Izotopy vodíku

Vodík (H) má tři přírodní izotopy označované ¹H, ²H a ³H. První dva jsou stabilní, ³H má poločas přeměny 12,32 let. Všechny těžší izotopy byly připraveny uměle a mají poločas kratší než 1 zeptosekunda (10⁻²¹ s). Z nich je nejstabilnější ⁵H a nejméně stabilní ⁷H.^[1][2]

Vodík je jediný prvek, jehož izotopy mají „triviální“ názvy, které jsou stále běžně používány. ²H je často nazýván deuterium nebo těžký vodík a ³H má pojmenování tritium nebo velmi těžký vodík. Nejjednodušší izotop vodíku, který nemá v jádru neutrony, se nazývá protium.

Vodík-1 (protium)

¹H (hmotnost atomu 1,007 825 04(7) u) je nejběžnější izotop vodíku, zaujímá více než 99,98 % vodíkových atomů v přírodě. Protože se jeho jádro skládá pouze z protonu, nazývá se také protium.

Rozpad protonu nebyl nikdy pozorován a vodík-1 je tedy považován za stabilní nuklid. Podle některých teorií velkého sjednocení navržených v 70. letech 20. století by se měl rozpadat s poločasem 10³¹ až 10³⁶ let. Pokud je tato předpověď pravdivá, pak by byl vodík-1 (a všechna další atomová jádra) pouze pozorovatelně stabilní.

Vodík-2 (deuterium)

Související informace naleznete také v článku deuterium.

²H (hmotnost atomu 2,013 553 212 724(78) u), další stabilní izotop, je známý jako deuterium a v jádru má jeden proton a jeden neutron. Jádro deuteria se nazývá deuteron. Deuterium zaujímá 0,002 6 až 0,018 4 procent přírodního vodíku (podle počtu atomů), největší výskyt bývá obvykle v mořské vodě. Toto zastoupení je větší, než je ve vesmíru obvyklé (kolem 27 ppm). Jeho vyšší koncentrace ve vnitřní sluneční soustavě je způsobena nižší těkavostí ²H a jeho sloučenin oproti ¹H; kvůli vyšší molární hmotnosti se totiž pomaleji vypařovaly působením slunečního záření.

Pro tento izotop se někdy používá chemická značka D.

Deuterium není radioaktivní ani toxické. Voda obohacená o molekuly s deuteriem místo protia se nazývá těžká voda (D₂O). Existuje rovněž polotěžká voda (HDO), jejíž molekula má deuteriem nahrazený jen jeden atom protia. Sloučeniny deuteria se používají jako rozpouštědla v NMR spektroskopii. Těžká voda slouží jako moderátor neutronů a chladivo jaderných reaktorů. Deuterium je také možným zdrojem energie v komerční jaderné fúzi.

Vodík-3 (tritium)

Související informace naleznete také v článku tritium.

³H (hmotnost atomu 3,016 049 2  u) se také nazývá tritium a v jeho jádru (nazývaném triton) se nachází proton a dva neutrony. Někdy se pro něj používá značka T. Je radioaktivní, podléhá beta minus přeměně s poločasem 12,32 let.^[3]

V malém množství se vyskytuje v přírodě, neboť vzniká reakcí kosmického záření s plyny v atmosféře. Tritium bylo rovněž uvolněno při testech jaderných zbraní. Použití nalézá v izotopové geochemii, termonukleárních zbraních a jako trvalý zdroj světla. S kyslíkem vytváří tritiovou (supertěžkou) vodu.

Nejčastěji se tritium vyrábí z přírodního izotopu lithia, lithia-6 reakcí s neutrony v jaderném reaktoru.

V deuterium-tritiové fúzi se tritium společně s deuteriem využívá k získávání energie skrz úbytek hmotnosti při srážce a následné fúzi za vysoké teploty.

Vodík-4

Vodík-4
{{{elektronová konfigurace}}} 4 H 1
Obecné
Název, značka, číslo	Vodík-4, H, 1
Chemická skupina	Nekovy
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	4,027 81(11)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 4H umělý −2 1,39×10−22 s n 3T
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
H

⁴H (hmotnost atomu 4,026 43(11) u) má v jádru tři neutrony. Jedná se o velmi nestabilní umělý radioizotop, který byl připraven v laboratoři bombardováním tritia rychlými jádry deuteria (pomalá jádra by se sloučila na rovněž velmi nestabilní ⁵He).^[4] V tomto experimentu tritiové jádro zachytilo neutron z rychlého deuteronu. Přítomnost vodíku-4 byla odvozena z detekce zbylého protonu.^[5]

Jde o nejlehčí z tzv. těžkých izotopů vodíku, tedy s neutronovým číslem vyšším než 2.

⁴H se rozpadá vyzářením neutronu za vzniku tritia, s poločasem přeměny 1,39±0,10×10⁻²² s.^[6]

 3
1 H +  2
1 H →  4
1 H +  1
1 H

Vodík-5

Vodík-5
{{{elektronová konfigurace}}} 5 H 1
Obecné
Název, značka, číslo	Vodík-5, H, 1
Chemická skupina	Nekovy
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	5,035 31(11)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 5H umělý +1/2 >9,1×10−22 s n H
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
H

⁵H je vysoce nestabilní umělý radioizotop vodíku, jeho jádro obsahuje 4 neutrony. Byl připraven v laboratoři bombardováním tritia rychlými jádry tritia.^[4][7] V tomto experimentu tritiové jádro zachytilo dva neutrony z rychlého tritonu a stává se jádrem s jedním protonem a čtyřmi neutrony. Přítomnost vodíku-5 byla odvozena z detekce zbylého protonu.

