl v minulosti již jeho otec 17. hrabě z Derby). Hore–Belisha obdržel nabídku převzít Stanleyem uvolněné ministerstvo obchodu, což ale odmítl. Místo Stanleye se novým ministrem obchodu stal významný podnikatel Andrew Duncan.

Odkazy

Literatura

• PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006 ISBN 80-7309-346-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leslie Hore-Belisha na Wikimedia Commons
• Leslie Hore–Belisha na Encyclopedia Britannica
• Leslie Hore–Belisha na webu Britští židé v první světové válce
• Leslie Hore–Belisha na webu Warfare History
• Leslie Hore–Belisha na webu thepeerage