Karl Egon V. z Fürstenbergu

Karl Egon V. z Fürstenbergu, česky Karel Egon V. z Fürstenbergu (německy celým jménem Karl Egon V. Maximilian Maria Emil Leo Erwin Franziskus Xaver Johannes Fürst zu Fürstenberg, Landgraf in der Baar und zu Stühlingen, Graf zu Heiligenberg und Werdenberg; 6. května 1891 Vídeň – 23. září 1973 Mnichov) byl rakousko-český šlechtic, který vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) i její ozbrojené organizace SS. V letech 1941–1973 byl hlavou rodu Fürstenbergů.

Karel Egon V. z Fürstenbergu
13. (9.) kníže z Fürstenbergu a hlava rodu
Ve funkci: 11. srpna 1941 – 23. září 1973
Předchůdce	Maximilián Egon II. z Fürstenbergu
Nástupce	Joachim Egon Fürstenberg
Stranická příslušnost
Členství	Národně socialistická německá dělnická strana
Vojenská služba
Služba	Německá říše Německá říše
Hodnost	major (1943)
Narození	6. května 1891 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. září 1973 (ve věku 82 let) Mnichov Německo Německo
Choť	(1921) Franziska Ida z Nostitz-Rienecku (1902–1961)
Rodiče	Maximilian Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) a Irma ze Schönborn-Buchheimu (1867–1948)
Děti	adoptivní syn Johannes (* 1958)
Příbuzní	Maxmilián Egon z Fürstenbergu (sourozenec) Ervín Felix z Nostic-Rienecku (tchán)
Commons	Karl Egon V. zu Fürstenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Karl Egon zu Fürstenberg, olejomalba Johna Quincyho Adamse (1929)

Erb knížat z Fürstenbergu

Karel Egon V. z Fürstenbergu se narodil jako syn knížete Maxe Egona II. z Fürstenbergu (1863–1941) a hraběnky Irmy ze Schönborn-Buchheimu (1867–1948).

Karel Egon V. byl dědičným princem a od roku 1941 knížetem a hlavou rodu Fürstenbergů. Usadil na zámku Heiligenberg u Bodamského jezera a na zámku Vitoraz (Weitra) v Dolních Rakousech.

Karl Egon požádal o členství v NSDAP 20. června 1938 a byl přijat 1. ledna 1941 (členské číslo 8 543 545).^[1][2][3] Do SS vstoupil 11. září 1938 (členské číslo SS 309.081)^[4] a v roce 1939 byl jmenován SS-Obersturmführerem. Od roku 1943 ve wehrmachtu zastával bývalý poručík postupimské Garde du Corps hodnost majora.^[5]

Fürstenberg byl čestným občanem Heiligenbergu a Vitorazi (Weitra). Byl také velkým komturem Řádu sv. Jiří v Bavorsku a nositelem velkokříže Maltézského řádu.^[5]

Byl pohřben ve Fürstenberské rodinné hrobce v obci Altweitra v Dolních Rakousech.

Rodina

Ve Vídni se 26. dubna 1921 oženil s Franziskou Idou (Menou) hraběnkou z Nostitz-Rienecku (28. 3. 1902 Praha – 20. 5. 1961 Mnichov), dcerou Erweina Nostitze-Rienecka (1863–1931) a Amalie Podstatzké-Lichstenstein (1867–1956).^[6] Manželství zůstalo bezdětné.^[7]

Zděděných majetků po otci se zřekl ve prospěch potomků mladšího bratra Maximiliana Egona (1896–1959). Synovec Joachim Egon Fürstenberg (1923–2002) získal švábské statky.^{[pozn. 1]} Prasynovec Johannes Fürstenberg (* 1958), kterého Karl Egon V. adoptoval v roce 1961,^[9] se stal majitelem rakouského statku Weitra.^{[pozn. 2]}

Odkazy

Poznámky

1. Joachim Egon Fürstenberg (28. 6. 1923 Dřevíč – 9. 7. 2002 Donaueschingen) se 25. června 1947 v Königseggwaldu oženil s Paulou z Königsegg-Aulendorfu (* 22. 5. 1926 Aulendorf). Narodilo se jim šest dětí. Mezi nimi byl budoucí kníže Heinrich (* 1950) a lankrabě Johannes (* 1958).^[8]
2. Johannes princ a lankrabě z Fürstenbergu (* 15. 4. 1958 Villingen) se poprvé oženil 28. února 1985 ve Freilassingu s Veronikou Paul (* 15. 9. 1948 Kettwig), ale v roce 1994 se rozvedli. Narodil se jim syn Vincenz Heinrich (* 16. 3. 1985 Vídeň). Podruhé se oženil 30. května 1996 v Gmundu am Tegernsee se Stephanii Edith Heiden (* 31. 5. 1961 Mnichov). V druhém manželství se narodili dva synové Ludwig Maximilian (* 28. 12. 1997 Mnichov) a Johannes Christian (* 30. 4. 1999 Weitra).^[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Egon V. zu Fürstenberg na německé Wikipedii.

1. Bundesarchiv R 9361-IX KARTEI/10050986
2. http://niqolas.de/weltlauf/adel.pdf
3. Stephan Malinowski: Vom König zum Führer. Deutscher Adel und Nationalsozialismus. Fischer Taschenbuch Verlag, 3. Auflage, Berlin 2010, S. 583.
4. Bundesarchiv R 9361-III/525362
5. Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, S. 153.
6. MAREK, Miroslav. Rodokmen Nostitzů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-25 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
7. Karl Egon V. Fürst zu Fürstenberg [online]. Munzinger Archiv [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
8. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 132.
9. JORDA, Thomas. Johannes Eduard Egon Prinz zu Fürstenberg. Sinnlose Rache [online]. NÓN, 2011-11-14 [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.

Literatura

• Ernst Klee : Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5 .
• Stephan Malinowski : Vom König zum Führer. Deutscher Adel und Nationalsozialismus, Fischer Taschenbuch Verlag, 3. vydání, Berlin 2010, ISBN 978-3-596-16365-6, s. 583.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Egon V. z Fürstenbergu na Wikimedia Commons
• Egon V. Fürst zu Fürstenberg in: Internationales Biographisches Archiv 51/1973 z 10. prosince 1973, Munzinger-Archiv
• Rodokmen Fürstenbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Portály: Lidé | Německo | Rakousko