Jde o jeden z tzv. těžkých izotopů vodíku, tedy s neutronovým číslem vyšším než 2.

⁵H se rozpadá dvojitým vyzářením neutronu za vzniku tritia, s poločasem přeměny nejméně 9,1×10⁻²² s.^[6]

2  3
1 H →  5
1 H +  1
1 H.

Vodík-6

Vodík-6
{{{elektronová konfigurace}}} 6 H 1
Obecné
Název, značka, číslo	Vodík-6, H, 1
Chemická skupina	Nekovy
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	6,04494(28)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 6H umělý −2 >2,90(70)·10−22 s 3n 3T
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
H

⁶H je umělý radioizotop vodíku, který se rozpadá trojitým vyzářením neutronu na tritium nebo čtyřnásobným na deuterium s poločasem přeměny 2,9×10⁻²² s.^[6]

Jde o jeden z tzv. těžkých izotopů vodíku, tedy s neutronovým číslem vyšším než 2.

Vodík-7

Vodík-7
{{{elektronová konfigurace}}} 7 H 1
Obecné
Název, značka, číslo	Vodík-7, H, 1
Chemická skupina	Nekovy
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	7,05275(108)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 7H umělý +1/2 2,3(6)·10−23 s 4n 3T
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
H

⁷H je umělý radioizotop vodíku, který se skládá z protonu a šesti neutronů. Poprvé byl syntetizován roku 2003 skupinou ruských, japonských a francouzských vědců v laboratořích RIKEN bombardováním vodíku atomy helia-8, kdy všech 6 neutronů bylo předáno vodíku.^[2]

Vodík-7 se rozpadá s poločasem přeměny 2,3×10⁻²³ s.^[6]

Jde o jeden z tzv. těžkých izotopů vodíku, tedy s neutronovým číslem vyšším než 2.

Rozpadové řady

Většina radioizotopů vodíku se přeměňuje přímo na tritium, jež se následně mění na stabilní helium-3.

${\displaystyle \mathrm {{}_{1}^{3}H} \ \xrightarrow {\ \mathrm {12,32\ r} } \ \mathrm {{}_{2}^{3}He} +\mathrm {^{\ \ 0}_{-1}e{}_{}^{-}} }$

${\displaystyle \mathrm {{}_{1}^{4}H} \ {\xrightarrow {\ \mathrm {139\ ys} }}\ \mathrm {{}_{1}^{3}H} +\mathrm {{}_{0}^{1}n} }$

${\displaystyle \mathrm {{}_{1}^{5}H} \ {\xrightarrow {\ \mathrm {>910\ ys} }}\ \mathrm {{}_{1}^{3}H} +\mathrm {2{}_{0}^{1}n} }$

${\displaystyle \mathrm {{}_{1}^{6}H} \ {\xrightarrow {\ \mathrm {290\ ys} }}\ \mathrm {{}_{1}^{3}H} +\mathrm {3{}_{0}^{1}n} }$

${\displaystyle \mathrm {{}_{1}^{6}H} \ {\xrightarrow {\ \mathrm {290\ ys} }}\ \mathrm {{}_{1}^{2}H} +\mathrm {4{}_{0}^{1}n} }$

Poločas přeměny ³H je vyjádřen v rocích, u ostatních izotopů v yoctosekundách (10⁻²⁴ s).

${\displaystyle \mathrm {{}_{1}^{7}H} \ {\xrightarrow {\ \mathrm {23\ ys} }}\ \mathrm {{}_{1}^{3}H} +\mathrm {4{}_{0}^{1}n} }$

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of hydrogen na anglické Wikipedii.

1. Y. B. Gurov. Spectroscopy of superheavy hydrogen isotopes in stopped-pion absorption by nuclei. Physics of Atomic Nuclei. 2004, s. 491–497. DOI 10.1134/1.1891200. Bibcode 2005PAN....68..491G.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. A. A. Korsheninnikov. Experimental Evidence for the Existence of ⁷H and for a Specific Structure of ⁸He. Physical Review Letters. 2003, s. 082501. DOI 10.1103/PhysRevLett.90.082501. Bibcode 2003PhRvL..90h2501K.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. G. L. Miessler; D. A. TARR. Inorganic Chemistry. 3rd. vyd. [s.l.]: Pearson Prentice Hall, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-13-035471-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. G. M. Ter-Akopian. Hydrogen-4 and Hydrogen-5 from t+t and t+d transfer reactions studied with a 57.5-MeV triton beam. AIP Conference Proceedings. 2002, s. 920. DOI 10.1063/1.1470062.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. M. Wang; G. AUDI; A. H. WAPSTRA; F. G. KONDEV; M. MACCORMICK; X. XU; B. PFEIFFER. The Ame2012 atomic mass evaluation (II). Tables, graphs, and references. Chinese Physics C. 2012, s. 7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-14. DOI 10.1088/1674-1137/36/12/003.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. amdc.impcas.ac.cn [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-14.
6. G. Audi; A. H. WAPSTRA; C. THIBAULT; J. BLACHOT; O. BERSILLON. The NUBASE evaluation of nuclear and decay properties. Nuclear Physics A. 2003, s. 3–128. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. DOI 10.1016/j.nuclphysa.2003.11.001. Bibcode 2003NuPhA.729....3A.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. amdc.in2p3.fr [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-20.
7. A. A. Korsheninnikov. Superheavy Hydrogen ⁵H. Physical Review Letters. 2001, s. 92501. DOI 10.1103/PhysRevLett.87.092501. Bibcode 2001PhRvL..87i2501K.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu izotopy vodíku na Wikimedia Commons

Portály: Chemie | Fyzika