Košíře
část hlavního města Prahy From Wikipedia, the free encyclopedia
Košíře (německy Košiř; v letech 1939–1945 Körbern) jsou městská čtvrť a katastrální území v Praze. Nacházejí se v údolí (dnes zatrubněného) Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi; jsou součástí městské části Praha 5.
| Košíře | |
|---|---|
 Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého | |
| Lokalita | |
| Městská část | Praha 5 |
| Správní obvod | Praha 5 |
| Obvod | Praha 5 |
| Obec | Praha |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°4′13″ s. š., 14°22′48″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 16 145 (2021)[1] |
| Počet domů | 1 206 (2011)[2] |
| Počet ZSJ | 8 |
 | |
  Košíře | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 400319 |
| Kód k. ú. | 728764 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Košíře byly až do druhé poloviny 19. století vesnicí, obklopenou vinicemi. V 16. a 17. století vlastnili Košíře Myslíkové z Hyršova, odkud někteří z nich rozšiřovali svůj predikát. Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). Roku 1895 byly Košíře povýšeny na město.[3] V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.
Na dnešní Plzeňské ulici je jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy (roku 1896 košířský starosta Matěj Hlaváček zprovoznil soukromou elektrickou dráhu Smíchov–Košíře).
V červenci 1905 postihla Košíře blesková povodeň poté, co se rozvodnil Motolský potok a zasáhl domy ve svém údolí, především v nočních hodinách.
Na území Košíř byl vybudován během 50. až 70. let 20. století systém tajných krytů pro tehdejší politické špičky a vchody označeny kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ („Výzkumný ústav chemických zařízení“).[zdroj?] Do druhé poloviny 50. let byla zeď oddělující zařízení od Vrchlického ulice pomalována kamuflážními barvami, patrně aby si krytů nikdo nevšiml. Pak teprve nastoupil VÚCHEMZ.
V ulici Naskové bylo do roku 2006 hlavní sídlo internetového portálu a vyhledávače Seznam.cz.
Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí (dnes zatrubněného Motolského potoka) a na severním svahu hory Vidoule. V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy; na svahu pak stojí hlavně vily. Protože byla košířská zástavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let (vyjma několika panelových domů v okolí zastávky MHD Kavalírka). V Košířích se staví dosud; novostavby jsou na úbočí Vidoule (mezi zastávkami MHD Průchova a Karenova), kde je též aktuálně (2014) připravována další výstavba, v roce 2013 pak byla dokončena novostavba bytového komplexu na místě bývalé Meopty Košíře u zastávky MHD Kavalírka.
Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován.
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Košířích.
Nad Košířským náměstím se nachází jedna dominanta Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého (který byl dokončen roku 1942); druhou dominantou jsou bývalé Závody přístrojů a automatizace (ZPA Košíře) na Vidouli (dnes „Areál Tellus“).[4]
V košířském katastru se zachovalo několik usedlostí, namátkou Šmukýřka, Cibulka nebo Buďánka. S katastrem obce (na území Smíchova) těsně sousedí historický Malostranský hřbitov, na němž je pochován Václav Jan Tomášek; byl na něm také pohřben Karel Jaromír Erben, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy.[5]
Na severním okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy – ulice Plzeňská (která zhruba tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a ulice Vrchlického. Na jižním okraji Košíř vede železniční trať.
Ve vilové čtvrti se nachází pobočka městské knihovny.
Další stavby
Zaniklé stavby
- Košířský mlýnek – na Motolském potoce pod jižním svahem přírodního parku Košíře-Motol
- Čestmír Jelínek (1902–1942), důstojník československé armády, odbojář z období druhé světové války popravený nacisty
Veřejná
Veřejná doprava je zajištěna především tramvajemi na trati Sídliště Řepy – Anděl a autobusovou linkou č. 123 a dalšími z terminálu Na Knížecí u stanice metra Anděl; na okraji čtvrti se nachází i železniční trať Praha-Smíchov – Hostivice, která má na území Košíř zastávky Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky.
Automobilová
Územím Košíř probíhají dvě významné dopravní tepny: Plzeňská ulice, kterou je zajištěno spojení centra Prahy a Plzně, a ulice Vrchlického, která v části zajišťuje spojení směrem opačným. Obě ulice též spojují západní příměstské oblasti Prahy s vlastní Prahou.
V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scenárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil roku 1929 požár a již nebyl obnoven.
Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl mezi lety 1938 a 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, zde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho pohádkové Zahradě.
V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svou hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.
V ulici U Tenisu bydlel spisovatel a politik Jiří Hejda. Dětství a mládí zde prožil zpěvák a herec Karel Štědrý. S Košíři je spjat i herec František Peterka, známý zejména jako pohádkový Krakonoš. V mládí Peterka zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře.[6] V Košířích bydlel též ekonom a prognostik Valtr Komárek a houslista Smetanova kvarteta Jiří Novák.
Jako významné obyvatele z doby pozdější až současné je namístě uvést mj. operní pěvkyni Věru Soukupovou, herce a mima Borise Hybnera, Martina, Davida a Rudolfa Hrušínských, divadelního a filmového herce Michala Dlouhého, filmového producenta a herce Ondřeje Trojana, známého a oceňovaného herce Ivana Trojana, zpěváka skupiny MIG21 a herce Jiřího Macháčka a herce Oldřicha Navrátila.
Ze známých českých režisérů je residentem Vladimír Michálek (Pohádkář, Babí léto, Je třeba zabít Sekala, Zapomenuté světlo či Anděl Exit) a režisér filmových adaptací hudebních a operních děl (Radúz a Mahulena, Rusalka) a baletu Romeo a Julie, držitel ceny Prix Italia za film Bludiště moci, finalista Emmy Awards v USA za film Pod koly osudu a Noc z olova Petr Weigl. Asi nejznámějším režisérem, který bydlel v Košířích, byl držitel filmového Oscara z roku 1966 za nejlepší zahraniční film Jiří Menzel.
Jako filmová lokace jsou Košíře vidět např. ve filmech: Případ Lupínek (ulice Starokošířská, ulice Vrchlického, Husovy sady); Nemocnice na kraji města (ulice Nad Hliníkem); Sňatky z rozumu (lokalita Kotlářka); Lásky Kačenky Strnadové (ulice Pod Kavalírkou); Pět Mrtvých Psů (tenisové kurty Šmukýřka); roku 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.
V květnu 2022 vyšly Košíře mytické a literární; autor knihy, literární historik Martin C. Putna, na jejích stránkách přináší pohled na mytickou a literární tradici čtvrti, ve snaze, aby se Košíře (pro něj i pro ostatní) staly nejen bydlištěm a „přebývadlem“, ale též domovem a údělem; silně tu kritizuje počínání pražských developerů, neboť košířské kopce jsou
| „ | pořád a pořád zastavovány novými projekty develupičskými, ba i v místech, kde zdálo, že už se žádné další domy prostě vejít nemohou. | “ |
Proto vadí Putnovi postupující výstavba, a tak líčí čtvrť jako „krajinu plnou smyslu“.[7]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
