ocelový pás umožňující jízdu drážních vozidel From Wikipedia, the free encyclopedia
Kolejnice je jednou ze základních částí železničního svršku. Přenáší kolovou sílu a absorbuje podélné síly (rozjezdová a brzdová). Při průjezdu vozidla obloukem přenáší příčnou sílu, tzv. vodící. Zajišťuje hladký pohyb železničního vozidla. Na elektrifikovaných tratích slouží jako vodič zpětného vedení. Tvoří kolejové obvody pro železniční zabezpečovací zařízení.
Kolejnice spolu s pražci, upevňovadly a drobným kolejivem tvoří kolejové pole. Kolejové pole v kolejovém loži tvoří železniční svršek. Spojení jednotlivých kolejnic se provádí svařením (tzv. bezstyková kolej) nebo šroubováním. Takové místo se pak nazývá kolejnicový styk.
První zmínka o kolejnicích je z 18. století. Objevily se na důlních drahách, byly jen dřevěné desky nebo dřevěné trámy. Vedení kol vozů bylo řešeno obvykle vodícím prknem na straně těchto trámů. Později (například na naší první koňské dráze z Budějovic do Lince) byly použity ocelové pásy připevněné ke trámům. Z Anglie do českých zemí v polovině 19. století pronikly hřibové kolejnice. Ty byly již na konci 19. století vytlačeny širokopatními kolejnicemi, používanými dodnes.
Následující typy kolejnic jsou sestupně seřazeny podle četnosti.
V minulosti se užívalo mnoho dalších typů.
Tvary kolejnice se liší svými rozměrovými parametry. Ty následující se týkají širokopatní kolejnice. Označení se skládá z písmene (popřípadě několika písmen), které zkracuje původ nebo použití, a čísla, udávající hmotnost 1 metru kolejnice v kg. Při přechodu z jednoho tvaru na druhý se vkládají přechodové kolejnice proměnného tvaru.
Po vzniku Československých státních drah byly v železniční síti tvary kolejnic dost nejednotné, v síti bylo užito přes 100 různých tvarů.[1] Snahou o sjednocení bylo zavedení tvaru T v roce 1930. Na silně zatížených tratích se v roce 1963 začal používat tvar R 65 původem ze Sovětského svazu, tvar T byl nahrazen v roce 1970 tvarem S 49 původem z Německa.[1] V roce 1991 byly konečně zavedeny kolejnice typu UIC 60, odpovídající standardům Mezinárodní železniční unie (UIC – francouzsky Union Internationale des Chemins de Fer).[1]
V současné době se při výstavbě používají pouze tvary S 49 a UIC 60, nově značené jako 49E1, resp. 60E1 či 60E2.[1] Kolejnice UIC 60 jsou určeny především pro hlavní a některé předjízdné koleje vysoce zatížených páteřních tratí. Na ostatních tratích a ve staničních kolejích páteřních tratí jsou užívány kolejnice S 49.[1]
Mezi současné světově užívané tvary kolejnic patří, v závorkách jsou uváděna starší či alternativní označení:[2]
Číslice u označení typu kolejnice vesměs označují hmotnost metru v kilogramech (kromě britských a amerických systémů, které uvádějí hmotnost v librách).
Na tramvajových tratích ve městech bývalého Československa se užívají například žlábkové kolejnice NT 1 (a ve velkoplošných panelech blokové žlábkové kolejnice B 1) z Třineckých železáren, žlábkové kolejnice polského typu 180 S nebo ruského TV 60 a v některých městech se však na úsecích nepojížděných silničními vozidly používají i bezžlábkové železniční kolejnice. Kolejnice NT 1 má poloměr zaoblení z hlavy do boku 6 mm. Od poloviny 20. let do poloviny 60. let 20. století se v Praze na zvýšených tramvajových pásech běžně používaly bezžlábkové kolejnice NP 5 a na silničních přejezdech žlábková varianta NP 3.[3] Bezžlábkové kolejnice nejsou vůbec použity v Plzni a Olomouci, do Prahy začaly být vraceny roku 2010. V Mostě a Liberci jsou na některých úsecích použity kolejnice S 49 v kombinaci s profilem tramvajových kol VM. V Brně se používají speciální profily kol i kolejnic, které jsou podobnější železničním. Ostravská tramvajová síť má profily takřka shodné se železničními, používají se zde také kola s výrazně vyššími okolky než v ostatních městech.[3]
Délka kolejnice se vyvíjela. Lité kolejnice mívaly délku kolem 1 m. Válcované kolejnice bylo možno vyrábět delší tak, jak se vyvíjely technologické postupy. Běžná délka kolejnice pro použití na železnici dosáhla postupně hodnoty 25 m. Pro vyrovnání rozdílných délek kolejnicových pásů v oblouku se používají zkrácené délky po 50 mm až do 24,80 m. V současné době se válcují i kolejnicové pásy o délce až 120 m[4], které nacházejí použití především na vysokorychlostních tratích.
Základní materiálem je ocel. V současnosti Třinecké železárny vyrábějí kolejnicovou ocel o jakosti 900 A (to odpovídá 95 ČSD – Vk), značená jak R260. Její pevnost v tahu je 880 až 1030 MPa a tažnost A5 max. 10 %. Obsah uhlíku se pohybuje od 0,6 do 0,8 %. Kolejnice na více zatížených tratích jsou legovány manganem (až 1,3 %), křemíkem (do 0,5 %) a dalšími prvky.[5]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
