český advokát, historik, právník a vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Vratislav Monse (15. června 1733 Nové Město na Moravě[1] – 6. února 1793 Olomouc[2]) byl moravský osvícenec a obrozenec, právník, zakladatel moderního moravského dějepisectví, profesor a rektor olomoucké univerzity.
| Prof. JUDr. Phil. Dr. Josef Vratislav Monse | |
|---|---|
| Narození | 15. června 1733 Nové Město na Moravě  Moravské markrabství |
| Úmrtí | 6. února 1793 (ve věku 59 let) Olomouc  Habsburská monarchie |
| Alma mater | Univerzita Karlova Vídeňská univerzita |
| Povolání | pedagog, advokát, právník, historik, překladatel, knihovník a sběratel lidových písní |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.jpg)
Josef Vít Monse se narodil jako osmé z devíti dětí Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Rodina žila v domě číslo osm na rynku v Novém Městě na Moravě.[3] Monse také chodil do školy v Novém Městě. Jeho otec zemřel, když měl čtrnáct let, načež jej strýc, jménem taktéž Josef Monse, poslal na studium do jezuitského gymnázia v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde byl promován mistrem svobodných umění.[4] Tou dobou se již začíná rozvíjet Monseho vlastenecké nadšení a prohlubuje se jeho zájem o historii a právo českých zemí.[4]
Po ukončení studií v Praze se Monse vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. Ve Vídni Monse publikoval svou disertační práci (latinsky), oženil se, a také se naučil italsky.[4]
V roce 1764 se Monse přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě s platem 900 zlatých ročně; pokračoval však také ve své advokátní praxi.[5]
Po smrti profesora Josefa Antonína Sommera v roce 1774 po něm také na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva.[4] Téhož roku[3] si také změnil jméno z Vít na Vratislav, symbolicky tak vyjadřuje své životní heslo "Vraťte starou slávu otčině!"[4] [6]
Dříve prováděli výuku kanonického práva jezuité odděleně na Teologické fakultě. Od roku 1771 byla však svěřena světským profesorům. Ti měli v běžných hodinách práva přibližně 50 studentů, přičemž na hodiny kanonického práva se k nim přidávalo na 300 studentů teologie. Tou dobou se již z Monseho stal zavilý stoupenec osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy. To samozřejmě vyvolávalo odpor teologů, který se dále vystupňoval v důsledku Monseho publikační činnosti.[4] Klér proti Monsemu poštvával chudinu, šíře pomluvy, že Monsemu při přijímání vypadla hostie z úst a že jako boží trest za jeho učení vyhořela v okolí Olomouce vesnice.[5]
Zloba teologů nabrala na vrcholu poté, co Monse publikoval dílo anonymního francouzského autora z přelomu 13./14. století "Rozmluva mezi klerikem a vojákem o důstojnosti papežské a královské" (latinsky: Dialogus inter clericum et militem supra dignitate papali et regia). Tento spis Monsemu poslal jeho bývalý student, premonstrát louckého kláštera ve Znojmě, který jej našel v knihovně. Monse spis přeložil, přidal k němu předmluvu a komentář a vědom si choulostivosti tématu i přes pětisetleté stáří spisu, na konci dodal: "Prospěti chci. Ne drážditi." Tento dodatek příliš nepomohl. Spis vyvolal vlnu tvrdé nenávistné kritiky kléru nejen z Olomouce, ale také z Prahy a Vídně. Současně však Monseho myšlenky nahrazení církevních institucí sekulárními institucemi státními byly vřele přijaty u panovnického dvora, díky čemuž se Monse udržel na místě právnického profesora, nemohl však již dál vyučovat právo kanonické.[4]
I přes rozpuštění Jezuitského řádu v roce 1773 si církev, k značné nelibosti panovníka, udržela silný vliv na olomouckou univerzitu. Panovník pak v roce 1778 využil nedostatky v řízení univerzity kancléřem baronem Františkem Šubířem z Chobyně jakožto důvod k přesunu univerzity z dosahu církevních institucí, do Brna. Současně s přesunutím došlo k ustavení Právnického direktoria (doposud na Univerzitě byla Profesura práva), jehož ředitelem se stal Monse. Monse se také v důsledku přesunu musel vzdát advokátní činnosti. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
