Konstitutivní národ
From Wikipedia, the free encyclopedia
Konstitutivní národ (srbochorvatsky konstitutivni narod/конститутивни народ) byl termín, definující kterým národům je daná svazová republika v rámci Jugoslávie vlastí. Přestože SFRJ byla budována jako společný stát Slovinců, Chorvatů, Srbů, Makedonců, Černohorců a Bosenských muslimů (Bosňáků), ve snaze zdůraznit charakter výlučnosti každé z republik byla v ústavách jednotlivých svazových republik definována položka tzv. konstitutivního národa.
V socialistické Jugoslávii existovalo oficiálně celkem šest národů (Slovinci, Chorvati, Bosenští muslimové, Srbové, Černohorci a Makedonci), které měly status konstitutivního národa v té které republice. Kromě toho znala jugoslávská terminologie ještě dvě skupiny – národnosti a etnické skupiny. Mezi první patřily příslušníci početných národnostních menšin (Albánci, Maďaři, Italové, Bulhaři, Češi, Slováci, Rumuni, Rusíni). Na rozdíl od etnických skupin (kam patřili např. Romové nebo Židé[zdroj?]) však byly příslušníci národnostních menšin vázány s určitým teritoriem. Většinou také počet jejich příslušníků nepřesahoval počet těch, kteří se hlásili k regulérním jugoslávským národům (výjimkou byla téměř dvoumilionová albánská populace, žijící na území SAO Kosovo).