Hrotovice (zámek)
zámek v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Zámek Hrotovice stojí na náměstí ve městě Hrotovice na Třebíčsku. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] První historické počátky hrotovického zámku sahají až do středověku, kdy zde byla při románském kostele sv. Vavřince založena původní tvrz komendy řádu německých rytířů.
| Hrotovice | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Architekt | Mořic Grimm |
| Výstavba | před 1561 (tvrz) |
| Přestavba | počátek 17. století (renesanční zámek), počátek 18. století (barokní) |
| Materiál | kámen |
| Stavebník | neznámý |
| Další majitelé | Osovští z Doubravice, Zahrádečtí ze Zahrádek, Rodenové z Hirzenau a Hagendorfu, Sinové |
| Současný majitel | město Hrotovice |
| Poloha | |
| Adresa | Náměstí 8. května 1, Hrotovice,  Česko |
| Ulice | nám. 8. května |
| Souřadnice | 49°6′29,88″ s. š., 16°3′23,04″ v. d. |
  Hrotovice (zámek) Hrotovice (zámek), Česko | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32370/7-2649 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V letech 1679-1826 vlastnil Hrotovice šlechtický rod Rodenů z Hirzenau (též z Hirschenau, Hirschau, Hiertzenau), jehož zásluhou proběhla barokní přestavba zámku. V roce 1826 panství se statkem Krhov zakoupil hrabě Hubert Ludwig de la Fontaine und d ́Harnoncourt. Dalšími majitelem se v roce 1845 stal rod Sinů, rakouských finančníků a průmyslníků řeckého původu. V roce 1882 koupil hrotovické panství rakouský majitel pivovaru Anton Dreher, který jej držel až do roku 1921, kdy celý alodiální velkostatek koupila pro Státní pozemkový úřad Moravská agrární a průmyslová banka.
Během provádění pozemkové reformy získala v roce 1922 zbytkový statek Hrotovice (zámek s panským dvorem) obec, která se ho po provedené parcelaci zřekla. V roce 1924 vlastnil zámek opět Státní pozemkový úřad, který předal zámeckou kapli do užívání Českobratrské církvi evangelické, v letech 1925-1932 měla zámek v majetku Státní lesní správa v Hrotovicích, v roce 1932 se zámek dostal do majetku Ministerstva zemědělství a v roce 1935 jej během odprodeje získala obec. V roce 1950 obdržely část zámku Závody Gustava Klimenta v Třebíči-Borovině. V 90. letech 20. století byl zámek restaurován a nachází se v majetku obce Hrotovice.
.jpg)
První nepřímá zmínka o městě pochází z roku 1225, kdy je uváděn Dětřich z Hrotovic. První přímá zmínka pak pochází z roku 1349 a tvrz, která zámku předcházela, je poprvé doložena k roku 1561.[2] Je však zřejmé, že vznikla mnohem dříve; nejpozději za Osovských z Doubravice, v jejich majetku město bylo v letech 1437–1561. Na počátku 17. století za Jiřího Zahrádeckého ze Zahrádek prošla přestavbou na pozdně renesanční zámek. Po Bílé hoře byl Jiřímu Zahrádeckému majetek zkonfiskován a na zámku dochází k rychlému střídání majitelů. Na začátku 18. století za Rodenů z Hirzenau a Hagendorfu prošel přestavbou v duchu baroka, jejíž realizací majitelé pověřili architekta Mořice Grimma, vyloučit se nedá ani účast Christiana Alexandra Oedtla.
V roce 1845 se majitelem stala bankéřská rodina Sinů (Georg Simon von Sina, majitel velkostatku Trenčína s Bánovcemi a Brumovem), kteří do zámku umístili kanceláře a byty. Po Jiřím Šimonovi II. Sinovi se na zámku vystřídali vlastníci: v letech 1856-1876 syn Šimon Jiří Sina (Simon Georg Sina Freiherr von Hodos und Kisdia) a jeho dcera Ifigenie, provdaná za knížete de Castries a později za hraběte de Harcourta (v letech 1876-1882). Ještě za Jiřího Simona byly s hrotovickým velkostatkem sloučeny velkostatky Myslibořice a Dalešice.
Anton Dreher junior (Carl Anton Maria Dreher; * 21. března 1849 ve Vídni; † 7. srpna 1921 ve Schwechatu - Kettenhof) koupil v roce 1869 pivovar v Terstu, v roce 1870 převzal po svém otci Antonu Dreherovi pivovar ve Schwechatu (ale i v Měcholupech[3] a Kroisbachu), který značně rozšířil i o vývoz do zámoří. Od roku 1884 byl členem Dolnorakouského zem. sněmu a od roku 1902 členem Říšské rady a předsedou Ústřední asociace průmyslníků v Rakousku (CVIÖ).
