město v maďarské župě Csongrád-Csanád From Wikipedia, the free encyclopedia
Hódmezővásárhely ([-vášárhej], německy Neumarkt an der Theiß, rumunsky Ionești, slovensky Trhovište pri Segedíne, chorvatsky Vašrelj) je město v jihovýchodním Maďarsku, druhé největší sídlo župy Csongrád-Csanád a jedno z největších měst země, které nemají status regionálního centra. Nachází se asi 20 km severovýchodně od Segedína, s nímž je propojen vlakotramvají. Území města se rozkládá na ploše 487,98 km². V roce 2019 zde žilo přes 43 300 obyvatel a patřilo tak mezi 25 největších maďarských měst. Ačkoliv není župním městem, má status města s župním právem.
| Hódmezővásárhely | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°25′30″ s. š., 20°19′8″ v. d. |
| Časové pásmo | středoevropský čas UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Maďarsko |
| Župa | Csongrád-Csanád |
| Okres | Hódmezővásárhely |
  Hódmezővásárhely | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 483,22 km² |
| Počet obyvatel | 41 944 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 86,8 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Správa | |
| Status | Město s župním právem |
| Starosta | Péter Márki-Zay (od 2018) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 62 |
| PSČ | 6800 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stejně jako v případě řady maďarských měst je název složený z několika slov a v překladu znamená „Trhy na Bobřím poli“. Bobr pochází od Bobřího jezera, které se zde původně nacházelo; jedná se o starší toponymum než název obce. První uvedená část (Hód-) je doložena již z 13. století, později je zaznamenána podoba s příponou -vasárhely. Složka -vásár- („trh“) odkazuje na bývalý status města jako města s tržním právem, tedy právem pořádat trhy. Tento status byl velmi rozšířen v oblasti Uherska, resp. Zalitavska do první světové války.
Do jihoslovanských jazyků bylo převzato ve zkrácené podobě jako Vašarelj. V maďarském jazyce se tato kratší podoba užívá jen zřídka nebo lokálně, neboť je možná záměna s městem Marosvásárhely (Târgu Mureș) v dnešním Rumunsku nebo jinými městy s touto příponou.
V roce 2022 zde byla naměřena rekordní teplota během léta, a to 41,5 °C.[2]
Na místě dnešního města existovalo ve středověku několik vesnic. Předchůdce dnešní osady vznikl ve 14. století sloučením dvou vesnic z období vlády dynastie Arpádovců Hód a Vásárhely. V roce 1432 je doložena první písemná zmínka o existenci Hódmezővásárhely. János Hunyadi zde pravděpodobně postavil pevnost (nejspíše v místech současných kasáren), rozsáhlé majetky mu zde přidělil tehdejší král Zikmund Lucemburský.
V roce 1456 získaly status města s tržním právem (maďarsky mezőváros) Rozvoj malého sídla byl přerušen v 15. a 16. století tureckým vpádem. Pod osmanskou nadvládu se město dostalo roku 1542. Řada okolních vesnic byla vypálena, např. Fecskés, Földvár, Solt a Szőlős byly zcela zničeny v roce 1566. Do konce 16. století ještě lehly popelem další vesnice Batida, Csomorkány, Férged, Gorzsa, Körtvélyes, Mágocs, Pereskutas, Rárós, Rétkopáncs, Sámson a Tótkurostas. Místní sedláci hledali útočiště, a nalezli ho právě v této obci, alespoň po nějakou dobu.
Turecké záznamy evidovaly v roce 1557 celkem 135 domů, v roce 1570 již ale tři stovky. Z administrativního hlediska bylo město po nějakou dobu součástí aradského sandžaku (podle dnes rumunského města Arad). V závěru 17. století, když se turecká nadvláda nad Uhrami chýlila ke konci, zasáhla město opět válka a ničení. V roce 1683 byly Hódmezővásárhely vypáleny a obyvatelé se rozutekli. Osada byla obnovena až o šest let později. V roce 1690 Thökölyho vojáci zpustošili město a vyhnali koho mohli, včetně stád dobytka místních. V roce 1699 do zničeného města přišli uprchlíci z Szabadszálláse. Roku 1701 zde bylo již napočítáno přes stovku rodin.
Obnova města se mohla uskutečnit díky tomu, že kvalitní hlína a jíl z různých zátok a břehů byly využívány k výrobě pálených cihel.
