From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Adam Nesmann, vlastním podpisem Johan Adam Neβman, uváděný též jako Nessmann (1710 Mohuč – 21. květen 1773 Brno[1]) byl pozdně barokní sochař a řezbář pocházející ze západoněmeckého Porýní a působící na území Moravy. Byl významně ovlivněn akademickým sochařem Janem Jiřím Schaubergerem. Pracoval především ve dřevě, kameni a výjimečně i štuku. Nejvíce jeho děl se nachází na území Brna a v nejbližším okolí.
Jan Adam Nesmann | |
---|---|
Narození | 1710 Mohuč |
Úmrtí | 21. května 1773 (ve věku 62–63 let) Brno |
Vzdělání | dílna Jana J. Schaubergera? |
Povolání | sochař |
Manžel(ka) | 1. Anna Tereza, rozená Rohrbacherová; 2. Anna Marie Nesmannová |
Hnutí | baroko |
Významná díla | výzdoba kostela ve Sloupu (1751–1755); výzdoba kostela v Hranicích (1760–1765); sochy světců pro most v Rajhradě (1761) |
Mecenáši | Ditrichštejnové; benediktini |
Ovlivněný | Jan Jiří Schauberger; Ondřej Zahner; Josef Winterhalder starší; Ondřej Schweigl |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Životní osudy sochaře se začínají psát rokem 1710 v Mohuči. Své nadání začal zušlechťovat zřejmě již v Porýní v některé z tamějších sochařských dílen. Na Moravu se poprvé dostal před rokem 1736 patrně přes Vídeň, kde pracoval pro knížata z Lichtenštejnu. V roce 1737 je již uváděn jako měšťan v Brně. Zde je z počátku pravděpodobně zaměstnán v dílně sochaře Jana Jiřího Schaubergera. Tento rakouský na Moravě pracující umělec a propagátor římského sochařství měl poté na Nesmanna celoživotní vliv.[2][3]
Jeho první doložené dílo je část sochařské výzdoby rampy dominikánského kostela sv. Michala v Brně. Na této zakázce z konce 30. let se potkal se sochaři Josefem Winterhalderem starším a také Ondřejem Zahnerem, který byl v té době rovněž Schaubergerovým žákem. Nesmann zde umístil sochy světců sv. Vincence Ferrerského a jezuitského světce, asi sv. Aloise Gonzagy nebo Stanislava Kostky v životní velikosti. Podobný soubor čistě kapucínských světců vytvořil, ale již samostatně v polovině 60. let. na terase kostela Nalezení sv. Kříže. Tyto společně se sochami od kostela sv. Michala jsou vytesány z nekvalitního mušlového vápence, a z tohoto důvodu musely být nahrazeny většina hlav a rukou, a je tak narušen sochařův originální rukopis. Roku 1740 se Nesmann v Brně oženil s Annou Terezou Rohrbacherovou a narodilo se jim postupně pět dcer. Roku následujícího je datována kamenná socha světce s velkým křížem, nejspíše sv. Bernarda před kostelem minoritů. Pro jezuitský kostel vyřezal na stříšky zpovědnic šest dvojic Kristových skutků a také zlacené kartuše na římsu starších manýristických chórových lavic. Když byla v polovině 18. století Mořice Grimmem barokizována katedrála sv. Petra a Pavla, byly do jejího západního průčelí osazeny nadživotní sochy světců od Ondřeje Zahnera. Nápisy do podstavců soch umístěné po regotizaci katedrály v Buchlovicích vytesal právě Nesmann.[3][4]
Po polovině 18. století byl Nesmann již zavedeným umělcem a získával rozsáhlejší zakázky. Pro kostel sv. Jana Křtitele v Hranicích dodal kompletní vnitřní vybavení skládající se z hlavního a bočních oltářů, kazatelny a křtitelnice. Stejně tak učinil ve farním kostele v Lulči u Vyškova. Na průčelí nového poutního kostela Panny Marie ve Sloupu umístil sochy čtyř světců a interiér obohatil dřevěnými štafírovanými sochami a kazatelnou. V této době mu zemřela první žena a sochař znovu oženil s jistou Annou Marií, se kterou zplodili další čtyři děti, dva chlapce a dvě dívky. 6. května 1761 uzavřel probošt benediktinského kláštera v Rajhradě Bonaventura Piter se sochařem smlouvu pro pětici kamenných soch na most přes řeku Svratku. Ve farním kostele tamtéž vytvořil sochy na hlavním a bočních oltářích. Poslední dochovanou prací se stal svatostánek pro kostel v Opatovicích, ke kterému se dochovalo vyúčtování. Jan Adam Nesmann zemřel 21. května roku 1773 v Brně.[4][2]
Nesmannovi kamenné, dřevěné sochy, výjimečné štukové sochy se vyznačují elegantními postoji s líbeznými tvářemi a výraznými nadočnicovými oblouky. Draperie figur mají ostré řasy v kubizujících formách. Výrazy světců jsou v některých případech silně expresivní. Dílo z pokročilých 50. a 60. let bývalo a je zaměňováno s pracemi sochaře Ondřeje Schweigla. Například sochy v kostele v Lulči, Sloupu nebo Rajhradě.[2][4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.