Globální oteplování

Tento článek je o současných klimatických změnách 20. a 21. století. O předešlých změnách klimatu a o tématu obecně pojednává článek Klimatické změny.

Výrazy globální oteplování, resp. změna klimatu popisují probíhající zvyšování průměrné globální teploty – a jeho dopady na klimatický systém Země. Změna klimatu v širším slova smyslu zahrnuje také předchozí dlouhodobé změny zemského klimatu. Současný nárůst průměrné globální teploty je rychlejší než předchozí změny a je způsoben především spalováním fosilních paliv lidmi.^[3][4] Používání fosilních paliv, odlesňování a některé zemědělské a průmyslové postupy zvyšují množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a methanu.^[5] Skleníkové plyny pohlcují část tepla, které Země vyzařuje po ohřátí ze slunečního záření. Větší množství těchto plynů zachycuje více tepla ve spodních vrstvách zemské atmosféry, což způsobuje globální oteplování.^[6]

Změny přízemních teplot vzduchu za posledních 50 let.^[2] Nejvíce se oteplila Arktida a teploty na pevnině se obecně zvýšily více než teploty na povrchu moře.

Planeta je nyní o 1,2 °C teplejší než v tzv. předindustriálním období, tedy v letech 1850–1900. To je však průměrná hodnota teplotní anomálie pro celou planetu – většina míst na severní polokouli je dnes oproti referenčnímu období teplejší o 2–3 °C.

Koncentrace atmosférického CO₂ za posledních 650 tisíc let.

Tento graf známý jako Keelingova křivka dokumentuje nárůst koncentrací atmosfé­ric­kého oxidu uhličitého (CO₂) mezi lety 1958–2017. Měsíční měření CO₂ zobrazuje sezónní oscilace se stoupajícím trendem. Maximum je každý rok, když je na severní polokouli pozdní jaro, a klesá během vegetačního období, tak jak rostliny odstraňují část atmosférického CO₂.

Svět se od roku 1961 oteplil přibližně o 1 °C, různá místa se ale oteplují různou rychlostí. Zatímco pro většinu oceánů nepřesáhlo oteplení 0,8 °C, většina pevniny se otepluje rychleji. K největšímu oteplení, které za posledních 60 let přesáhlo 4 °C, dochází v Severním ledovém oceánu.

V důsledku klimatických změn se rozšiřují pouště a přibývá vln veder a lesních požárů.^[7] Zvýšené oteplování v Arktidě přispívá k tání permafrostu, ústupu ledovců a úbytku mořského ledu.^[8] Vyšší teploty také způsobují intenzivnější bouře a další extrémy počasí.^[9] Na místech, jako jsou korálové útesy, hory a Arktida, je mnoho druhů nuceno se kvůli změnám klimatu přemístit nebo dochází k jejich vymírání.^[10] I když budou snahy o minimalizaci budoucího oteplování úspěšné, některé důsledky budou přetrvávat po staletí. Patří mezi ně zvyšování hladiny moří a teplejší a kyselejší oceány.^[11]

Změna klimatu ohrožuje lidi nedostatkem potravin a vody, zvýšeným výskytem záplav, extrémních veder, větším počtem nemocí a ekonomickými ztrátami. Může být také příčinou migrace lidí a konfliktů.^[12] Světová zdravotnická organizace označuje změnu klimatu za největší hrozbu pro globální zdraví v 21. století.^[13] Bez opatření k omezení oteplování budou společnosti a ekosystémy vystaveny závažnějším rizikům.^[14] Přizpůsobení se změně klimatu prostřednictvím opatření, jako jsou protipovodňová opatření nebo plodiny odolné vůči suchu, částečně snižuje rizika změny klimatu, i když v některých případech již bylo dosaženo limitů.^[15] Chudší země jsou zodpovědné za malý podíl globálních emisí, ale mají nejmenší schopnost přizpůsobit se a jsou vůči změně klimatu nejvíce zranitelné.

Mnohé z těchto dopadů se projevují již při současné úrovni oteplování, která činí přibližně 1,2 °C od průmyslové revoluce. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) předpokládá ještě větší dopady při pokračování oteplování na 1,5 °C a více.^[16] Další nárůst oteplování také zvyšuje riziko překročení bodů zvratu klimatického systému, jako je například tání Grónského ledovce.^[17] Reakce na tyto změny zahrnuje přijetí opatření k omezení oteplování a přizpůsobení se těmto změnám.^[18] Budoucí oteplování lze omezit (zmírnit) snížením emisí skleníkových plynů a jejich odstraňováním z atmosféry.^[18] To zahrnuje větší využívání větrné a sluneční energie, postupné ukončování využívání fosilních paliv a zvyšování energetické účinnosti.^[19] Další omezení emisí může přinést přechod na elektrická vozidla a na veřejnou dopravu^[20][21][22] a využívání tepelných čerpadel pro domácnosti a komerční budovy.^[23] Také zabránění odlesňování a ochrana lesů mohou pomoci absorbovat CO₂.^[24] Společnost se může přizpůsobit změně klimatu lepší ochranou pobřeží, zvládáním katastrof a vývojem odolnějších plodin. Tyto snahy o přizpůsobení samy o sobě nemohou odvrátit riziko závažných, rozsáhlých a trvalých dopadů.^[25]

V rámci Pařížské dohody z roku 2015 se státy společně zavázaly udržet oteplování „výrazně pod 2 °C“ prostřednictvím úsilí o zmírnění dopadů. Nicméně, podle analýzy z roku 2021, i se závazky přijatými v rámci této dohody by globální oteplení do konce století dosáhlo přibližně 2,7 °C.^[26] Omezení oteplení na 1,5 °C by vyžadovalo snížení emisí o polovinu do roku 2030 a dosažení nulových čistých emisí do roku 2050.^[27]

Do roku 2100 by měla povrchová teplota na Zemi stoupnout o 0,3 až 1,7 °C pro scénáře s výrazným snižováním produkce CO₂, resp. o 2,6 až 4,8 °C pro scénář s dnešním tempem produkce CO₂.^[28][29] Nejistoty v odhadech nárůstu teploty plynou z používání modelů s různou citlivostí změny teploty na koncentraci skleníkových plynů.^[30][31] Očekávané budoucí oteplování a související změny však nejsou rovnoměrné a budou se lišit region od regionu.^[32] Variabilita klimatu se bude lokálně zvyšovat, avšak globálně snižovat.^[33] Očekává se, že oteplování bude větší nad pevninou^[34] než nad oceány a nejvýraznější bude v Arktidě,^[35] a bude spojeno s pokračujícím táním ledovců, věčně zmrzlé půdy a mořského ledu, což bude doprovázet zvyšování hladiny oceánů, změny v množství a formě srážek^[36] a rozšiřování subtropických pouští.^[37] Mezi další očekávané jevy patří častější extrémní projevy počasí, jako jsou období veder, suchá období, lesní požáry, přívalové deště se záplavami, intenzivní sněhové srážky, okyselování oceánů či masivní vymírání druhů.^[38] Z následků významných pro člověka se uvádí především ztráta potravinové bezpečnosti kvůli klesajícímu výnosu zemědělských plodin a ztráta obyvatelného prostředí zaplavením pobřežních oblastí.^[39] Vzhledem k tomu, že klimatický systém má velkou setrvačnost a skleníkové plyny zůstávají v atmosféře po dlouhou dobu, mnohé z těchto účinků přetrvají nejen desetiletí nebo staletí, ale i desítky tisíc let.^[40]

Terminologie

Před rokem 1980 nebylo jasné, zda oteplování způsobené skleníkovými plyny převáží nad ochlazováním způsobeným aerosoly z antropogenních emisí. Vědci tehdy často používali termín neúmyslná změna klimatu pro označení vlivu člověka na klima. V 80. letech 20. století se zpopularizovaly termíny globální oteplování a změna klimatu. První z nich označuje pouze zvýšené oteplování povrchu Země, druhý popisuje celkový vliv skleníkových plynů na klima.^[41] Termín globální oteplování se stal nejoblíbenějším termínem poté, co jej ve svém projevu v americkém Senátu v roce 1988 použil klimatolog NASA James Hansen.^[42] Po roce 2000 vzrostla obliba termínu změna klimatu.^[43] Globální oteplování obvykle označuje oteplování zemského systému způsobené člověkem, zatímco změna klimatu může označovat přirozené nebo antropogenní změny.^[44] Oba termíny se často používají zaměnitelně.^[45]

Po roce 2007 začali různí vědci, politici a představitelé médií používat termíny klimatická krize nebo klimatická nouze, když hovoří o změně klimatu, a globální ohřívání místo globálního oteplování.^[46] Šéfredaktorka politického deníku The Guardian uvedla, že tyto termíny zařadili do svých redakčních pokynů, „abychom zajistili, že budeme vědecky přesní a zároveň budeme jasně komunikovat se čtenáři o této velmi důležité otázce“.^[47] V roce 2019 vybrala jazyková škola Oxford Languages jako slovo roku termín klimatická nouze, kterou definovala jako „situaci, v níž je třeba naléhavě jednat, aby se snížila nebo zastavila změna klimatu a zabránilo se potenciálně nevratným škodám na životním prostředí, které z ní vyplývají“.^[48][49]

Z odborně klimatologického hlediska je změna klimatu definována takto: „Změna ve stavu klimatu, kterou je možné prokazatelně identifikovat v podobě změny střední hodnoty nebo pravděpodobnostního rozložení hodnot a charakteristik v průběhu delšího časového období, typicky v délce desetiletí a více. Pozn.: Změna klimatu může být výsledkem přirozených interních procesů v rámci klimatického systému, nebo důsledkem působení externích faktorů jako jsou cykly sluneční aktivity, sopečné výbuchy a trvalé antropogenní vlivy na složení atmosféry, kvalitu a způsob využití území.“^[50][51]

Z politického hlediska je definice změny klimatu použita v konvenci UNFCCC v následující podobě: „změna klimatu, která je přisouzena přímo, či nepřímo lidským aktivitám vedoucím ke globálním změnám složení atmosféry a která je ve srovnatelných časových obdobích pozorována nad rámec přirozené variability klimatu.“^[50][51]

Pozorované změny teploty

Podrobnější informace naleznete v článku Instrumentální záznamy teplot.

Hnací síly změny klimatu v letech 1850–1900 až 2010–2019. Vnitřní proměnlivost ani sluneční a vulkanické faktory významně nepřispěly.

V posledních desetiletích nové záznamy o vysokých teplotách výrazně převyšují nové záznamy o nízkých teplotách na stále větší části zemského povrchu.^[52]

Mnoho nezávisle vytvořených přístrojových datových souborů ukazuje, že se klimatický systém otepluje.^[53] Povrchové teploty rostou přibližně o 0,2 °C za desetiletí,^[54] přičemž v roce 2020 narostly globálně teploty o 1,2 °C proti předindustriálnímu období.^[55][56] Od roku 1950 se snížil počet chladných dnů a nocí a zvýšil se počet teplých dnů a nocí.^[57]

Mezi 18. stoletím a polovinou 19. století došlo k mírnému oteplení. Informace o klimatu v tomto období pocházejí z klimatických proxy dat (nepřímých údajů), jako jsou stromy a ledová jádra. Ukazují, že přirozené výkyvy kompenzovaly rané účinky průmyslové revoluce.^[58] Instrumentální záznamy (záznamy teploměrů) začaly poskytovat globální pokrytí kolem roku 1850.^[59] Historické vzorce oteplování a ochlazování, jako například středověká klimatická anomálie a malá doba ledová, se v různých regionech nevyskytovaly ve stejnou dobu. Teploty mohly v omezeném souboru regionů dosahovat až takových hodnot jako na konci 20. století.^[60] Existovaly i prehistorické epizody globálního oteplování, jako bylo například paleocenní–eocenní tepelné maximum.^[61] Novodobý pozorovaný nárůst teploty a koncentrace CO₂ je však tak rychlý, že ani náhlé geofyzikální události v historii Země se současnému tempu nárůstu nepřibližují.^[62]

Důkazy o oteplování z měření teploty vzduchu posiluje celá řada dalších pozorování:^[63][64] Došlo k nárůstu četnosti a intenzity vydatných srážek, tání sněhu a pevninského ledu a zvýšení vlhkosti vzduchu.^[65] Také chování flóry a fauny odpovídá oteplování, například rostliny na jaře kvetou dříve.^[66] Dalším klíčovým ukazatelem je ochlazování horních vrstev atmosféry, které dokazuje, že skleníkové plyny zachycují teplo v blízkosti zemského povrchu a brání jeho vyzařování do vesmíru.^[67]

Oteplování vzduchu nad pevninou je zhruba dvakrát rychlejší než nad oceány, byť koncentrace skleníkových plynů je podobná nad pevninou a oceány.

Regiony se oteplují různou rychlostí.^[68] Tato různorodost oteplování nezávisí na tom, kde jsou skleníkové plyny vypouštěny, protože plyny přetrvávají dostatečně dlouho na to, aby se rozptýlily po celé planetě. Od předindustriálního období se průměrná teplota povrchu nad pevninskými oblastmi zvyšovala téměř dvakrát rychleji než průměrná globální teplota povrchu,^[69] což je způsobeno větší tepelnou kapacitou oceánů a tím, že oceány ztrácejí více tepla vypařováním.^[70] Tepelná energie v globálním klimatickém systému roste jen s krátkými přestávkami přinejmenším od roku 1970 a více než 90 % této dodatečné energie bylo uloženo v oceánech,^[71][72] zbytek ohříval atmosféru, rozpouštěl led a ohříval kontinenty.^[73]

Severní polokoule a zvláště pak oblasti kolem severního pólu se oteplují mnohem rychleji než oblasti kolem jižního pólu a jižní polokoule. Severní polokoule má nejen mnohem více pevniny, ale také více sezónní sněhové pokrývky a mořského ledu. Tyto povrchy se po roztátí ledu změní z míst, které odrážejí hodně světla, na místa, kde jsou tmavá a začnou pohlcovat více tepla.^[74] K oteplování Arktidy přispívají také místní nánosy černého uhlíku na sněhu a ledu.^[75] Teplota v Arktidě roste více než dvakrát rychleji než ve zbytku světa. Tání ledovců a ledových příkrovů v Arktidě narušuje oceánskou cirkulaci, včetně oslabení Golfského proudu, což dále mění klima.^[76] Vlivem tání ledovců a ledových příkrovů v Arktidě dochází též k další změně klimatu.^[77]

Příčiny teplotních změn (vnější působení)

Podrobnější informace naleznete v článku Atribuce probíhající klimatické změny.

Klimatický systém sám o sobě prochází různými cykly, které mohou trvat roky (například El Niño – Jižní oscilace), desetiletí nebo dokonce staletí.^[78][79] Jiné změny jsou způsobeny nerovnováhou energie, která je „vnější“ pro klimatický systém, ale ne vždy je vnější pro Zemi.^[80] Příkladem vnějších vlivů jsou změny koncentrace skleníkových plynů, sluneční zářivost, sopečné erupce a změny dráhy Země kolem Slunce.^[81]

Pro určení podílu lidstva na změně klimatu je třeba vyloučit známou vnitřní proměnlivost klimatu a přirozené vnější vlivy. Klíčovým přístupem je určení jedinečných „otisků prstů“ všech potenciálních příčin a následné porovnání těchto otisků s pozorovanými vzorci klimatických změn.^[82][83] Například sluneční vlivy lze jako hlavní příčinu vyloučit. Jeho otiskem by bylo oteplení celé atmosféry. Pozorujeme však, že se oteplily pouze spodní vrstvy atmosféry, což odpovídá působení skleníkových plynů.^[84] Z rozboru nedávných klimatických změn vyplývá, že hlavní příčinou je zvýšený obsah skleníkových plynů, ale silný vliv mají také aerosoly.^[85]

Krátkovlnné záření ze Slunce dopadající na zemský povrch a atmosféru. Dlouhovlnná část záření je emitována z povrchu a téměř zcela absorbována do atmosféry. V tepelné rovnováze je absorbovaná energie z atmosféry stejná jako ta vydávaná do vesmíru. Čísla ukazují výkon záření ve wattech na metr čtvereční v období let 2000–2004

Projekt Global Carbon Project ukazuje, že přírůstky CO₂ od roku 1880 byly způsobeny různými zdroji, které všechny rostly.

Skleníkové plyny

Podrobnější informace naleznete v článcích Skleníkový efekt, Skleníkové plyny, Radiační působení a Toky uhlíku.

Země pohlcuje sluneční záření a pak ho vyzařuje jako teplo. Skleníkové plyny v atmosféře pohlcují a opětovně vyzařují infračervené záření, čímž zpomalují jeho průchod atmosférou a únik do vesmíru.^[86] Před průmyslovou revolucí způsobilo přirozeně se vyskytující množství skleníkových plynů, že vzduch u povrchu byl asi o 33 °C teplejší, než by byl v případě jejich nepřítomnosti.^[87][88] Ačkoli ke skleníkovému efektu nejvíce přispívají vodní pára (~50 %) a mraky (~25 %), jejich množství se zvyšuje v závislosti na teplotě, a jsou tedy zpětnou vazbou. Naproti tomu koncentrace plynů, jako je CO₂ (~20 %), troposférický ozón,^[89] freony a oxid dusný, nejsou závislé na teplotě, a jsou to tedy vnější vlivy.^[90][91]

Lidská činnost od průmyslové revoluce, především těžba a spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu),^[92] zvýšila množství skleníkových plynů v atmosféře, což vedlo k radiační nerovnováze. V roce 2019 se koncentrace CO₂ a methanu od roku 1750 zvýšily přibližně o 48 %, respektive o 160 %.^[93] Hodnoty koncentrací CO₂ v ovzduší jsou vyšší než kdykoli v průběhu posledních 2 milionů let. Také koncentrace methanu jsou mnohem vyšší, než byly za posledních 800 000 let.^[94]

Celosvětové antropogenní emise skleníkových plynů v roce 2018, s výjimkou emisí způsobených změnami ve využívání půdy, odpovídaly 52 miliardám tun CO₂. Z těchto emisí tvořil 72 % CO₂, 19 % methan, 6 % oxid dusný a 3 % fluorované plyny.^[95] Přibližně 72 % emisí CO₂ pochází ze spalování fosilních paliv, která zajišťují energii pro dopravu, výrobu, vytápění a výrobu elektřiny.^[5] Další emise CO₂ pocházejí z odlesňování a z průmyslových procesů, které zahrnují CO₂ uvolňovaný chemickými reakcemi při výrobě cementu, oceli, hliníku a hnojiv.^[96] Emise methanu pocházejí z chovu hospodářských zvířat, z hnoje, z pěstování rýže, ze skládek, z odpadních vod a z těžby uhlí, ropy a zemního plynu.^[97] Emise oxidu dusného pocházejí z velké části z mikrobiálního rozkladu anorganických a organických hnojiv.^[98] Z hlediska výroby se odhaduje, že hlavními zdroji globálních emisí skleníkových plynů jsou: elektřina a teplo (25 %), zemědělství a lesnictví (24 %), průmysl a výroba (21 %), doprava (14 %) a budovy (6 %).^[99]

Navzdory podílu odlesňování na emisích skleníkových plynů zůstává zemský povrch, zejména lesy, významným propadem uhlíku. Přírodní procesy, jako je fixace uhlíku v půdě a fotosyntéza, více než kompenzují příspěvek odlesňování ke skleníkovým plynům. Odhaduje se, že půdní povrch odstraňuje přibližně 29 % ročních globálních emisí CO₂.^[100] Oceán také slouží jako významný pohlcovač uhlíku prostřednictvím dvoustupňového procesu. Nejprve se CO₂ rozpouští v povrchové vodě. Poté jej oceánská cirkulace rozvádí hluboko do nitra oceánu, kde se v průběhu času hromadí jako součást koloběhu uhlíku. Za posledních dvacet let světové oceány absorbovaly 20 až 30 % vypouštěného CO₂.^[101]

Aerosoly a mraky

Znečištění ovzduší v podobě aerosolů (částic) nejenže značně zatěžuje lidské zdraví, ale také ve velkém měřítku ovlivňuje klima.^{[102][103][104]} V letech 1961–1990 bylo pozorováno postupné snižování množství slunečního světla dopadajícího na zemský povrch, což je jev lidově označovaný jako globální stmívání,^[105] které se obvykle připisuje aerosolům ze spalování fosilních paliv a biopaliv.^[106][107] Od roku 1990 aerosoly v ovzduší celosvětově ubývají, což znamená, že již tolik nemaskují oteplování skleníkovými plyny.^{[104][107][108]}

Aerosoly také rozptylují a pohlcují sluneční záření. Mají tím nepřímý vliv na radiační rozpočet Země. Sulfátové aerosoly působí jako kondenzační jádra mraků a vedou ke vzniku mraků, které mají více a menších oblačných kapiček. Tyto mraky odrážejí sluneční záření účinněji než mraky s menším počtem a většími kapkami.^[109] Omezují také růst dešťových kapek, což způsobuje, že mraky jsou odrazivější pro dopadající sluneční záření.^[110] Nepřímé účinky aerosolů představují největší nejistotu ve výpočtech radiačního působení.^[111]

Zatímco aerosoly obvykle omezují globální oteplování tím, že odrážejí sluneční světlo, černý uhlík v podobě sazí, které padají na sníh nebo led, může přispívat ke globálnímu oteplování. Nejenže zvyšuje absorpci slunečního záření, ale také zvyšuje tání pevninského ledu a tím i nárůst hladiny moří.^[112] Omezení nových nánosů černého uhlíku v Arktidě by mohlo snížit globální oteplování o 0,2 °C do roku 2050.^[113]

Změny ve využívání krajiny

Tempo úbytku stromového porostu se od roku 2001 celosvětově přibližně zdvojnásobilo a jeho roční úbytek se blíží rozloze Itálie.^[114]

Lidé mění povrch Země hlavně proto, aby získali více zemědělské půdy. V současné době zemědělství zabírá 50 % veškeré obyvatelné pevniny, zatímco lesy zabírají 37 % pevniny^[115]; podíl lesů přitom neustále klesá,^[116] zejména kvůli pokračujícím odlesňování v tropech.^[117] Toto odlesňování je nejvýznamnějším aspektem změny využívání krajiny, ovlivňujícím globální oteplování. Hlavní příčiny odlesňování je přeměna lesů na plochy pro výrobu hovězího masa a pro výrobu palmového oleje (27 %), pro lesnictví/lesní produkty (26 %), pro krátkodobou zemědělskou produkci (24 %); také požáry zmenšují plochy lesů (23 %).^[118]

Změny ve využívání půdy mají vliv nejen na emise skleníkových plynů. Typ vegetace v regionu ovlivňuje místní teplotu. Ovlivňuje, kolik slunečního světla se odrazí zpět do vesmíru (albedo) a kolik tepla se ztratí vypařováním. Například při změně tmavého lesa na travnatou plochu je povrch světlejší, což způsobuje, že odráží více slunečního záření. Odlesňování může ovlivnit teplotu také změnou uvolňování chemických sloučenin, které ovlivňují mraky a změnou větrných poměrů.^[119] V tropických a mírných oblastech vede čistý efekt k výraznému oteplení, zatímco v zeměpisných šířkách blíže pólům vede zisk albedo (protože les je nahrazen sněhovou pokrývkou) k ochlazení.^[119] Odhaduje se, že v celosvětovém měřítku vedly tyto efekty k mírnému ochlazení, kterému dominuje zvýšení albedo povrchu.^[120]

Sluneční a vulkanické aktivity

Podrobnější informace naleznete v článku Sluneční aktivita.