V roce 1772 bylo postaveno místní gymnázium (v závěru 19. století potom přesídlilo do nové budovy). Produkce byla rostoucí nejprve u pšenice a kukuřice a později u dobytka. Dobře se dařilo rybolovu, ten však omezila regulace řeky Tisy v 19. století. Ještě podle mapy z prvního vojenského mapování protékalo rameno s názvem Nová Tisa k jižnímu okraji města (k ulici Tóalj utca). Rozšiřovalo se do podoby nápadných jezer obklopovaných lužními lesy. Nahradil ji pouhý odvodňovací kanál (Kis-Tiszai csátorna), jak ukazují mapy druhého vojenského mapování z 60. let 19. století. Nové části města vznikly na vysušené ploše později, mají nápadnou pravoúhlou síť ulic. Zanikla také některá jezera na severním okraji města, jako např. Csúcs-tó nebo Hattyss-tó.
V letech 1816 a 1817 se na území města dostěhovali Rumuni z oblasti dnešního Sedmihradska, které vyhnala neúroda a hlad. Příchod nových obyvatel znamenal změnu statistiky nejen po jazykové, ale i po náboženské stránce, neboť se umocnil ortodoxní prvek. Město po dlouhou dobu vlastnila šlechtická rodina Károlyů. Získala jej nedlouho po Rákócziho povstání na počátku 18. století. [zdroj?] Obyvatelstvo bylo v této době především kalvinistického vyznání.
Železnice města dosáhla roku 1870. Její význam byl hlavně dán tím, že běžné cesty byly rozblácené, ve špatném stavu a těžko použitelné. Městská práva získaly Hódmezővásárhely v roce 1873 v období rychlé urbanizace a růstu počtu obyvatel. Hlavním průmyslem, který zde vzkvétal, byl potravinářský. V této době zde stálo celkem sedm parních mlýnů. I přes to však stále většina obyvatelstva pracovala hlavně v zemědělství. Vzhledem k tomu, že v závěru 19. století byly jedním z mála měst, které měly gymnázium široko daleko, sem začaly dojíždět studenti z bližších i vzdálenějších oblastí. Kromě Rumunů se jednalo také i o Srby z území dnešní Vojvodiny.
Po povodni z roku 1879, která zničila nedaleký Segedín, bylo rozhodnuto i zde postavit protipovodňovou zeď.[3] Ta se do dnešní doby dochovala a je chráněna jako kulturní památka. V této době také vznikla řada historických domů, např. budova Fekete Sas v centru města, kde se od roku 1898 pořádala první filmová představení[4]
Během 20. století se město vyprofilovalo jako centrum potravinářského průmyslu. Co do růstu počtu obyvatel však zaznamenalo vzestupy i pády, které způsobily jak války, tak i společenské změny. Po první světové válce bylo jako nově příhraniční město okupováno nejprve francouzskou a poté rumunskou armádou. Po jejím stažení byla všeobecně rozšířená chudoba a hlad a ve městě platil přídělový systém.
Jen na počátku století bylo 70 % obyvatel města zaměstnáno v zemědělství. Minimální rozvoj zaznamenávalo město v oblasti průmyslu. Mezi větší stavby, které byly v okolí města realizovány, byly zavlažovací, resp. odvodňovací kanály. Těsně před první světovou válkou se začala ukazovat stagnace místního hospodářství a nedostatek perspektivy v dalším rozvoji města. Sándor Bródy posměšně označil Hódmezővásárhely v roce 1909 za vesnickou Paříž. Meziválečné období městu nepřineslo větší rozkvět; byly dokončeny nicméně některé infrastrukturní investice, rozšířena byla např. místní nemocnice a vydlážděny některé ulice. Hódmezővásárhely se nicméně ale v této době podstatně zadlužily.
Prvotní nadšení z připojení některých oblastí zpět Maďarsku (např. nedaleké Jugoslávie) brzy vystřídala tvrdá realita, v rámci níž byli místní lidé povoláváni do bojů na východní frontě. V závěru války zde nebylo zřízeno ghetto, přestože tak maďarská vláda (po nástupu strany Šípových křížů) žádala. Přesto však před příchodem Rudé armády docházelo např. k procesům s domnělými komunisty (zatčeno bylo okolo osmdesáti lidí). V červnu 1944 zde byly uskutečněny deportace Židů do vyhlazovacích táborů. Rudá armáda dosáhla města v říjnu 1944.
V letech 1950 až 1961 bylo hlavním městem župy Csongrád. V druhé polovině 20. století vyrostla nová panelová sídliště na ploše, kde se dříve nacházely lužní lesy a ramena Tisy. Název sídliště Hód-tó na jedno ze zaniklých jezer[3] odkazuje. Část této plochy byla zalesněná a dnes se zde nachází navštěvovaný lesopark s názvem Kása-erdő.
