Římská bohyně From Wikipedia, the free encyclopedia
Juno[pozn. 1] (latinsky IVNO, Iūnō) je římská bohyně, manželka nejvyššího boha Jupitera. Vládla především nad ženskými záležitostmi: zásnubami, manželstvím, těhotenství a porodem.[1] Od jejího jména je odvozeno latinské pojmenování měsíce června – iūnius.
Juno | |
---|---|
Juno Sospita, kopie římské sochy z 2. století | |
Původ | římský |
Význam | bohyně manželství, těhotenství a porodu |
Partner | Jupiter |
Děti | Mars |
Řecký ekvivalent | Héra |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Společně s Jupiterem a Minervou tvoří kapitolskou trojici – triády božstev uctívaných na Kapitolu a která hrála významnou roli v římském náboženství. Složení trojice je téměř jistě etruského původu, na druhou stranu Etruskové přejali jméno Juno pro svou bohyni, manželku nejvyššího boha Tinia, a zvali ji Uni. Kromě toho Římané ztotožnili Juno s řeckou Hérou.[2]
Podle mýtu uvedeného v Ovidiových Fasti, který však může být autorovou invencí, byla Juno nešťastná že její manžel Jupiter sám zplodil Minervu, což odpovídá řeckému podání o porození Athény Diem, a tak hledala pomoc u bohyně Flory. Ta ji darovala kouzelný květ po kterém Juno počala Marta, což zase připomíná některá řecká podání podle kterých byla jediným Héfaistovým rodičem sama Héra.[1]
Zasvěcení všech Junoniných chrámů z doby republiky připadalo, s jedinou výjimkou, na kalendy – první den určitého měsíce. Z těchto důvodů se religionista Michael Lipka domnívá že tyto dny byly obecně zasvěceny právě Junoně. Všechny republikánské chrámy Juno byly zasvěceny na jedny z kalend – prvních dnů v určitém měsíci, s jedinou výjimkou jež zasvěcenou o nonách.
Jaan Puhvel vykládá jméno Iūnō z iuvenis „mladý“, v souvislosti s tím připomíná latinské iūnīx „jalovice“ nebo sanskrtské juní „mladý“, přičemž stejný způsobem vykládá i jméno řecké Héry – jako „roční tele, jalovice“.[2]
Jaan Puhvel se domnívá že původně mohla být velmi podobná Dianě „božské“, a svou funkci ochránkyně manželství a titul Pronūba získala až pod vlivem splynutí s řeckou Hérou. Obě bohyně byly například ztotožňovány s bohyní porodu Lucinou. Především však Puhvel Juno považuje za transfunkcionální bohyni, tedy bohyni všem třem indoevropským funkcím: suverenitě, válce a plodnosti, mezi které náleží například perská Ardví Surá Anáhitá „vlhká, silná, neposkrvněná“, védská Sarasvatí, řecká Athéna nebo irská Macha. Vychází z přitom z titulary Sēispes Māter Regīna, kterou Juno nosila v latinském městě Lanuvium, a kterou vykládá následovně:[2]
Dále poukazuje na Dídó, která se z Junoniny vůle, ve Vergiliově Aeneidě snaží zabránit naplnění Aeneových záměrů, která postupně v příběhu nabývá podoby panenské intacty, válečnické dux fēmina a nakonec budoucí matky – māter.[2]
Podle Bořka Neškudly byla Juno původně obdobou genia – individuálním ochranným duchem každé ženy, jež později splynuly v jednu bohyni, která byla ztotožněna s řeckou Hérou.[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.