Pohřben je na hřbitově zvaném Na Soutkách vrodném Klenčí pod Čerchovem. Jindřich Šimon Baar si nepřál, aby na náhrobku bylo uvedeno jeho jméno a proto je na něm pouze verš:[5]
Čtenáři! Též tvá cesta khrobu běží, tož se netaž, kdo zde leží, které bylo naše jméno, jaká práce – žití, věno. Isvé kvítí isvé hloží odnesli jsme na soud Boží, pokoj máme vtomto hrobě, Bůh ho jednou dej iTobě. Pane, smiluj se nad námi!
Po jeho smrti vKlenčí bylo zřízeno Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko Klenčí, vmalé vsi Výhledy, mu byl zřízen památník se sochou vnadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn. Nachází se zde i citát J.Š. Baara:
Pane Bože!
Všecky struny v srdci
mém již popraskaly.
Jedna jediná mi zbyla.
Miluješ-li mě – dej – abych
směl na ni zahrát
píseň o lásce k této
tvrdé kamenité zemi.
J. Š. Baar
Pamětní deska se také nachází na fasádě fary vOřechu uPrahy, kde Baar dlouhá léta působil jako kněz.
Památka
rodný Baarův dům v Klenčí pod Čerchovem s pamětní deskou, muzeum
bylo po něm pojmenováno Gymnázium J. Š. Baara v Domažlicích
Jeho snahou bylo zobrazit běžný život na vesnici (především chodské). Před psaním napřed poctivě bádal varchivech a jeho díla jsou realistická. Svému rodákovi Janu Vrbovi vyčítal, že si ve svých historických románech hodně vymýšlel a nedržel se faktů.
Farské historky (1900–1905): 1. Farská panička — 2. Cestou křížovou[8] – román, zfilmováno s názvem Román českého kněze — 3. Stavěl — 4. Žebračka — 5. Kohouti — 6. Kanovník – románek z kněžského života o knězi vykonávající slavnostní liturgické funkce v určitém kostele[9] — 7. Páter Kodýtek
Pověsti ha pohádky z Chodska Praha: Nostalgie, 2011 (reedice vydání z roku 1930) Dostupné online.
Nalezeno na cestě všedního života (1901) – povídky
Pro kravičku (1905) – příběh z Chodska: dva mladí lidé si chtějí splnit životní sen, odstěhují se do Německa, aby si vydělali na krávu. Seznámí se zde s malířem, který se jim snaží pomáhat. Po návratu si ji koupí. V zimě kráva zdechne a malíř se rozhodne namalovat obraz – zachycení jich dvou nad mrtvou krávou. Obraz má na výstavě úspěch a malíř jej prodá za krávu pro své přátele.[10]
Několik povídek (1906)
Poslední rodu Sedmerova (1908) – vesnický román spisovatele z okruhu katolické moderny a zasvěceného povídkáře a romanopisce českého venkova a zejména rodného Chodska, ve kterém odhaluje, proč se poctivá snaha o zvelebení venkova nesetkává s úspěchem: vzdělání je třeba spojit s mravností vycházející z náboženství. Hrdina románu založí ve svém rodišti cukrovar, pečuje o vzdělání v obci, ale chvatný pokrok rozvrací mravy. Hrdina na konci života vidí, že zvelebením svému rodišti více uškodil, protože pečoval o hmotný prospěch lidí a nechal ležet ladem jejich duše[11]
Jan Cimbura (1908) – selský román z jihu Čech[12], zfilmována první část
Chodská trilogie:Paní komisarka (1908) – román o působení Boženy Němcové na Chodsku, 40. léta 19. století[13] — Osmačtyřicátníci (1924) [14] — Lůsy (1925)[15]
V různých barvách (1910) – kniha z Chodska starých dob obsahující 15 povídek[19]
Ptáci (1910) – povídky
Z duchovní správy (1911) – povídky
Poslední soud (1911) – Chodský román, líčící životní osudy dvou bratří Porazilů – Martina a Hadama, se odehrává v autorově milovaném rodné kraji pod Čerchovem, především v rodném Klenčí. Počáteční vzájemnou lásku a úctu obou bratrů postupně rozleptává závist a chamtivost Martinovy ženy Manky[20]
BAAR, Jindřich Šimon. Ke Kristu blíž [online]. Přerov: Společenské podniky, 1940 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online.
Literatura
Jindřich Šimon Baar (a jeho literární dílo) – František Teplý. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1920–1940
Jindřich Šimon Baar – Václav Brtník. Praha: s. n., 1923
Jindřich Šimon Baar, strážný duch Chodska: snímky z jeho života, osudu Chodska a rodného města Klenčí pod Čerchovem za posledních dvacet let až – Jaroslav Žáček: Praha: Psohlavci, 1948
BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449s. S.417–425.
Jindřich Šimon Baar: personální bibliografie – Helena Hudíková. Plzeň: Knihovna města Plzně, 1975
Jindřich Šimon Baar: Hanýžka a Martínek: metodický text k besedě k 120. výročí narození J. Š. Baara – Milena Smetanová. Znojmo: Okresní knihovna, 1989
Die Chodentrilogie Jindřich Šimon Baars: Eine Untersuchung zur Literarisierung der Folklore am Beispiel des Chronikromans von Baar – Kim Karen Ucen. München: Sagner, 1990
Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714s. ISBN80-85865-48-3. S.606.
HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308s. ISBN80-7325-029-2. S.9–10.
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN978-80-204-1711-4. S.17.
KLEMPERA, Josef. Ořech: Jindřich Šimon Baar v Ořechu a přifařené obce. Ořech: Obecní úřad Ořech, 2007. 316 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-254-0564-2.
JOHÁNKOVÁ, Marie. Jindřich Šimon Baar – osobnost a dílo [online]. Praha: Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Katedra českého jazyka a literatury, 2009 [cit. 2021-08-26]. Diplomová práce. Dostupné online.
TAUEROVÁ, Marie. Jindřich Šimon Baar. Průvodce jeho životem a dílem; kopie strojopisu uložená ve fondu Moravské zemské knihovny v Brně pod sig. RKP2-0483.537