From Wikipedia, the free encyclopedia
Klášter Lilienfeld (latinsky: Campus liliorum, česky: Pole lilií) je dosud činné cisterciácké opatství s kostelem Nanaebevzetí Panny Marie, ležící v Lilienfeldu v Dolním Rakousku, v předhůří Alp.
Klášter Lilienfeld | |
---|---|
Lokalita | |
Stát | Rakousko |
Místo | Lilienfeld |
Souřadnice | 48°0′46,73″ s. š., 15°35′55,14″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | Cisterciácký řád |
Zakladatel | Leopold VI. Babenberský |
Založení | 13. století |
Zrušení | 1789 |
Mateřský klášter | Klášter Heiligenkreuz |
Odkazy | |
Kód památky | 80223 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cisterciácké opatství zde roku 1202 založil rakouský a štýrský vévoda Leopold VI. Babenberský. Největší středověký klášter v Rakousku se stal rodovým klášterem rodu Babenberků. Donace rozšířil Fridrich II. Babenberský, řečený Bojovný (1210–1246), Leopoldův 3. syn, poslední vévoda z rodu Babenberků. Klášter byl osídlen mnichy z mateřského kláštera v Heiligenkreuzu a vystavěn tamní hutí ve slohu rané cisterciácké gotiky.
V roce 1217 se zde vévoda Leopold VI. sešel s mnoha šlechtici ze svého panství, aby odtud zahájili pátou křížovou výpravu. Po návratu z výpravy vévoda opatství daroval relikvii ze Sv. Kříže, kterou přivezl z Konstantinopole.[1] Zemřel během mírových jednání 28. července 1230 v italském San Germanu. Jeho ostatky byly převezeny do Lilienfeldu, kde se dne 30. listopadu 1230 konal slavný pohřební obřad, spojený s vysvěcením nového kostela a kláštera. Na památku zakladatele zasvětil pasovský biskup Ulrich v kostele čtyři oltáře křižáckým světcům: archandělu Michaelovi, Vilémovi Vyznavači, Janu Křtiteli a sv. Ondřejovi. Fundaci svého otce potvrdil a rozhojnil Leopoldův třetí syn, Fridrich II. Babenberský, řečený Bojovný (1210–1246), poslední vévoda z rodu Babenberků. Jeho sestra, Markéta Babenberská, česká královna a první manželka Přemysla Otakara II., byla pohřbena také v lilienfeldském kolegiátním kostele.
Ve 14. století proslavili zdejší skriptorium opat Ulrich a mnich Christan (Christian). Mniši se starali o chudé a nemocné a zajišťovali ubytování pro hosty. ell v Türnitzu, byla pohřbena v presbytáři kolegiálního kostela Lilienfeld. Po opakovaných vpádech husitů musel opat Petr Krotenthaler dát opatství opevnit. V době reformace opustilo klášter i řeholi mnoho mnichů, k roku 1587 jich zůstalo jen šest.[2]
Během 17. století nastal opětovný rozkvět kláštera, opat Ignaz Krafft († 1638) založil teologicko-filozofické učiliště, činné až do 19. století. Opat Mattheus Kollweiss (1650–1695) byl generálním opatem cisterciáckého řádu a císařským komisařem pro rekatolizaci dolního Rakouska. Zdejší laické bratrstvo sv. Josefa mělo roku 1781 200.000 členů. Když klášter zbankrotoval v důsledku velkolepých stavebních projektů na farách svého panství, prohlásil prý císař Josef II., "už je čas ho zrušit" a 24. března 1789 tak učinil, přestože kláštery se školou měly být zachovány.[3]. Mnohá umělecká díla byla následně zničena, gotické sklomalby přeneseny do Svatoštěpánského dómu ve Vídní, cenné rukopisy odvezeny do c. a k. Dvorní knihovny ve Vídni, olověná kašna z křížové chodby prodána jako kov k roztavení slévárně. Zrušeny byly také poutní cesty do Mariazell, které zde měly své výchozí místo. Zkázu dovršil požár z roku 1810. Od roku 1812 začala obnova kláštera. Pkračovala systematicky až do druhé světové války, kdy klášter obsadili nacisté a počátkem roku 1945 došlo k vyplenění budov. 9. dubna 1976 papež Pavel VI. prohlásil klášterní kostel za basiliku minor.
Mezi profesy a mnichy v Lilienfeldu byli a jsou tradičně zastoupeni Češi. V profesní knize kláštera lze napočítat tři desítky českých jmen a další pocházeli z německých jazykových oblastí Čech.[4] V období biedermeieru opat Ambrož Bečička (1825–1865) založil nynější klášterní park a zabýval se pěstováním exotických rostlin. V současnosti patří do zdejší komunity český kněz a historik Jáchym Dalimil Zítko.
První stavební plány kostela a kláštera vytvořila cistercko-burgundská stavební huť, přišlá z Heiligenkreuzu. Její členové v letech 1218-1220 postavili také palácovou kapli v Klosterneuburgu. Závěr trojlodní baziliky s příčnou lodí a pravoúhlým chórem měl vzory v Clairvaux, Pontigny nebo v Citeaux. K příčné lodi z jižní strany přiléhá sakristie a za ní kapitulní síň, do které se vstupuje z křížové chodby. Z křížové chodby na jižní straně vybííhá do rajského dvora klenutá architektura studničního stavení. Také ostatní budovy kláštera jsou situovány po jižní straně od kostela. V 17. století byly k dosavadní architektuře přistavěny z východu, jihu a západu barokní trakty: konvent, knihovna, prelatura a trakt pro hosty. Počátkem 18. století byla propadlá střecha v křížení kostela nahrazena věží a zřízena západní empora. Stavební úpravy dovršil opat Chrysostomus Wieser mezi léty 1730-1746.
S délkou 83 metrů jde o největší stojící kostel v dolním Rakousku. Gotické vstupní průčelí s ústupkovým portálem je rámováno barokním volutovým štítem na sloupech, po stranách jsou barokní sochy zakladatelů Leopolda VI. a Leopolda III., na římse sousoší Svaté rodiny mezi dvěma anděly. Tesané nápisy označují patrocinium kostela (Templum honoribus beatae Mariae Virginis Assumptae dicatum) a stavbu za vlády Ferdinanda III. "svatého a spravedlivého. Interiér má raně gotické architektonické články (sloupy, křížové klenby a konzoůy) a barokní zařízení:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.