LGBT v islámu
From Wikipedia, the free encyclopedia
LGBT v islámu je ovlivněno náboženskou, právní a kulturní historií národů s převážně muslimskou populací spolu se specifickými pasážemi Koránu[1][2] a výpověďmi o činech a skutcích islámského proroka Mohameda Hadísy. Hadísy nejsou tradičně interpretovány, neboť jejich jazyk je chápán jako prostě přímočarý. Ortodoxní islám nepředstavuje pouze systém víry, ale i celý právní systém.
Tradiční školy islámského práva založené na verších Koránu, hadísech a učení islámských učenců imámu Málikovi a imámu Šáfím považují homosexuální akty za smrtelný hřích.[3] Korán cituje příběh „Lotova lidu" zničeném Božím hněvem pro obscénní praktiky mezi muži. Nicméně homosexuální témata prezentovaná v tvorbě několika muslimských básníků a literátů od zlatého věku a dál zobrazovala pederastii jako pozitivní životní volbu.[4]
Extrémní sociální a právní předsudky proti LGBT lidem stále přetrvávají ve většině částí islámského světa. V Afghánistánu, Bruneji, Íránu, Iráku, Mauritánii, Nigérii, Saúdské Arábii, Súdánu, Spojených arabských emirátech a Jemenu lze za homosexuální akty uložit i trest smrti.[5][6][7][8][9][10][11] Jinde jako třeba v Alžírsku, Malajsii, Kataru, Somálsku, Sýrii a na Maledivách se rovněž jedná o těžký zločin.[12][13][14][15] Stejnopohlavní sexuální styk je legální ve 20 státech s muslimskou většinou: Albánii, Ázerbájdžánu, Bahrajnu, Bosně a Hercegovině, Burkině Faso, Čadu, Džibutsku, Guineji-Bissau, Libanonu, Jordánsku, Kazachstánu, Kosovu, Kyrgyzstánu, Mali, Nigeru, Tádžikistánu, Turecku, Západním břehu Jordánu, Indonésie (kromě v Ačeh, kde byla antigay legislativa přijata) a Severním Kypru.[16][17] V Albánii, Tunisku, Libanonu a Turecku se vedly diskuse na téma legalizace stejnopohlavního manželství.[18][19] Pohlavní styk mezi ženami je legální v Kuvajtu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, zatímco mužský je ilegální.[16][20][21][22]
Většina muslimských zemí a Organizace islámské spolupráce (Organisation of Islamic Cooperation) odmítá podporovat LGBT práva na půdě OSN, v Generálním shromáždění nebo UNHRC. V květnu 2015 zablokovala skupina 51 muslimských států 11 gay a transgender organizacím účast na každoroční konferenci boje s HIV/AIDS.[23][24][25][26] Deklaraci OSN na podporu LGBT práv podepsaly Albánie, Guinea-Bissau a Sierra Leone.[27][28] Albánie chrání LGBT menšinu před diskriminací a vede odborné diskuse na téma legalizace stejnopohlavního manželství.[29] Kosovo (území se sporným postavením) a Severokyperská turecká republika mají taktéž antidiskriminační legislativu.