britský archeolog From Wikipedia, the free encyclopedia
John Devitt Stringfellow Pendlebury (12. října 1904 Londýn – 22. května 1941 Iraklio) byl britský archeolog, který v průběhu druhé světové války pracoval pro britskou rozvědku. Během bitvy o Krétu byl zajat a popraven německými jednotkami.
| John Pendlebury | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. října 1904 Londýn |
| Úmrtí | 22. května 1941 (ve věku 36 let) Iraklio |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Souda Bay |
| Alma mater | Pembroke College Winchester College |
| Povolání | antropolog a archeolog |
| Zaměstnavatel | British School at Athens |
| Choť | Hilda W. Pendlebury (od 1928)[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Pendlebury se narodil v Londýně, jako nejstarší syn Herberta S. Pendleburyho, londýnského chirurga a Lilian D. Devitt, dcery Thomase Devitta, který byl spoluvlastníkem významné loďařské společnosti Devitt and Moore. Ve věku asi dvou let přišel za neznámých okolností o oko v době, kdy byli jeho rodiče na několik dní mimo domov a o Johna se staral jejich rodinný přítel. Po jejich návratu byly o nehodě podávány navzájem protichůdné zprávy. Oko bohužel nemohlo být úspěšně léčeno. Nosil proto oko skleněné, které bylo podle jeho okolí v podstatě nerozeznatelné od zdravého. Jako dítě navštívil v British Museum tehdy známého egyptologa Wallise Budge. Během rozhovoru s ním se patrně rozhodl pro budoucí dráhu egyptologa. Budge mu ale raději navrhl studium klasické archeologie. Jeho matka zemřela, když bylo Johnovi 17 let a zanechala mu dědictví po dědečkovi, které mu do budoucna zajistilo finanční nezávislost. Otec se znovu oženil, ale neměl již další potomky. Pendlebury velmi dobře vycházel se svou macechou a jejím synem Robinem.
Vzdělání získal ve Winchesteru (1918-1923) a následně mu bylo uděleno stipendium na Pembroke College, na univerzitě v Cambridge, kde dosahoval výborných výsledků. Navzdory svému handicapu zářil i jako sportovec a to především ve skoku do výšky, který provozoval závodně na mezinárodní úrovni.
Během velikonočních prázdnin roku 1923 John poprvé, společně se svým učitelem ze školy ve Winchesteru, vycestoval do Řecka. Navštívil vykopávky v Mykénách a hovořil s Alanem Wacem, ředitelem britské školy v Aténách. Wace si jej pamatoval jako chlapce který chtěl "vidět věci pro sebe". Celá návštěva upevnila jeho odhodlání stát se archeologem.
Po ukončení studia v roce 1927 získal Pendlebury stipendium na britskou školu v Aténách. Neschopen rozhodnout se mezi egyptologií a řeckou klasickou archeologií, rozhodl se dělat obojí a studovat egyptské artefakty nalezené v Řecku. Toto studium vyústilo v roce 1930 publikací Catalogue of Egyptian objects in the Aegean area.
V Aténách bydlel Pendlebury v hostelu zřizovaném britskou školou, který ale nesloužil pouze studentům. Nabízel totiž ubytování také pro akademiky přijíždějící do Řecka provádět své výzkumy. Ti večeřeli se studenty v jedné místnosti a konverzovali s nimi a navzájem o akademických tématech. Pendlebury napsal svému otci své první dojmy z jejich učené společnosti: "Cítím se jako podvodník, že tu vůbec jsem." Brzy našel společnost, která mu vyhovovala více. Procházel řecký venkov společně se Sylvií Benton, která prováděla vykopávky v Ithace a závodil s ní, kdo dokáže chodit rychleji a spřátelil se s Piersonem Dixonem, pozdějším britským velvyslancem ve Francii, tehdy ještě studentem archeologie. Jeho přítelkyní byla i další studentka archeologie Hilda White, která byla o 13 let starší a o několik palců nižší. Při společném prozkoumávání aténské akropole se vyšplhal přes parapet a oznámil stráži "Jsem Peršan."
Studenti prozkoumávali Řecko ve skupinách, žijíce atletickým životem, což bylo v kontrastu se sedavým způsobem života jejich profesorů. John objevil u Mykén 10 kilometrů starověké silnice a navštívil zde vesnické taneční ohnivé slavnosti. Studenti systematicky navštívili většinu Řecka. Pendlebury si také našel čas na hraní tenisu a hokeje a zformoval běžecký a skokanský atletický tým. Krétu poprvé navštívil v roce 1928 společně s jinými studenty. Po divoké noční plavbě přistáli u paláce v Knósu a John jej okamžitě ohodnotil jako "zkažený" svým zrestaurováním. Studenti pak cestovali přes východní Krétu automobilem po rozbahněných špinavých cestách a to za častého silného deště a sněžení. Na konci Velikonoc se rozhodli dosáhnout lodí Mochlosu a Pseiry, ale neuspěli. John napsal báseň o blechách, se kterými se setkal během pobytu v Siltii.
Na návštěvu Kréty to nebylo příliš vhodné období. Po návratu do hektického života v Aténách byl John Walterem Heurtleym, asistentem ředitele britské školy v Aténách pozván na svůj první výzkum na starověké makedonské lokalitě Salonica. Hilda byla pozvána taktéž. Stala se jeho stálým, oblíbeným společníkem.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
