![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/30/Whipstaff.gif/640px-Whipstaff.gif&w=640&q=50)
Kormidelní tyč
zařízení sloužící k ovládání kormidla lodi / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kormidelní tyč[1] je zařízení, které bylo užíváno k ovládání kormidla na větších plachetních lodích stavěných Evropě v dobách 16. a 17. století. Její vznik a použití spadá mezi období, kdy byly lodě kormidlovány přímo kormidelní pákou, a vynálezem a rozšířením kormidelního kola.[2]
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/30/Whipstaff.gif/320px-Whipstaff.gif)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a0/Vasa-steerage-1.jpg/640px-Vasa-steerage-1.jpg)
Do 16. století byla většina plachetnic dostatečně malých rozměrů na to, aby je mohl kormidlovat jednotlivec pomocí kormidelní páky přímo napojené na kormidlo. Se zvětšováním rozměrů lodí a nárůstem počtu jejich palub však začala vyvstávat potřeba kormidelního zařízení, kterým by mohla být z horní paluby ovládána kormidelní páka, umístěná často více než jednu palubu pod horní palubou.
Řešením se stala dlouhá tyč, pomocí kloubové objímky spojená s přední částí kormidelní páky, procházející nitrem lodi vzhůru k palubě, k níž byla čepem pohyblivě připojena v takzvané kolébce tak, že mohla být vychylována do stran. Stanoviště kormidelníka stále ještě často nebylo na horní palubě, ale měl možnost výhledu na ni a na oplachtění štěrbinou či průzorem v palubě nad ním.
Pohyb tyče na jednu stranu pak byl v opačném směru přenášen na kormidelní páku (která byla podepřena velmi silným trámem, pobitým kovem a pokrytým vrstvou tuku a mýdla, aby bylo minimalizováno tření), a tím vychyloval kormidlo. Mohlo být dosaženo výchylky až 20°,[3] ačkoliv pravděpodobnější se jeví spíše výchylky mezi 5° až 10°.[4]
Toto uspořádání znamenalo, že kormidelník měl velmi malý rozsah kontroly nad pohybem kormidelní páky (nikoliv více než 15° na obě strany)[5] a kormidlovat pak musel buď s velmi omezeným výhledem na plachty, anebo někdy zcela v závislosti na pokynech důstojníka velícího plavbě.
Při ovládání lodi pak bylo nutno klást důraz na manévrování za pomoci plachet, což bylo nepřesné a záviselo na rozmarech větru. Pokud byl nutný ostřejší obrat kormidla, nebo za bouřlivějšího počasí,[1] muselo být kormidlo ovládáno za pomoci lan spojených soustavou kladek.