Fyzikální klimatické modely nejsou schopny reprodukovat rychlé oteplování pozorované v posledních desetiletích, pokud berou v úvahu pouze změny slunečního záření a sopečnou činnost.^[121][122] Slunce je primárním zdrojem energie Země, a proto změny v dopadajícím slunečním záření přímo ovlivňují klimatický systém.^[111] Sluneční záření bylo měřeno přímo družicemi^[123] a nepřímá měření jsou k dispozici od počátku 16. století.^[111] Další důkazy o tom, že skleníkové plyny způsobují globální oteplování, pocházejí z měření, která ukazují oteplování spodní části atmosféry (troposféry) spojené s ochlazováním horní části atmosféry (stratosféry).^[124] Pokud by za pozorované oteplování byly zodpovědné sluneční výkyvy, troposféra i stratosféra by se oteplovaly.^[84]

Velké sopečné erupce představují největší přírodní vliv v průběhu průmyslové éry. Pokud je erupce dostatečně silná (s oxidem siřičitým dosahujícím stratosféry), může být sluneční světlo částečně blokováno až po dobu několika let. Teplotní signál trvá přibližně dvakrát tak dlouho. V průmyslové éře však měla sopečná činnost zanedbatelný vliv na globální teplotní trendy.^[125] Současné sopečné emise CO₂ odpovídají méně než 1 % současných antropogenních emisí CO₂.^[126]

Změny oběžné dráhy Země

Podrobnější informace naleznete v článku Milankovičovy cykly.

Změny sklonu osy Země a tvar oběžné dráhy kolem Slunce se mění pomalu; trvají desítky tisíc let. Díky těmto změnám dochází ke změnám sezónního a zeměpisného rozložení příchozí sluneční energie na povrchu Země a tím i ke změnám klimatu.^[127] Během posledních několika tisíc let tento jev přispěl k pomalému trendu ochlazování ve vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule v létě; tento trend se však v průběhu 20. století obrátil díky oteplování vyvolaného skleníkovými plyny.^[128] Během následujících 50 000 let nelze očekávat orbitální změny, které by vedly k ochlazování Země.^[129][130]

Mořský led odráží 50 až 70 % dopadajícího slunečního záření, zatímco tmavý povrch oceánu odráží pouze 6 %, takže tání mořského ledu je kladnou zpětnou vazbou.^[131]

Klimatická zpětná vazba

Podrobnější informace naleznete v článcích Citlivost klimatu a Zpětné vazby klimatických změn.

Reakce klimatického systému na počáteční vlivy je modifikována zpětnými vazbami: zvyšuje se kladnými zpětnými vazbami a snižuje se zápornými zpětnými vazbami.^[132] Hlavními kladnými zpětnými vazbami jsou zpětná vazba vodní páry, zpětná vazba ledu a ledovců a pravděpodobně i čistý účinek mraků.^[133] Hlavní zápornou zpětnou vazbou je radiační ochlazování, protože zemský povrch v reakci na zvyšující se teplotu odevzdává do vesmíru více tepla.^[133] Kromě teplotních zpětných vazeb existují také zpětné vazby v koloběhu uhlíku, jako je hnojivý účinek CO₂ na růst rostlin.^[134] Nejistota ohledně zpětných vazeb je hlavním důvodem, proč různé klimatické modely předpokládají různou velikost oteplení při daném množství emisí.^[135]

Jak se vzduch otepluje, může zadržovat více vlhkosti. Po počátečním oteplení v důsledku emisí skleníkových plynů se v atmosféře udrží více vody. Vodní pára je silným skleníkovým plynem, takže se způsobuje další ohřívání atmosféry.^[133] Pokud se zvýší oblačnost, bude se více slunečního světla odrážet zpět do vesmíru a planeta se ochladí. Pokud budou mraky vyšší a řidší, budou působit jako izolátor, odrážet teplo zdola zpět dolů a planetu ohřívat.^[136] Celkově lze říci, že čistá zpětná vazba oblačnosti v průběhu průmyslové éry pravděpodobně podpořila růst teploty.^[132] Snížení sněhové pokrývky a mořského ledu v Arktidě snižují albedo zemského povrchu.^[137] V těchto oblastech je nyní pohlcováno více sluneční energie, což přispívá k zesílení teplotních změn v Arktidě.^[138] Arktické zesílení také způsobuje tání permafrostu, čímž se do atmosféry uvolňuje methan a CO₂.^[139]

Přibližně polovinu emisí CO₂ způsobených člověkem pohltily suchozemské rostliny a oceány.^[140] na souši zvýšený obsah CO₂ a prodloužené vegetační období stimulovaly růst rostlin. Změna klimatu zvyšuje výskyt sucha a vln veder, které brzdí růst rostlin, a proto není jisté, zda tento zásobník uhlíku bude v budoucnu dále růst.^[141] Půda obsahuje velké množství uhlíku a při zahřívání může část uhlíku uvolňovat.^[142] S tím, jak oceán absorbuje více CO₂ a tepla, se okyseluje, mění se jeho cirkulace a fytoplankton přijímá méně uhlíku, čímž se snižuje rychlost, s jakou oceán absorbuje atmosférický uhlík.^[143] Změna klimatu může zvýšit emise methanu z mokřadů, mořských a sladkovodních systémů a z permafrostu.^[144]

Předpokládané změny globální povrchové teploty ve srovnání s lety 1850–1900 na základě změn průměrných hodnot více modelů CMIP6.

Budoucí oteplování a uhlíkový rozpočet

Podrobnější informace naleznete v článcích Uhlíkový rozpočet, Klimatický model a Koloběh uhlíku.

Budoucí oteplování závisí na síle zpětné vazby klimatu a na emisích skleníkových plynů.^[145] První z nich se často odhaduje pomocí klimatických modelů, které vyvíjí řada vědeckých institucí.^[146] Klimatický model představuje fyzikální, chemické a biologické procesy, které ovlivňují klimatický systém.^[147] Modely zahrnují změny dráhy Země, historické změny aktivity Slunce a vulkanické vlivy.^[146] Počítačové modely se pokoušejí reprodukovat a předpovídat cirkulaci oceánů, roční cyklus ročních období a toky uhlíku mezi zemským povrchem a atmosférou.^[146] Modely předpokládají různý budoucí nárůst teploty při daných emisích skleníkových plynů; neshodují se zcela v síle různých zpětných vazeb na citlivost klimatu a velikosti setrvačnosti klimatického systému.^[148]

Fyzikální realističnost modelů se testuje zkoumáním jejich schopnosti simulovat současné nebo minulé klima.^[149] Starší modely podcenily úbytek arktického mořského ledu^[150][151] a podcenily míru nárůstu srážek.^[152] Také vzestup mořské hladiny od roku 1990 byl ve starších modelech podceněn, ale novější modely se dobře shodují s pozorováním.^[153][154] V Národním hodnocení klimatu, které v roce 2017 vydaly Spojené státy, se uvádí, že „klimatické modely mohou stále podceňovat nebo opomíjet relevantní zpětnovazební procesy“.^[155]

Podskupina klimatických modelů přidává k jednoduchému fyzikálnímu modelu klimatu společenské faktory. Tyto modely simulují, jak obyvatelstvo, hospodářský růst a spotřeba energie ovlivňují fyzikální klima – a jak na něj působí. Na základě těchto informací mohou tyto modely vytvářet scénáře budoucích emisí skleníkových plynů. Ty se pak používají jako vstupní data pro fyzikální klimatické modely, které vytvářejí prognózy změny klimatu.^[156] V některých scénářích emise v průběhu století nadále rostou, zatímco v jiných se emise snižují.^[151][157] Ukazuje se, že zdroje fosilních paliv jsou příliš bohaté na to, aby se dalo spoléhat na to, že jejich nedostatek omezí emise uhlíku v 21. století.^[158] Emisní scénáře lze kombinovat s modelováním koloběhu uhlíku, aby bylo možné předpovědět, jak by se v budoucnu mohla změnit koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.^[159] Podle kombinovaných modelů by v roce 2100 mohla být koncentrace CO₂ v atmosféře v závislosti na socioekonomickém scénáři a scénáři zmírňování emisí dosahovat hodnot v rozmezí od 380 ppm až do 1 400 ppm.^[160][161]

Šestá hodnotící zpráva IPCC předpokládá, že globální oteplení koncem 21. století velmi pravděpodobně dosáhne 1,0 °C až 1,8 °C podle scénáře velmi nízkých emisí skleníkových plynů. Podle středního scénáře by globální oteplení dosáhlo 2,1 °C až 3,5 °C a podle scénáře velmi vysokých emisí skleníkových plynů 3,3 °C až 5,7 °C.^[162] Tyto prognózy vycházejí z klimatických modelů v kombinaci s pozorováními.^[163]

Zbývající uhlíkový rozpočet je určen na základě modelování uhlíkového cyklu a citlivosti klimatu na skleníkové plyny.^[164] Podle IPCC lze globální oteplení udržet pod 1,5 °C s dvoutřetinovou pravděpodobností, pokud emise po roce 2018 nepřekročí 420 resp. 570 Gt CO₂.^[164] To odpovídá 10 až 13 letům současných emisí. V souvislosti s tímto rozpočtem panují velké nejistoty. Může být například o 100 Gt CO₂ nižší v důsledku uvolňování methanu z věčně zmrzlé půdy a mokřadů.^[165]

Potenciální budoucí scénáře globálních emisí skleníkových plynů. Pokud všechny země splní své současné přísliby stanovené v pařížské dohodě o klimatu, průměrné oteplování do roku 2100 překročí cíl pařížské dohody, aby se oteplování udržovalo „výrazně pod 2 °C“.

Šestá hodnotící zpráva IPCC předpokládá změny průměrné vlhkosti půdy, které mohou narušit zemědělství a ekosystémy. Snížení půdní vlhkosti o jednu směrodatnou odchylku znamená, že průměrná půdní vlhkost bude přibližně odpovídat devátému nejsuššímu roku mezi lety 1850 a 1900 v dané lokalitě.

Dopady

Podrobnější informace naleznete v článku Dopady globálního oteplování.

Rekonstrukce historické hladiny moře a prognózy do roku 2100 zveřejněné v roce 2017 americkým Programem výzkumu globální změny.^[131]

Fyzické prostředí

Dopady změny klimatu na životní prostředí jsou rozsáhlé a dalekosáhlé, ovlivňují oceány, led a počasí. Změny mohou probíhat postupně nebo rychle. Důkazy o těchto účincích pocházejí ze studia klimatických změn v minulosti, z modelování a z moderních pozorování.^[166][167] Od padesátých let 20. století se s rostoucí četností objevují současně sucha a vlny veder.^[168] V Indii a východní Asii se zvýšil počet extrémně vlhkých nebo suchých událostí v rámci monzunového období.^[169][170] Pravděpodobně se zvyšuje množství srážek a intenzita hurikánů a tajfunů.^[171][172] Četnost tropických cyklón se v důsledku změny klimatu nezvýšila.^[171]

Globální hladina moří se zvyšuje v důsledku tání ledovců, tání ledového příkrovu Grónska a Antarktidy a teplotní expanze oteplující se vody v oceánech. Mezi lety 1993–2020 se vzestup v čase zvyšoval a činil v průměru 3,3 ± 0,3 mm ročně.^[173] V průběhu 21. století by podle odhadů IPCC mohla hladina moří při scénáři s velmi vysokými emisemi stoupnout o 61–110 cm.^[174] Zvýšené oteplení oceánů hrozí odtržením splazů antarktických ledovců, což představuje riziko dalšího rozsáhlého tání ledovců^[175] a možnost až dvoumetrového vzestupu hladiny moří do roku 2100 při vysokých emisích.^[176]

Klimatické změny vedly k desetiletému zmenšování a ztenčování arktického mořského ledu.^[177] Zatímco při oteplení o 1,5 °C se očekává, že léta bez ledu budou vzácná, při oteplení o 2 °C se budou vyskytovat jednou za tři až deset let.^[178] Vyšší koncentrace CO₂ v atmosféře vedly ke změnám v chemickém složení oceánů. Nárůst rozpuštěného CO₂ způsobuje okyselování oceánů,^[179] navíc se snižuje hladina kyslíku, protože kyslík je v teplejší vodě hůře rozpustný.^[180] Rozšiřují se také mrtvé zóny v oceánu, oblasti s velmi malým obsahem kyslíku.^[181]

Body zvratu a dlouhodobé dopady

Podrobnější informace naleznete v článku Body zvratu klimatického systému.

Čím větší je globální oteplování, tím větší je riziko překročení tzv. bodů zvratu, tedy prahových hodnot, za nimiž již nelze zabránit určitým dopadům ani při snížení teploty.^[182] Příkladem je problém ledového příkrovu v západní Antarktidě a Grónsku, kde zvýšení teploty o 1,5 °C až 2 °C může vést k jeho kolapsu; časový rozsah tání je nejistý a závisí na budoucím oteplení.^[183][16] Některé rozsáhlé změny by mohly nastat v krátkém časovém období, například zhroucení atlantické meridionální převratné cirkulace,^[184] což by vyvolalo velké klimatické změny v severním Atlantiku, Evropě a Severní Americe.^[185]

Dlouhodobé důsledky klimatických změn zahrnují další tání ledu, oteplování oceánů, zvyšování hladiny moří a okyselování oceánů.^[186] V časovém měřítku staletí až tisíciletí bude rozsah klimatických změn určován především antropogenními emisemi CO₂, což je dáno dlouhou dobou života CO₂ v atmosféře,^[187] protože pohlcování CO₂ oceány je natolik pomalé, že okyselování oceánů bude pokračovat stovky až tisíce let.^[188] Odhaduje se, že tyto emise mohou prodloužit současnou dobu meziledovou až o 100 000 let.^[189] Zvyšování hladiny moří bude pokračovat po mnoho staletí, přičemž se odhaduje, že po 2 000 letech stoupne o 2,3 metru na každý stupeň Celsia oteplení.^[190][191]

Příroda a volně žijící zvířata

Nedávné oteplování vyhnalo mnoho suchozemských a sladkovodních druhů směrem k pólům a do vyšších nadmořských výšek.^[192] Vyšší hladina CO₂ v atmosféře a delší vegetační období vedly ke globálnímu ozelenění. Vlny veder a sucha však v některých regionech snížily produktivitu ekosystémů. Budoucí rovnováha těchto protichůdných vlivů je nejasná.^[193] Změna klimatu přispěla k rozšíření sušších klimatických zón, například k rozšíření pouští v subtropech.^[194][195] Rozsah a rychlost globálního oteplování zvyšuje pravděpodobnost náhlých změn v ekosystémech.^[196] Celkově se očekává, že změna klimatu povede k vyhynutí mnoha druhů.^[197]

Oceány se ohřívají pomaleji než pevnina, ale rostliny a živočichové v oceánech migrují směrem k chladnějším pólům rychleji než druhy na pevnině.^[198][199] Stejně jako na pevnině, se v oceánech v důsledku změny klimatu častěji objevují vlny veder, které poškozují celou řadu organismů, jako jsou korály, chaluhy a mořští ptáci.^[200] Okyselování oceánů ztěžuje organismům, jako jsou mlži, svijonožci a koráli, tvorbu schránek a koster; vlny veder vybělily korálové útesy.^[201] Škodlivé kvetení řas posílené změnou klimatu a eutrofizací snižují hladinu kyslíku ve vodě, narušují potravní řetězce a způsobují velké ztráty mořských živočichů.^[202] Pobřežní ekosystémy jsou vystaveny zvláštnímu stresu. Téměř polovina světových mokřadů zmizela v důsledku změny klimatu a dalších lidských vlivů.^[203]

Vlivy změny klimatu na životní prostředí

Ekologický kolaps. Bělení poškodilo Velký bariérový útes a ohrožuje korálové útesy po celém světě.[204] Extremy počasí. Sucho a vysoké teploty zhoršily Požáry v Austrálii (2019–2020).[205] Tání v Arktidě. Tání permafrostu narušuje infrastruktur a způsobuje úniky methanu, skleníkového plynu.[206] Ničení přírodních stanovišť. Mnoho arktických živočichů je závislých na mořském ledu, který v oteplující se Arktidě mizí.[207] Šíření škůdců. Mírné zimy umožňují většímu počtu dřevokazných brouků přežít a zničit velké plochy lesa.[208]

Vliv na člověka

Podrobnější informace naleznete v článku Vliv globálního oteplování na člověka.

Související informace naleznete také v článcích Klimatická bezpečnost a Ekonomie globálního oteplování.

Dopady změny klimatu na člověka, především v důsledku oteplování a změn srážek, byly pozorovány po celém světě – jsou nyní pozorovatelné na všech kontinentech i napříč oceány,^[209] přičemž největšímu riziku čelí méně rozvinuté regiony v rovníkových oblastech.^[210] Pokračující oteplování má potenciálně „závažné, všudypřítomné a nevratné dopady“ na lidi a ekosystémy.^[211] rizika jsou nerovnoměrně rozložena, ale obecně jsou větší pro znevýhodněné lidi v rozvojových a rozvinutých zemích.^[212]

Potraviny a zdraví

Zdravotní dopady zahrnují jak přímé účinky extrémního počasí, které vedou k poškození zdraví i ztrátám na životech,^[213] tak nepřímé dopady, jako je podvýživa způsobená neúrodou.^{[214][215][216]} V teplejším klimatu se snáze přenášejí různé infekční nemoci, jako je horečka dengue, která nejvíce postihuje děti, a také malárie.^[217] Malé děti jsou nejvíce ohroženy nedostatkem potravin a spolu se staršími lidmi extrémním horkem.^[218] Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že v letech 2030 až 2050 by změna klimatu měla způsobit přibližně 250 000 dalších úmrtí ročně v důsledku vystavení starších lidí horku, nárůstu průjmových onemocnění, malárie, horečky dengue, pobřežních záplav a podvýživy dětí.^[219] Do roku 2050 se předpokládá více než 500 000 dalších úmrtí dospělých ročně v důsledku snížení dostupnosti a kvality potravin.^[220][221] Mezi další významná zdravotní rizika spojená se změnou klimatu patří kvalita ovzduší a vody.^[216][222] WHO klasifikovala dopady změny klimatu na člověka jako největší hrozbu pro celosvětové zdraví v 21. století.^[223]

Změna klimatu ovlivňuje potravinovou bezpečnost. V letech 1981–2010 způsobila snížení celosvětových průměrných výnosů kukuřice, pšenice a sóji.^[224] Budoucí oteplování by mohlo dále snížit celosvětové výnosy hlavních plodin.^[225][226] Produkce plodin bude pravděpodobně negativně ovlivněna v zemích s nízkou zeměpisnou šířkou, zatímco v severních zeměpisných šířkách mohou být účinky pozitivní nebo negativní.^[227] V důsledku těchto dopadů hrozí hlad až dalším 183 milionům lidí na celém světě, zejména těm s nižšími příjmy.^[228] Dopady oteplování na oceány mají vliv na stavy ryb, kdy dochází ke globálnímu poklesu maximálního úlovkového potenciálu. Zvýšený potenciál vykazují pouze polární populace.^[229] Regiony závislé na vodě z ledovců, regiony, které jsou již nyní suché, a malé ostrovy jsou v důsledku změny klimatu vystaveny zvýšenému riziku nedostatku vody.^[230][231]

Sociální problémy

Ekonomické škody způsobené změnou klimatu mohou být vážné a existuje pravděpodobnost katastrofických rizikových událostí.^[232][233] Změna klimatu již pravděpodobně zvýšila globální ekonomickou nerovnost a tento trend bude podle prognóz pokračovat.^{[234][235][236]} Největší vážné dopady se očekávají v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii, kde se již nyní prohlubuje stávající chudoba.^[237] Světová banka odhaduje, že změna klimatu by mohla do roku 2030 uvrhnout do chudoby více než 120 milionů lidí.^[238] Bylo zjištěno, že současné nerovnosti mezi muži a ženami, mezi bohatými a chudými a mezi různými etniky se v důsledku proměnlivosti klimatu a klimatických změn prohloubí.^[239] Z průzkumu mezi odborníky vyplynulo, že role klimatických změn v ozbrojených konfliktech je ve srovnání s faktory, jako jsou socioekonomické nerovnosti a možnosti státu, malá, ale že budoucí oteplování přinese rostoucí rizika.^[240]

Nízko položené ostrovy a pobřežní komunity jsou ohroženy nebezpečími způsobenými zvyšováním hladiny moří, jako jsou záplavy a trvalé zatopení,^[241] což by mohlo vést k tomu, že obyvatelé ostrovních států, jako jsou Maledivy a Tuvalu, přijdou o místo k životu.^[242] V některých regionech může být nárůst teploty a vlhkosti příliš silný na to, aby se mu lidé mohli přizpůsobit.^[243] Při nejhorším průběhu klimatické změny by podle modelů mohla téměř třetina lidstva žít v extrémně horkém a neobyvatelném podnebí, podobně jako je tomu v současné době na Sahaře.^[244] Tyto faktory a extrémní výkyvy počasí mohou být příčinou environmentální migrace, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak i mezi nimi.^[12] Očekává se, že v důsledku častějších extrémních výkyvů počasí, zvyšování hladiny moří a konfliktů vyplývajících ze zvýšeného soupeření o přírodní zdroje dojde k nárůstu vysídlování lidí. Změna klimatu může také zvýšit zranitelnost, což povede ke vzniku „uvězněných populací“, které se kvůli nedostatku zdrojů nemohou přestěhovat.^[245][246]

Reakce

Scénáře globálních emisí skleníkových plynů. Pokud by všechny země splnily své současné závazky z Pařížské dohody, průměrné oteplení do roku 2100 by stále výrazně překračovalo maximální cíl 2 °C stanovený dohodou.

