Ivano Bordon (13. duben 1951, Benátky, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář.
V Interu chytal již od roku 1969 a byl jim věrný 14 let do roku 1983. Celkem za Nerazzurri odchytal 388 utkání. Získal s nimi celkem čtyři trofeje: dva tituly v lize (1970/71, 1979/80) a také dvě vítězství v italském poháru (1977/78, 1981/82). V klubu vlastní rekord s nejdelší sérií bez porážky v nejvyšší lize (686 minut hry bez porážky v sezoně 1979/80).[1] V roce 1983 odešel do Sampdorie. Tady získal třetí vítězství v italském poháru (1984/85). Po třech letech u Sampdorie odešel do klubu čtvrté ligy Sanremese, kde po roce odešel dochytat kariéru do druholigové Brescie. Fotbal ukončil v roce 1989.
Za reprezentací odchytal 22 utkání při kterých obdržel 20 branek.[2] Kvůli neochvějné jedničky u reprezentace Zoffa, dostával příležitosti jen do přátelských utkání a to ještě v poločasech byl střídán nebo vystřídán. Celé utkání odchytal jen pět krát.[3] I tak byl na dvou šampionátů MS. I když nenastoupil do žádného utkání na šampionátu, na 1982 slavil vítězství a na krk si pověsil zlatou medaili.[4] Zúčastnil se také ME 1980[5], ani na tomto turnaji nenastoupil.
Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem brankářů. Nejprve byl rok v Udinese (1993–1994). Poté byl najat trenérem Lippim Juventusem, kde působil pět let. V roce 1999 se trenér Lippi rozhodl odejít i brankářem Peruzzim do Interu a vzal si sebou právě i Ivana. U Nerazzurri působil dva roky. Poté opět následoval Lippiho do Juventusu, kde byl do roku 2004. Poté byl trenérem brankařů u reprezentace a zde vydržel do roku 2010.