Incident v Namamugi
From Wikipedia, the free encyclopedia
Incident v Namamugi (生麦事件, Namamugi-jiken), známý také jako Kanagawský incident nebo Richardsonova aféra, byla politická krize, k níž došlo v japonském šógunátu Tokugawa během období Bakumacu. Dne 14. září 1862 byl britský obchodník Charles Lennox Richardson zabit ozbrojenou družinou Hisamicu Šimazu, daimjó provincie Sacuma, na cestě zvané Tókaidó v Namamugi u Kawasaki.
Richardsonovo zabití vyvolalo mezi Evropany na Dálném východě velké pobouření, považovali ho za porušení jejich exteritoriality. Japonci naopak tvrdili, že Richardson Šimazua zneuctil a byl zabit oprávněně podle pravidla Kiri-sute gomen[pozn. 1]. Britské požadavky na odškodnění byly ze strany Sacumy ignorovány. To vyústilo v srpnu 1863 v dělostřelecké ostřelování Kagošimy (neboli anglo-satsumskou válku).
Dne 14. září 1862 se čtyři britští občané – anglický obchodník ze Šanghaje Charles Richardson, dva angličtí obchodníci z Jokohamy William Marshallem a Woodthorp C. Clark a Marshallova švagrová Margaret Watson Borrodaileovou (která žila v Hongkongu) – vydali na koních do buddhistického chrámu Kawasaki Daiši (Heiken-dži). Všichni čtyři jeli na koních mezi Kanagawou a Kawasaki po cestě Tókaidó, která vedla jihozápadně od Eda.
Šógunát s předstihem informoval britského charge d'affaires Edwarda St. John Neala, že se velká ozbrojená skupina chystá vrátit do Kjóta[pozn. 2] a že plánuje cestovat přes Kanagawu. Vzhledem k tomu, že mnozí členové výpravy nebyli obeznámeni s cizími zvyky, byl Neale požádán, aby se držel anglické občany mimo Tókaidó.[3][pozn. 3]
Richardson se po dlouhém pobytu v Číně již chtěl vrátit domů do Anglie na odpočinek. Rozhodl se ale, že se před cestou domů ještě podívá do Japonska, což se mu stalo osudným.
Skupina odjela z přístavu v Jokohamě ve 14:30 lodí přes jokohamský přístav do vesnice Kanagawa. Dále cestovali koňmo na sever přes nedalekou vesnici Namamugi (nyní součást okrsku Tsurumi v Jokohamě), kde narazili na početnou ozbrojenou družinu daimjó Sacumy, Hisamicua Šimazu.
Šimazu jel opačným směrem než Richardsonova skupina. Když se obě skupiny setkaly, tak Britové pokračovali v jízdě podél silnice, aniž by sesedli, dokud nedojeli k hlavní části průvodu. Ta zabírala celou šířku cesty. Richardson jel první a pokračoval dál podél Šimazuova průvodu. Nesesedl, přestože k tomu byl opakovaně vyzván členy Šimazuovy stráže.
Richardson byl následně smrtelně zraněn sečnou ranou, kterou mu uštědřil jeden z šimizuových tělesných strážců. Clark a Marshall byli také těžce zraněni, pouze Margaret Borrodaileová napadena nebyla. Ti tři ujížděli pryč, jak nejrychleji mohli. Smrtelně raněný Richardson spadl z koně a Šimazu vydal rozkaz coup de grâce.[5] Posmrtná prohlídka Richardsonova těla prokázala deset smrtelných ran. Richarson byl pohřben na jokohamském obecném hřbitově pro cizince, mezi pozdějšími hroby Marshalla a Clarka.[6] [pozn. 4]
Incident Namamugi vyvolal v Japonsku novou politickou krizi. Událost se stala v období Bakumacu, tedy poté, co vládnoucí šógunát Tokugawa ukončil svou izolacionistickou zahraniční politiku (sakoku) a povolil vstup cizinců do země. Incident pobouřil Japonce, Evropany i Američany, přičemž tyto skupiny zabíjení téměř jednomyslně podporovaly, respektive odmítaly.
Incident vyvolal zděšení v komunitě cizinců v Japonsku, která sídlila ve čtvrti Kannai v Jokohamě. Lidé ze západu argumentovali tím, že Richardson byl v Japonsku chráněn extrateritorialitou podle anglo-japonské smlouvy (1854) o přátelství a byl tak vyňat z japonských kulturních požadavků. Dle této logiky byla Richardsonovo zabití jako kiri-sute gomen nezákonné. Mnoho západních obchodníků apelovalo na své vlády, aby proti Japonsku podnikly trestní kroky. Britská vláda požadovala od bakufu a daimjó Sacumy odškodnění. Zároveň s tím požadovala zatčení, soud a popravu pachatelů.
