Jindřich IV. Probus
vratislavský (1270–1290) a krakovský (1288–1290) kníže From Wikipedia, the free encyclopedia
vratislavský (1270–1290) a krakovský (1288–1290) kníže From Wikipedia, the free encyclopedia
Jindřich IV. Probus (polsky Henryk IV Prawy, 1257/58 – 23. června 1290, Vratislav) byl kníže vratislavský (1270–1290) a krakovský (1288–1290) ze slezské linie Piastovců.
| Jindřich IV. Probus | |
|---|---|
| Polský kníže | |
 Jindřich IV. Probus (Codex Manesse) | |
| Narození | 1257/58 |
| Úmrtí | 23. června 1290 |
| Pohřben | Vratislav |
| Předchůdce | Lešek II. Černý |
| Nástupce | Přemysl II. Velkopolský |
| Manželky | I. Konstancie Opolská II. Mechtilda Braniborská |
| Dynastie | Piastovci |
| Otec | Jindřich III. Bílý |
| Matka | Judita Mazovská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Probus (tz. Pravý, přeneseně Spravedlivý) se narodil kolem roku 1258 vratislavskému knížeti Jindřichovi III. Bílému a jeho manželce Juditě Mazovské. Jeho otec byl synem české princezny Anny Lehnické, dcery Přemysla Otakara I. Jindřich III. byl věrný spojenec Přemysla Otakara II. a v roce 1260 se zúčastnil česko-uherské bitvy u Kressenbrunnu. Po otcově náhlé smrti roku 1266[1] se stal malý Jindřich svěřencem strýce Vladislava, salcburského arcibiskupa. Zbytek dětství strávil na pražském dvoře královny Kunhuty, kde získal výchovu hodnou rytíře [2] a dal slib, že se ožení na doporučení českého krále.[3] Roku 1270 převzal po strýcově smrti plně vratislavský knížecí stolec[4] (knížetem byl oficiálně již od smrti svého otce roku 1266), jeho poručníkem mu byl vzhledem k nízkému věku Přemysl Otakar II.[5]
Po nástupu na knížecí stolec přislíbil mladík už více nepoškozovat biskupský a kapitulní majetek a nepřivlastňovat si církevní desátek, jak se to dělo po smrti vratislavského biskupa Tomáše I. roku 1268.[6] V podstatě tak převzal zodpovědnost za škody způsobené za vlády strýce Vladislava.[6] Roku 1271 se kníže účastnil česko-uherské války a jeho knížectví zatím muselo čelit nájezdu piastovských knížat Boleslava Stydlivého, Leška Černého a Konráda II. Mazovského.[4] O dva roky později byl Jindřich oficiálně prohlášen dospělým a začal vést samostatnější politiku, navázal přátelské vztahy s Vladislavem Opolským a Přemyslem Poznaňským.
V listopadu roku 1276 se podle kronikáře Otakara Štýrského vratislavský kníže jako český straník zúčastnil mírových jednání mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem Habsburským.[7]
V únoru roku 1277 byl Jindřich zajat svým strýcem, lehnickým knížetem Boleslavem Rogatkou[8]
| „ | ...kvůli osudu arcibiskupa [Vladislava] a, kvůli bohaté zemi, kterou tak skvěle vzdělal jeho otec [Jindřich III.], pojala Boleslava Lehnického a jeho syna Jindřicha závist, a tak začali oba přemýšlet, jakou lstí a jakým přepadem se zmocní malého chlapce. Pro svůj plán získali šlechtice z okolí knížete, kteří se obávali pomsty kvůli smrti jeho otce a strýce. V noci 18. února 1277 obklíčili loupežníci chlapce spícího v nosítkách v městě Jelč a vzali ho do zajetí. Pak ho drželi krutě spoutaného na knížecím hradě Lehn. | “ |
| — Kronika polsko-slezská[9] | ||
Český král plně zaneprázdněn potíráním vlastní vzbouřené šlechty lehnickému knížeti poslal výzvu k Jindřichovu propuštění, ale osobně nezasáhl. 24. dubna 1277 se Jindřichovi spojenci Jindřich Hlohovský a Přemysl Poznaňský se svými vojáky z Vratislavska, Hlohovska a Poznaňska utkali s oddíly Rogatky a jeho syna v bitvě u Stolce. Vítězství připadlo Boleslavu Lehnickému, který zajal obě znepřátelená knížata a poté bylo uzavřeno do července dočasné příměří.[10] Uvězněný kníže byl ze zajetí propuštěn koncem července 1277 [4] díky diplomacii českého krále. Přemysl Otakar II. převedl na Rogatku část vratislavského knížectví, ve prospěch lehnického knížete se musel Probus po propuštění musel vzdát mnoha hradů.[6]
V srpnu 1278 došlo k vyvrcholení zápasu Přemysla Otakara a Rudolfa Habsburského. Jindřich se Přemyslovy poslední bitvy na Moravském poli pravděpodobně nezúčastnil, ale poslal mu vojáky.
