Kompozitní výztuž
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kompozitní výztuž je moderní stavební materiál, který umožňuje snižovat náklady na zakládání staveb a další betonové konstrukce, přičemž současně zvyšuje jejich užitné vlastnosti. Výztuž z vláknových kompozitů je vyrobena z vysokopevnostních vláken, jež jsou obalena polymerní matricí. Tato vlákna jsou hlavním nositelem pevnostních vlastností[1] a vyznačují se značně vysokou pevností a tuhostí v tahu. Kompozitní výztuže tvoří až několik miliónů tenkých vláken, jež jsou vzájemně spojena polymerní matricí ve formě určitého typu syntetické pryskyřice, jejímž úkolem je chránit vlákna před poškozením a současně zajišťovat jejich polohu.[1]
Kompozitní laminátové výztuže jsou analogem tradičních výztuží kovových. Vyrovnají se jim ve všech parametrech a vyhovují veškerým soudobým požadavkům. Kompozitní výztuže našly široké uplatnění v zahraničí, například v Japonsku, kde se využívají k armování betonových konstrukcí, na něž se kladou zvýšené požadavky z hlediska seizmické odolnosti. Podle složení se kompozitní polymerové výztuže dělí na laminátové a čedičové. Z hlediska konstrukce je tyčová a může být vyráběna se stavebním nebo hladkým profilem. Коmpozitní čedičová plastová výztuž má ještě větší pevnost než sklolaminátová, je však výrazně dražší.