Ivo Andrić
jugoslávský spisovatel / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ivo Andrić (cyrilicí Иво Андрић narozen jako Ivan Andrić, 9. října 1892 Dolac u Travniku, Bosna a Hercegovina – 13. března 1975 Bělehrad, SFRJ) byl jugoslávský[nb 1] prozaik, básník, esejista a diplomat z Bosny a Hercegoviny. Většinu svých děl napsal srbsky v ekavském nářečí. V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu[1].
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Ivo Andrić | |
---|---|
Ivo Andrić (1961) | |
Narození | 10. října 1892 Dolac |
Úmrtí | 13. března 1975 (ve věku 82 let) Bělehrad |
Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov |
Povolání | spisovatel, romanopisec, diplomat, básník a esejista |
Alma mater | Fakulta humanitních a sociálních věd (od 1912) Vídeňská univerzita (od 1913) Filozofická fakulta Jagelonské univerzity (od 1914) Univerzita Štýrský Hradec (od 1924) |
Témata | literatura |
Významná díla | На Дрини ћуприја Омерпаша Латас Ex Ponto Travnička hronika Проклета авлија … více na Wikidatech |
Ocenění | Záslužný řád Německého orla (1937) Nobelova cena za literaturu (1961) Řád hrdiny socialistické práce (1972) |
Politická příslušnost | Svaz komunistů Jugoslávie |
Manžel(ka) | Milica Babić-Jovanović (1958–1968) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít