český spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Jaroslav Havlíček (3. února 1896 Jilemnice – 7. dubna 1943 Praha[1][2]) byl český spisovatel. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy.
Jaroslav Havlíček | |
---|---|
Jaroslav Havlíček | |
Narození | 3. února 1896 Jilemnice, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 7. dubna 1943 (ve věku 47 let) Praha, Protektorát Čechy a Morava |
Příčina úmrtí | zánět mozkových blan |
Místo pohřbení | Jilemnický hřbitov |
Povolání | úředník, spisovatel |
Stát | Československo |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Témata | psychologická fikce |
Významná díla | Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe |
Manžel(ka) | Marie Havlíčková |
Děti | Zbyněk Havlíček, Eva Havlíčková |
Příbuzní | Karel Šebek (synovec) |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se dne 3. února 1896 v Jilemnici v domě čp. 54. Jeho otcem byl učitel Josef Havlíček a jeho matka Julie Havlíčková (rozená Knýová) byla dcera nadlesního z okolí Chlumce nad Cidlinou[3]. Jaroslav Havlíček vystudoval reálku v Jičíně (maturoval 1913). Poté (1914) absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat na ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a v roce 1919 na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze,[4] kde již zůstal, zatímco studií zanechal. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou. Jeho synem byl surrealista a básník Zbyněk Havlíček a jeho synovcem básník Karel Šebek. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan.
Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, degeneraci – téměř naturalisticky, až chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou mravní a duševní sílu.
Posmrtně byla z jeho díla sestavena a vydána řada povídkových souborů:
Své povídky publikoval v mnoha časopisech: Lumír, Zvon a Národní listy.
Podle námětů Jaroslava Havlíčka byly natočeny filmy (televizní inscenace):[5]
Roku 2015 bylo kompletní Havlíčkovo dílo digitalizováno a zpřístupněno online zdarma. Na projektu Havlíčkova Jilemnice se podílelo Město Jilemnice, Krkonošské muzeum, Vojtěch Mečíř a firma 2ebook.
Jilemnice by k Havlíčkovu dílu mohla být jen kulisou, je však něco více, je spíše Havlíčkovým pomníkem, který vyvolává asociace a vzpomínky – každému dle libosti. Je místem paměti. Smysl tohoto projektu byl pokus oživit tento význam. Očarovat Jilemnici (a další místa) Havlíčkovým kouzlem. K tomu je však nutné vztah Havlíčka a Jilemnice ukázat také tak problematický, jakým ve skutečnosti byl, aby se z živého pomníku nestal kýč.Vojtěch Mečíř, web jaroslavhavlicek.cz
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.