Královna Kunhuta po obdržení zprávy o manželově smrti povolala do Čech na základě přání zesnulého braniborského markraběte Otu V. [11] Otovo chování po příchodu do Čech královnu poněkud zaskočilo a jako Otův soupeř se tak na žádost královny vdovy objevil s vojskem na Čáslavsku i Jindřich Probus a získal podporu části východočeské šlechty.[12] Kunhuta požadovala po Rudolfovi Habsburském, aby byl vratislavský kníže uznán poručníkem malého dědice trůnu Václava II..[13] V říjnu roku 1278 kvůli hrozícímu vojenskému konfliktu došlo k dohodě, kdy Václavovým poručníkem a správcem Čech na období pěti let byl ustanoven markrabě Ota V., Morava na pět let připadla Rudolfovi, Jindřichovi IV. na blíže neurčenou dobu Kladsko a Kunhutě byly zaručeny příjmy na Opavsku.[14] Po pěti letech se mělo české království obnovit v čele s Václavem II.[15] Jindřich Probus poté v rozporu s úmluvami zabral i Broumovsko.[16] Ani tato dohoda nezabránila vzájemnému nepřátelství obou soupeřů o Václavovo poručnictví. V roce 1279 vpadla spojená vojska Oty Braniborského a svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového do Vratislavska. O rok později pak výpad zopakovaly oddíly Otova bratra Albrechta, Boleslava Surového a Jindřicha Lehnického, když oblehly Minstrberk. Jindřich Probus na oplátku poplenil Lehnicko.[17] Roku 1280 složil Rudolfovi lenní slib [18] a oženil se s Konstancií, dcerou Vladislava I. Opolského.
Únor 1281 byl ve znamení schůzky slezských knížat, kterou inicioval Jindřich Probus. 9. února nechal zajmout a uvěznit Jindřicha Lehnického a své vlastní spojence Konráda Hlohovského a Přemysla Poznaňského,[4] které chtěl donutit k politickým ústupkům.
Roku 1284 byl Jindřich Probus společně s míšeňským markrabětem Jindřichem Jasným, zprostředkovatelem mírového jednání mezi Závišem z Falkenštejna, otčímem malého Václava, a jeho šlechtickými odpůrci.[19] O rok později obnovil spory s vratislavským biskupem a obsadil hrad Edelštejn, který měl vratislavský biskup Tomáš jako české léno z rukou Mikuláše Opavského.[20] Biskup poté hledal zastání u Václava II.[21]
Okolo roku 1287 Jindřich nechal pro bezdětnost anulovat své manželství s Konstancií a znovu se oženil. Druhou manželkou se zřejmě okolo roku 1288 stala Mechtilda, dcera dávného soupeře o regentství nad malým českým princem.
Po smrti krakovského knížete Leška Černého roku 1288 povolala krakovská šlechta Boleslava Plockého. Jindřich Probus zahájil expanzi do Krakovska, což vyvolalo obavy slezských knížat v Horním Slezsku,[22] kteří následně vyhledali ochranu českého krále Václava II.[23], který přijal lenní slib slezských knížat.[24] Na jaře 1289 využil Václav II. Jindřichovy zaneprázdněnosti v Malopolsku a obsadil mu Kladsko a Broumovsko. Jindřichovi se v Krakovsku dařilo, ale stále jej odmítal biskup Pavel z Przemankowa a většina šlechty. Probus nechal biskupa zajmout.[25] Jindřichova opozice v čele s Přemyslem Velkopolským, Vladislavem Lokýtkem, Kazimírem Lenčickým a Konrádem Mazovským porazila slezské vojsko 26. února 1289 u Siewierze.[26] V bitvě padl Přemek Stínavský, Jindřichův vojevůdce,[26] a Bolko I. Opolský byl těžce zraněn a padl do zajetí.[26] Vladislav Lokýtek se poté spojil se Lvem Haličským a dobyl Krakov. V srpnu 1289 se Probus v čele svého vojska vydal ke Krakovu. Lokýtek při krakovském proslezském převratu těsně unikl zajetí převlečen za mnicha[26] a Jindřich Probus se stal pánem Krakova.
Českého krále Václava II. v roce 1290 ohrožovala vzpurná šlechta, uherský král Ladislav IV. a Jindřich Probus.[27] Pravděpodobně v téže době tam přijela slezská delegace snad za účasti samotného vratislavského knížete, žádající římského krále o královskou korunu.[28] A poté zasáhl osud.
| „ | ...podivným rozhodnutím Boží pomsty v době jednoho měsíce padl král uherský zabit mečem, vévoda vratislavský zahynul byv otráven a Záviš, který dal příležitost k tém špatnosti, byv sťat skončil bídnou smrtí své dny. | “ |
| — Zbraslavská kronika[29] | ||
Bezdětný Jindřich IV. Vratislavský příhodně zemřel ještě v den sepsání závěti [30] v níž odkázal krakovské knížectví Přemyslovi Poznaňskému, knížectví vratislavské Jindřichovi III. Hlohovskému a Kladsko Přemyslovcům. Dle svědectví dobových kronik byl otráven. Václav II. vystrojil Jindřichovi slavný pohřeb [31] a přebral do svých služeb jeho kancléře Bernarda z Kamence.[32]
Jindřich jako první používal titul „pán celé Vratislavi“.[32] Byl pravděpodobně přítelem a spojencem Mikuláše Opavského[33], hovořil několika jazyky, stejně jako Václav II. byl mecenášem německé rytířské kultury[12] a dvě z jeho básní jsou v Codexu Manesse. Je pohřben v Kostele sv. Kříže a sv. Bartoloměje ve Vratislavi, který založil po zakončení dlouholetého sporu s vratislavský biskupem Tomášem II. Zarembou.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