V roce 1872 zakoupil zámek Altkettenhof. V roce 1882 odkoupil od dědičky Ifigenie de Castries hrotovické panství a v roce 1894 i brumovský velkostatek. Až na lesní hospodářství ve Slavěticích, kde hospodařil ve vlastní režii, se nacházely jeho jihomoravské velkostatky a dvory v pachtu.[4] Jako majitel pivovaru ve Schwechatu u Vídně, největšího pivovaru v Rakousku-Uhersku, dále pivovaru v Pešti a v italském Terstu, přikoupil také pivovar v Brumově a postavil nový pivovar v Žatci.[5] Dalešický pivovar značně rozšířil, zmodernizoval, přistavěl sladovnickou věž, novou varnu a lednici.[6] Poté, co se k pivovarnické společnosti připojili jeho tři synové, byl pivovar ve Schwechatu v roce 1905 přeměněn na rodinnou společnost „Anton Drehers Brauerei AG” a v roce 1913 fúzoval pivovar ve Schwechatu s pivovarem St. Marx (Brauerei Sankt Marx) a pivovarem Simmering (Brauerei Simmering) do akciové společnosti „Spojené pivovary Schwechat, St. Marx, Simmering - Dreher, Mautner, Meichl” (Vereinigte Brauereien Schwechat, St. Marx, Simmering – Dreher, Mautner, Meichl AG).[7]
Hrotovické panství vlastnil až do začátku pozemkové reformy. Tehdy mělo rozlohu 7 862 ha 82 arů, z toho na lesy v šesti polesích připadalo 4 730 ha, na pole přes 2 000 ha, na rybníky 52 ha, zbytek tvořily louky, zahrady, stavební parcely a jiná půda. Panství disponovalo 3 zámky (Hrotovice, Dalešice a Myslibořice), dále 13 pronajatými dvory s 12 lihovary a 1 pronajatým pivovarem (nájemci: Augustin Odehnal v Hrotovicích, Emil Dvořák v Krhově (i Hubertův Dvůr), Otakar Dvořák ve Valči, Matyáš Dobrovolný ve Lhotě, Hugo Dvořák v Myslibořicích, Ferdinand Kuthan v Auhofu, Ferdinand Slavík v Radkovicích, Jaroslav Odehnal v Ostašově, Gracián Šmahel v Boříkovicích (i Litovany), Bedřich Tkaný v Dalešicích a Rudolf Horák v Lipňanech a Skryjích, Antonín Vladyka pivovar v Dalešicích),[8] parní pilou nedaleko Hrotovic, kamennými lomy, 6 myslivnami, 13 hájenkami, 4 domy (dva v Hrotovicích a dva v Myslibořicích).[9]
Za A. Drehera, který si oblíbil honitbu a rybolov, došlo k poslední úpravě zámecké zahrady, kde byla zbudována obora pro chov jelenů a několik rybníků pro chov ryb a vodního ptactva. Na jih od zámku (za hřbitovní zdí) nechal vybudovat oboru pro chov ušlechtilých hříbat a na louce pod ní stála pak stáj a byt podkoního. Severní stranu zámecké zahrady tvořila zelinářská zahrada, na jihu se nacházel velký ovocný sad, nad Dolním rybníkem stály mohutné skupiny listnatých stromů (hlavně dubů) a na jihovýchodní a jihozápadní straně vedly podél ohradní zdi aleje habrů i akátů. Ve středu parku se nacházela kašna.[10]
Pozemková reforma
V dubnu 1921 odkoupila alodiální panství Hrotovice s Krhovem, Myslibořicemi a Dalešicemi a se statky Slavěticemi a Valčí pro účely parcelace Moravská agrární a průmyslová banka za 18 milionů Kč.[9] Banka panství koupila se svolením Státního pozemkového úřadu, obstarávala ale jen finanční transakci, jelikož pozemkový úřad nedisponoval dosud vlastním peněžním ústavem.[11] Už v květnu 1921 zaznamenal Státní pozemkový úřad, že se ze zámku v Myslibořicích, který se stal za A. Drehera novým sídlem panství a kam byla už za držení rodu Sinů převezena hrotovická obrazárna, odvážejí umělecké předměty a nábytek.[12] Ke dni 31. srpna 1921 přešel celý komplex hrotovického panství do rukou státu.[8]
Příděl zbytkových statků na Hrotovsku. Správní výbor pozemkového úřadu usnesl se v poslední schůzi, aby zbytkové dvory z parcelace půdy na Hrotovsku byly přiděleny do nájmu dosavadním nájemcům a to: dvory Boříkovice Šmahelovi, Dalešice Tkanému, Lhota Dobrovolnému, Lipňany-Skreje Horákovi, Radkovice Slavíkovi a Vostrý Kuthanovi, Myslibořice obdržel legionář Binder, Valč legionář Jaroslav Odehnal, Krnov August Odehnal a Hubert emigrant Hajn s rolníkem Stuchlíkem. Zbytkový statek Hrotovice dostala obec hrotovská do vlastnictví a Nové Dvory podrželo si ministerstvo zemědělství.Stráž, 7.9.1922, s. 4[13]
