Keplerovská dráha
From Wikipedia, the free encyclopedia
Keplerovská dráha (pojmenovaná po německém astronomu Johannu Keplerovi) je v nebeské mechanice pohyb jednoho tělesa vůči druhému, jako elipsa, parabola nebo hyperbola, které určují dvourozměrnou orbitální rovinu v trojrozměrném prostoru. Keplerovská dráha může mít také tvar přímky. Uvažuje pouze bodové gravitační přitahování dvou těles, se zanedbáním odchylek způsobených gravitační interakcí s jiný objekty, odporem atmosféry, tlakem slunečního záření, nesférickým centrálním tělesem, atd. Říkáme tedy, že jde o řešení speciálního případu problému dvou těles, známého jako Keplerova úloha. Jako teorie klasické mechaniky nebereme také v úvahu efekty obecné teorie relativity. Keplerovské oběžné dráhy lze různými způsoby parametrizovat šesti dráhovými prvky (dráhovými elementy).
Ve většině případů existuje velké centrální těleso, jehož těžiště se pokládá za těžiště celého systému. Rozklad oběžné dráhy dvou objektů podobné hmotnosti lze popsat jako dvojici keplerovských oběžných drah kolem společného těžiště (barycentra).