finský básník From Wikipedia, the free encyclopedia
Johan Ludvig Runeberg (5. února 1804, Jakobstad, finsky, Pietarsaari – 6. května 1877, Porvoo) byl švédsko- finský kněz, profesor a romantický básník. Ačkoliv psal svá díla švédsky je považován za finského národního básníka.[2][3] Měl ovšem také velký vliv na švédskou literaturu.[4]
| Johan Ludvig Runeberg | |
|---|---|
 Portrét od Alberta Edelfelta | |
| Narození | 5. února 1804 Jakobstad, švédské Finsko |
| Úmrtí | 6. května 1877 (ve věku 73 let) Porvoo,  Finské velkoknížectví, Ruské impérium |
| Místo pohřbení | hřbitov Näsinmäki, Porvoo |
| Povolání | kněz, básník, profesor |
| Národnost | finští Švédové |
| Alma mater | Císařská akademie v Turku |
| Literární hnutí | romantismus |
| Významná díla | Kung Fjalar (1844), Vårt land (1846), finsky Maamme (finská národní hymna), Fänrik Ståls sägner (1848, 1860), |
| Ocenění | rytíř Řádu polární hvězdy (1844), Řád sv. Anny druhé třídy (1855), rytíř Řádu Dannebrog (1858), komandér Řádu polární hvězdy (1860), komandér velkokříže Řádu polární hvězdy (1873) |
| Manžel(ka) | Fredrika Charlotta, rozená Tengströmová (1831–1877) |
| Děti | sedm synů a jedna dcera[1] |
| Rodiče | Lorenz Ulrik Runeberg (1772-1828) a Anna Maria, rozená Malmová (1782-1834).[1] |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Runeberg se narodil v Jakobstadu (finsky Pietarsaari) ve Finsku do švédsky mluvící rodiny. Jeho rodiče byli finští Švédové, námořní kapitán Lorentz Ulrik Runeberg a Anna Maria, rozená Malmová. Rodina nebyla příliš bohatá, ale měla řadu významných příbuzných, z nichž nejslavnější byl Jacob Tengström, jmenovaný biskupem (později arcibiskupem) v Turku v roce 1803.[1]
V osmi letech byl poslán ke svému strýci do Oulu, kde navštěvovat základní školu. Poté strávil tři roky na gymnáziu ve Vaasa a roku 1822 začal studovat na Císařské akademii v Turku. Zde se seznámil s Johanem Vilhelmem Snellmanen a našel nové podněty v romantickém nacionalismu turkuské romantiky. Během studií si přivydělával jako soukromý vychovatel v Saarijärvi, kde se seznámil s krajinou vnitrozemí, finským rolnictvem, jeho životem a písněmi, s lidovými hrdinskými příběhy i vzpomínkami na rusko-švédskou válku v letech 1808-09. Podařilo se mu našetřit si peníze a díky tomu a také díky stipendiu se mu roku 1827 podařilo dostudovat a získat titul doktora filozofie.[1].[5]
Když byla univerzita na podzim 1828 převedena do Helsinek, Runeberg se se rovněž přestěhoval s cílem pokračovat ve své akademické kariéře. Nejprve se živil jako novinář, pracoval také jako asistent univerzitního senátu a dával soukromé hodiny (například učil Zachariase Topelia). V roce 1830 mu jeho pojednání o srovnání Médey od Eurípida a Senecy vyneslo místo lektora rétoriky, předmětu, který zahrnoval výuku literatury, stylu a vedení studentů při psaní. Specializoval se na řeckou literaturu, která se stala podnětem k jeho vlastní básnické tvorbě. V tomto roce vydal také svou první básnickou sbírku Dikter (Básně).[1]
V roce 1831 se oženil se svou sestřenicí z druhého kolena Fredrikou Charlottou Tengströmovou, se kterou měl osm dětí, z nichž přežilo šest chlapců. Fredrika sama byla spisovatelkou a novinářkou a společně s manželem byli členy Sobotního spolku (Lauantaiseura), který vedl jejich společný příbuzný profesor Johan Jakob Tengström. V tomto roce také společně s dalšími mladými univerzitními učiteli založil Helsingfors Lyceum, první moderní finskou soukromou internátní školu vyučující ve švédštině. V následujícím roce začal vydávat nový čtrnáctideník Helsingfors Morgonblad, ve kterém se svou ženou informovali o světovém dění pomocí zahraničních novin, z nichž si vybírali a překládali vhodné úryvky.[1]