Zbytkový statek z panského hrotovického dvora, který měl v nájmu od roku 1913 Augustin Odehnal, převzala obec, která jej odstupovala drobným přídělcům (zejména pozemky zámecké zahrady) a nakonec se znehodnoceného zbytkového statku zřekla.[14] Proto v lednu roku 1923 přikročil Státní pozemkový úřad k vypracování korektur přídělového plánu pro velkostatek Hrotovice, který vypracoval přídělový komisař v Myslibořicích. Úpravy se týkaly zbytkových statků ze dvora Myslibořice, ze dvora Boříkovice, ze dvora Krhova, ze dvora Dalešice a ze dvora Valče (dvůr Valeč o výměře 126,87 ha s lihovarem).[15]
Od 30. let 20. století docházelo k postupné devastaci nejen zámecké budovy, ale i přilehlých hospodářských stavení a zahrady. V roce 1933 byl zámku přidělen sice statut památky, ale přístup k její ochraně a péči se příliš nezměnil. V roce 1934, po přestěhování Správy státních lesů do Jaroměřic nad Rokytnou, byl nabídnut k prodeji a v roce 1935 připadl zámek v Hrotovicích obci, která zde umístila úřady a dvě třídy obecní školy. V roce 1937 v zámku otevřela Vlastivědné krajinské zemědělské muzeum a současně Zvěřinovu síň a Památník odboje.[10]
U dvora Hrotovice o výměře 246 ha bylo rozparcelováno 124 ha a vytvořen zbytkový statek, který měl po směně s obcí Hrotovice v roce 1935 rozlohu 129 ha. Jeho majitelem se stal bývalý pachtýř Augustin Odehnal, který jej držel až do roku 1948. V roce 1939 se nacházela po parcelaci již téměř zaniklá zámecká zahrada v majetku drobných přídělců. Z Nových Dvorů (německy Neuhof) o výměře 127 ha byl vytvořen zbytkový statek o výměře 78 ha (majitelem Štěrba) a 49 ha bylo rozděleno drobným nabyvatelům. Lihovar v Hrotovicích byl přidělen A. Odehnalovi (1935) a v Nových Dvorech byl združstevněn.
Ze dvora Boříkovice (nyní část obce Rouchovany) o rozloze 230 ha byl vytvořen zbytkový statek o výměře 107 ha a majitelem se stal jeho bývalý pachtýř Gracián Šmahel, ze dvora bylo rozparcelováno 93 ha a zestátněno 30 ha. Ze dvora Skryje o rozloze 251 ha bylo rozparcelováno 128 ha a vytvořen zbytkový statek o výměře 116 ha, jehož nabyvatelem se stal Rudolf Horák, bývalý pachtýř dvorů v Lipňanech a Skryjích. Ze dvora Radkovice o rozloze 200 ha byl vytvořen zbytkový statek s výměrou 107 ha (maj. T. Slavíková), rozparcelováno bylo 87 ha; v roce 1935 Vs O. Dvořák (1935, 1939). Ze dvora Slavětice o výměře 100 ha bylo rozděleno 57 ha a vytvořen zbytkový statek o rozloze 40 ha (maj. F. Roth).[16] Zbytkový statek ve Valči koupil Jaroslav Odehnal, legionář a starosta Sokola v Hrotovicích.[17]
O zámek Myslibořice projevily už v roce 1921 zájem Syndikáty denního tisku československého, výtvarných umělců československých a spisovatelů a hudebních skladatelů československých. Vzhledem k tomu, že se s pozemkovým úřadem nedohodly na výši pronájmu, byl zámek přes léto 1924 pronajat Pracovnímu sboru sociálně-zdravotní péče pro venkovský lid.[18] V roce 1925 získala zámek a zbytkový statek Českobratrská církev evangelická. Zbytkový statek Dalešice o výměře 137 ha odkoupil statkář Vladislav Tkaný.[19] V roce 1925 Státní pozemkový úřad v Praze (u přídělového komisaře ve Znojmě) přiděloval z velkostatku Hrotovice zbytkový statek ze dvora Nový Dvůr.[20]
Z celkové rozlohy (7 871 ha veškeré půdy, z toho 2 923,5 ha zemědělské) bylo rozparcelováno drobným nabyvatelům 1 486 ha, zbytkovým statkům bylo přiděleno 1 592 ha a zestátněno bylo 4 852 ha (převážně lesní půdy). V roce 1924 byla zavedena vnucená správa Státního pozemkového úřadu. Vedle toho byly združstevněny lihovary v Klučově, Skryjích, Valči, Myslibořicích, Krhově, Hrotovicích, Dalešicích a Přešovicích.[21]
Správa státních lesů
Dne 17. prosince 1925 převzalo Ministerstvo zemědělství se zpětnou platností od 1. prosince 1925 od Státního pozemkového úřadu do správy lesní půdu někdejšího velkostatku Hrotovice o rozloze 4 881 ha se šesti polesími (Hrotovice, Chroustov, Odunec, Radkovice, Slavětice a Vostrý) a s hrotovickou pilou. K jejímu obhospodařování vytvořilo zvláštní Správu státních lesů se sídlem na zámku v Hrotovicích, která v roce 1929 hospodařila již na asi 5 075 ha.
