Jonáš a dr. Matrace
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jonáš a dr. Matrace (1969) je kabaret Jiřího Suchého, obdobně stavěné pokračování hry Jonáš a tingltangl (1962) a poslední hra Jiřího Šlitra.
Jonáš a dr. Matrace | |
---|---|
Autor | Jiří Suchý |
Žánr | kabaret |
Premiéra | 22. května 1969 |
Místo premiéry | divadlo Semafor, Praha |
Soubor | Semafor |
Počet představení | 53 |
Štáb | |
Režie | Karel Mareš |
Hudba | Jiří Šlitr |
Výprava | Vladimír Hrabánek Jaroslav Veselý |
Choreografie | František Pokorný |
Kostýmy | Zdeněk Křeček Veronika Pulchartová |
Asistent režie | Vladimír Hrabánek |
Obsazení | |
Jiří Suchý Jiří Šlitr Věra Křesadlová Petra Černocká Jana Kuklová Eva Fröhlichová Milena Rösslerová Dana Vašátková Eva Hájková Jitka Hamerníková Miloslav Balcar | |
Profesionální kritika | |
| |
Semafor chronologicky | |
Besídka v rašeliništi (1968) | Básníci a sedláci (1970) |
Jiří Suchý chronologicky | |
Básníci a sedláci (1970) | |
Údaje v infoboxu aktuální k 28. 10. 2012 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ve hře vystupuje komik Jonáš (Jiří Suchý) a jeho doprovodný klavírista (Jiří Šlitr), z počátku stejně jako ve hře Jonáš a tingltangl bezejmenný, během hry ale prozradí své jméno, za které se ovšem velmi stydí – Prokop Matrace. V postavě doktora Matraceho Jiří Šlitr opět využil svoji komickou figuru pianisty, který je vystudovaným doktorem práv (stejně jako sám Šlitr). Spolu s ústřední dvojicí se na pódiu ještě objevují Semaforgirls (6 dívek) a doprovodná hudební skupina The Semafours Trio.
Představení začalo vznikat brzy po stažení „prvního Jonáše“ z repertoáru. Suchý se Šlitrem tak vyřešili, že už nechtěli původní hru hrát, ale proti jejímu konci diváci protestovali a dokonce sepsali jakousi petici.[1] Představení je opět pásmem písniček a komických vystoupení (Jonášových monologů, anekdot podobných jako v Jonáši a tingltanglu, štriptejzu či Mozartovy Malé noční hudby hrané na mandolínu – Jonáš a foukací klávesovou harmoniku – doktor Matrace).
Oproti předchozím hrám Jiřího Suchého přibylo více narážek na politický vývoj země (např. několik satirických poznámek na Antonína Novotného apod.), které vrcholí posledním číslem hry – dialogem o protestování a písničkou Proti všem – inspirovaným tvorbou Osvobozeného divadla.