V roce 1837 získal Runeberg stálé místo učitele římské literatury na gymnáziu v Borgå (finsky Porvoo). Tato funkce zahrnovala i členství v katedrální kapitule diecéze Borgå, a proto byl Runeberg v roce 1838 vysvěcen na kněze. Od roku 1842 vyučoval na gymnáziu i řeckou literaturu, roku 1844 získal titul čestného profesora a v letech 1847 až 1850 byl ředitelem gymnázia. Založil zde také roku 1838 spolu s dalšími Borgå Tidning, noviny vcházející dvakrát týdně, do kterých přispíval až do roku 1848.[1]
Jako básník si Runeberg brzy získal vynikající pověst nejen ve Finsku, ale i ve Švédsku a koncem 30. let také v Rusku, kde se mu říkalo „finský Puškin“. Jako první švédský spisovatel spojil své dílo s osudem finského národa a zvěčnil v něm ideál finského národního obrození. Všechny jeho knihy byly proto přeložena do finštiny. Kromě lyriky vydal i epické cykly, ve kterých se snažil zobrazit národní hrdost a sebevědomí finského národa. Ve svých básních, inspirovaných lidovou poezií, spojoval romantické postupy s realistickými motivy a podal v nich harmonicky přesný obraz života a zvyklostí venkovského lidu. Za jeho nejvýznamnější dílo je považován epos Kung Fjalar (1844, Král Fjalar) odehrávající se ve vikingské době, a lyricko-epický cyklus Fänrik Ståls sägner (dva díly, 1848, 1860, Vyprávění praporčíka Ståla) tematicky čerpající ze švédsko-ruské války z let 1808-1809..[2][3]
Roku 1851 podnikl takřka triumfální a jedinou svou zahraniční cestu do Švédska, kde získal rovněž pověst národního básníka. Velkou část 50. let pak věnoval práci na luteránském zpěvníku a psaní hymnů. Revidoval mnoho starších hymnů a sám jich napsal šedesát dva. V roce 1857 odešel do důchodu a s rodinou žil ze své penze a z honoráře za vydání zpěvníku. Během lovecké výpravy v roce 1863 byl postižen mrtvicí, ochrnul, byl upoután na lůžko a nemohl posledních třináct let svého života psát. Zemřel roku 1877 v Porvoo. Básníkova smrt byla příležitostí k národnímu smutku.[1]
_p340_King_Fjalar.jpg)
Mnoho Runebergových básní bylo zhudebněno a především písně Jeana Sibelia dosáhly mezinárodní slávy.[14]
Báseň Vårt land (1846, Má vlast) zhudebněná německým skladatelem Fredrikem Paciem ve finském překladu Maamme od Paava Cajandera z roku 1848 a Julia Krohna z roku 1867 se stala finskou národní hymnou.[15][16]
Anglický skladatel Arthur Goring Thomas napsal roku 1885 na libreto Juliana Sturgise operu Nadeshda.[10]
Podle Vyprávění praporčíka Ståla vytvořil finský skladatel Henrik Otto Donner roku 1976 na libreto Bengta Ahlforse muzikál (operetu), což vyvolalo skandál a bouřlivou debatu, protože Runebergova předloha byla považována za neslučitelnou s operetním žánrem.[17]
Již během svého života obdržel Runeberg mnoho vyznamenání včetně komandéra velkokříže Řádu polární hvězdy roku 1873. Stal se také členem Švédské královské akademie a Carské akademie umění. Runebergův dům byl koupen od dědiců z vládních fondů v roce 1880, zrestaurován a otevřen pro veřejnost jako muzeum v roce 1882. V Helsinkách byla roku 1885 odhalena jeho socha, dílo jeho syna Waltera (1838–1920).[1]
Švédská literární společnost ve Finsku (Svenska Litteratursällskapet i Finland), založená roku 1885, převzala úkol uchovat Runebergovu památku. Jeho výroční oslava se každý rok 5. února v den Runebergova narození slaví jako tzv. „Runebergův den“ („Runebergin päivä“). S tímto dnem se pojí tzv. „Runebergovy dortíčky“ („Runebergintorttu“). Toto pečivo ochucené mandlemi je běžně dostupné v obchodech a jejich tradice pochází údajně od Runebergovy manželky Fredriky. Ta prý byla tak šetrná žena, že do svých dortíků přidávala chlebovou strouhanku, která je nezbytnou součástí receptu. Na básníkovy narozeniny se také od roku 1987 uděluje po něm nazvaná literární cena Runeberg-palkinto (Runebergova cena)[20][21]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