Zmírňování následků (mitigace)

Graf vpravo ukazuje scénáře k naplnění cílů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Globalní emise skleníkových plynu a možnosti jejich sníženi – oteplení max. o 2 °C – označené „globální technologie“, „decentralizované řešení“ a „změna spotřeby“. Každý scénář ukazuje, jak by různé opatření (např. zlepšení energetické účinnosti, zvýšené využívání energie z obnovitelných zdrojů) mohlo přispět ke snížení emisí.^[247]

Podrobnější informace naleznete v článku Zmírňování změny klimatu.

Změnu klimatu lze zmírnit snížením emisí skleníkových plynů a posílením propadů, které pohlcují skleníkové plyny z atmosféry.^[248] Aby bylo možné s vysokou pravděpodobností omezit globální oteplování na méně než 1,5 °C, musí být do roku 2050 čisté emise skleníkových plynů nulové, pokud chceme dosáhnout oteplení do 2 °C, musíme dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2070.^[249] To bude vyžadovat dalekosáhlé systémové změny v bezprecedentním měřítku v energetice, při obhospodařování půdy, ve městech, v dopravě, ve využívání budov a v průmyslu.^[250] Program OSN pro životní prostředí odhaduje, že k omezení globálního oteplování na 2 °C musí země během příštího desetiletí ztrojnásobit své závazky vyplývající z Pařížské dohody. Ještě větší míra snížení je nutná ke splnění cíle 1,5 °C.^[251] Se závazky přijatými v rámci Pařížské dohody k říjnu 2021 by globální oteplování mělo stále 66% šanci dosáhnout do konce století přibližně 2,7 °C (rozmezí: 2,2–3,2 °C).^[26]

Ačkoli neexistuje jediná cesta, jak omezit globální oteplování na 1,5 nebo 2 °C,^[252] většina scénářů a strategií předpokládá výrazné zvýšení využívání obnovitelných zdrojů energie v kombinaci se zvýšením opatření v oblasti energetické účinnosti, které by přineslo potřebné snížení emisí skleníkových plynů.^[253] Ke snížení tlaku na ekosystémy a zvýšení jejich schopnosti pohlcovat uhlík by bylo nutné provést změny také v zemědělství a lesnictví,^[254] například zabránit odlesňování a obnovit přírodní ekosystémy zalesňováním.^[255]

Jiné přístupy ke zmírnění změny klimatu mají vyšší míru rizika. Scénáře, které omezují globální oteplování na 1,5 °C, obvykle počítají s rozsáhlým využitím metod odstraňování oxidu uhličitého v průběhu 21. století,^[256][257] existují však obavy z přílišného spoléhání se na tyto technologie a z dopadů na životní prostředí.^[258][259] Možným doplňkem hlubokého snížení emisí je také řízení slunečního záření (SRM). Geoinženýrství však vyvolává značné etické a právní problémy a rizika jsou nedostatečně prozkoumána.^[260]

Uhlí, ropa a zemní plyn zůstávají hlavními světovými zdroji energie, přestože obnovitelné zdroje energie začaly rychle růst.^[131]

Čistá energie

Podrobnější informace naleznete v článcích Udržitelná energie a Udržitelná doprava.

Obnovitelná energie je klíčem k omezení změn klimatu.^{[261][262][263]} Fosilní paliva byla v roce 2018 zdrojem 80 % světové energie. Zbývající podíl byl rozdělen mezi jadernou energii a obnovitelné zdroje (včetně solární a větrné energie, bioenergie, geotermální energie a vodní energie).^[264] Předpokládá se, že tento mix se v příštích 30 letech výrazně změní.^[253] Solární a větrná energie zaznamenaly v posledních několika letech značný růst a pokrok. Solární panely a větrné elektrárny na pevnině jsou ve většině zemí nejlevnějšími formami navýšení nových kapacit výroby elektřiny.^[265][266] Obnovitelné zdroje představovaly 75 % veškeré nově instalované výroby elektřiny v roce 2019, téměř všechny byly solární a větrné.^[267] Podíl jaderné energie mezitím zůstává stejný, ale náklady rostou. Výroba jaderné energie je nyní v přepočtu na megawatthodinu několikanásobně dražší než výroba energie z větru a slunce.^[268]

K dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 by se obnovitelná energie měla stát dominantní formou výroby elektřiny a v některých scénářích by měla do roku 2050 dosáhnout 85 % nebo více. Využití elektřiny pro vytápění a dopravu by mělo vzrůst do té míry, že by se elektřina stala převažující formou energie.^[269][270] Investice do uhlí by měly být eliminovány a používání uhlí by mělo být do roku 2050 téměř ukončeno.^[271][272]

V dopravě scénáře počítá s prudkým nárůstem podílu elektrických vozidel a veřejné dopravy^{[273][274][275]} a s přechodem na nízkouhlíkové palivo u dalších druhů dopravy, jako je lodní doprava.^[276] Vytápění by se mělo stále více dekarbonizovat s využitím technologií, jako jsou tepelná čerpadla.^[277][278]

Pokračujícímu rychlému růstu obnovitelných zdrojů energie brání některé překážky. V případě solární a větrné energie je klíčovým problémem jejich nestálost a sezónní proměnlivost. Tradičně se pro udržení stability elektrické sítě používají vodní přehrady s nádržemi a konvenční elektrárny. Intermitenci se dále čelí rozšiřováním bateriových úložišť a slaďováním poptávky po energii a její nabídky. Dálkový přenos může vyrovnávat proměnlivost výroby z obnovitelných zdrojů v širších zeměpisných oblastech.^{[261][262][263]} U velkých solárních a větrných projektů se mohou vyskytnout problémy s ochranou životního prostředí a využíváním půdy,^[279] zatímco bioenergie často není uhlíkově neutrální a může mít negativní důsledky pro potravinovou bezpečnost.^[280] Růst vodní energie se zpomaluje a bude dále klesat kvůli obavám ze sociálních a environmentálních dopadů.^[281]

Nízkouhlíková energie zlepšuje lidské zdraví tím, že minimalizuje změnu klimatu, a má zároveň i okamžitý přínos v podobě snížení počtu úmrtí na znečištěné ovzduší,^[282][283] který se v roce 2016 odhadoval na 7 milionů ročně.^[284][285] Splnění cílů Pařížské dohody, které omezují oteplování na zvýšení o 2 °C, by mohlo do roku 2050 zachránit asi milion těchto životů ročně, zatímco omezení globálního oteplování na 1,5 °C by mohlo zachránit miliony a zároveň zvýšit energetickou bezpečnost a snížit chudobu.^[286][287]

Hospodářským odvětvím s vyšším podílem skleníkových plynů mají politiky v oblasti změny klimatu věnovat větší pozornost.

Energetická účinnost

Snížení poptávky po energii je dalším důležitým aspektem snižování emisí.^[288] Pokud je potřeba méně energie, je větší flexibilita pro rozvoj čisté energie. Usnadňuje to také řízení elektrické sítě a minimalizuje rozvoj infrastruktury náročné na emise uhlíku.^[289][290] K dosažení cílů v oblasti klimatu bude zapotřebí významně zvýšit investice do energetické účinnosti, srovnatelné s úrovní investic do obnovitelných zdrojů energie.^[291] Předpovědi pro toto desetiletí ztížilo a znejistilo několik změn souvisejících s covidem-19, pokud jde o vzorce využívání energie, investice do energetické účinnosti a financování.^[290]

Strategie snižování poptávky po energii se v jednotlivých odvětvích liší. V dopravě mohou cestující a nákladní doprava přejít na účinnější způsoby cestování, jako jsou autobusy a vlaky, nebo používat elektrická vozidla.^[292] Průmyslové strategie ke snížení poptávky po energii zahrnují zvýšení energetické účinnosti topných systémů a motorů, navrhování energeticky méně náročných výrobků a prodloužení životnosti výrobků.^[293] Ve stavebnictví se klade důraz na lepší navrhování nových budov a snahu o vyšší úroveň energetické účinnosti při modernizaci.^[294] Energetickou účinnost budov může zvýšit také využívání technologií, jako jsou tepelná čerpadla.^[295]

Zemědělství a průmysl

Zemědělství a lesnictví čelí trojímu úkolu: omezit emise skleníkových plynů, zabránit další přeměně lesů na zemědělskou půdu a uspokojit rostoucí světovou poptávku po potravinách.^[296] Soubor opatření by mohl snížit emise ze zemědělství a lesnictví o dvě třetiny oproti úrovni z roku 2010. Patří mezi ně snížení růstu poptávky po potravinách a dalších zemědělských produktech, zvýšení produktivity půdy, ochrana a obnova lesů a snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělské výroby.^[297]

Zvláštní výzvy představuje výroba oceli a cementu, která je zodpovědná za přibližně 13 % průmyslových emisí CO₂. V těchto průmyslových odvětvích hrají při výrobě nedílnou roli uhlíkově náročné materiály, jako jsou koks a vápno, takže snížení emisí CO₂ vyžaduje výzkum alternativních chemických látek.^[298]

Většina emisí CO₂ byla pohlcena propady uhlíku, včetně růstu rostlin, pohlcování půdou a pohlcování oceány (2020 Global Carbon Budget).

Zachytávání uhlíku

Podrobnější informace naleznete v článku Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého.

Přírodní úložiště uhlíku mohou být posílena, aby zachytila podstatně větší množství CO₂ než přirozeně se vyskytující množství.^[299] Obnova lesů a výsadba stromů na nelesní půdě patří k nejrozvinutějším technikám sekvestrace, i když druhá z nich vyvolává obavy o potravinovou bezpečnost.^[300] Zachycování uhlíku v půdě a zachycování uhlíku v pobřežních oblastech jsou méně známé možnosti.^[301] Proveditelnost metod negativních emisí na půdě pro zmírnění emisí je nejistá; IPCC označil strategie zmírnění emisí založené na nich za rizikové.^[302]

Tam, kde výroba energie nebo těžký průmysl náročný na produkci CO₂ nadále produkují odpadní CO₂, lze tento plyn místo vypouštění do atmosféry zachycovat a ukládat. Ačkoli současné možnosti technologie jsou omezené co do rozsahu a jsou i nákladné,^[303][304] zachycování a ukládání uhlíku (CCS) může hrát významnou roli při omezování emisí CO₂ do poloviny století.^[305] Tato technika v kombinaci s bioenergetikou (BECCS) může vést k čistým záporným emisím; zůstává velmi nejisté, zda techniky odstraňování oxidu uhličitého, jako je BECCS, budou schopny sehrát významnou roli při omezování oteplování na 1,5 °C.^[304][306] V současné době je však stále velmi nejisté, zda budou techniky odstraňování oxidu uhličitého schopny sehrát významnou roli při omezování oteplování na 1,5 °C. Politická rozhodnutí, která se spoléhají na odstraňování oxidu uhličitého, zvyšují riziko, že globální oteplování překročí mezinárodní cíle.^[258]

Přizpůsobení (adaptace)

Podrobnější informace naleznete v článku Adaptace na globální oteplování.

Adaptace je „proces přizpůsobení se současným nebo očekávaným změnám klimatu a jeho účinkům“.^[307] Bez dalšího zmírňování nemůže adaptace odvrátit riziko „závažných, rozsáhlých a nevratných“ dopadů.^[308] Závažnější změna klimatu vyžaduje větší transformační adaptaci, která může být neúměrně nákladná.^[308] Schopnost a potenciál lidí přizpůsobit se je v různých regionech a populacích nerovnoměrně rozložená a rozvojové země mají obecně menší schopnost adaptace.^[309] V prvních dvou desetiletích 21. století došlo k nárůstu adaptační kapacity ve většině zemí s nízkými a středními příjmy, kde se zlepšil přístup k základní hygieně a elektřině, ale pokrok je pomalý. Mnoho zemí zavedlo adaptační politiky. Mezi potřebnými a dostupnými finančními prostředky je však značný rozdíl.^[310]

Adaptace na zvyšování hladiny moří spočívá v tom, že se vyhýbáme ohroženým oblastem, učíme se žít se zvýšenými záplavami a chráníme se. Pokud se to nepodaří, může být zapotřebí řízený ústup.^[311] Barierou pro řešení nebezpečných dopadů tepla se ukazují ekonomické překážky. Vyhnout se namáhavé práci nebo mít klimatizaci není možné pro každého.^[312] V zemědělství možnosti adaptace zahrnují přechod na udržitelnější stravu, diverzifikaci, kontrolu eroze a genetické vylepšení pro zvýšení odolnosti vůči měnícímu se klimatu.^[226] Pojištění umožňuje sdílení rizik, ale pro lidi s nižšími příjmy je často obtížné ho získat.^[313] Vzdělávání, migrace a systémy včasného varování mohou snížit zranitelnost vůči klimatu.^[314]

Ekosystémy se přizpůsobují změně klimatu, což je proces, který lze podpořit lidskými zásahy. Zvýšením propojenosti mezi ekosystémy mohou druhy migrovat do příznivějších klimatických podmínek. Druhy lze také přímo přesouvat. Ochrana a obnova přírodních a polopřírodních oblastí pomáhá budovat odolnost, což usnadňuje adaptaci ekosystémů. Mnohá opatření, která podporují adaptaci ekosystémů, pomáhají také lidem přizpůsobit se prostřednictvím adaptace založené na ekosystémech. Například obnova přirozených režimů požárů snižuje pravděpodobnost katastrofických požárů a omezuje vystavení člověka jejich následkům. Poskytnutí většího prostoru řekám umožňuje větší zásoby vody v přírodním systému, což snižuje riziko povodní. Obnovené lesy fungují jako úložiště uhlíku, ale vysazování stromů v nevhodných oblastech může zhoršit dopady na klima.^[315]

Mezi adaptací a mitigací existují synergie a kompromisy. Adaptace často přináší krátkodobé výhody, zatímco zmírňování má dlouhodobější přínosy.^[316] Větší využívání klimatizace umožňuje lidem lépe se vyrovnat s horkem, ale zvyšuje poptávku po energii. Kompaktní rozvoj měst může vést ke snížení emisí z dopravy a výstavby. Současně může zvýšit efekt městského tepelného ostrova, což vede k vyšším teplotám a zvýšené expozici.^[317] Zvýšení produktivity potravin má velké přínosy jak pro adaptaci, tak pro zmírnění dopadů.^[318]

Index výkonnosti v oblasti změny klimatu hodnotí země podle emisí skleníkových plynů (40 % skóre), obnovitelných zdrojů energie (20 %), využívání energie (20 %) a politiky v oblasti klimatu (20 %).   Vysoká   Střední   Nízká   Velmi nízká

Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politika ochrany klimatu.

Státy, které jsou vůči změně klimatu nejzranitelnější, jsou obvykle zodpovědné za malý podíl celosvětových emisí. To vyvolává otázky ohledně spravedlnosti a férovosti.^[319] Změna klimatu je silně spojena s udržitelným rozvojem. Omezení globálního oteplování usnadňuje dosažení cílů udržitelného rozvoje, jako je vymýcení chudoby a snížení nerovností. Tato souvislost je uznána v cíli udržitelného rozvoje č. 13, který zní: „přijmout naléhavá opatření k boji proti změně klimatu a jejím dopadům.“^[320] Cíle týkající se potravin, čisté vody a ochrany ekosystémů mají synergii se zmírňováním změny klimatu.^[320]

Geopolitika změny klimatu je složitá. Často je formulována jako problém „černého pasažéra“, kdy všechny země mají prospěch ze zmírňování dopadů prováděného ostatními zeměmi, ale jednotlivé země by samy přechodem na nízkouhlíkové hospodářství ztratily. Tento přístup byl zpochybněn. Například přínosy ukončení těžby uhlí pro veřejné zdraví a místní životní prostředí téměř ve všech regionech převyšují náklady.^[321] Kromě toho čistí dovozci fosilních paliv z přechodu na čistou energii ekonomicky vydělávají, což způsobuje, že čistí vývozci čelí uvízlým aktivům: fosilním palivům, která nemohou prodat.^[322]

Možnosti politiky

Ke snižování emisí se používá celá řada politik, předpisů a zákonů. Od roku 2019 pokrývají uhlíkové povolenky přibližně 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů.^[323] Uhlík lze ocenit pomocí uhlíkových daní a systémů obchodování s emisemi.^[324][325] Přímé globální dotace na fosilní paliva dosáhly v roce 2017 hodnoty 319 miliard dolarů a po započtení nepřímých nákladů, jako je znečištění ovzduší, 5,2 bilionu dolarů.^[326] Jejich ukončení může vést k 28% snížení celosvětových emisí uhlíku a 46% snížení počtu úmrtí v důsledku znečištění ovzduší.^[327] Místo toho by se dotace mohly využít na podporu přechodu na čistou energii.^[328] Mezi direktivní metody snižování emisí skleníkových plynů patří normy účinnosti vozidel, normy pro obnovitelné zdroje paliv a regulace znečištění ovzduší těžkým průmyslem.^[329][330] Některé země vyžadují, aby energetické společnosti zvýšily podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny.^[331]

Politika navržená optikou klimatické spravedlnosti se snaží řešit otázky lidských práv a sociální nerovnosti. Bohaté země, které jsou zodpovědné za největší část emisí, by například musely přispívat chudším zemím na adaptace.^[332] S omezováním využívání fosilních paliv dochází ke ztrátě pracovních míst v tomto odvětví. Aby se dosáhlo spravedlivého přechodu, museli by být tito lidé rekvalifikováni na jiná pracovní místa. Obce s mnoha zaměstnanci pracujícími v odvětví fosilních paliv by potřebovaly další investice.^[333]

Od roku 2000 překonaly rostoucí emise CO₂ v Číně a ve zbytku světa produkci Spojených států a Evropy.^[131]

Mezinárodní klimatické dohody

Podrobnější informace naleznete v článku Rámcová úmluva OSN o změně klimatu.

Související informace naleznete také v článcích Kjótský protokol a Pařížská dohoda.

V přepočtu na osobu produkují Spojené státy mnohem více CO₂ než ostatní regiony.^[131]

Téměř všechny země světa jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu z roku 1994 (UNFCCC).^[334] Cílem této dohody je zabránit nebezpečným zásahům člověka do klimatického systému.^[335] Jak je uvedeno v úmluvě, je k tomu zapotřebí, aby se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře stabilizovaly na takové úrovni, aby se ekosystémy mohly přirozeně přizpůsobit změnám klimatu, aby nebyla ohrožena produkce potravin a aby byl zachován hospodářský rozvoj.^[336] Rámcová úmluva sama o sobě emise neomezuje, ale spíše poskytuje rámec pro protokoly, které je omezují. Od podpisu úmluvy celosvětové emise vzrostly.^[99] Každoroční konference této úmluvy jsou dějištěm globálních jednání o klimatu.^[337]

Kjótský protokol z roku 1997 rozšířil Rámcovou úmluvu a zahrnul právně závazné závazky pro většinu rozvinutých zemí omezit své emise.^[338][339] Během jednání prosazovala skupina G77 (zastupující rozvojové země) mandát, který by vyžadoval, aby rozvinuté země „převzaly vedoucí úlohu“ při snižování svých emisí, protože nejvíce přispěly k hromadění skleníkových plynů v atmosféře.^[340] Emise na obyvatele byly v rozvojových zemích také stále relativně nízké a rozvojové země by mohly vypouštět více emisí, aby uspokojily své rozvojové potřeby.^[339]

Kodaňská dohoda z roku 2009 byla všeobecně označována jako zklamání kvůli svým nízkým cílům a byla odmítnuta chudšími zeměmi včetně skupiny G77.^[341][342] Strany dohody si kladly za cíl omezit nárůst globální teploty pod 2 °C.^[341] Dohoda stanovila cíl posílat do roku 2020 rozvojovým zemím 100 miliard dolarů ročně na zmírňování a přizpůsobování se změně klimatu a navrhla založení Zeleného klimatického fondu.^[343] Do roku 2020 se fondu nepodařilo dosáhnout očekávaného cíle.^[344]

V roce 2015 vyjednaly všechny země Organizace spojených národů Pařížskou dohodu, jejímž cílem je udržet globální oteplování výrazně pod 2,0 °C a která obsahuje aspirační cíl udržet oteplování pod 1,5 °C.^[345] Dohoda nahradila Kjótský protokol. Na rozdíl od Kjótského protokolu nebyly v Pařížské dohodě stanoveny žádné závazné emisní cíle. Místo toho byl stanoven soubor závazných postupů. Státy si musí pravidelně stanovovat stále ambicióznější cíle a každých pět let tyto cíle přehodnocovat.^[346][347] Pařížská dohoda znovu stanovila, že rozvojové země musí být finančně podporovány.^[346] K říjnu 2021 smlouvu podepsalo 194 států a Evropská unie a 191 států a EU dohodu ratifikovalo nebo k ní přistoupilo.^[348]

Montrealský protokol z roku 1987, mezinárodní dohoda o zastavení emisí plynů poškozujících ozonovou vrstvu, byl možná účinnější při omezování emisí skleníkových plynů než Kjótský protokol, který byl k tomuto účelu speciálně navržen,^[349] a Kigalský dodatek k Montrealskému protokolu z roku 2016 má za cíl snížit emise fluorovaných uhlovodíků, skupiny silných skleníkových plynů, které sloužily jako náhrada za zakázané plyny poškozující ozonovou vrstvu. Montrealský protokol se tak stal silnější dohodou proti změně klimatu.^[350]

Mezivládní panel pro změnu klimatu

Podrobnější informace naleznete v článku Mezivládní panel pro změnu klimatu.

