Lávový proud
roztavená hornina vyvržená sopkou během erupce / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lávový proud je výlevný projev sopečné aktivity na povrchu tělesa tvořený lávou. Nejčastěji vzniká, když magma vystoupí na povrch tělesa a vylije se ze sopečného kráteru do okolí, odkud se vlivem gravitace začne šířit z vyšších poloh do nižších.[1] Samotný proud může dosahovat různé délky od několika metrů až po stovky kilometrů a různé tloušťky. Proudy se často vzájemně překrývají, jak dochází k opakování sopečné činnosti, čímž může vznikat kuželovité těleso sopky (charakteristický příklad je štítová sopka či stratovulkán). Známá jsou z celé řady vesmírných těles; například ze Země, Mars, Venuše, Měsíc či pravděpodobně i Merkuru.[2] Staré lávové proudy se vyskytují i na území Česka a to např. v lokalitě Mezina.
V závislosti na chemickém složení taveniny a obsahu volatilií mají lávové proudy různé vlastnosti a mobilitu. S rostoucím obsahem tetraedrů křemíku (Si2O) v lávě dochází k nárůstu viskozity a tím zmenšování schopnosti lávy téci. Viskozitu taktéž ovlivňuje postupná ztráta tepla proudu a tedy jeho ochlazování, čímž narůstá množství krystalů v tavenině a nárůstu její viskozity. Tuhnutí proudu se většinou odehrává od povrchu a spodní strany proudu (v případě, že se proud chová laminárně), takže proud může být uprostřed stále žhavý umožňující pohyb lávy. Tím mohou vznikat lávová koryta či lávové tunely. Rozdílné chemické vlastnosti proudů se taktéž odrážejí na jejich vzhledu. U bazické lávy se tak v závislosti na chemismu můžeme setkat s charakteristickou strukturou provazovité lávy (tzv. pāhoehoe), či blokovitou strukturou (tzv. ʻaʻa).
Předpokládá se, že v některých případech je množství vyvrhované lávy natolik velké, že se láva nepohybuje laminárně, ale turbulentně. Podobným mechanismem turbulentního proudění lávových proudů pravděpodobně vznikly útvary známé jako sinuous rilles[3] popsané z povrchu Měsíce či Marsu.