V roce 1933 došlo ke zrušení hrotovické Správy státních lesů (výnosem Ministerstva zemědělství ze dne 22. června 1933) a dosavadních 6 hrotovických polesí a pilu v Hrotovicích obdržela Státní lesní správa v Jaroměřicích nad Rokytnou. Organizačně byly lesy nově rozděleny do 7 polesí, obě pily byly nadále ponechány v provozu.[22] Správa státních lesů zámek v Hrotovicích prodala a přestěhovala se do nové budovy v Jaroměřicích nad Rokytnou.[23]
Prodá se zámek s velkou zahradou jakož i zahradnickým domkem čp. 20 v Hrotovicích-Morava. Zámek jest 2patrová masivní budova s traktem hospodářských budov, obývání ihned schopná, má 62 obytných místností bez nábytku. Zámecká zahrada ve výměře asi 6,5 ha má asi 1400 ovocných stromů, mimo stromoví divokého. Hodí se výborné k pěstování zeleniny aneb k jinému zahradnímu podnikání. V zahradě jest 1 patrový obytný dům pro zahradníka. Bližší zprávy podá buď Ředitelství státních lesů a statků v Třeboni nebo Správa státních lesů v Jaroměřicích n. Rokytnou. Zapečetěné nabídky, buď za veškeré objekty nebo jednotlivé části, označené: »Koupě zámku v Hrotovicích«, nutno zasílati nejdéle do 1. března 1934 na Ředitel. stát. lesů a statků v Třeboni. O došlých nabídkách vyhražuje si ředitelství volně uvážiti, aniž by bylo vázáno nejvyšší nabídkou.
Znovu byla však hrotovická správa ustavena podle výnosu Ústředního ředitelství Státních lesů a statků k 1. listopadu 1938 a to rozdělením území jaroměřické lesní správy. V prvém období podléhala hrotovická lesní správa druhé instanci Ředitelství státních lesů a statků v Praze, od 1. ledna 1926 ředitelství v Třeboni, v druhém údobí ředitelství v Hodoníně. Důchod byl v počáteční fázi v Hrotovicích samostatný, v letech 1937-1945 společný v Jemnici (pro správy v Jemnici, Jaroměřicích nad Rokytnou a Hrotovicích).[25]
Zámek v současné době využívá obec jako sídlo městského úřadu. Hospodářské budovy bývalého panského dvora slouží k podnikatelským a hospodářským účelům, přičemž z části jsou pronajaty místnímu zemědělskému družstvu. Pouze východní křídlo dvora, bývalý rodný dům hrotovického rodáka malíře Františka Bohumíra Zvěřiny je věnováno od roku 1972 jeho pamětní síni.[26]
Na zámku v Hrotovicích by mohlo vzniknout muzeum mobilních telefonů, které sbírá sběratel v Třebíči – vystaveny budou poprvé dne 22. srpna roku 2020, později možná stabilně.[27] V prosinci roku 2021 byla otevřena stálá výstava mobilních telefonů, spolu s ní byla otevřena stálá výstava historie Závodů Gustava Klimenta.[28] Nejvzácnějším exponátem v muzeum mobilních telefonů je pětikilový mobilní telefon Nokia Talkman 320F z roku 1987.[29]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
