druh ptáka rodu Phaenicophaeus From Wikipedia, the free encyclopedia
Kukačka indonéská (Phaenicophaeus curvirostris) je druh statné kukačky, která se vyskytuje v jihovýchodní Asii. Na rozdíl od některých jiných druhů kukaček si staví vlastní hnízdo a vychovává své potomky sama.
 Kukačka indonéská | |
|---|---|
 Kukačka indonéská | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | kukačky (Cuculiformes) |
| Čeleď | kukačkovití (Cuculidae) |
| Rod | kukačka (Phaenicophaeus) |
| Binomické jméno | |
| Phaenicophaeus curvirostris (Shaw, 1810) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druh formálně popsal anglický zoolog George Shaw v roce 1810. Kukačka indonéská se objevuje v několika poddruzích s následujícím areálem výskytu:[2]
Druhové jméno curvirostris pochází z latinského curvus („zakřivený“) a -rostris („-zobý“), čili volně přeloženo jako „křivozobý“.[3]
Vzhledem k rozsáhlému areálu výskytu napříč různými ostrovy jihovýchodní Asie je stanoviště kukačky indonéské značně různorodé. Obývá habitaty od stálezelených nebo částečně opadavých lesů a rašelinišť přes mangrovy a pobřežní křovinaté oblasti po sekundární lesy včetně lesů s aktivní těžbou. Vyskytuje se i v kulturní krajině včetně zahrad nebo citrusových, kakaových a kaučukových plantáží. Vyhledává hlavně nížiny, avšak může vystoupat až do 1500 m n. m.[4]
Dosahuje délky těla kolem 42–49 cm. Zobák je robustní, zatočený dolů. Horní čelist je žlutá až žlutozelená, u kořene tmavší; spodní čelist je hnědě rohová až tmavě žlutá. Nohy jsou šedé. Duhovky jsou modravé, občas žlutavé nebo šedé. Hlava a šíje jsou šedé, hřbet a křídla leskle zelené. Dominantu hlavy tvoří červená kůže kolem oka, která se táhne od kořene spodního zobáku až za oko. Krovky jsou zespoda tmavě rezavé. Opeření od brady po hruď je rezavé, boky leskle zelené. Břicho je tmavé, ocas zespoda rezavý.[5][4]
Ozývá se hlasitým „ui-ó“ nebo rychlým „kok-kok-kok“. Krmící ptáci na sebe volají mňoukavým „mňau“. Při příchodu na hnízdo vydává jemné „konk“. Živí se hmyzem jako jsou housenky, švábi, cikády, kudlanky, sarančata nebo brouci. Nepohrdne ani menšími kraby, žábami, ptáčaty, krysami nebo hady. Občas pojídá i listy.[5]
K zahnízdění dochází od ledna do září.[5] Šálkovité hnízdo si staví v korunách stromů v místech větvení. Bývá umístěno na neforemné platformě z větví, které jsou často stále obsypány zelenými listy. Samice snáší 2–3 ovální bílá matná vejce o rozměrech kolem 36×29 mm. Inkubační doba trvá nejméně 13 dní.[4]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku indonéskou za málo dotčený druh se stabilní populací. Početnost druhu sice nebyla kvantifikována, avšak výskyt kukačky je popisován jako běžný.[6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
