Jindřichův Hradec (zámek)
zámek v Česku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jindřichův Hradec je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v Jihočeském kraji. Nachází se na soutoku Nežárky a Hamerského potoka. Se svou rozlohou tří a půl hektaru[1] je po Pražském hradu a zámku v Českém Krumlově třetím největším zámeckým komplexem České republiky.[2] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Roku 1995 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[3]
Zámek Jindřichův Hradec | |
---|---|
Zámek Jindřichův Hradec | |
Základní informace | |
Sloh | gotický renesanční barokní |
Architekti | Antonio Ericer, později Baldassare Maggi |
Přestavba | 1560–1596 |
Stavebník | Přemysl Otakar I. |
Další majitelé | Páni z Hradce Slavatové z Chlumu a Košumberka Černínové z Chudenic |
Současný majitel | Česká republika |
Poloha | |
Adresa | Jindřichův Hradec I, Česko Česko |
Ulice | Dobrovského |
Souřadnice | 49°8′31,27″ s. š., 15°0′5,26″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 35945/3-1540 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrad založil nejspíše král Přemysl Otakar I. v první polovině třináctého století, ale záhy jej do svého vlastnictví získali Vítkovci, jejichž zdejší větev se poté nazývala pány z Hradce. Jindřichův Hradec jim poté patřil s jedinou krátkou výjimkou až do roku 1604. Po nich hrad, v té době už přestavěný na renesanční zámek, vlastnili v letech 1604–1694 Slavatové a poté Černínové z Chudenic. Za Slavatů přestal být zámek panskou rezidencí. Šlechta jej využívala jen během příležitostných pobytů a návštěv při cestách z Prahy do Vídně. Přesto byl zámek udržován až do velkého požáru v roce 1773, po němž nechali Černínové opravit jen nejnutnější prostory pro své úředníky. Rozsáhlá rekonstrukce proběhla až v první čtvrtině dvacátého století.
Národní kulturní památka Zámek Jindřichův Hradec se skládá ze zámku, zámeckého pivovaru s mlýnem, objektu koželužny, areálu koželužny, vodní elektrárny (zámeckého mlýna) a městského opevnění.[4]