Langobardsko-gepidská válka byla serií vojenských střetů mezi germánskými kmeny Langobardů, Gepidů a kočovného kmene Avarů, která byla v roce 567 příčinou zániku království Gepidů v Dolní Panonii s centrem v Sirmiu i kmene samotného.[1]
Stručná fakta Langobardko-gepidská válka, Trvání ...
Zavřít
V roce 566 uzavřel langobardský král Alboin smlouvu s kočovnými Avary proti Gepidům, v niž Avarům slíbil dobyté území, pokud Gepidy porazí.[2] Již následující rok 567 byli Gepidové poraženi,[3] přičemž král Gepidů Kunimund byl zabit samotným Alboinem. Avaři vedení kaganem Bajanem I. následně obsadili gepidské území a vytvořili Avarský kaganát.[2] Byzantský císař Justinus II. obávající se rozpínavosti Avarů vyslal vojsko vedené Baduarem, který převzal alespoň kontrolu nad Sirmiem a poskytl útočiště vůdci Gepidů Usdibadovi.[3] Podle historika Herberta Schutze mnoho Gepidů vstoupilo do langobardských řad, zatímco zbytek odešel do Konstantinopole.[2] Oproti tomu podle Rogera Collinse se zbytek kmene sloučil buď s Avary nebo Langobardy.[3] Ačkoli pozdější langobardské zdroje tvrdí, že v této válce měli ústřední roli, ze soudobých byzantských zdrojů je jasné, že hlavní roli měli v této válce především Avaři.[4] Po zániku království Gepidů se Avaři stali novou hrozbou pro Byzantskou říši. Rozpínavosti Avarů nebyli ušetřeni ani jejich dřívější spojenci Langobardi, kteří nakonec odešli do severní Itálie, kde založili Langobardské království.[2]
Podle langobardského kronikáře Paula Diacona porážkou Gepidů trpěla především Kunimundova dcera Rosamunda, kterou Langobardi zajali jako rukojmí a následně si ji Alboin vzal za manželku.[5] Ve Veroně ji na hostině donutil pít z poháru, který si nechal vyrobit z lebky jejího otce a kterou nosil kolem opasku, přičemž ji vyzval, aby vesele pila se svým otcem.[5] Rosamunda za toto příkoří nechala později Alboina zavraždit.[4]