Ke studiu otázek změny klimatu založil Program OSN pro životní prostředí ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací v roce 1988 Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) jako vědecký orgán pod záštitou Organizace spojených národů. Tento panel v období od konce roku 2013 do listopadu 2014 vydal svou Pátou hodnotící zprávu, ve které shrnuje současné vědecké poznatky, od srpna 2021 do března 2023 vycházela již Šestá hodnotící zpráva.^[351] Tato nejnovější zpráva předpokládá, že globální oteplení dosáhne koncem 21. století velmi pravděpodobně 1,0 °C až 1,8 °C, a to podle scénáře velmi nízkých emisí skleníkových plynů. Podle středního scénáře by globální oteplení dosáhlo 2,1 °C až 3,5 °C a podle scénáře velmi vysokých emisí skleníkových plynů 3,3 °C až 5,7 °C.^[352] Tyto prognózy vycházejí z klimatických modelů v kombinaci s pozorováními.^[353]

Akademické studie vědecké shody o globálním oteplování způsobeném člověkem mezi odborníky na klima ukazují, že konsensus je téměř jednomyslný^[131][354] a odrážejí, že úroveň konsensu koreluje s odborností v klimatologii.^[355]

Vědecký konsenzus a společnost

Vědecká shoda

Podrobnější informace naleznete v článku Vědecký konsenzus o změně klimatu.

Existuje téměř úplná vědecká shoda, že se klima otepluje a že je to způsobeno lidskou činností. Shoda v nedávné literatuře dosáhla více než 99 %.^[356][357] Podle starších průzkumů se na tom, že lidstvo způsobuje změnu klimatu, shodlo 90 % až 100 % klimatologů, a to v závislosti na přesné otázce a na tom, kdo na ni odpověděl.^[358][359] Žádný vědecký orgán na národní či mezinárodní úrovni tento názor nerozporoval.^{[360][361][362]} Dále se vyvinul konsensus, že je třeba přijmout určitou formu opatření na ochranu lidí před dopady změny klimatu. Národní akademie věd vyzvaly světové lídry ke snížení globálních emisí.^[363]

Vědecká diskuse probíhá v odborných recenzovaných časopisech. Vědci je každých několik let vyhodnocují situaci ve zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu.^[364] V hodnotící zprávě IPCC AR6 z roku 2021 se uvádí, že je „jednoznačné“, že změnu klimatu způsobuje člověk.^[365]

Ukázka dezinformace o nárůstu teploty. Údaje byly vybrány z krátkých období, aby se mohlo lživě tvrdit, že globální teploty nestoupají. Modré trendové čáry ukazují krátká období, která zakrývají dlouhodobější trendy oteplování (červené trendové čáry). Modré tečky znázorňují tzv. přestávku v globálním oteplování.^[131]

Popírání a dezinformace

Podrobnější informace naleznete v článcích Popírání klimatické změny a Spor o globální oteplování.

Veřejná debata o změně klimatu je silně ovlivněna popíráním změny klimatu a dezinformacemi, které vznikly ve Spojených státech a následně se rozšířily do dalších zemí, zejména do Kanady a Austrálie. Aktéři, kteří stojí za popíráním změny klimatu, tvoří dobře financovanou a poměrně koordinovanou koalici společností vyrábějících fosilní paliva, průmyslových skupin, konzervativních think-tanků a vědců s opačným názorem.^[366][367] Podobně jako dříve v případě tabákového průmyslu, je hlavní strategií těchto skupin vyrábět pochybnosti o vědeckých údajích a výsledcích.^[367][368] Mnozí z těch, kteří popírají, odmítají nebo mají neopodstatněné pochybnosti o vědeckém konsensu ohledně antropogenní změny klimatu, jsou označováni jako „skeptici ohledně změny klimatu“, což je podle jiných vědců nesprávné označení.^[367][369]

Existují různé varianty popírání změny klimatu: někteří popírají, že k oteplování vůbec dochází, někteří oteplování připouštějí, ale přisuzují ho přírodním vlivům, a někteří minimalizují negativní dopady změny klimatu.^[367] Vyrábění nejistoty ohledně vědeckých poznatků se později vyvinulo ve vykonstruovanou kontroverzi: vytváření přesvědčení, že ve vědecké komunitě panuje značná nejistota ohledně změny klimatu, aby se oddálily politické změny.^[370] Strategie na podporu těchto myšlenek zahrnují kritiku vědeckých institucí^[371] a zpochybňování motivů jednotlivých vědců.^[367] Tzv. komnata ozvěn blogů a médií popírajících klima dále podnítila prostředí nepochopení změny klimatu.^[372]

Informovanost veřejnosti a veřejné mínění

Změna klimatu se dostala do povědomí mezinárodní veřejnosti koncem 80. let 20. století.^[373] Kvůli matoucímu mediálnímu pokrytí na počátku 90. let lidé často zaměňovali změnu klimatu s jinými environmentálními problémy, jako je například úbytek ozonové vrstvy.^[374][375] V populární kultuře se k masovému publiku jako první dostal film Den po zítřku z roku 2004 a o několik let později dokumentární film Ala Gora Nepříjemná pravda. Knihy, příběhy a filmy o klimatických změnách spadají do žánru klimatické fikce.^[373]

V zájmu veřejnosti o změnu klimatu i v jejím chápání existují značné regionální, genderové, věkové a politické rozdíly. Lidé s vyšším vzděláním a v některých zemích také ženy a mladší lidé častěji považují změnu klimatu za vážnou hrozbu.^[376] V mnoha zemích existují také stranické rozdíly^[377] a země s vysokými emisemi CO₂ mají tendenci se znepokojovat méně.^[378] Názory na příčiny změny klimatu se v jednotlivých zemích značně liší.^[379] Obavy se v průběhu času zvyšují,^[377] až do té míry, že většina občanů v mnoha zemích nyní vyjadřuje vysokou míru obav ze změny klimatu nebo ji považuje za celosvětově naléhavou situaci.^[380] Vyšší míra obav je spojena se silnější veřejnou podporou politik, které se zabývají změnou klimatu.^[381] Přesvědčení veřejnosti o změně klimatu jsou ale dočasná.^[382]

Protesty a soudní případy

Protesty proti klimatu se staly populárnějšími v roce 2010. Protestující požadují, aby političtí představitelé přijali opatření k zabránění změny klimatu. Mohou mít podobu veřejných demonstrací, požadavků na odchod od fosilních paliv, žalob a dalších aktivit.^[383] K významným demonstracím patří Školní stávka pro klima. V rámci této iniciativy mladí lidé po celém světě od roku 2018 protestují tím, že v pátek vynechávají školu, k čemuž je inspirovala švédská teenagerka Greta Thunbergová.^[384] Masové akce občanské neposlušnosti skupin, jako je Extinction Rebellion, protestují narušováním provozu na silnicích a ve veřejné dopravě.^[385] Soudní spory jsou stále častěji využívány jako nástroj k posílení opatření veřejných institucí a společností v oblasti klimatu. Aktivisté také iniciují žaloby, které se zaměřují na vlády a požadují, aby přijaly ambiciózní opatření nebo prosadily stávající zákony týkající se změny klimatu.^[386] Žaloby proti fosilním společnostem obvykle požadují náhradu ztrát a škod.^[387]

Historie

Článek z Novozélandských novin (vydáno 14. srpna 1912) popisující principy globálního oteplování

Ve 20. letech 19. století navrhl Joseph Fourier pojem skleníkový efekt, aby vysvětlil, proč je teplota na Zemi vyšší, než by mohla vysvětlit samotná sluneční energie. Zemská atmosféra je pro sluneční světlo průhledná, takže sluneční světlo se dostává na povrch, kde se mění na teplo. Atmosféra však není průhledná pro teplo vyzařované z povrchu a část tohoto tepla zachycuje, čímž se planeta ohřívá.^[388] V roce 1856 Eunice Newton Foote prokázala, že oteplující účinek slunečního záření je větší u vzduchu s vodní párou než u suchého vzduchu a u oxidu uhličitého je tento účinek ještě větší. Došla k závěru, že „atmosféra tohoto plynu by naší Zemi poskytla vyšší teplotu...“^[389][390] Po roce 1859^[391] zjistil John Tyndall, že dusík a kyslík – dohromady tvořící 99 % suchého vzduchu – jsou pro vyzařované teplo volně průchodné. Vodní pára a některé plyny (zejména methan a oxid uhličitý) však pohlcují vyzářené teplo a vyzařují ho zpět k zemskému povrchu. Tyndall navrhl, že změny koncentrací těchto plynů mohly v minulosti způsobit klimatické změny, včetně dob ledových.^[392][393]

Svante Arrhenius si všiml, že vodní pára ve vzduchu se neustále mění, ale koncentrace CO₂ ve vzduchu je ovlivňována dlouhodobými geologickými procesy. Na konci doby ledové by oteplení způsobené zvýšenou koncentrací CO₂ zvýšilo množství vodní páry, což by ve zpětné vazbě zesílilo oteplování. V roce 1896 publikoval první klimatický model svého druhu, který ukázal, že snížení hladiny CO₂ na polovinu mohlo způsobit pokles teploty, který inicioval dobu ledovou. Arrhenius vypočítal očekávaný nárůst teploty v důsledku zdvojnásobení CO₂ na přibližně 5–6 °C.^[394] Ostatní vědci byli zpočátku skeptičtí a domnívali se, že skleníkový efekt je nasycen, takže přidání většího množství CO₂ by nic nezměnilo. Domnívali se, že klima se bude regulovat samo.^[393][395] Roku 1938 Guy Stewart Callendar publikoval důkazy, že se klima otepluje a hladina CO₂ stoupá,^[396] ale jeho výpočty se setkaly se stejnými námitkami.^[393][395]

V 50. letech 20. století vytvořil Gilbert Plass podrobný počítačový model, který zahrnoval různé vrstvy atmosféry a infračervené spektrum. Tento model předpovídal, že zvyšující se hladina CO₂ způsobí oteplování. Přibližně ve stejné době Hans Suess našel důkazy, že hladina CO₂ stoupá, a Roger Revelle ukázal, že oceány tento nárůst neabsorbují. Oba vědci následně pomohli Charlesi Keelingovi začít zaznamenávat pokračující nárůst, který byl označen jako „Keelingova křivka“.^[393][395] Vědci upozornili veřejnost^[397] a na nebezpečí upozornil James Hansen při svém vystoupení v Americkém kongresu v roce 1988.^[42] V roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro změnu klimatu, aby poskytoval oficiální poradenství světovým vládám a aby podnítil mezioborový výzkum.^[398]

Situace v Česku

Podrobnější informace naleznete v článku Globální oteplování v Česku.

Průměrná roční teplota v ČR 1961–2022

Atlas podnebí Česka uvádí, že v období 1961–2000 roční průměrná teplota v ČR (průměr z 311 stanic) silně kolísala, nicméně měla statisticky významný oteplovací trend 0,28 °C za dekádu. Oteplování bylo nejvýraznější v zimě a na jaře, nevýznamné na podzim. Nejteplejší rok v historii měření byl rok 2018 s průměrnou teplotou 9,6 °C (mimořádně nadnormální; s odchylkou +1,7 °C od normálu 1981–2010),^[399] druhým nejteplejším byl rok 2019 s průměrnou teplotou 9,5 °C,^[400] dále to byly roky 2014 a 2015, oba s průměrnou teplotou 9,4 °C.^[401] Oteplování, obdobné se světovými pozorováními, potvrzují i další práce.^[402][403] Celkový trend oteplování byl v letech 1961–2000 překryt kratšími výkyvy, takže i v nejteplejším posledním desetiletí tohoto období se vyskytl jeden ze tří nejchladnějších roků celého čtyřicetiletí, rok 1996 s průměrem 6,3 °C. Vlivem lidské činnosti rostl efekt tepelného ostrova Prahy, projevující se celoročním zvýšením nočních teplot a zvýšením průměrných teplot v chladné polovině roku (říjen–březen).^[404] Podle Českého hydrometeorologického ústavu u nás vzrostla průměrná teplota od roku 1961 o 2,1 °C.^[405]

V posledních letech poklesly hodnoty všech charakteristik spojených se sněhem. Snižují se počty dní se sněhovou pokrývkou i měsíční a sezónní maxima výšky sněhové pokrývky. Sněhu ubývá v nížinách i na horách. Přitom výskyt sněhu je důležitým předpokladem vytvoření dostatečného množství povrchové i podzemní vody.^[406] Změny klimatu jsou průkazně pozorovatelné i v živé přírodě.^{[pozn. 1]} Z pozorování v moravských lužních lesích vyplývá, že v období 1961–2000 se zde posunulo do dřívější doby rašení listů u vybraných druhů stromů a kvetení u vybraných keřů a bylin. U vybraných ptačích druhů pak byl zaznamenán posun začátku hnízdění.^[407]

Hlavními projevy globálního oteplování pro Českou republiku, podle Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, budou dlouhodobé sucho, povodně a přívalové povodně, zvyšování teplot, extrémní meteorologické jevy, vydatné srážky, extrémně vysoké teploty (vlny veder), extrémní vítr a přírodní požáry.^[408]

Odkazy

Poznámky

1. Fenologie rostlin a živočichů zaznamenává významné etapy jejich reprodukčního procesu ve vztahu ke klimatickým podmínkám. U rostlin sleduje rašení pupenů a listů, olisťování, začátek kvetení a plné kvetení, zrání semen a plodů, žloutnutí a opad listí, šíření rostlin do vyšších nadmořských výšek, zeměpisných šířek apod. U živočichů zaznamenává začátek a vyvrcholení reprodukčního procesu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Global warming na anglické Wikipedii.

