Hildeoch
langobardský král / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hildeoch také Ildeoch či Aldihoch[2] (5. století? – 5. století?) byl langobardský král ve druhé polovině 5. století, následník svého otce Letha[3], zakladatele dynastie Lethingů.
Hildeoch | |
---|---|
Železná koruna (dóm v Monze) | |
Narození | 5. století |
Povolání | panovník |
Nábož. vyznání | pohanství |
Děti | Gudeoch[1] |
Rodiče | Lethu[1] |
Příbuzní | Claffo[1] a Albhari (?)[1] (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Langobardi byl germánský národ, který je zmíněn již v roce 98 našeho letopočtu, v knize De origine et situ Germanorum římského historika Publia Cornelia Tacita, kde jsou popsáni jako výteční válečníci.[4] Langobardi migrovali na počátku období stěhování národů od Baltu na jih a jihovýchod Evropy. Hildeoch vládl v době, kdy se poslední skupiny Langobardů přesouvali podél řeky Labe na území dnešních Čech, Moravy a dále na jih do Rugilandu,[5] bývalé provincie Noricum. V době panování Hildeocha se většina Langobardů nacházela již na území Rugilandu, dnešní Vídeňské pánve. Tato oblast byla ve druhé polovině 5. století poznamenána velkou nestabilitou a boji Langobardů s Huny, Heruly a Rugii. Hunové byli po smrti svého krále Attily nejednotní, a tak je Langobardi pod vedením Hildeocha porazili. Rugiové pod vedením krále Feletheuse[6] bojovali s Odoakerem a území Rugilandu nakonec opustili. Hildeoch se nakonec stal vazalem mocnějšího kmene Herulů.[4] Přestože nejvíce informací o germánském kmeni Langobardů přinášejí spisy Historia Langobardum Paula Diacona, král Hildeoch je zde zmíněn jen okrajově. Následníkem krále Hildeocha se stal jeho syn Gudeoch.[3]