Jaderná elektrárna Seabrook
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jaderná elektrárna Seabrook (anglicky Seabrook Nuclear Power Plant) je provozní jaderná elektrárna ve Spojených státech. Nachází se v blízkosti města Seabrook ve státě New Hampshire, asi 65 kilometrů severně od Bostonu a 16 kilometrů jižně od Portsmouthu. Jediný blok elektrárny má hrubý výkon 1296 MW. Elektrárnu vlastní a provozuje společnost NextEra Energy Resources.[1]
| Jaderná elektrárna Seabrook | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Umístění | New Hampshire, Seabrook |
| Stav | v provozu |
| Začátek výstavby | 1. července 1976 |
| Zprovoznění | 19. srpna 1990 |
| Vlastník | NextEra Energy Resources |
| Zhotovitel | Westinghouse |
| Provozovatel | NextEra Energy Resources |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 1 × 1296 MW |
| Typ reaktorů | Westinghouse M412 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 1296 MW |
| Souřadnice | 42°53′56,04″ s. š., 70°51′2,88″ z. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Počátky
Společnost Public Service Company of New Hampshire zpočátku hledala lokalitu pro stavbu nové jaderné elektrárny v roce 1966.[2] Původně bylo zamýšleno postavit jadernou elektrárnu v Newingtonu, ale stavební povolení bylo zamítnuto kvůli obavám, že navrhované místo je přiliš blízko letecké základny Pease.[3] Poté, co bylo vybráno nové umístění u Seabrooku, byly stavební plány dokončeny v roce 1972.[2] Společnost původně chtěla, aby první z bloků byl v provozu již v roce 1979 a druhý v roce 1981 s celkovými náklady do 1 miliardy amerických dolarů.[4]
Původně byl očekáván silný odpor, ale když byly plány výstavby a provozu předloženy městu Seabrook, plány se setkaly s nadšeným ohlasem jak vedení města tak obyvatel a byly jednomyslně schváleny, což je neobvyklé.[3]
Výstavba
Výstavba prvního bloku byla oficiálně zahájena 7. července 1976.[1] Jedná se o čtyřsmyčkový tlakovodní jaderný reaktor Westinghouse M412. Hrubý výkon dosahuje 1296 MW a čistý, který je odesílán do sítě je 1246 MW.[1]
Výstavba druhého bloku byla zahájena 1. července 1976.[5] Typ, parametry a výkon bloku zůstaly nezměněny.[5]
Výstavba začala ve spolupráci mezi šestnácti energetickými skupinami.[2] Četné problémy však vedly ke zpoždění stavby. Na podzim roku 1976 regionální správce Agentury pro ochranu životního prostředí v Nové Anglii zamítl systém vypouštění chladicí vody, který by znemožnil provoz elektrárny, ale vůči rozhodnutí bylo podáno odvolání a později bylo v roce 1978 zrušeno.[6]
Při výstavbě došlo i přes počáteční nadšení k mnoha protestům a projevům občanské neposlušnosti, z nichž největší byl v roce 1977 a měl přes 1400 zatčených.[2] Havárie v elektrárně Three Mile Island v roce 1979 situaci příliš nezlepšila, naopak protesty byly ještě častější.[3]
V roce 1984, kvůli pokračujícím finančním a regulačním problémům, majitelé po utracených 800 milionech dolarů zastavili výstavbu druhého bloku při 25% dokončení.[2] Výstavba bloku 1 byla nakonec fyzicky dokončena v roce 1986, ale krátce nato v roce 1988 vedl velký dluh k bankrotu hlavního vlastníka společnosti Seabrook PSNH.[7]
Stavba elektrárny Seabrook byla dokončena o deset let později, než se očekávalo, navíc s náklady blížícími se 7 miliardám dolarů.
Uvedení do provozu
První blok poprvé dosáhl kritického stavu dne 13. června 1989. Do sítě byl připojen 29. května 1990 a komerční provoz nastal dne 19. srpna 1990.[1]
Jediný blok elektrárny má od NRC udělenou provozní licenci do 15. března 2050.[8] Původní licence by vypršela v roce 2030, ale byla podána žádost o prodloužení, které NRC vyhovělo.[9]
Incidenty a případy
V roce 1998 byl propuštěn elektrikář elektrárny krátce poté, co upozornil na bezpečnostní problém ohledně konfigurace systémového vedení. NRC zahájila vyšetřování této záležitosti a rozhodla, že toto jednání bylo porušením zahrnujícím diskriminaci zaměstnance za to, že vzbudil obavy o bezpečnost. Tato událost měla za následek občanskoprávní pokutu 55 000 USD vedení, které elektrikáře propustilo.[10]
V roce 2000 selhal jeden ze dvou nouzových dieselových generátorů stanice Seabrook během kontrolního testu.[11]
V roce 2012 zažilo jižní pobřeží Maine zemětřesení o síle 4,0 během výpadku výměny paliva v elektrárně.[12]
Okolní obyvatelstvo
NRC definuje dvě zóny havarijního plánování kolem jaderných elektráren. První o poloměru 16 kilometrů, která se týká především vystavení radioaktivní kontaminace vzduchu a poté druhou o poloměru 80 kilometrů, jež se zabývá kontaminací potravin a vody.[13][14]
Podle studie NRC zveřejněné v srpnu 2010 byl odhad každoročního rizika zemětřesení dostatečně silného na to, aby způsobilo poškození aktivní zóny reaktoru 1 ku 45 455.[15][16]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
