nevyžádaná poplašná zpráva vydávající se za pravdivou From Wikipedia, the free encyclopedia
Hoax ([houks]) označuje nevyžádanou klamavou zprávu, která je formulována tak, aby způsobila bezmyšlenkovité přijetí a další rozesílání uživatelem počítače (e-mailem, online zprávami, sdílením na sociálních sítích). Používá mystifikaci, polopravdy, lež, někdy až žertovné vyznění, které však příjemce kvůli emociálnímu náboji zprávy nevnímá.
Příkladem hoaxu může být poplašná zpráva, řetězový e-mail, falešné obvinění nebo 1. dubnový den známý jako apríl. Hoax obvykle varuje před nějakým virem, prosí o pomoc, informuje o údajném nebezpečí nebo se snaží příjemce pobavit a vyzývá k co nejrychlejšímu dalšímu rozeslání.[1]
Slovo hoax (anglické slovo ze 17. století) je zřejmě zkrácenina magického renesančního zaříkávadla hokus pokus, po němž většinou následovalo provedení nějakého kouzelnického triku. V angličtině vznikl výraz hoax na konci 18. století z latinského hocus (ve smyslu podvádět).
Zhang Yingova Kniha podvodníků, publikovaná během pozdní dynastie Ming (cca 1617), je brána za jednu z prvních čínských kolekcí historek o podvodech, podvodnících, hoaxech a dalších formách klamání.[2] Přestože praktické vtipy nejspíše existovaly již před tisíci lety, první zmínky o hoaxech v západní historii se pojí až s bubeníkem z Tedworthu z roku 1661. Komunikace hoaxů může být přenášena takřka jakkoliv: mluveným slovem či vytištěním v novinách a tak dále. S rozvojem komunikačních technologií se rychlost šíření hoaxů zvýšila. Například rozesílání řetězových zpráv se s příchodem e-mailu stalo mnohem jednodušší a rychlejší, a tím pádem řetězové e-maily dovedou zasáhnout v kratším časem mnohem více lidí.
V české literatuře užil termín hoax jako jeden z prvních spisovatel Karel Čapek v románu Válka s Mloky.[3] Slovo hoax ale bylo v češtině známo již od 2. poloviny 19. století ve významu burzovní podvod.[4][5]
Běžní uživatelé hoaxům často věří a (v dobré víře) jednají podle nich (a rozesílají je dále ve snaze pomoci i ostatním), či je považují za pouhý neškodný vtip. Odborníci a správci sítí často hoaxy chápou jako nebezpečný jev, kterému je nutno se bránit. Mezi důvody škodlivosti patří např.:[6][7]
Psycholog Peter Hancock klasifikoval šest kroků které charakterizují opravdu úspěšný hoax:
Šíření poplašné zprávy je v České republice od roku 2009 kvalifikováno jako trestný čin podle § 357 trestního zákoníku, jehož se dopustí pachatel, který úmyslně způsobí „nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá.“ Trest je stanoven do pěti let odnětí svobody. Pokud je čin spáchán v době ohrožení státu nebo válečného stavu, je maximální výše trestu až osm let odnětí svobody. Podobná skutková podstata byla obsažena i v předchozím trestním zákoně a je obsažena i v právních řádech mnoha dalších států.
Trestnost se vztahuje pouze na šíření nepravdivé poplašné zprávy. V případě nastalé poplachové situace, tedy v ohrožení životů, zdraví nebo majetku, může být naopak šíření či oznámení poplašné zprávy povinné a trestné může být její nešíření. Například v případě požáru má každý povinnost ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení. Podle některých požárních řádů se požární poplach vyhlašuje například voláním „Hoří!“, zvoněním zvonů či údery na jiné kovové předměty, sirénou a podobně. Obecně je za základní způsob varování obyvatelstva považováno vyhlášení varovného signálu. K prostředkům varování patří poplachové rotační (motorové) sirény, elektronické sirény a místní informační systémy s vlastnostmi elektronických sirén (například obecní rozhlasy). Jejich prostřednictvím lze vyhlásit jak všeobecnou výstrahu, tak specifická ohrožení, jako je například nebezpečí zátopové vlny, chemická havárie, radiační havárie. Zvláštní signál bývá určen pro vyhlašování požárního poplachu, kterým jsou svolávány zejména dobrovolnické hasičské jednotky, v minulosti byla pomoc při hašení požárů jednou ze základních občanských povinností.
Šíření nepravdivé poplašné zprávy patří zpravidla mezi verbální trestné činy. Široký výklad této skutkové podstaty může vést k potlačování svobody projevu, pokud je uplatňován například proti tzv. alarmistům varujícím před ekologickými, sociálními, politickými nebo průmyslovými riziky a škodami.[16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.