Hebrejské číslice
From Wikipedia, the free encyclopedia
Systém hebrejských číslic je kvazidesítková abecední číselná soustava používající písmena hebrejské abecedy. Vznikl úpravou systému řeckých číslic na konci 2. století před naším letopočtem.
Číselné soustavy |
---|
|
|
|
|
|
|
|
|
Současná číselná soustava se také označuje jako hebrejské abecední číslice, aby se odlišila od dřívějších systémů psaní číslic používaných v klasické antice. Tyto systémy se vyvinuly z užívání aramejských a fénických písem doložených kolem roku 800 př. n. l. z tzv. samařských ostraka a někdy známé jako hebrejsko-aramejské číslice, které odvozují svůj původ od egyptských hieratických číslic.
Řecký systém byl přijat v helénistické judaismu a používal se v Řecku od asi 5. století před naším letopočtem.[1]
V tomto systému není žádný znak pro nulu a numerické hodnoty pro jednotlivá písmena se sčítají. Každé jednotce (1, 2, …, 9) je přiřazen samostatný znak, každé desítce (10, 20, …, 90) samostatný znak a čtyřem prvním stovkám (100, 200, 300, 400) také samostatný znak. Vyšší stovky (500, 600, 700, 800 a 900) jsou reprezentovány součtem dvou nebo tří znaků, které představují první čtyři stovky. Pro vyjádření číslic od 1000 do 999 999 se používají opakovaně stejná písmena jako tisíce, desetitisíce a statisíce. Ve značné míře používá tyto transformace gematrie (židovská numerologie).
V dnešním Izraeli se skoro ve všech případech (peníze, věk, datum v občanském kalendáři) používá desetinný systém arabských číslic (0, 1, 2, 3, atd.). Hebrejské číslice se používají pouze ve speciálních případech, například při používání hebrejského kalendáře nebo v číslovaném seznamu (obdoba a, b, c, d, atd), podobně jako se římské číslice používají na Západě.