V roce 1780 byl Monse jmenován rektorem Univerzity; ve své inaugurační řeči se věnoval historii Moravy. V prosinci téhož roku byl také povýšen do šlechtického stavu, s titulem Josef Vratislav, šlechtic z Monse.[5] I přes tyto úspěchy, nebo možná spíše v jejich důsledku, zůstal Monse hlavním terčem katolické reakce.[4] V roce 1780 Monse začal přednášky o historii Moravy podle Knihy Tovačovské autora Ctibora Tovaškovského z Cimburka (1438-1494). Historii Moravy začal také sám sepisovat, avšak v této práci se dostal pouze k roku 1306.[5]
Monse se stal členem učených společností v Hesse-Homburgu (1780), Burghausenu (1782) a v Praze (1785).[7] [5] Byl také v častém kontaktu s dalšími osobnostmi osvícenství a národního obrození, jako například s Rieggerem, F. M. Pelclem, G. Dobnerem, a zejména s Josefem Dobrovským.[5]
V roce 1782 první olomoucký arcibiskup Antonín Theodor Colloredo-Waldsee prosadil navrácení univerzity zpátky do Olomouce. Současně však panovník Josef II. rozhodl, že univerzity budou pouze v Praze, Vídni a Lvově, v důsledku čehož byla olomoucká univerzita degradována na lyceum (podobně jako například univerzity v Innsbrucku nebo Štýrském Hradci). Zpátky v Olomouci začíná Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. Současně také dochází k založení stolice vlasteneckého (=moravského) práva a moravských právních dějin; tato stolice však byla zrušena o čtyři roky později.[3] Mezitím se v roce 1784 z Direktoria stala Právnická fakulta.
Monseho zdraví se postupně zhoršovalo, v roce 1792 přestal vyučovat.
Přetrvávající problémy s katolickou reakcí stejně jako zdravotní problémy vedly také k postupnému útlumu publikační činnost. Monse zemřel 6. března 1793 v Olomouci, s jeho smrtí byly ukončeny také přednášky o moravském právu a historii.[3]
Monse patřil ke kruhu moravských osvícenců (Josef Valentin Zlobický, František Josef Schwoy, A. Pilař). Měl živé styky s pražskými osvícenci a buditeli, s F. M. Pelclem, G. Dobnerem a zejména s Josefem Dobrovským, který působil také v Olomouci. Dobrovský napsal úvod ke druhému dílu Monseho největšího spisu „Stručné politické dějiny markrabství Moravského“ a nekrolog na Monseho. Podle vzoru pražské Učené společnosti vydával Monse literární měsíčník Mährisches Magazin („Moravský magazin“, 1789-93) a vydal řadu spisů latinsky a německy, zejména o dějinách Moravy, městského práva a školství. Do češtiny přeložil knížku o hygieně po povodních a knihu proti pověrám a čarodějnictví.[8]
Monse je zakladatelem moderní vědy moravských právních dějin, jeho nejdůležitějším dílem kromě přehledu moravských církevních vzdělanců jsou dvousvazkové "Politické dějiny země moravské." Byť publikoval převážně v němčině, předešel Monse svou činností hlavní okruh moravských obrozenců.[9]
Svým zájmem o moravský humanismus a benediktínskou historiografii Monse spojil dřívější olomouckou učenou společnost Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis s brněnskou Société patriotique. Ze záznamů jeho přednášek je vidět, jak se snažil spojit dřívější osvícenské nároky vycházející z přirozeného práva a hodnoty historického práva moravského, a obojí kriticky dějinně zhodnotit v souladu s právní teorií renomovaného Josepha von Sonnenfelse. Monse si byl také vědom potřeby sjednotit novou buržoazii se zájmem osvícenské inteligence v umění a vědě. Základ pro to našel v kritické historiografii, přičemž nakonec vytvořil platformu moravského patriotismu, obohacenou o historický renesanční humanismus.[10]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