1. GISS Surface Temperature Analysis (v4) [online]. NASA Goddard Institute for Space Studies [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
2. GISS Surface Temperature Analysis (v4) [online]. NASA Goddard Institute for Space Studies [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
3. IPCC SR 15 Ch1 2018, s. 54, pozn.: „Tato rychlost změn na globální úrovni způsobená člověkem značně převyšuje rychlost změn způsobených geofyzikálními nebo biosférickými silami, které změnily trajektorii zemského systému v minulosti....“
4. LYNAS, Mark; HOULTON, Benjamin Z; PERRY, Simon. Greater than 99% consensus on human caused climate change in the peer-reviewed scientific literature. Environmental Research Letters. 2021-10-19, roč. 16, čís. 11, s. 114005. Dostupné online [cit. 2023-07-21]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/ac2966.
5. Sector by sector: where do global greenhouse gas emissions come from?. Our World in Data [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online.
6. IPCC AR6 WG1 TS 2021, s. 59, pozn.: „Kombinovaný účinek všech klimatických zpětných vazeb je zesílení reakce klimatu na vlivy...“
7. IPCC SR CCL 2019, s.7 a 45, pozn.: str. 7: „Od předindustriálního období vzrostla teplota vzduchu na zemském povrchu téměř dvakrát více než globální průměrná teplota (vysoká spolehlivost). Změna klimatu... přispěla k dezertifikaci a degradaci půdy v mnoha regionech (vysoká spolehlivost).“; str. 45: „Změna klimatu hraje vedle lidské činnosti stále větší roli při vzniku lesních požárů (střední spolehlivost), přičemž se očekává, že budoucí proměnlivost klimatu zvýší riziko a závažnost lesních požárů v mnoha biomech, jako jsou tropické deštné lesy (vysoká spolehlivost).“
8. IPCC SR OCC 2019, s. 16, pozn.: „V posledních desetiletích vedlo globální oteplování k rozsáhlému zmenšování kryosféry, k úbytku hmoty z ledových příkrovů a ledovců (velmi vysoká spolehlivost), ke snížení sněhové pokrývky (vysoká spolehlivost) a rozsahu a tloušťky arktického mořského ledu (velmi vysoká spolehlivost) a ke zvýšení teploty permafrostu (velmi vysoká spolehlivost).“
9. USGCRP – Climate Science Special Report. [s.l.]: USGCRP, 2017. Dostupné online. Kapitola 9, s. 260. (anglicky)
10. US EPA, OA. Climate Impacts on Ecosystems. 19january2017snapshot.epa.gov [online]. [cit. 2021-11-07]. „Horské a arktické ekosystémy a druhy jsou na změnu klimatu obzvláště citlivé... S oteplováním oceánů a zvyšováním kyselosti oceánů bude pravděpodobně docházet k častějšímu bělení a odumírání korálů“. Dostupné online. (anglicky)
11. IPCC SR 15 2018, s. 64, pozn.=„Trvale nulové čisté antropogenní emise CO₂ a klesající antropogenní emise jiných látek, než CO₂ po dobu několika desetiletí by zastavily antropogenní globální oteplování v tomto období, ačkoli by nezastavily vzestup hladiny moří ani mnoho dalších aspektů přizpůsobení klimatického systému.“
12. Cattaneo, Beine & Fröhlich 2021, s. 198–206
13. IPCC AR5 SYR 2014, s. 14–16, „Změna klimatu je největší hrozbou pro celosvětové zdraví ve 21. století. Zdravotníci mají povinnost starat se o současné i budoucí generace. Jste v první linii při ochraně lidí před dopady klimatu – před většími vlnami veder a dalšími extrémními projevy počasí, před propuknutím infekčních nemocí, jako je malárie, horečka dengue a cholera, před následky podvýživy a také při léčbě lidí, kteří jsou postiženi rakovinou, respiračními, kardiovaskulárními a dalšími nepřenosnými nemocemi způsobenými znečištěním životního prostředí.“
14. IPCC AR6 WG2 2022, s. 19
15. IPCC AR6 WG2 2022, s. 21–26,2504;IPCC AR6 SYR SPM 2023, s. 8–9,pozn.= „Účinnost adaptace při snižování klimatických rizik16 je doložena pro specifické kontexty, odvětví a regiony (vysoká důvěra)... Drobní zemědělci a domácnosti podél některých nízko položených pobřežních oblastí se v současné době potýkají s měkkými omezeními adaptace (střední důvěra), která vyplývají z finančních, správních, institucionálních a politických omezení (vysoká důvěra). Některé tropické, pobřežní, polární a horské ekosystémy dosáhly tvrdých limitů adaptace (vysoká důvěra). Adaptace nezabrání všem ztrátám a škodám, a to ani při účinné adaptaci a před dosažením měkkých a tvrdých limitů (vysoká důvěra).“
16. IPCC SR 15 SPM 2018, s. 7
17. IPCC AR6 WG1 2021, s. 71
18. NASA. Climate Change Adaptation and Mitigation. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. NASA's Global Climate Change [cit. 2021-11-07]. Dostupné online.
19. The emissions gap report 2019. Nairobi, Kenya: [s.n.] xxv, 82 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3766-0, ISBN 92-807-3766-X. OCLC 1129598239 S. xxiii, Tabulka ES.3; S. xxvii, Obr.5..
20. IPCC AR4 WG3 2007, kapitola 5
21. Transportation @ProjectDrawdown. Project Drawdown [online]. 2020-02-09 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
22. KWAN, Soo Chen; HASHIM, Jamal Hisham. A review on co-benefits of mass public transportation in climate change mitigation. Sustainable Cities and Society. 2016-04, roč. 22, s. 11–18. Dostupné online [cit. 2021-11-07]. ISSN 2210-6707. DOI 10.1016/j.scs.2016.01.004. (anglicky)
23. The emissions gap report 2019. Nairobi, Kenya: [s.n.] xxv, 82 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3766-0, ISBN 92-807-3766-X. OCLC 1129598239 Tabulka ES.3 & S. 49; , SS. vi, 12.
24. IPCC SR OCC 2019, s. 18
25. IPCC AR5 SYR 2014, s. 17, kapitola SPM 3.2
26. Emission Gap Report 2021 – The Heat is On [online]. UNEP, 2021 [cit. 2021-11-07]. S. 36. "V současné době se odhaduje, že pokračování v úsilí, které vyplývá z nejnovějších národních závazků NDC a oznámených závazků, povede k oteplení o přibližně 2,7 °C (rozmezí: 2,2–3,2 °C) s 66% pravděpodobností.“. Dostupné online.
27. IPCC SR 15 2018, s. 95–96, Kapitola 2
28. IPCC AR5 WG1 2013, s. 89-90, Technical Summary.
29. IPCC AR5 WG1 2013, s. 21, Summary for Policymakers, tab. SPM-2.
30. SCHNEIDER VON DEIMLING, Thomas, Held, Hermann; Ganopolski, Andrey; Rahmstorf, Stefan. Climate sensitivity estimated from ensemble simulations of glacial climate. Climate Dynamics. 2006-03-16, roč. 27, čís. 2–3, s. 149–163. DOI 10.1007/s00382-006-0126-8.
31. IPCC AR4 WG1 2007, Kapitola 10: Global Climate Projections, sekce 10.5.
32. IPCC AR4 WG1 2007, TS.5.3 Regional-Scale Projections.
33. DUKE UNIVERSITY. Warmer world may bring more local, less global, temperature variability. Phys Org. 2017-09-17. Dostupné online [cit. 2018-10-26].
34. Guest post: Why does land warm up faster than the oceans?. Carbon Brief [online]. 2020-09-01 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
35. UFZ. Signs of reversal of Arctic cooling in some areas. www.ufz.de [online]. 2010-07-29 [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
36. Melting sea ice increases Arctic precipitation, complicates climate predictions. phys.org. 2015-12-15. Dostupné online [cit. 2018-10-26].
37. LU, Jian; VECCHI, Gabriel A.; REICHLER, Thomas. Expansion of the Hadley cell under global warming. Geophysical Research Letters. 2007, roč. 34, čís. 6. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 1944-8007. DOI 10.1029/2006GL028443. (anglicky) Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine.
38. IPCC SR 15 2018, Summary for Policymakers.
39. BATTISTI, David. S., Naylor, R. L. Historical Warnings of Future Food Insecurity with Unprecedented Seasonal Heat. Science. 2009-01-09, roč. 323, čís. 5911, s. 240–244. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. DOI 10.1126/science.1164363. PMID 19131626.
40. PLATTNER, Gian-Kasper; PIERREHUMBERT, Raymond T.; LAMBECK, Kurt. Consequences of twenty-first-century policy for multi-millennial climate and sea-level change. Nature Climate Change. 2016-04, roč. 6, čís. 4, s. 360–369. Dostupné online [cit. 2018-12-23]. ISSN 1758-6798. DOI 10.1038/nclimate2923. (anglicky)
41. NASA – What's in a Name? Global Warming vs. Climate Change. www.nasa.gov [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-14. (anglicky)
42. The Public and Climate, cont.. history.aip.org [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
43. LINEMAN, Maurice; DO, Yuno; KIM, Ji Yoon. Talking about Climate Change and Global Warming. PLOS ONE. 2015-09-29, roč. 10, čís. 9, s. e0138996. Dostupné online [cit. 2021-12-11]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0138996. PMID 26418127. (anglicky)
44. The Public and Climate, cont.. history.aip.org [online]. [cit. 2021-12-11]. "když dnes vědci nebo veřejní činitelé mluví o globálním oteplování, mají téměř vždy na mysli oteplování způsobené člověkem"; IPCC AR5 SYR Glossary 2014, s. 120: "Změnou klimatu se rozumí změna stavu klimatu, kterou lze identifikovat (např. pomocí statistických testů) na základě změn průměrných a/nebo variabilních hodnot jeho vlastností a která přetrvává po delší dobu, obvykle po desetiletí nebo déle. Změna klimatu může být způsobena přirozenými vnitřními procesy nebo vnějšími vlivy, jako jsou modulace slunečních cyklů, sopečné erupce a trvalé antropogenní změny ve složení atmosféry nebo ve využívání půdy.". Dostupné online.
45. NASA – What's in a Name? Global Warming vs. Climate Change. www.nasa.gov [online]. [cit. 2021-12-11]. " "Změna klimatu" a "globální oteplování" se často používají zaměnitelně, ale mají odlišný význam. ... Globální oteplování označuje vzestupný trend teplot na celé Zemi od počátku 20. století ... Změna klimatu označuje širokou škálu globálních jevů ... [které] zahrnují trendy zvyšování teploty popisované jako globální oteplování."; Associated Press, 22. září 2015: "Pojmy globální oteplování a změna klimatu se mohou používat zaměnitelně. Změna klimatu je z vědeckého hlediska přesnějším označením různých účinků skleníkových plynů na svět, protože zahrnuje extrémní počasí, bouře a změny ve struktuře srážek, okyselování oceánů a hladinu moří.".. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-14. (anglicky)
46. HODDER, PATRICK; MARTIN, BRIAN. Climate Crisis? The Politics of Emergency Framing. Economic and Political Weekly. 2009, roč. 44, čís. 36, s. 53–60. Dostupné online [cit. 2021-12-11]. ISSN 0012-9976.
47. Why the Guardian is changing the language it uses about the environment. the Guardian [online]. 2019-05-17 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
48. RICE, Doyle. 'Climate emergency' is Oxford Dictionary's word of the year. USA TODAY [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
49. Oxford Word of the Year 2019 | Oxford Languages. languages.oup.com [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
50. Slovník pojmů z oblasti rizik a dopadů změny klimatu [online]. Projekt Perun, 2021-12 [cit. 2022-01-11]. Dostupné online.
51. IPCC SR 15 2018, Kapitola: Glossary
52. "Mean Monthly Temperature Records Across the Globe / Timeseries of Global Land and Ocean Areas at Record Levels for September from 1951-2023". NCEI.NOAA.gov. National Centers for Environmental Information (NCEI) of the National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA). September 2023.. www.ncei.noaa.gov. (change "202309" in URL to see years other than 2023, and months other than 09=September). Dostupné online.
53. IPCC AR5 SYR 2014, Summary for Policymakers
54. IPCC SR 15 2018, s. 81
55. IPCC AR6 WG1 SPM 2021, SPM.5
56. FLETCHER, Charles H. Climate change : what the science tells us. Second edition. vyd. Hoboken, NJ: [s.n.], 2021. x, 342 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-119-44141-0, ISBN 1-119-44141-2. OCLC 1048028378 S. 6.
57. IPCC AR5 WG1 2013, s. 162
58. HAWKINS, Ed; ORTEGA, Pablo; SUCKLING, Emma. Estimating Changes in Global Temperature since the Preindustrial Period. Bulletin of the American Meteorological Society. 2017-09-01, roč. 98, čís. 9, s. 1841–1856. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 0003-0007. DOI 10.1175/BAMS-D-16-0007.1. (anglicky)
59. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola: Summary for Policymakers, s. 4–5, poznámka „Pozorování teploty a dalších veličin v globálním měřítku z instrumentální éry začala v polovině 19. století ... období 1880–2012 ... existuje více nezávisle vytvořených souborů dat.“
60. NEUKOM, Raphael; STEIGER, Nathan; GÓMEZ-NAVARRO, Juan José. No evidence for globally coherent warm and cold periods over the preindustrial Common Era. Nature. 2019-07, roč. 571, čís. 7766, s. 550–554. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-019-1401-2. (anglicky)
61. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola 5: Information from Paleoclimate Archives, s. 389, 399–400
62. IPCC SR 15, kapitola 1: Framing and Context, s. 54
63. ARNDT, D. S.; BARINGER, M. O.; JOHNSON, M. R. State of the Climate in 2009. Bulletin of the American Meteorological Society. 2010-07, roč. 91, čís. 7, s. 26. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 0003-0007. DOI 10.1175/BAMS-91-7-StateoftheClimate. (anglicky)
64. LOEB, Norman G.; JOHNSON, Gregory C.; THORSEN, Tyler J. Satellite and Ocean Data Reveal Marked Increase in Earth’s Heating Rate. Geophysical Research Letters. 2021-07-16, roč. 48, čís. 13. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2021GL093047. (anglicky)
65. ARNDT, D. S.; BARINGER, M. O.; JOHNSON, M. R. State of the Climate in 2009. Bulletin of the American Meteorological Society. 2010-07, roč. 91, čís. 7, s. 26, 59–60. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 0003-0007. DOI 10.1175/BAMS-91-7-StateoftheClimate. (anglicky)
66. IPCC AR4 WG2 2007, Kapitola 1: Assessment of observed changes and responses in natural and managed systems, s. 99
67. Global Warming. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2010-06-03 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
68. Global Temperature Trends, Updated through 2017. www.ncei.noaa.gov [online]. [cit. 2024-10-26]. Dostupné online.
69. IPCC SR CCL 2019, Kapitola: Summary for Policmymakers, s. 7
70. SUTTON, Rowan T.; DONG, Buwen; GREGORY, Jonathan M. Land/sea warming ratio in response to climate change: IPCC AR4 model results and comparison with observations. Geophysical Research Letters. 2007-01-16, roč. 34, čís. 2, s. L02701. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2006GL028164. (anglicky)
71. Climate Change: Ocean Heat Content | NOAA Climate.gov. www.climate.gov [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
72. IPCC AR5 WG1 2013, kapitola 3: Observations: Ocean, s. 257, poznámka = „Oteplování oceánů dominuje globálnímu přehledu energetických změn. Oteplování oceánů se podílí na nárůstu zásob energie na Zemi mezi lety 1971 a 2010 přibližně 93 % (vysoká spolehlivost), přičemž oteplování horních vrstev oceánů (0 až 700 m) představuje přibližně 64 % celkového nárůstu.“
73. VON SCHUCKMANN, Karina; CHENG, Lijing; PALMER, Matthew D. Heat stored in the Earth system: where does the energy go?. Earth System Science Data. 2020-09-07, roč. 12, čís. 3, s. 2013–2041. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 1866-3516. DOI 10.5194/essd-12-2013-2020. (anglicky)
74. Polar Opposites: the Arctic and Antarctic | NOAA Climate.gov. www.climate.gov [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
75. US EPA, OAR. Methane and Black Carbon Impacts on the Arctic: Communicating the Science. S. 5. 19january2017snapshot.epa.gov [online]. [cit. 2021-12-13]. S. 5. "Černý uhlík, který se usazuje na sněhu a ledu, ztmavuje tyto povrchy a snižuje jejich odrazivost (albedo). Tento jev se nazývá albedo sněhu/ledu. Výsledkem tohoto efektu je zvýšená absorpce záření, která urychluje tání.". Dostupné online. (anglicky)
76. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola 12: Long-term Climate Change: Projections, Commitments and Irreversibility, s. 1062
77. OBSERVATORY, By Michael Carlowicz, NASA's Earth. Watery heatwave cooks the Gulf of Maine. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
78. DELWORTH, Thomas L.; ZENG, Fanrong. Multicentennial variability of the Atlantic meridional overturning circulation and its climatic influence in a 4000 year simulation of the GFDL CM2.1 climate model: MULTICENTENNIAL CLIMATE VARIABILITY. Geophysical Research Letters. 2012-07, roč. 39, čís. 13, s. 5. Dostupné online [cit. 2021-12-16]. DOI 10.1029/2012GL052107. (anglicky)
79. FRANZKE, Christian L. E.; BARBOSA, Susana; BLENDER, Richard. The Structure of Climate Variability Across Scales. Reviews of Geophysics. 2020-06, roč. 58, čís. 2. Dostupné online [cit. 2021-12-16]. ISSN 8755-1209. DOI 10.1029/2019RG000657. (anglicky)
80. Climate Change – Evidence, Impacts, and Choices [online]. 2012 [cit. 2021-12-15]. S. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-20.
81. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola 10: Detection and Attribution of Climate Change: from Global to Regional, s. 916
82. USGCRP. Climate Science Special Report. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Appendix C: Detection and attribution methodologies overview, s. 1–470. (anglicky)
83. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola 10: Detection and Attribution of Climate Change: from Global to Regional, s. 875–876
84. U.S. GLOBAL CHANGE RESEARCH PROGRAM. Global climate change impacts in the United States : a state of knowledge report. Cambridge [England]: Cambridge University Press 188 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-14407-0, ISBN 0-521-14407-8. OCLC 428024323 S. 20.
85. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola: Summary for Policymakers, s. 13–14
86. The Causes of Climate Change. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online.
87. IPCC AR4 WG1 2007, Kapitola 1 – FAQ1.1, poznámka = „Aby povrch vyzařoval 240 W m-2, musel by mít teplotu přibližně −19 °C. To je mnohem chladnější než podmínky, které na zemském povrchu skutečně panují (globální průměrná teplota povrchu je asi 14 °C).“
88. What Is the Greenhouse Effect?. American Chemical Society [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
89. WANG, Bin; SHUGART, Herman H; LERDAU, Manuel T. Sensitivity of global greenhouse gas budgets to tropospheric ozone pollution mediated by the biosphere. Environmental Research Letters. 2017-08-01, roč. 12, čís. 8, s. 084001. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/aa7885.
90. SCHMIDT, Gavin A.; RUEDY, Reto A.; MILLER, Ron L. Attribution of the present-day total greenhouse effect. Journal of Geophysical Research. 2010-10-16, roč. 115, čís. D20, s. D20106. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 0148-0227. DOI 10.1029/2010JD014287. (anglicky)
91. Climate Change Impacts in the United States [online]. 2014 [cit. 2021-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-30.
92. Oil and gas firms 'have had far worse climate impact than thought'. the Guardian [online]. 2020-02-19 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
93. WMO. State of the global climate 2020. Genf: [s.n.] 1 Online-Ressource (56 Seiten) s. Dostupné online. ISBN 978-92-63-11264-4, ISBN 92-63-11264-9. OCLC 1281669822 S. 8.
94. IPCC AR6 WG1 2021, Kapitola: Technical Summary, s. = TS-35
95. OLIVIER, J.G.J.; PETERS, J.A.H.W. TRENDS IN GLOBAL CO₂ AND TOTAL GREENHOUSE GAS EMISSIONS [online]. The Hague: PBL Netherlands Environmental Assessment Agency, 2020-05 [cit. 2021-12-21]. S. 14, 16–17, 23. Dostupné online.
96. OLIVIER, J.G.J.; PETERS, J.A.H.W. TRENDS IN GLOBAL CO₂ AND TOTAL GREENHOUSE GAS EMISSIONS [online]. The Hague: PBL Netherlands Environmental Assessment Agency, 2020-05 [cit. 2021-12-21]. S. 17. Dostupné online.
97. Global Methane Emissions and Mitigation Opportunities [online]. Global Methane Initiative, 2020 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online.
98. MANAGEMENT OF NITROGEN FERTILIZER TO REDUCE NITROUS OXIDE (N2O) EMISSIONS FROM FIELD CROPS [online]. Michigan State University, 2014 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online.
99. US EPA, OAR. Global Greenhouse Gas Emissions Data. www.epa.gov [online]. 2016-01-12 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
100. IPCC SR CCL 2019, Kapitola: Summary for Policymakers, s. 10
101. IPCC SR OCC 2019, Kapitola 5: Changing Ocean, Marine Ecosystems, and Dependent Communities, s. 450
102. Climate change : observed impacts on planet Earth. Second edition. vyd. Amsterdam, Netherlands: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-0-444-63535-8, ISBN 0-444-63535-1. OCLC 921887874 Kapitola 27 – Atmospheric Aerosols and Their Role in Climate Change, s. 456.
103. MCNEILL, V. Faye. Atmospheric Aerosols: Clouds, Chemistry, and Climate. Annual Review of Chemical and Biomolecular Engineering. 2017-06-07, roč. 8, čís. 1, s. 427–444. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1947-5438. DOI 10.1146/annurev-chembioeng-060816-101538. (anglicky) Archivováno 22. 12. 2021 na Wayback Machine.
104. SAMSET, B. H.; SAND, M.; SMITH, C. J. Climate Impacts From a Removal of Anthropogenic Aerosol Emissions. Geophysical Research Letters. 2018-01-28, roč. 45, čís. 2, s. 1020–1029. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1002/2017GL076079. PMID 32801404. (anglicky)
105. IPCC AR5 WG1 2013, Kapitola = 2: Observations: Atmosphere and Surface, s. 183
106. HE, Yanyi; WANG, Kaicun; ZHOU, Chunlüe. A Revisit of Global Dimming and Brightening Based on the Sunshine Duration. Geophysical Research Letters. 2018-05-16, roč. 45, čís. 9, s. 4281–4289. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. DOI 10.1029/2018GL077424. (anglicky)
107. STORELVMO, T.; LEIRVIK, T.; LOHMANN, U. Disentangling greenhouse warming and aerosol cooling to reveal Earth’s climate sensitivity. Nature Geoscience. 2016-04, roč. 9, čís. 4, s. 286–289. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo2670. (anglicky)
108. WILD, Martin; GILGEN, Hans; ROESCH, Andreas. From Dimming to Brightening: Decadal Changes in Solar Radiation at Earth's Surface. Science. 2005-05-06, roč. 308, čís. 5723, s. 847–850. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1103215. (anglicky)
109. TWOMEY, S. The Influence of Pollution on the Shortwave Albedo of Clouds. Journal of the Atmospheric Sciences. 1977-07-01, roč. 34, čís. 7, s. 1149–1152. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0022-4928. DOI 10.1175/1520-0469(1977)034<1149:TIOPOT>2.0.CO;2. (EN)
110. ALBRECHT, Bruce A. Aerosols, Cloud Microphysics, and Fractional Cloudiness. Science. 1989-09-15, roč. 245, čís. 4923, s. 1227–1230. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.245.4923.1227. (anglicky)
111. Chapter 2: Physical Drivers of Climate Change [online]. 2017 [cit. 2021-12-22]. S. 78. Dostupné online.
112. RAMANATHAN, V.; CARMICHAEL, G. Global and regional climate changes due to black carbon. Nature Geoscience. 2008-04, roč. 1, čís. 4, s. 221–227. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo156. (anglicky)
113. SAND, M.; BERNTSEN, T. K.; VON SALZEN, K. Response of Arctic temperature to changes in emissions of short-lived climate forcers. Nature Climate Change. 2016-03, roč. 6, čís. 3, s. 286–289. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate2880. (anglicky)
114. WRI 2021
115. RITCHIE, Hannah; ROSER, Max. Land Use. Our World in Data. 2013-11-13. Dostupné online [cit. 2020-01-04].
116. FERRIN, Erika. One-Fourth of Global Forest Loss Permanent: Deforestation Is Not Slowing Down [online]. 2018-09-13 [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-21. (anglicky)
117. Global forest resources assessment 2015 : how are the world's forests changing?. Second edition. vyd. Rome: [s.n.] vi, 44 pages s. Dostupné online. ISBN 92-5-109283-4, ISBN 978-92-5-109283-5. OCLC 1003587002 S. 18.
118. CURTIS, Philip G.; SLAY, Christy M.; HARRIS, Nancy L. Classifying drivers of global forest loss. Science. 2018-09-14, roč. 361, čís. 6407, s. 1108–1111. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aau3445. (anglicky)
119. SEYMOUR, Frances; GIBBS, David. Forests in the IPCC Special Report on Land Use: 7 Things to Know. www.wri.org. 2019-08-08. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (anglicky)
120. IPCC SR CCL 2019, Kapitola 2: Land-Climate Interactions, s. 172, poznámka = "Samotné globální biofyzikální ochlazení bylo odhadnuto větším rozsahem klimatických modelů a činí −0,10 ± 0,14 °C; pohybuje se od −0,57 °C do +0,06 °C ... Tomuto ochlazení v podstatě dominuje zvýšení albedo povrchu: historické změny zemského pokryvu obecně vedly k dominantnímu zesvětlení pevniny"
121. SCHMIDT, Gavin A.; SHINDELL, Drew T.; TSIGARIDIS, Kostas. Reconciling warming trends. Nature Geoscience. 2014-03, roč. 7, čís. 3, s. 158–160. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo2105. (anglicky)
122. FYFE, John C.; MEEHL, Gerald A.; ENGLAND, Matthew H. Making sense of the early-2000s warming slowdown. Nature Climate Change. 2016-03, roč. 6, čís. 3, s. 224–228. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate2938. (anglicky)
123. Climate change : evidence, impacts, and choices : answers to common questions about the science of climate change. [Washington D.C.]: [s.n.] 1 online resource (38 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-921789-38-0, ISBN 1-921789-38-7. OCLC 824988837 S. 6.
124. IPCC AR4 WG1 2007, Kapitola 9: Understanding and Attributing Climate Change, s. 702–703
125. U.S. GLOBAL CHANGE RESEARCH PROGRAM. Global climate change impacts in the United States : a state of knowledge report. Cambridge [England]: Cambridge University Press 188 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-14407-0, ISBN 0-521-14407-8. OCLC 428024323 Kapitola 2, s. 79.
126. FISCHER, Tobias P.; AIUPPA, Alessandro. AGU Centennial Grand Challenge: Volcanoes and Deep Carbon Global CO 2 Emissions From Subaerial Volcanism—Recent Progress and Future Challenges. Geochemistry, Geophysics, Geosystems. 2020-03, roč. 21, čís. 3. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1525-2027. DOI 10.1029/2019GC008690. (anglicky)
127. Paleoclimate, global change, and the future. Berlin: Springer, 2003. xiv, 220 pages s. Dostupné online. ISBN 3540424024, ISBN 9783540424024. OCLC 50948715 S. 105.