Ostřelování Kagošimy
V polovině roku 1863 ztratili Britové trpěliovost, protože požadavky na reparace za incident v Namamugi stále nebyly splněny. V červenci šógunát sice vyplatil Britům částku 100 000 liber (třetinu svých ročních příjmů), což bylo způsobeno především obavami z námořního bombardování hlavního města Tokugawů Eda. Provincie Sacuma nicméně nadále britské požadavky ignorovala a odmítla se za Richardsonovu smrt i omluvit.
Dne 15. srpna vplula do vod Kagošimy, hlavního města provincie Sacuma, eskadra královského námořnictva, aby násilím vymohla požadované odškodnění. Když se setkala s dalšími výmluvami a pokusy o odklad, tak se násilím zmocnila několika sacumských lodí jako zástavu pro budoucí jednání. Eskadra ale byla nečekaně ostřelována sacumskými pobřežními dělovými bateriemi. Britské lodi odpověděly zničením sacumských plavidel a ostřelováním Kagošimy, která musela být evakuována. Sacumské dělostřelectvo bylo postupně umlčeno, ale britské lodě nebyly schopny ostřelování udržet a o dva dny později se stáhly. Bitva si nakonec vyžádala pět mrtvých na sacumské straně a jedenáct britských životů (včetně zásahu, při němž zahynul kapitán britské vlajkové lodi HMS Euryalus).[pozn. 5]
Materiální ztráty Sacumy byly značné. V Kagošimě bylo zničeno přibližně 500 domů a potopeny byly tři jejich parní lodi. Střetnutí vyvolalo v britské Dolní sněmovně bouřlivou diskuzi, ale chování zastupujícího viceadmirála Augusta Leopolda Kupera bylo nakonec sněmovnou oceněno. V roce 1864 byl Kuper „za své služby u Kagošimy“ povýšen na rytíře a velitele Bathského řádu.
Hisamicu Šimazu v Japonsku později obdržel dvorní titul Ósumi no Kami (大隅守).[6]
Vojenská intervence vyústila v nové vyjednávání mezi Brity a Sacumou. Sacuma uznala převahu královského námořnictva a v důsledku toho usilovala o navázání obchodních vztahů s Británií. Později téhož roku provincie zaplatila 25 000 liber (což v roce 2021 odpovídalo 2 500 000 liber[7]) jako kompenzaci požadovanou britskou vládou z peněz vypůjčených od bakufu. Sacuma půjčku nikdy nevrátila, protože šógunát Tokugawa byl o pět let později svržen. Britské požadavky na postavení Richardsonových vrahů před soud zůstaly nesplněny.
Bombardování Kagošimy se v Japonsku stalo známým jako anglo-sacumská válka (薩英戦争, Satsu-Ei Sensō).
Incident v Namamugi se vyobrazen v románu Jamese Clavella Gaidžin.
Částečně se na něj odkazuje i úvodní scéna videohry Total War: Shogun 2: Fall of the Samurai, která zobrazuje nejmenované japonské přístavní město, které je ostřelováno britskou válečnou lodí v odvetě za to, že samurajové zavraždili dva západní obchodníky.
- Dva měsíce před incidentem napsala sacumská provincie šógunátu dopis, v němž protestovala proti porušování slušnosti ze strany cizinců. "V poslední době cizinci vyjíždějí na koních do všech částí země a neurvale chodí nebo jezdí ve skupinkách po dvou či po třech. Pokud by na cestě mezi Edem a Kjótem docházelo k nevhodným projevům, sacumské stráže navrhují jednat podle starobylých zvyklostí naší země, aby zajistily, že důstojnost panství nebude pošpiněna."[4]
V reakci na to zaslal šógunát zahraničním konzulátům žádost o zdrženlivost. Do Sacumy pak odpověděl: "Protože je zřejmé, že jejich zvyky jsou odlišné a komunikace je obtížná, musíte snažit se s nimi jednat co možná nejšetrněji a shovívavě. Pokud budete jednat nevhodně, může být vaše provincie obviněna z nelegálního jednání."[2] - Když se v roce 1862 střetly skupiny Charlese Richardsona a Hisamitsua Šimazu, nebyly útoky Japonců na cizince již ničím novým. Bezprostředně po otevření přístavu Jokohama pro zahraniční obchod v roce 1858 tam byli zabiti ruský úředník a námořník.
V roce 1860, několik dní po návratu první japonské diplomatické mise do Washingtonu, byl zavražděn první americký tajemník v Japonsku Henry Heusken.
V roce 1861 byl chrám Tozendži, který byl přidělen britské legaci, napaden samuraji bez pána z provincie Mito.[2] - Britské ztráty byly způsobeny sacumskými děly, ale také nehodami způsobenými vadnými závěry vlastních děl.
- De Lange, William. The Namamugi Incident: The Murder that Sparked a War, Toyo Press (2020). ISBN 978-9492722-270
- Rennie, David. The British Arms in North China and Japan. Originally published 1864. Facsimile by Adamant Media Corporation (2001) ISBN 1-4021-8184-1
- Satow, Ernest. A Diplomat in Japan, Tuttle (1921). ISBN 4-925080-28-8
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
