Jeskynní malířství
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jeskynní malířství je souhrnné označení pro prehistorické malby, jež se zachovaly na stěnách a stropech jeskyní v různých částech světa.
Přestože není jasná původní funkce jeskynních maleb, jsou ve své vrcholné podobě i pro dnešního diváka vnímány jako výtvarné projevy vysoké estetické hodnoty tvořící první významnou kapitolu dějin umění. Jeskynní malby, jeden z prvků paleolitického umění, bývají dávány do souvislosti s různými rituály či náboženstvím.[1] Některé kresby snad mohly mít i astronomický význam.[2] Umění, které vznikalo v období paleolitu, je spjato s paleolitickými lovci a sběrači. Nejčastějšími náměty jeskynních maleb byly zvířecí motivy. Příklady znázorňovaných zvířat se tak často stávali koně, bizoni, mamuti, nosorožci či sobi. [3] Nejznámější jeskynní malby objevené ve Španělsku a ve Francii bývají datovány do magdalénienu (přibližně 17 až 11 tisíc let BP). Podle novějších výzkumů pochází některé významné malby již z období aurignacien (38–28 tisíc let). V Asii jsou nejstarší figurální malby zhruba 44 tisíc let[4] a 51 tisíc let staré.[5] Autory nejstarších maleb v Evropě byli, podle některých teorií, pravděpodobně neandrtálci,[6][7] přičemž malby mohou být starší než 64 tisíc let.[8][9] Rapidní rozvoj tohoto umění je pak spojen s kromaňonci v mladším paleolitu.[1]