128. NI, Fenbiao; RUTHERFORD, Scott; MILLER, Sonya K. Proxy-based reconstructions of hemispheric and global surface temperature variations over the past two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-09, roč. 105, čís. 36, s. 13252–13257. Dostupné online [cit. 2018-12-25]. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.0805721105. PMID 18765811. (anglicky)
129. LOUTRE, M. F.; BERGER, A. An Exceptionally Long Interglacial Ahead?. Science. 2002-08-23, roč. 297, čís. 5585, s. 1287–1288. Dostupné online [cit. 2018-12-25]. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.1076120. PMID 12193773. (anglicky)
130. MASSON-DELMOTTE, V. M.; et al. Climate change 2013 : the physical science basis : Working Group I contribution to the Fifth assessment report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. New York: [s.n.] xi, 1535 pages . s. ISBN 9781107057999, ISBN 110705799X. OCLC 879855060 Kapitola Information from paleoclimate archives, s. 383–464.
131. Thermodynamics: Albedo. nsidc.org [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
132. The Study of Earth as an Integrated System. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
133. U.S. GLOBAL CHANGE RESEARCH PROGRAM. Global climate change impacts in the United States : a state of knowledge report. Cambridge [England]: Cambridge University Press 188 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-14407-0, ISBN 0-521-14407-8. OCLC 428024323 Kapitola 2, s. 89–91.
134. IPCC AR5 WG1 2013, s. 14
135. WOLFF, Eric W.; SHEPHERD, John G.; SHUCKBURGH, Emily. Feedbacks on climate in the Earth system: introduction. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2015-11-13, roč. 373, čís. 2054, s. 20140428. "povaha a rozsah těchto zpětných vazeb jsou hlavní příčinou nejistoty v reakci zemského klimatu (v několikadenních a delších obdobích) na určitý emisní scénář nebo způsob koncentrace skleníkových plynů.". Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2014.0428. PMID 26438277. (anglicky)
136. WILLIAMS, Richard G; CEPPI, Paulo; KATAVOUTA, Anna. Controls of the transient climate response to emissions by physical feedbacks, heat uptake and carbon cycling. Environmental Research Letters. 2020-09-01, roč. 15, čís. 9, s. 0940c1. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/ab97c9.
137. Arctic amplification. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
138. COHEN, Judah; SCREEN, James A.; FURTADO, Jason C. Recent Arctic amplification and extreme mid-latitude weather. Nature Geoscience. 2014-09, roč. 7, čís. 9, s. 627–637. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo2234. (anglicky)
139. TURETSKY, Merritt R.; ABBOTT, Benjamin W.; JONES, Miriam C. Permafrost collapse is accelerating carbon release. Nature. 2019-05, roč. 569, čís. 7754, s. 32–34. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-019-01313-4. (anglicky)
140. The Carbon Cycle. www.earthobservatory.nasa.gov [online]. 2011-06-16 [cit. 2021-12-22]. "Suchozemské rostliny a oceán zatím pohltily asi 55 procent uhlíku, který lidé do atmosféry vypouštějí navíc, zatímco asi 45 procent zůstává v atmosféře. Nakonec pevnina a oceány pohltí většinu dodatečného oxidu uhličitého, ale až 20 procent může zůstat v atmosféře po mnoho tisíc let.". Dostupné online. (anglicky)
141. IPCC SR CCL 2019, Kapitola 2, s. 133, 144
142. MELILLO, J. M.; FREY, S. D.; DEANGELIS, K. M. Long-term pattern and magnitude of soil carbon feedback to the climate system in a warming world. Science. 2017-10-06, roč. 358, čís. 6359, s. 101–105. "Náš první odhad ztráty 190 Pg půdního uhlíku způsobené oteplováním v průběhu 21. století odpovídá emisím uhlíku ze spalování fosilních paliv za poslední dvě desetiletí.". Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aan2874. (anglicky)
143. U.S. GLOBAL CHANGE RESEARCH PROGRAM. Global climate change impacts in the United States : a state of knowledge report. Cambridge [England]: Cambridge University Press 188 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-14407-0, ISBN 0-521-14407-8. OCLC 428024323 S. 93–95.
144. DEAN, Joshua F.; MIDDELBURG, Jack J.; RÖCKMANN, Thomas. Methane Feedbacks to the Global Climate System in a Warmer World. Reviews of Geophysics. 2018-03, roč. 56, čís. 1, s. 207–250. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. DOI 10.1002/2017RG000559. (anglicky)
145. WOLFF, Eric W.; SHEPHERD, John G.; SHUCKBURGH, Emily. Feedbacks on climate in the Earth system: introduction. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2015-11-13, roč. 373, čís. 2054, s. 20140428. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2014.0428. PMID 26438277. (anglicky)
146. Q&A: How do climate models work?. Carbon Brief [online]. 2018-01-15 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
147. IPCC AR5 SYR 2014, Glossary, s. 120.
148. STOTT, Peter A.; KETTLEBOROUGH, J. A. Origins and estimates of uncertainty in predictions of twenty-first century temperature rise. Nature. 2002-04-18, roč. 416, čís. 6882, s. 723–726. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/416723a. (anglicky)
149. ICPC AR4 WG1 2007, Kapitola 8, FAQ 8.1.
150. STROEVE, Julienne; HOLLAND, Marika M.; MEIER, Walt. Arctic sea ice decline: Faster than forecast: ARCTIC ICE LOSS-FASTER THAN FORECAST. Geophysical Research Letters. 2007-05-16, roč. 34, čís. 9. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. DOI 10.1029/2007GL029703. (anglicky)
151. Arctic permafrost is thawing fast. That affects us all.. Environment [online]. 2019-08-13 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
152. LIEPERT, Beate G.; PREVIDI, Michael. Do Models and Observations Disagree on the Rainfall Response to Global Warming?. Journal of Climate. 2009-06-01, roč. 22, čís. 11, s. 3156–3166. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1520-0442. DOI 10.1175/2008JCLI2472.1. (anglicky)
153. RAHMSTORF, Stefan; CAZENAVE, Anny; CHURCH, John A. Recent Climate Observations Compared to Projections. Science. 2007-05-04, roč. 316, čís. 5825, s. 709–709. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1136843. (anglicky)
154. NEREM, R. S.; BECKLEY, B. D.; FASULLO, J. T. Climate-change–driven accelerated sea-level rise detected in the altimeter era. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-02-27, roč. 115, čís. 9, s. 2022–2025. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1717312115. PMID 29440401. (anglicky)
155. USGCRP Chapter 15 2017
156. Q&A: How do climate models work?. Carbon Brief [online]. 2018-01-15 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
157. RIAHI, Keywan; VAN VUUREN, Detlef P.; KRIEGLER, Elmar. The Shared Socioeconomic Pathways and their energy, land use, and greenhouse gas emissions implications: An overview. Global Environmental Change. 2017-01, roč. 42, s. 153–168. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2016.05.009. (anglicky)
158. IPCC AR5 WG3 2014, Kapitola 5, s. 379–380
159. MATTHEWS, H. Damon; GILLETT, Nathan P.; STOTT, Peter A. The proportionality of global warming to cumulative carbon emissions. Nature. 2009-06, roč. 459, čís. 7248, s. 829–832. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature08047. (anglicky)
160. Explainer: How ‘Shared Socioeconomic Pathways’ explore future climate change. Carbon Brief [online]. 2018-04-19 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
161. MEINSHAUSEN, Malte. Implications of the Developed Scenarios for Climate Change. Příprava vydání Sven Teske. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-05842-5, ISBN 978-3-030-05843-2. DOI 10.1007/978-3-030-05843-2_12. S. 462. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-05843-2_12.
162. IPCC AR6 WG1 & 2021 Kapitola: Summary for Policymakers, s. SPM-17
163. IPCC AR6 WG1 2021, Kapitola: Technical Summary, s. TS-30
164. ROGELJ, Joeri; FORSTER, Piers M.; KRIEGLER, Elmar. Estimating and tracking the remaining carbon budget for stringent climate targets. Nature. 2019-07-18, roč. 571, čís. 7765, s. 335–342. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-019-1368-z. (anglicky)
165. IPCC SR 15 SPM 2019, s. 12
166. HANSEN, James; SATO, Makiko; HEARTY, Paul. Ice melt, sea level rise and superstorms: evidence from paleoclimate data, climate modeling, and modern observations that 2 °C global warming could be dangerous. Atmospheric Chemistry and Physics. 2016-03-22, roč. 16, čís. 6, s. 3761–3812. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 1680-7324. DOI 10.5194/acp-16-3761-2016. (anglicky)
167. MAGAZINE, Smithsonian; WING, Scott L. Studying the Climate of the Past Is Essential for Preparing for Today's Rapidly Changing Climate. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
168. USGCRP Chapter 15 2017, p. 415
169. OGBURN,CLIMATEWIRE, Stephanie Paige. Indian Monsoons Are Becoming More Extreme. Scientific American [online]. [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
170. BURKE, Claire; STOTT, Peter. Impact of Anthropogenic Climate Change on the East Asian Summer Monsoon. Journal of Climate. 2017-07, roč. 30, čís. 14, s. 5205–5220. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 0894-8755. DOI 10.1175/JCLI-D-16-0892.1. (anglicky)
171. Hurricanes and Climate Change [online]. 2020-07-10 [cit. 2021-12-23]. Dostupné online.
172. USGCRP Chapter 9 2017, p. 260
173. WMO. State of the global climate 2020. Genf: [s.n.] 1 Online-Ressource (56 Seiten) s. Dostupné online. ISBN 978-92-63-11264-4, ISBN 92-63-11264-9. OCLC 1281669822 S. 12.
174. IPCC SR OCC 2019, Kapitola 4, s. 324, Poznámka: GMSL (globální průměrná hladina moře) se do roku 2100 zvýší o 0,43 m (0,29–0,59 m, pravděpodobný rozsah) (RCP2.6) až 0,84 m (0,61–1,10 m, pravděpodobný rozsah) (RCP 8.5) (střední spolehlivost) ve srovnání s obdobím 1986–2005.
175. DECONTO, Robert M.; POLLARD, David. Contribution of Antarctica to past and future sea-level rise. Nature. 2016-03-31, roč. 531, čís. 7596, s. 591–597. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature17145. (anglicky)
176. BAMBER, Jonathan L.; OPPENHEIMER, Michael; KOPP, Robert E. Ice sheet contributions to future sea-level rise from structured expert judgment. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-06-04, roč. 116, čís. 23, s. 11195–11200. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1817205116. PMID 31110015. (anglicky)
177. ZHANG, Jinlun; LINDSAY, Ron; STEELE, Mike. What drove the dramatic retreat of arctic sea ice during summer 2007?. Geophysical Research Letters. 2008-06-11, roč. 35, čís. 11, s. L11505. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2008GL034005. (anglicky)
178. IPCC SR OCC 2019, Kapitola: Summary for Policymakers 2019, s. 18
179. DONEY, Scott C.; FABRY, Victoria J.; FEELY, Richard A. Ocean Acidification: The Other CO 2 Problem. Annual Review of Marine Science. 2009-01-01, roč. 1, čís. 1, s. 169–192. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 1941-1405. DOI 10.1146/annurev.marine.010908.163834. (anglicky) Archivováno 29. 12. 2021 na Wayback Machine.
180. DEUTSCH, Curtis; BRIX, Holger; ITO, Taka. Climate-Forced Variability of Ocean Hypoxia. Science. 2011-07-15, roč. 333, čís. 6040, s. 336–339. Dostupné online [cit. 2021-12-23]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1202422. (anglicky)
181. IPCC SR OCC 2019, Kapitola 5, s. 510
182. IPCC SR 15 Ch3 2018, s. 283
183. Tipping points in Antarctic and Greenland ice sheets [online]. 2018-11-12 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
184. SAP 3.4. Abrupt Climate Change. GlobalChange.gov [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
185. LIU, Wei; XIE, Shang-Ping; LIU, Zhengyu. Overlooked possibility of a collapsed Atlantic Meridional Overturning Circulation in warming climate. Science Advances. 2017-01-20, roč. 3, čís. 1, s. e1601666. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.1601666. PMID 28070560. (anglicky)
186. IPCC AR6 WG1 SPM 2021, s. 21
187. IPCC AR6 WG1 SPM 2021, s. 88–89, FAQ 12.3
188. IPCC AR5 WG1 Ch12 2013, s. 1112
189. CRUCIFIX, Michel. Earth's narrow escape from a big freeze. Nature. 2016-01-14, roč. 529, čís. 7585, s. 162–163. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/529162a. (anglicky)
190. SMITH, J. B.; SCHNEIDER, S. H.; OPPENHEIMER, M. Assessing dangerous climate change through an update of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) "reasons for concern". Proceedings of the National Academy of Sciences. 2009-03-17, roč. 106, čís. 11, s. 4133–4137. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0812355106. PMID 19251662. (anglicky)
191. LEVERMANN, Anders; CLARK, Peter U.; MARZEION, Ben. The multimillennial sea-level commitment of global warming. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2013-08-20, roč. 110, čís. 34, s. 13745–13750. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1219414110. PMID 23858443. (anglicky)
192. IPCC SR 15 Ch3 2018, s. 218
193. IPCC SR CCL Ch2 2019, s. 133
194. IPCC SR CCL SPM 2019, s. 7
195. ZENG, Ning; YOON, Jinho. Expansion of the world's deserts due to vegetation-albedo feedback under global warming. Geophysical Research Letters. 2009-09-09, roč. 36, čís. 17, s. L17401. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2009GL039699. (anglicky)
196. TURNER, Monica G.; CALDER, W. John; CUMMING, Graeme S. Climate change, ecosystems and abrupt change: science priorities. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 2020-03-16, roč. 375, čís. 1794, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0962-8436. DOI 10.1098/rstb.2019.0105. PMID 31983326. (anglicky)
197. URBAN, Mark C. Accelerating extinction risk from climate change. Science. 2015-05, roč. 348, čís. 6234, s. 571–573. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aaa4984. (anglicky)
198. POLOCZANSKA, Elvira S.; BROWN, Christopher J.; SYDEMAN, William J. Global imprint of climate change on marine life. Nature Climate Change. 2013-10, roč. 3, čís. 10, s. 919–925. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate1958. (anglicky)
199. LENOIR, Jonathan; BERTRAND, Romain; COMTE, Lise. Species better track climate warming in the oceans than on land. Nature Ecology & Evolution. 2020-08, roč. 4, čís. 8, s. 1044–1059. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 2397-334X. DOI 10.1038/s41559-020-1198-2. (anglicky)
200. SMALE, Dan A.; WERNBERG, Thomas; OLIVER, Eric C. J. Marine heatwaves threaten global biodiversity and the provision of ecosystem services. Nature Climate Change. 2019-04, roč. 9, čís. 4, s. 306–312. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-019-0412-1. (anglicky)
201. IPCC SR OCC SPM 2019, s. 13
202. IPCC SR OCC Ch5 2019, s. 510
203. IPCC SR OCC Ch5 2019, s. 451
204. Coral Reef Risk Outlook. Science On a Sphere [online]. National Oceanic and Atmospheric Administration [cit. 2021-12-26]. "V současné době ohrožuje lidská činnost spolu s tepelnou zátěží přibližně 75 % světových útesů. Podle odhadů bude do roku 2030 více než 90 % světových útesů ohroženo lidskými aktivitami, oteplováním a okyselováním, přičemž téměř 60 % z nich bude čelit vysoké, velmi vysoké nebo kritické úrovni ohrožení.". Dostupné online. (anglicky)
205. Media reaction: Australia’s bushfires and climate change. Carbon Brief [online]. 2020-01-07 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
206. TURETSKY, Merritt R.; ABBOTT, Benjamin W.; JONES, Miriam C. Permafrost collapse is accelerating carbon release. Nature. 2019-05, roč. 569, čís. 7754, s. 32–34. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-019-01313-4. (anglicky)
207. IPCC AR5 WG2 Ch28 2014, s. 1596, poznámka: "Ztráta přírodníh stanovišť může během 50 až 70 let vést k vymizení ledních medvědů ze sezónně zaledněných oblastí, kde v současnosti žijí dvě třetiny jejich světové populace."
208. What a changing climate means for Rocky Mountain National Park. www.nps.gov [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
209. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 18, s. 983, 1008
210. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 19, s. 1077
211. IPCC AR5 SYR 2014, Summary for Policymakers, s. 8, SPM 2
212. IPCC AR5 SYR 2014, Kapitola: Summary for Policymakers, s. 13, SPM 2.3
213. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 11, s. 720–723
214. COSTELLO, Anthony; ABBAS, Mustafa; ALLEN, Adriana. Managing the health effects of climate change. The Lancet. 2009-05, roč. 373, čís. 9676, s. 1693–1733. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. DOI 10.1016/S0140-6736(09)60935-1. (anglicky)
215. WATTS, Nick; ADGER, W Neil; AGNOLUCCI, Paolo. Health and climate change: policy responses to protect public health. The Lancet. 2015-11, roč. 386, čís. 10006, s. 1861–1914. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. DOI 10.1016/S0140-6736(15)60854-6. (anglicky)
216. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 11, s. 713
217. WATTS, Nick; AMANN, Markus; ARNELL, Nigel. The 2019 report of The Lancet Countdown on health and climate change: ensuring that the health of a child born today is not defined by a changing climate. The Lancet. 2019-11, roč. 394, čís. 10211, s. 1836, 1848. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. DOI 10.1016/S0140-6736(19)32596-6. (anglicky)
218. WATTS, Nick; AMANN, Markus; ARNELL, Nigel. The 2019 report of The Lancet Countdown on health and climate change: ensuring that the health of a child born today is not defined by a changing climate. The Lancet. 2019-11, roč. 394, čís. 10211, s. 1841, 1847. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. DOI 10.1016/S0140-6736(19)32596-6. (anglicky)
219. HALES, Simon. Quantitative risk assessment of the effects of climate change on selected causes of death, 2030s and 2050s. Geneva, Switzerland: [s.n.] 1 online resource (viii, 115 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-92-4-150769-1, ISBN 92-4-150769-1. OCLC 897764432
220. SPRINGMANN, Marco; MASON-D'CROZ, Daniel; ROBINSON, Sherman. Global and regional health effects of future food production under climate change: a modelling study. The Lancet. 2016-05, roč. 387, čís. 10031, s. 1937–1946. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. DOI 10.1016/S0140-6736(15)01156-3. (anglicky)
221. HAINES, Andy; EBI, Kristie. The Imperative for Climate Action to Protect Health. New England Journal of Medicine. 2019-01-17, roč. 380, čís. 3, s. 263–273. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0028-4793. DOI 10.1056/NEJMra1807873. (anglicky)
222. HAINES, Andy; EBI, Kristie. The Imperative for Climate Action to Protect Health. New England Journal of Medicine. 2019-01-17, roč. 380, čís. 3, s. Figure 3. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0028-4793. DOI 10.1056/NEJMra1807873. (anglicky)
223. WHO calls for urgent action to protect health from climate change – Sign the call. www.who.int [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
224. IPCC SR CCL 2019, Kapitola 5, s. 451
225. ZHAO, Chuang; LIU, Bing; PIAO, Shilong. Temperature increase reduces global yields of major crops in four independent estimates. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2017-08-29, roč. 114, čís. 35, s. 9326–9331. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1701762114. PMID 28811375. (anglicky)
226. IPCC SR CCL 2019, Kapitola 5, s. 439
227. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 7, s. 488
228. IPCC SR CCL 2019, Kapitola 5, s. 462
229. IPCC SR OCC 2019, Kapitola 5, s. 503
230. HOLDING, S.; ALLEN, D. M.; FOSTER, S. Groundwater vulnerability on small islands. Nature Climate Change. 2016-12, roč. 6, čís. 12, s. 1100–1103. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate3128. (anglicky)
231. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 3, s. 232–233
232. The missing economic risks in assessments of climate change impacts [online]. Grantham Research Institute on Climate Change and the Environment, London School of Economics and Political Science, 2019-09 [cit. 2021-12-26]. S. 3. Dostupné online.
233. KROGSTRUP, Signe; OMAN, William. Macroeconomic and Financial Policies for Climate Change Mitigation: A Review of the Literature. IMF Working Papers. 2019-09-04, roč. 19, čís. 185, s. 10. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 1018-5941. DOI 10.5089/9781513511955.001. (anglicky)
234. DIFFENBAUGH, Noah S.; BURKE, Marshall. Global warming has increased global economic inequality. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2019-05-14, roč. 116, čís. 20, s. 9808–9813. PMID 31010922 PMCID: PMC6525504. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.1816020116. PMID 31010922.
235. Climate change could impact the poor much more than previously thought | Dana Nuccitelli. the Guardian [online]. 2015-01-26 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
236. BURKE, Marshall; DAVIS, W. Matthew; DIFFENBAUGH, Noah S. Large potential reduction in economic damages under UN mitigation targets. Nature. 2018-05, roč. 557, čís. 7706, s. 549–553. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-018-0071-9. (anglicky)
237. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 3, s. 796–797
238. HALLEGATTE, Stephane; BANGALORE, Mook; BONZANIGO, Laura. Shock Waves: Managing the Impacts of Climate Change on Poverty. [s.l.]: Washington, DC: World Bank Dostupné online. ISBN 978-1-4648-0673-5. DOI 10.1596/978-1-4648-0673-5. S. 12. (anglicky) DOI: 10.1596/978-1-4648-0673-5.
239. IPCC AR5 WG2 2014, Kapitola 13, s. 796
240. MACH, Katharine J.; KRAAN, Caroline M.; ADGER, W. Neil. Climate as a risk factor for armed conflict. Nature. 2019-07, roč. 571, čís. 7764, s. 193–197. PMID 31189956. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-019-1300-6. PMID 31189956.
241. IPCC SR OCC 2019, Kapitola 4, s. 328
242. UNHCR. Climate Change and the Risk of Statelessness: The Situation of Low-lying Island States [online]. UNHCR, 2011-05 [cit. 2021-12-26]. S. 3. Dostupné online.
243. MATTHEWS, Tom. Humid heat and climate change. Progress in Physical Geography: Earth and Environment. 2018-06, roč. 42, čís. 3, s. 399. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0309-1333. DOI 10.1177/0309133318776490. (anglicky)
244. BALSARI, Satchit; DRESSER, Caleb; LEANING, Jennifer. Climate Change, Migration, and Civil Strife. Current Environmental Health Reports. 2020-12, roč. 7, čís. 4, s. 404–414. PMID 33048318 PMCID: PMC7550406. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 2196-5412. DOI 10.1007/s40572-020-00291-4. PMID 33048318.
245. IOM outlook on migration, environment and climate change. Geneva, Switzerland: [s.n.] xiii, 123 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-9068-703-0, ISBN 92-9068-703-7. OCLC 913058074 S. 38.
246. KACZAN, David J.; ORGILL-MEYER, Jennifer. The impact of climate change on migration: a synthesis of recent empirical insights. Climatic Change. 2020-02, roč. 158, čís. 3–4, s. 281–300. Dostupné online [cit. 2021-12-26]. ISSN 0165-0009. DOI 10.1007/s10584-019-02560-0. (anglicky)
247. PBL Nizozemská agentura pro životní prostředí. Roads from Rio+20. Příprava vydání van Vuuren, D. a M. Kok. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-15. ISBN 978-90-78645-98-6. Kapitola obr. 6.14, v kapitole 6: The energy and climate challenge., Str.177, zpráva č.: 500062001. Webové stránky zprávy Archivováno 1. 6. 2013 na Wayback Machine..
248. IPCC AR5 SYR 2014, Kapitola: Glossary, s. 125
249. IPCC SR 15 SPM 2018, s. 12
250. IPCC SR 15 SPM 2018, s. 15
251. The emissions gap report 2019. Nairobi, Kenya: UNEP xxv, 82 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3766-0, ISBN 92-807-3766-X. OCLC 1129598239 S. XX.
252. IPCC SR 15 2018, Kapitola 2, s. 109
253. Achieving the Paris Climate Agreement Goals: Global and Regional 100% Renewable Energy Scenarios with Non-energy GHG Pathways for +1.5°C and +2°C. Příprava vydání Sven Teske. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-05842-5, ISBN 978-3-030-05843-2. DOI 10.1007/978-3-030-05843-2. S. xxiii. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-05843-2.
254. LEVIN, Kelly. How Effective Is Land At Removing Carbon Pollution? The IPCC Weighs In. www.wri.org. 2019-08-08. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. (anglicky)
255. IPCC SR 15 Ch3 2018, s. 266, citace: „Pokud je zalesňování prováděno formou obnovy přírodních ekosystémů, je přínosem jak pro sekvestraci uhlíku, tak pro zachování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb.“
256. BUI, Mai; ADJIMAN, Claire S.; BARDOW, André. Carbon capture and storage (CCS): the way forward. Energy & Environmental Science. 2018, roč. 11, čís. 5, s. 1062–1176. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1754-5692. DOI 10.1039/C7EE02342A. (anglicky)
257. IPCC SR15 SPM 2018, s. 17
258. IPCC SR 15 2018, s. 34
259. IPCC SR 15 SPM 2018, s. 17
260. IPCC SR 15 Ch4 2018, s. 347–352
261. SEPULVEDA, Nestor A.; JENKINS, Jesse D.; DE SISTERNES, Fernando J. The Role of Firm Low-Carbon Electricity Resources in Deep Decarbonization of Power Generation. Joule. 2018-11, roč. 2, čís. 11, s. 2403–2420. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.joule.2018.08.006. (anglicky)
262. The emissions gap report 2019. Nairobi, Kenya: [s.n.] xxv, 82 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3766-0, ISBN 92-807-3766-X. OCLC 1129598239 S. 46.
263. ROBERTS, David. Getting to 100% renewables requires cheap energy storage. But how cheap?. Vox [online]. 2019-08-09 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
264. Renewables 2020 Global Status Report [online]. REN21 [cit. 2021-12-27]. S. 32, obr. 1. Dostupné online.
265. Renewables 2020 – Analysis. IEA [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
266. RITCHIE, Hannah; ROSER, Max. Energy. Our World in Data. 2020-11-28. Dostupné online [cit. 2021-12-27].
267. New renewable energy capacity hit record levels in 2019. the Guardian [online]. 2020-04-06 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
