Lažanští z Bukové
šlechtický rod / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lažanští z Bukové jsou český šlechtický rod. Původně vladykové ze západních Čech dosáhli v 17. století panského stavu (1630) a nakonec říšského hraběcího titulu s právem palatinátu (1637).
Lažanští z Bukové | |
---|---|
![]() | |
Země | České království![]() ![]() ![]() ![]() |
Tituly | svobodní páni, říšská hrabata |
Zakladatelé | Oldřich z Bukové |
Rok založení | 15. století |
Poslední vládce | dosud žijící |
Větve rodu | Korbelové z Bukové |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V několika generacích potomků prvního hraběte Ferdinanda Rudolfa Lažanského se Lažanští uplatňovali v zemských úřadech, prosluli také jako barokní mecenáši s vazbami na přední umělce z různých oborů (Jan Brokoff, Jan Baptista Mathey, Petr Brandl). Nejvýznamnější stopu zanechali v Manětíně, kde počátkem 18. století podnikli radikální přestavbu města a zámku. Manětín spolu s později získaným Rabštejnem (1748) a Chyší (1766) patřil ke stěžejním rodovým majetkům až do 20. století. Od konce 18. století zastávali členové rodu nejvyšší funkce ve státní správě, Prokop I. Lažanský (1741–1804), byl nejvyšším purkrabím a nejvyšším kancléřem, jeho synové Prokop II. Lažanský z Bukové (1771–1823) a Jan Nepomuk Lažanský (1774–1830) zastávali také vysoké funkce ve státním aparátu, v další generaci byl Leopold I. Lažanský (1808–1860) dlouholetým místodržitelem na Moravě (1850–1860). Lažanští nepatřili k nejbohatším rodům, koncem 19. století na velkostatcích Manětín, Rabštejn nad Střelou a Chyše vlastnili přibližně 10 000 hektarů půdy[1] Obě české větve rodu vymřely ve 20. století (1932, 1969) a jejich majetek byl zkonfiskován. Dodnes žije potomstvo třetí rakouské větve, která již v 19. století ztratila vazby na České království. Během 17. až 20. století vlastnili Lažanští několik paláců v Praze, nejznámější z nich je palác Lažanských z 19. století s kavárnou Slavia.