V roce 2006 zde bylo otevřeno muzeum Emlékpont, věnované období existence Maďarské lidové republiky.[5]
V roce 2009 bylo město zvoleno Municipalitou roku (maďarsky Az év települese). V roce 2012 zde byly otevřeny nové pěší zóny ve středu města, které doplnily obnovené kulturní instituce.
Žije zde asi 43 700 obyvatel, což je podobný počet jako na počátku 20. století, kdy město patřilo mezi nejlidnatější v Uhersku. Až do roku 1900 zde počet obyvatel rostl; dosáhl maxima asi 51 000. Poté stagnoval a po roce 1980 opět klesá. Po roce 2000 ztratilo město zhruba deset procent obyvatel; důvodem je jak stárnutí populace tak i vystěhovávání. Město představuje cca 11 % obyvatelstva Csongrádské župy.
Věkové složení obyvatelstva se vyvazuje v neprospěch práceschopného obyvatelstva. Na začátku roku 2011 tvořili lidé ve věku do 19 let 20 % populace, nad 60 let poto 24 %. Poměr pohlaví je nerovnoměrný, protože na 1 000 mužů připadá 1 085 žen. V roce 2017 zde činila průměrná délka dožití při narození u mužů 72,9 let a u žen 79 let.
Podle sčítání lidu z roku 2011 se 3 % obyvatel města, tedy 1 292 osob, hlásilo k národnostní menšině. Jednalo se převážně o menšinu německou, srbskou a romskou.
Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 se naprostá většina (51,4 %) místních obyvatel, kteří se hlásili k náboženské komunitě, považovala za římské katolíky. Kromě toho byla významným kostelem ve městě také reformovaná obec (39,8 %). K místní luteránské komunitě se hlásilo 1,8 % obyvatel.
_-_2013-03-04_Hódmezővásárhely,_Dr._Rapcsák_András_út_sarok_Kerámia_dísz_-_panoramio.jpg)
,_2021_Hódmezővásárhely.jpg)
Město se dělí na následující místní části:
V Hódmezővásárhely se nachází dvě průmyslové oblasti; severní v místní části Béke-telep v blízkosti obytných oblastí a v jihovýchodní části, která se postupně rozšiřuje, neboť není obklopena souvislejším osídlením ani kvalitní zemědělskou půdou.
Město je bohaté na archeologické vykopávky.[zdroj?] Sídlí zde galerie Alföldi Galéria (v budově starého gymnázia) a Muzeum Jánose Tornyai, dále zemědělské muzeum. Významné je rovněž Kulturní centrum Ference Besseneyei. Nachází se zde rovněž Muzeum holocaustu a od roku 2009 i muzeum paměti, věnované dějinám Maďarské lidové republiky (Emlékpont).
Mezi zajímavé kulturní památky patří také Károlyho dům, panské sídlo z počátku 18. století, které nese název po stejnojmenné rodině. Dochován je rovněž i secesní dům důstojníků (maďarsky Kaszinó).
Místní historickou budovu radnice vyprojektoval architekt Miklós Ybl. Ta stojí, stejně jako řada dalších historických domů (např. společenský dům Fekete Sas), na Kossuthově náměstí.
V Hódmezővásárhely se nachází také řeckokatolický kostel, který vznikl v barokním stylu. V obdobném vznikl také kostel sv. Trojice na starém městě (na Andrássyho ulici. Na ulici Dr. Rapscásk András utca stojí rovněž i srbský pravoslavný kostel, který byl postaven roku 1792.[6]
Městem prochází silnice celostátního významu č. 47, která vede ze Segedína do Békéscsaby. Ta město obchází po severním obchvatu. Dále sem směřuje silnice č. 45 z města Szentes. Nejbližší dálnice se nacházejí jihozápadně od města v Segedíně, a to M5 a M43.
Kromě hlavní železniční trati, která je vedena ve stejném směru (trať č. 130), vedou do Hódmezővásárhely i dvě trati regionální, a to z Makó a Szentese.
Od roku 2021 má město také tramvajovou trať, která prochází jeho historickým středem a končí na místním nádraží. Jedná se o část tramvajové sítě nedalekého Segedína. Tramvaje využívají železniční trať pro meziměstskou dopravu.[7]
Jižně od města se nachází malé letiště se zatravněnou ranvejí.
Navštěvována je místní pláž, termální koupaliště (např. Gyarmati Dezső Sportuszoda v centru města) a sportovní koupaliště. Hódmezővásárhely má deset bazénů – tři vnitřní a sedm otevřených.
Ve městě se nachází Alžbětínská nemocnice (maďarsky Erzsébet Kórház).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