268. Nuclear energy too slow, too expensive to save climate: report. Reuters. 2019-09-24. „Náklady na výrobu solární energie se podle WNISR pohybují v rozmezí 36 až 44 dolarů za megawatthodinu (MWh), zatímco náklady na větrnou energii na pevnině činí 29 až 56 dolarů za MWh. Náklady na jadernou energii se pohybují mezi 112 a 189 dolary. Za posledních deset let klesly náklady na solární energii o 88 % a na větrnou energii o 69 %. V případě jaderné energie se zvýšily o 23 %.“. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. (anglicky)
269. UNEP 2019, s. XXIII, tabulka ES.3
270. Achieving the Paris Climate Agreement Goals: Global and Regional 100% Renewable Energy Scenarios with Non-energy GHG Pathways for +1.5°C and +2°C. Příprava vydání Sven Teske. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-05842-5, ISBN 978-3-030-05843-2. DOI 10.1007/978-3-030-05843-2. S. xxviii, obr. 5. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-05843-2.
271. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 131, obr. 2.15
272. TESKE, Sven. Trajectories for a Just Transition of the Fossil Fuel Industry. Příprava vydání Sven Teske. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-05842-5, ISBN 978-3-030-05843-2. DOI 10.1007/978-3-030-05843-2_9. S. 409–410. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-05843-2_9.
273. JOCHEM, Patrick; ROTHENGATTER, Werner; SCHADE, Wolfgang. Climate change and transport. mpra.ub.uni-muenchen.de [online]. 2016 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
274. CHAPMAN, Lee. Transport and climate change: a review. Journal of Transport Geography. 2007-09, roč. 15, čís. 5, s. 354–367. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2006.11.008. (anglicky)
275. KWAN, Soo Chen; HASHIM, Jamal Hisham. A review on co-benefits of mass public transportation in climate change mitigation. Sustainable Cities and Society. 2016-04, roč. 22, s. 11–18. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.scs.2016.01.004. (anglicky)
276. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 142–144; UNEP 2019, tabulka ES.3 & s. 49
277. IPCC AR5 WG3 2014, Kapitola 9, s. 697
278. Electrification & Decarbonization: Exploring U.S. Energy Use and Greenhouse Gas Emissions in Scenarios with Widespread Electrification and Power Sector Decarbonization [online]. NREL, 2017-07 [cit. 2021-12-27]. S. vi, 12. Dostupné online.
279. BERRILL, Peter; ARVESEN, Anders; SCHOLZ, Yvonne. Environmental impacts of high penetration renewable energy scenarios for Europe. Environmental Research Letters. 2016-01-01, roč. 11, čís. 1, s. 014012. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/11/1/014012.
280. IPCC SR 15 Ch4 2018, s. 324–325
281. Hydropower – Analysis. IEA [online]. IEA [cit. 2021-12-27]. Odhaduje se, že výroba vodní energie v roce 2019 vzrostla o více než 2 % díky pokračujícímu zotavování ze sucha v Latinské Americe, jakož i díky silnému rozšiřování kapacity a dobré dostupnosti vody v Číně (...) rozšiřování kapacity ztrácí na rychlosti. Očekává se, že tento klesající trend bude pokračovat, a to zejména v důsledku menšího rozvoje velkých projektů v Číně a Brazílii, kde obavy ze sociálních a environmentálních dopadů omezily projekty.. Dostupné online. (anglicky)
282. WATTS, Nick; AMANN, Markus; ARNELL, Nigel. The 2019 report of The Lancet Countdown on health and climate change: ensuring that the health of a child born today is not defined by a changing climate. The Lancet. 2019-11, roč. 394, čís. 10211, s. 1854. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/S0140-6736(19)32596-6. (anglicky)
283. WHO 2018, s. 27
284. WATTS, Nick; AMANN, Markus; ARNELL, Nigel. The 2019 report of The Lancet Countdown on health and climate change: ensuring that the health of a child born today is not defined by a changing climate. The Lancet. 2019-11, roč. 394, čís. 10211, s. 1837. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/S0140-6736(19)32596-6. (anglicky)
285. WHO 2016
286. WHO 2018, s. 27; IPCC SR 15 2018, s. 97, citace: "Omezení oteplování na 1,5 °C lze dosáhnout synergicky se zmírněním chudoby a zlepšením energetické bezpečnosti a může mít velký přínos pro veřejné zdraví díky zlepšení kvality ovzduší, což zabrání milionům předčasných úmrtí. Specifická opatření ke zmírnění dopadů, jako je bioenergie, však mohou vést ke kompromisům, které je třeba zvážit."
287. VANDYCK, Toon; KERAMIDAS, Kimon; KITOUS, Alban. Air quality co-benefits for human health and agriculture counterbalance costs to meet Paris Agreement pledges. Nature Communications. 2018-12, roč. 9, čís. 1, s. 4939. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-018-06885-9. PMID 30467311. (anglicky)
288. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 97
289. IPCC AR5 SYR 2014, Summary for Policymakers, s. 29
290. Covid-19 and energy efficiency – Energy Efficiency 2020 – Analysis. IEA [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
291. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 155, obr. 2.27
292. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 142
293. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 138–140
294. IPCC SR 15 Ch2 2018, s. 141–142
295. IPCC AR5 WG3 2018, Kapitola 9, s. 686–694
296. WRI 2019, s. 1
297. WRI 2019, s. 1,3
298. BATAILLE, Chris. Low and zero emissions in the steel and cement industries Barriers, technologies and policies [online]. Paris: OECD, 2019-11-26 [cit. 2021-12-27]. S. 11, 19–22. Dostupné online.
299. WRI 2019; IPCC SR CCL 2019, Kapitola 2, s. 189–193
300. KREIDENWEIS, Ulrich; HUMPENÖDER, Florian; STEVANOVIĆ, Miodrag. Afforestation to mitigate climate change: impacts on food prices under consideration of albedo effects. Environmental Research Letters. 2016-08-01, roč. 11, čís. 8, s. 085001. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/11/8/085001.
301. RUSEVA, Tatyana; HEDRICK, James; MARLAND, Gregg. Rethinking standards of permanence for terrestrial and coastal carbon: implications for governance and sustainability. Current Opinion in Environmental Sustainability. 2020-08, roč. 45, s. 69–77. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.cosust.2020.09.009. (anglicky)
302. KRAUSE, Andreas; PUGH, Thomas A. M.; BAYER, Anita D. Large uncertainty in carbon uptake potential of land-based climate-change mitigation efforts. Global Change Biology. 2018-07, roč. 24, čís. 7, s. 3025–3038. PMID 29569788. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1365-2486. DOI 10.1111/gcb.14144. PMID 29569788.
303. IPCC SR 15 Ch4 2018, s. 326–327
304. BEDNAR, Johannes; OBERSTEINER, Michael; WAGNER, Fabian. On the financial viability of negative emissions. Nature Communications. 2019-04-16, roč. 10, čís. 1, s. 1783. PMID 30992434 PMCID: PMC6467865. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-019-09782-x. PMID 30992434.
305. BUI, Mai; ADJIMAN, Claire S.; BARDOW, André. Carbon capture and storage (CCS): the way forward. Energy & Environmental Science. 2018, roč. 11, čís. 5, s. 1068. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1754-5692. DOI 10.1039/C7EE02342A. (anglicky)
306. IPCC AR5 SYR 2014, s. 125
307. IPCC SR 15 Ch4 2018, s. 396–397
308. IPCC AR5 SYR 2014, s. 17
309. IPCC AR4 WG2 2007, Kapitola 19, s. 796
310. UNEP 2018, s. xii–xiii
311. STEPHENS, Scott A; BELL, Robert G; LAWRENCE, Judy. Developing signals to trigger adaptation to sea-level rise. Environmental Research Letters. 2018-09-27, roč. 13, čís. 10, s. 104004. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/aadf96.
312. MATTHEWS, Tom. Humid heat and climate change. Progress in Physical Geography: Earth and Environment. 2018-06, roč. 42, čís. 3, s. 402. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 0309-1333. DOI 10.1177/0309133318776490. (anglicky)
313. SURMINSKI, Swenja; BOUWER, Laurens M.; LINNEROOTH-BAYER, Joanne. How insurance can support climate resilience. Nature Climate Change. 2016-04, roč. 6, čís. 4, s. 333–334. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate2979. (anglicky)
314. IPCC SR 15 Ch4 2018, s. 336–337
315. MORECROFT, Michael D.; DUFFIELD, Simon; HARLEY, Mike. Measuring the success of climate change adaptation and mitigation in terrestrial ecosystems. Science (New York, N.Y.). 2019-12-13, roč. 366, čís. 6471, s. eaaw9256. PMID 31831643. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.aaw9256. PMID 31831643.
316. BERRY, Pam M.; BROWN, Sally; CHEN, Minpeng. Cross-sectoral interactions of adaptation and mitigation measures. Climatic Change. 2015-02, roč. 128, čís. 3–4, s. 381–393. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 0165-0009. DOI 10.1007/s10584-014-1214-0. (anglicky)
317. SHARIFI, Ayyoob. Trade-offs and conflicts between urban climate change mitigation and adaptation measures: A literature review. Journal of Cleaner Production. 2020-12, roč. 276, s. 122813. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.jclepro.2020.122813. (anglicky)
318. IPCC AR5 SYR 2014, s. 54
319. IPCC AR5 SYR 2014, Kapitola: Summary for Policymakers, s.17, sekce 3
320. IPCC SR15 Ch5 2018, s. 447
321. RAUNER, Sebastian; BAUER, Nico; DIRNAICHNER, Alois. Coal-exit health and environmental damage reductions outweigh economic impacts. Nature Climate Change. 2020-04, roč. 10, čís. 4, s. 308–312. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-020-0728-x. (anglicky)
322. MERCURE, J.-F.; POLLITT, H.; VIÑUALES, J. E. Macroeconomic impact of stranded fossil fuel assets. Nature Climate Change. 2018-07, roč. 8, čís. 7, s. 588–593. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-018-0182-1. (anglicky)
323. WORLD BANK GROUP. State and Trends of Carbon Pricing 2019. [s.l.]: Washington, DC: World Bank Dostupné online. ISBN 978-1-4648-1435-8. DOI 10.1596/978-1-4648-1435-8. (anglicky) DOI: 10.1596/978-1-4648-1435-8.
324. Carbon Pricing 101 | Union of Concerned Scientists. www.ucsusa.org [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
325. HAGMANN, David; HO, Emily H; LOEWENSTEIN, George. Nudging out support for a carbon tax. Nature Climate Change. 2019-06, roč. 9, čís. 6, s. 484–489. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-019-0474-0. (anglicky)
326. WATTS, Nick; AMANN, Markus; ARNELL, Nigel. The 2019 report of The Lancet Countdown on health and climate change: ensuring that the health of a child born today is not defined by a changing climate. Lancet (London, England). 2019-11-16, roč. 394, čís. 10211, s. 1866. PMID 31733928. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1474-547X. DOI 10.1016/S0140-6736(19)32596-6. PMID 31733928.
327. Human development report 2020 : the next frontier : human development and the Anthropocene.. New York, NY: UNDP xi, 396 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-1-126442-5, ISBN 92-1-126442-1. OCLC 1260348614 S. 10.
328. Fossil Fuel to Clean Energy Subsidy Swaps: How to pay for an energy revolution [online]. International Institute for Sustainable Development, 2019 [cit. 2021-12-27]. S. iv. Dostupné online.
329. MILLER, Josh. Impacts of the world-class vehicle efficiency and emissions regulations in select G20 Countries [online]. 2017-01 [cit. 2021-12-27]. S. iv. Dostupné online.
330. What Is the Clean Power Plan?. www.nrdc.org [online]. NRDC [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
331. State Renewable Portfolio Standards and Goals. www.ncsl.org [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
332. In-depth Q&A: What is ‘climate justice’?. Carbon Brief [online]. 2021-10-04 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
333. Clean energy: The challenge of achieving a 'just transition' for workers. Carbon Brief [online]. 2017-01-04 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
334. What is the United Nations Framework Convention on Climate Change?. unfccc.int [online]. UNCC [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
335. UNFCCC 1992, Článek 2
336. IPCC AR4 WG3 2007, Kapitola 1, s. 97
337. What are United Nations Climate Change Conferences?. unfccc.int [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
338. UNFCCC 1997
339. LIVERMAN, Diana M. Conventions of climate change: constructions of danger and the dispossession of the atmosphere. Journal of Historical Geography. 2009-04, roč. 35, čís. 2, s. 279–296. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.jhg.2008.08.008. (anglicky)
340. GRUBB, Michael. The Economics of the Kyoto Protocol [online]. 2003 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
341. Report of the Conference of the Parties on its fifteenth session, held in Copenhagen from 7 to 19 December 2009. Addendum. Part Two: Action taken by the Conference of the Parties at its fifteenth session.. unfccc.int [online]. 2009 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
342. Copenhagen failure 'disappointing', 'shameful'. EUobserver [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
343. Copenhagen Climate Change Conference – December 2009 | UNFCCC. unfccc.int [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
344. CUI, Lianbiao; SUN, Yi; SONG, Malin. Co-financing in the green climate fund: lessons from the global environment facility. Climate Policy. 2020-01-02, roč. 20, čís. 1, s. 95–108. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1469-3062. DOI 10.1080/14693062.2019.1690968.
345. Paris Agreement [online]. Paris: UNFCCC, 2015 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
346. The Paris Agreement Summary [online]. ClimatFocus, 2015-12-28 [cit. 2021-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-05.
347. Analysis: Why the IPCC 1.5C report expanded the carbon budget. Carbon Brief [online]. 2018-10-08 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
348. United Nations Treaty Collection. treaties.un.org [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (EN)
349. GOYAL, Rishav; ENGLAND, Matthew H; SEN GUPTA, Alex. Reduction in surface climate change achieved by the 1987 Montreal Protocol. Environmental Research Letters. 2019-12-01, roč. 14, čís. 12, s. 124041. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/ab4874.
350. Explainer: Why a UN climate deal on HFCs matters. Carbon Brief [online]. 2016-10-10 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
351. Portál ČHMÚ : Historická data : Počasí : Změna klimatu : Nejvýznamnější mezinárodní podklady. www.chmi.cz [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online.
352. IPCC AR6 WG1 Summary for Policymakers 2021, s. SPM-17
353. IPCC AR6 WG1 Technical Summary 2021, s. TS-30.
354. LYNAS, Mark; HOULTON, Benjamin Z; PERRY, Simon. Greater than 99% consensus on human caused climate change in the peer-reviewed scientific literature. Environmental Research Letters. 2021-10-19, roč. 16, čís. 11, s. 114005. Dostupné online [cit. 2021-12-30]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/ac2966.
355. COOK, John; ORESKES, Naomi; DORAN, Peter T. Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters. 2016-04-01, roč. 11, čís. 4, s. 048002. Dostupné online [cit. 2021-12-30]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/11/4/048002.
356. LYNAS, Mark; HOULTON, Benjamin Z; PERRY, Simon. Greater than 99% consensus on human caused climate change in the peer-reviewed scientific literature. Environmental Research Letters. 2021-10-19, roč. 16, čís. 11, s. 114005. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/ac2966.
357. POWELL, James. Scientists Reach 100% Consensus on Anthropogenic Global Warming. Bulletin of Science, Technology & Society. 2017-12, roč. 37, čís. 4, s. 183–184. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 0270-4676. DOI 10.1177/0270467619886266. (anglicky)
358. COOK, John; ORESKES, Naomi; DORAN, Peter T. Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters. 2016-04-01, roč. 11, čís. 4, s. 048002. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/11/4/048002.
359. Scientific Consensus: Earth's Climate is Warming. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
360. Understanding and responding to Climate Change – Highlights of National Academy Reports [online]. NRCS, 2008 [cit. 2021-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-11.
361. Climate change : what it means for us, our children, and our grandchildren. Cambridge, Mass.: MIT Press 1 online resource (xii, 217 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-262-27175-2, ISBN 0-262-27175-3. OCLC 175257515 S. 68.
362. JANUARY 7, pgleick on; 2017. Statements on Climate Change from Major Scientific Academies, Societies, and Associations (January 2017 update) | ScienceBlogs. scienceblogs.com [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
363. G8+5 Academies’ joint statement: Climate change and the transformation of energy technologies for a low carbon future [online]. 2009-05 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
364. LORDS, The Committee Office, House of. House of Lords – Economic Affairs – Written Evidence. publications.parliament.uk [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
365. IPCC AR6 WG1 SPM 2021
366. DUNLAP, Riley E et. al. Oxford handbook of climate change and society. Oxford, U.K.: Oxford University Press, 2011. xiv, 727 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-956660-0, ISBN 0-19-956660-7. OCLC 694395525 Kapitola Chapter 10: Challenging Climate Change: The Denial Countermovement, s. 144, 155.
367. BJÖRNBERG, Karin Edvardsson; KARLSSON, Mikael; GILEK, Michael. Climate and environmental science denial: A review of the scientific literature published in 1990–2015. Journal of Cleaner Production. 2017-11, roč. 167, s. 229–241. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1016/j.jclepro.2017.08.066. (anglicky)
368. ORESKES, Naomi. Merchants of doubt : how a handful of scientists obscured the truth on issues from tobacco smoke to global warming. 1st U.S. ed. vyd. New York: Bloomsbury Press 355 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59691-610-4, ISBN 1-59691-610-9. OCLC 461631066
369. O'NEILL, S. J.; BOYKOFF, M. Climate denier, skeptic, or contrarian?. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-09-28, roč. 107, čís. 39, s. E151–E151. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1010507107. PMID 20807754. (anglicky)
370. Climate change and society : sociological perspectives. New York, NY: [s.n.], 2015. xvii, 460 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-935610-2, ISBN 0-19-935610-6. OCLC 904011680 Kapitola Chapter 10: Challenging Climate Change: The Denial Countermovement, s. 308.
371. DUNLAP, Riley E et. al. Oxford handbook of climate change and society. Oxford, U.K.: Oxford University Press, 2011. xiv, 727 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-956660-0, ISBN 0-19-956660-7. OCLC 694395525 Kapitola Chapter 10: Challenging Climate Change: The Denial Countermovement, s. 146.
372. HARVEY, Jeffrey A.; VAN DEN BERG, Daphne; ELLERS, Jacintha. Internet Blogs, Polar Bears, and Climate-Change Denial by Proxy. Bioscience. 2018-04-01, roč. 68, čís. 4, s. 281–287. PMID 29662248 PMCID: PMC5894087. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/bix133. PMID 29662248.
373. The Public and Climate, cont.. The Discovery of Global Warming [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
374. NEWELL, Peter. Climate for change : non-state actors and the global politics of the greenhouse. Cambridge: Cambridge University Press 256 s. Dostupné online. ISBN 0-521-63250-1, ISBN 978-0-521-63250-8. OCLC 44604322 S. 80.
375. Yale Researcher Anthony Leiserowitz On Studying, Communicating with American Public » Yale Climate Connections. Yale Climate Connections [online]. 2010-11-02 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
376. STOKES, Bruce. Global Concern about Climate Change, Broad Support for Limiting Emissions [online]. Pew Research Center, 2015-11-05 [cit. 2021-12-27]. S. 10. Dostupné online.
377. FAGAN, Moira; HUANG, Christine. Many globally are as concerned about climate change as about the spread of infectious diseases [online]. [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
378. STOKES, Bruce. Global Concern about Climate Change, Broad Support for Limiting Emissions [online]. Pew Research Center, 2015-11-05 [cit. 2021-12-27]. S. 15. Dostupné online.
379. International Public Opinion on Climate Change [online]. Yale University, 2021 [cit. 2021-12-27]. S. 7. Dostupné online.
380. Flynn, C.; Yamasumi, E.; Fisher, S.; Snow, D.; et al. Peoples’ Climate Vote [online]. UNDP, 2021-01 [cit. 2021-12-27]. S. 15. Dostupné online.
381. SMITH, Nicholas; LEISEROWITZ, Anthony. The Role of Emotion in Global Warming Policy Support and Opposition: The Role of Emotion in Global Warming Policy Support and Opposition. Risk Analysis. 2014-05, roč. 34, čís. 5, s. 937–948. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. DOI 10.1111/risa.12140. PMID 24219420. (anglicky)
382. Science coverage of climate change can change minds—briefly. phys.org [online]. 2022-06-20 [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
383. GUNNINGHAM, Neil. Mobilising civil society: can the climate movement achieve transformational social change? [online]. 2018 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
384. School climate strikes: 1.4 million people took part, say campaigners. the Guardian [online]. 2019-03-19 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
385. Climate Action: Can We Change the Climate From the Grassroots Up? [online]. EcoWatch, 2019-06-22 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
386. ‘Historic’ German ruling says climate goals not tough enough. the Guardian [online]. 2021-04-29 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
387. SETZER, Joana; BYRNES, Rebecca. Global trends in climate change litigation: 2019 snapshot [online]. 2019-07 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
388. The warming papers : the scientific foundation for the climate change forecast. Chichester, West Sussex, UK: Wiley-Blackwell 1 online resource (vii, 419 pages) s. Dostupné online. ISBN 1-118-68733-7, ISBN 978-1-118-68733-8. OCLC 842883052 S. 10–14.
389. FOOTE, Eunice. Circumstances affecting the Heat of the Sun's Rays. S. 382–383. The American Journal of Science and Arts [online]. 1856-12 [cit. 2021-12-28]. Čís. 22, s. 382–383. Dostupné online. (anglicky)
390. HUDDLESTON, Amara. Happy 200th birthday to Eunice Foote, hidden climate science pioneer | NOAA Climate.gov. Climate.gov [online]. NOAA, 2019-07-17 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
391. TYNDALL, John. XXIII. On the absorption and radiation of heat by gases and vapours, and on the physical connexion of radiation, absorption, and conduction.—The bakerian lecture. The London, Edinburgh, and Dublin Philosophical Magazine and Journal of Science. 1861-09-01, roč. 22, čís. 146, s. 169–194. Dostupné online [cit. 2021-12-28]. ISSN 1941-5982. DOI 10.1080/14786446108643138.
392. ARCHER, David; PIERREHUMBERT, Hubert. The warming papers : the scientific foundation for the climate change forecast. Chichester, West Sussex, UK: Wiley-Blackwell, 2013. 1 online resource (vii, 419 pages) s. Dostupné online. ISBN 1-118-68733-7, ISBN 978-1-118-68733-8. OCLC 842883052 S. 39–42.
393. FLEMING, James R. Climate Change and Anthropogenic Greenhouse Warming: A Selection of Key Articles, 1824-1995, with Interpretive Essays. NSDL Wiki [online]. NSDL, 2008-03-17 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
394. LAPENIS, A. Arrhenius and the intergovernmental panel on climate change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 1998, roč. 79, čís. 23, s. 271–271. Dostupné online [cit. 2021-12-28]. ISSN 0096-3941. DOI 10.1029/98EO00206. (anglicky)
395. WEART, Spencer. The Carbon Dioxide Greenhouse Effect. The Discovery of Global Warming. [online]. American Institute of Physics, 2020-01 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
396. CALLENDAR, G. S. The artificial production of carbon dioxide and its influence on temperature: THE ARTIFICIAL PRODUCTION OF CARBON DIOXIDE. Quarterly Journal of the Royal Meteorological Society. 1938-04, roč. 64, čís. 275, s. 223–240. Dostupné online [cit. 2021-12-28]. DOI 10.1002/qj.49706427503. (anglicky)
397. WEART, Spencer. The Public and Climate Change (1). The Public and Climate Change [online]. American Institute of Physics, 2020-01 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
398. WEART, Spencer. Rise of interdisciplinary research on climate. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2013-02-26, roč. 110, čís. Supplement 1, s. 3567. PMID 22778431. Dostupné online [cit. 2021-12-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1107482109. PMID 22778431. (anglicky)
399. TOLASZ, Radim. ROK 2018 V ČESKÉ REPUBLICE. portal.chmi.cz [online]. Český hydrometeorologický ústav, 2019-01-14 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.
400. Rok 2019 v Česku. www.infomet.cz [online]. ČHMÚ, 2020-01-08 [cit. 2020-01-08]. Dostupné online.
401. TOLASZ, Radim, a kol. POČASÍ, PODNEBÍ, VODA A KVALITA OVZDUŠÍ V ČR V ROCE 2015 – VYBRANÉ UDÁLOSTI [online]. Český hydrometeorologický ústav, 2016-01-13 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
402. KALVOVÁ Jaroslava; Zuzana Chládová. Změny vybraných teplotních kvantilů v období 1961–2000. Meteorologické zprávy. 2005, roč. 58, s. 111. Dostupné online. Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine.
403. POKORNÁ, Radan Huth-Lucie. Trendy jedenácti klimatických prvků v období 1961–1998 v České republice. Meteorologické zprávy. 2004, roč. 57, s. 168. Dostupné online.
404. Kolektiv autorů. Atlas podnebí Česka. [s.l.]: ČHMÚ, 2007. Kapitola kap. 1.1.6, kap. 1 – shrnutí a grafy 1.5, 1.6.
405. Průměrná roční teplota v ČR. Fakta o klimatu [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
406. Kolektiv autorů. Atlas podnebí Česka. [s.l.]: ČHMÚ, 2007. Kapitola kap. 3 – úvod a shrnutí.
407. BAUER, Zdeněk. Reakce přírody na vývoj klimatu. Veronica. 2009, roč. 2009, čís. 5, s. 6–8.
408. Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (2017) | Databáze strategií – portál pro strategické řízení. www.databaze-strategie.cz [online]. [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-27.

Literatura

Zprávy IPCC

IPCC AR6

• IPCC AR6 WG1, 2021. Climate Change 2021: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Masson-Delmotte, V., P. Zhai, A. Pirani, S.L. Connors, C. Péan, S. Berger, N. Caud, Y. Chen, L. Goldfarb, M.I. Gomis, M. Huang, K. Leitzell, E. Lonnoy, J.B.R. Matthews, T.K. Maycock, T. Waterfield, O. Yelekçi, R. Yu, and B. Zhou. Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA: Cambridge University Press, 2021. Dostupné online.
  • IPCC AR6 WG1 SPM, 2021. Climate Change 2021: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání MassonDelmotte, V., P. Zhai, A. Pirani, S.L. Connors, C. Péan, S. Berger, N. Caud, Y. Chen, L. Goldfarb, M.I. Gomis, M. Huang, K. Leitzell, E. Lonnoy, J.B.R. Matthews, T.K. Maycock, T. Waterfield, O. Yelekçi, R. Yu, and B. Zhou. 2021. Kapitola Summary for Policymakers.
  • IPCC AR6 WG1 TS, 2021. Climate Change 2021: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Arias, P.A., N. Bellouin, E. Coppola, R.G. Jones, G. et al.. 2021. Kapitola Technical Summary.
• IPCC AR6 WG2, 2022. Climate Change 2022 – Impacts, Adaptation and Vulnerability: Working Group II Contribution to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-1-009-32584-4. DOI 10.1017/9781009325844. DOI: 10.1017/9781009325844.
• IPCC AR6 WG3, 2022. Climate Change 2022 - Mitigation of Climate Change: Working Group III Contribution to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Příprava vydání Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-1-009-15792-6. DOI 10.1017/9781009157926. DOI: 10.1017/9781009157926.
• IPCC AR6 SYR, 2023. AR6 Synthesis Report: Climate Change 2023. Příprava vydání Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). 1. vyd. [s.l.]: [s.n.]. Dostupné online.

IPCC SR OCC

• IPCC SR OCC, 2019. The Ocean and Cryosphere in a Changing Climate A Special Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2019 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.

IPCC SR CCL

• IPCC SR CCL, 2019. Climate Change and Land: an IPCC special report on climate change, desertification, land degradation, sustainable land management, food security, and greenhouse gas fluxes in terrestrial ecosystems [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2019 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.

IPCC SR 15

• IPCC SR 15, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Příprava vydání Masson-Delmotte, V.; Zhai, P.; Pörtner, H.-O.; Roberts, D.; et al.. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
  • IPCC SR 15 SPM, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2021-12-25]. Kapitola Summary for Policymakers.
  • IPCC SR 15 CH1, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2021-12-25]. Kapitola 1: Framing and Context.
  • IPCC SR 15 CH2, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Příprava vydání Rogelj, J.; Shindell, D.; Jiang, K.; Fifta, S.; et al. (2018). Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2021-12-25]. Kapitola 2: Mitigation Pathways Compatible with 1.5°C in the Context of Sustainable Development.
  • IPCC SR 15 CH3, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Příprava vydání Hoegh-Guldberg, O.; Jacob, D.; Taylor, M.; Bindi, M.; et al.. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2021-12-25]. Kapitola 3: Impacts of 1.5ºC Global Warming on Natural and Human Systems.
  • IPCC SR 15 CH4, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2021-12-25]. Kapitola 4: Strengthening and Implementing the Global Response.
  • IPCC SR 15 CH5, 2018. Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [online]. Příprava vydání Roy, J.; Tschakert, P.; Waisman, H.; Abdul Halim, S.; et al.. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2018 [cit. 2021-12-25]. Kapitola 5: Sustainable Development, Poverty Eradication and Reducing Inequalities.

IPCC AR5

• IPCC AR5 LL, 2013. IPCC AR5 leaflet [online]. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
• IPCC AR5 SYR, 2014. Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání R.K. Pachauri a L.A. Meyer. Intergovernmental Panel on Climate Change, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-92-9169-143-2.
• IPCC AR5 WG1, 2013. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05799-9.
• IPCC AR5 WG2A, 2014. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part A: Global and Sectoral Aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05807-1.
• IPCC AR5 WG2B, 2014. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part B: Regional Aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05816-3.
• IPCC AR5 WG3, 2014. Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change. Contribution of Working Group III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Cambridge University Press, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-107-05821-7.

IPCC AR4

• IPCC AR4 SYR, 2007. Climate Change 2007: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Geneva, Switzerland: Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 92-9169-122-4.
• IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1.
• IPCC AR4 WG2, 2007. Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Parry, M.L.; Canziani, O.F.; Palutikof, J.P.; van der Linden, P.J.; and Hanson, C.E.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88010-7.
• IPCC AR4 WG3, 2007. Climate Change 2007: Mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Metz, B.; Davidson, O.R.; Bosch, P.R.; Dave, R.; and Meyer, L.A.. Cambridge University Press, 2007 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88011-4.

IPCC TAR

• IPCC TAR SYR, 2001. Climate Change 2001: Synthesis Report. A Contribution of Working Groups I, II, and III to the Third Assessment Report of the Integovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Watson, R. T.; and the Core Writing Team. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80770-0.
• IPCC TAR WG1, 2001. Climate Change 2001: The Scientific Basis - Contribution of Working Group I to the IPCC Third Assessment Report [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Ding, Y.; Griggs, D.J.; Noguer, M.; van der Linden, P.J.; Dai, X.; Maskell, K.; and Johnson, C.A.. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0.
• IPCC TAR WG2, 2001. Climate Change 2001: Impacts, Adaptation and Vulnerability - Contribution of Working Group II to the IPCC Third Assessment Report [online]. Příprava vydání McCarthy, J. J.; Canziani, O. F.; Leary, N. A.; Dokken, D. J.; and White, K. S.. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80768-9.

• IPCC TAR WG3, 2001. Climate Change 2001: Mitigation - Contribution of Working Group III to the IPCC Third Assessment Report [online]. Cambridge University Press, 2001 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80769-7.

IPCC SR ES

• IPCC SRES, 2000. Special Report on Emissions Scenarios: A special report of Working Group III of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Nakićenović, N., and Swart, R.. Cambridge University Press, 2000 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-80081-1.

IPCC SAR

• IPCC SAR SYR, 1996. IPCC Second Assessment Climate Change 1995 A Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
• IPCC SAR WG1, 1996. Climate Change 1995: The Science of Climate Change - Contribution of Working Group I to the IPCC Second Assessment Report [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Meira Filho, L.G.; Callander, B.A.; Harris, N.; Kattenberg, A., and Maskell, K.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-56433-6.
• IPCC SAR WG2, 1996. Climate change 1995 Impacts, Adaptations and Mitigation of Climate Change: Scientific-Technical Analyses ; Contribution of Working Group II to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Houghton, J.T.; Meira Filho, L.G.; Callander, B.A.; Harris, N.; Kattenberg, A., and Maskell, K.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. ISBN 0-521-56431-X.
• IPCC SAR WG3, 1996. Climate Change 1995 - Economic and Social Dimensions of Climate Change Contribution of Working Group III to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. Příprava vydání Bruce, J.P.; Lee, H.; and Haites, E.F.. Cambridge University Press, 1996 [cit. 2019-12-27]. (Contribution of Working Group III (WG3) to the Second Assessment Report (SAR) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC)). Dostupné online. ISBN 0-521-56051-9.
• IPCC FAR SYR, 1990. IPCC First Assessment Report Overview and Policymaker Summaries and 1992 IPCC Supplement [online]. 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.

IPCC FAR

• IPCC FAR WG1, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group I [online]. Příprava vydání J.T. Houghton, G.J. Jenkins and J.J. Ephraums. Cambridge University Press, 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
• IPCC FAR WG2, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group II [online]. Příprava vydání W.J. McG. Tegart, G.W. Sheldon and D.C. Griffiths. Australian Government Publishing Service, Camberra, Australia, 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
• IPCC FAR WG3, 1990. Report prepared for Intergovernmental Panel on Climate Change by Working Group III [online]. 1990 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.

UNEP

• UNEP, 2018. The Adaptation Gap Report 2018 [online]. Nairobi: UNEP, 2018 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3728-8.
• UNEP, 2019. The emissions gap report 2019. Nairobi, Kenya: [s.n.]. xxv, 82 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3766-0, ISBN 92-807-3766-X. OCLC 1129598239
• UNEP, 2021. The emissions gap report 2021. Nairobi, Kenya: [s.n.]. xxv, 82 pages s. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3890-2.

World Resources Institute

• BUTLER, Rhett A. Global forest loss increases in 2020. Mongabay. 31 March 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2021.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. ● Mongabay graphing WRI data from Forest Loss / How much tree cover is lost globally each year? [online]. World Resources Institute — Global Forest Review, January 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• WRI, 2019. Creating a Sustainable Food Future [online]. WRI, 2019-07 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. ISBN 978-1-56973-953-2.

Další literatura

Česky

• MEZIVLÁDNI PANEL PRO ZMĚNU KLIMATU. Fyzikální základy. Příspěvek Pracovní skupiny I k Páté hodnoticí zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Shrnutí pro politické představitele. [online]. Ministerstvo životního prostředí/IPCC, 2013-11-27 [cit. 2016-09-18]. Dostupné online.
• Acot, Pascal. Historie a změny klimatu: od velkého třesku ke klimatickým katastrofám. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 237 s. ISBN 80-246-0869-3.
• Atmosféra a klima: aktuální otázky ochrany ovzduší. Příprava vydání Martin Braniš, Iva Hůnová. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 351 s. ISBN 978-80-246-1598-1.
• GORE, Al. Země na misce vah: ekologie a lidský duch. 1. vyd. Praha: Argo, 2000. 374 s. ISBN 80-7203-310-7.
• HOUGHTON, John. Globální oteplování: úvod do studia změn klimatu a prostředí. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 228 s. ISBN 80-200-0636-2.
• KADRNOŽKA, Jaroslav. Energie a globální oteplování: Země v proměnách při opatřování energie. 1. vyd. Brno: VUTIUM, 2006. 189 s. ISBN 80-214-2919-4.
• KALVOVÁ, Jaroslava; MOLDAN, Bedřich. Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. 1. vyd. Praha: Univerzira Karlova, 1996. 161 s. ISBN 80-7184-315-6.
• KOPÁČEK, Jaroslav; BEDNÁŘ, Jan. Jak vzniká počasí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 226, [16] s. obr. příl. s. ISBN 80-246-1002-7.
• KUTÍLEK, Miroslav. Racionálně o globálním oteplování. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008. 185 s. ISBN 978-80-7363-183-3.
• MAREK, Michal V., a kol. Uhlík v ekosystémech České republiky v měnícím se klimatu. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 253 s. ISBN 978-80-200-1876-2, ISBN 978-80-904351-1-7.
• METELKA, Ladislav; TOLASZ, Radim. Klimatické změny: fakta bez mýtů. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, 2009. 35 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87076-13-2.
• MCKIBBEN, Bill. Zeemě: jak přežít na naší nové nehostinné planetě. 1. vyd. Praha: Paseka, 2013. 256 s. ISBN 978-80-7432-251-8.
• MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 419 s. ISBN 978-80-246-1580-6.
• NÁTR, Lubomír. Země jako skleník: proč se bát CO₂?. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. 142 s. ISBN 80-200-1362-8.
• NOVÁČEK, Pavel; HUBA, Mikuláš. Ohrožená planeta. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. 202 s. ISBN 80-7067-382-6.
• TORALF, Staud; REIMER, Nick. Zachraňme klima: ještě není pozdě. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2008. 285 s. ISBN 978-80-242-2119-9.
• SVOBODA, Jiří; VAŠKŮ, Zdeněk; CÍLEK, Václav. Velká kniha o klimatu Zemí koruny české. [Praha]: Regia, 2003. 655 s. ISBN 80-86367-34-7.
• VYSOUDIL, Miroslav. Meteorologie a klimatologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 281 s. ISBN 80-244-1455-4.

Anglicky

• CATTANEO, Cristina; BEINE, Michel; FRÖHLICH, Christiane J., 2021. Human Migration in the Era of Climate Change. Review of Environmental Economics and Policy. 2019-07-01, roč. 13, čís. 2, s. 189–206. Dostupné online [cit. 2023-09-22]. ISSN 1750-6816. DOI 10.1093/reep/rez008. (anglicky)

• LYNAS, Mark; HOULTON, Benjamin Z; PERRY, Simon, 2021. Greater than 99% consensus on human caused climate change in the peer-reviewed scientific literature. Environmental Research Letters. 2021-10-19, roč. 16, čís. 11, s. 114005. Dostupné online [cit. 2023-09-22]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/ac2966.

• KWAN, Soo Chen; HASHIM, Jamal Hisham. A review on co-benefits of mass public transportation in climate change mitigation. Sustainable Cities and Society. 2016-04-01, roč. 22, s. 11–18. Dostupné online [cit. 2023-09-22]. ISSN 2210-6707. DOI 10.1016/j.scs.2016.01.004.

• SCHNEIDER VON DEIMLING, Thomas; HELD, Hermann; GANOPOLSKI, Andrey. Climate sensitivity estimated from ensemble simulations of glacial climate. Climate Dynamics. 2006-08-01, roč. 27, čís. 2, s. 149–163. Dostupné online [cit. 2023-09-22]. ISSN 1432-0894. DOI 10.1007/s00382-006-0126-8. (anglicky)
• TESKE, Sven ed., 2019. Achieving the Paris Climate Agreement Goals: Global and Regional 100% Renewable Energy Scenarios with Non-energy GHG Pathways for +1.5°C and +2°C. Příprava vydání Sven Teske. Cham: Springer International Publishing. Dostupné online. ISBN 978-3-030-05842-5, ISBN 978-3-030-05843-2. DOI 10.1007/978-3-030-05843-2. (anglicky)
• Atlas of Mortality and Economic Losses from Weather, Climate and Water Extremes (1970–2012). Geneva: World Meteorological Organization (WMO), 2014. 48 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-21. ISBN 978-92-63-11123-4. (anglicky) Atlas mortality a ekonomických ztrát, způsobených počasím, klimatickým a vodními extrémy v letech 1970–2012, oficiální publikace Světové zdravotnické organizace.

Související články

• Klimatické změny
• Klimatická krize
• Smog
• Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého
• Vymírání v holocénu
• Zmírňování změny klimatu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu globální oteplování na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo globální oteplování ve Wikislovníku

Oficiální instituce

• Klimatický panel OSN/IPCC — Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
• Opatření v oblasti klimatu. Opatření v oblasti klimatu - European Commission [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
• MŽP ČR. Oficiální stránky Ministerstva životního prostředí ke změně klimatu] (garant problematiky za ČR, meziresortní koordinátor). www.mzp.cz [online]. 2008-08-11 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
• Zmírnění změny klimatu. European Environment Agency [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
• Global Warming. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2010-06-03 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
• CzechGlobe | Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.. www.czechglobe.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
• NOAA Status Alert - měscíční klimatické zprávy NOAA pro USA a celosvětové. governmentshutdown.noaa.gov [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• Climate and Weather - Expert Reports - Division on Earth and Life Studies - repository zpráv Národních akademií USA. dels.nas.edu [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-02. (anglicky)
• Nature Climate Change - časopis Nature, sekce Klimatická změna. Nature Climate Change [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• Climate Guide - Klimatický průvodce anglické meteorologické služby. Met Office [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• EdGCM - simulátor klimatické změny [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-23. (anglicky)

Populární stránky k problematice globálního oteplování

• Fakta o klimatu. Fakta o klimatu [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-13.
• Global Warming and Climate Change skepticism examined - stránky vysvětlující různé problémy globálního oteplování a také objasňující většinu odlišných názorů na něj - částečně i v češtině. Skeptical Science [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• Globální klimatický rozvrat - elektronická knihovna dokumentů v češtině. amper.ped.muni.cz [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online.
• RealClimate - stránky M. Manna. RealClimate [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)

Informace pro laiky

• Weather and Climate Basics -stránky Národního centra pro atmosférický výzkum (NCAR). www.eo.ucar.edu [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• Center for Climate and Energy Solutions - Základní informace ke globálnímu oteplování] stránky Centra pro klima a energetická řešení (C2ES) [online]. 2014-03-13 [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• America's Climate Choices (2011) : Division on Earth and Life Studies - stránky Národních akademii věd USA. dels.nas.edu [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
• Climate Change (main) - The Encyclopedia of Earth - Články o změně klimatu - stránky na Encyklopedii Země. editors.eol.org [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. (anglicky)

Portály: Meteorologie | Životní prostředí