Gibbsův jev
From Wikipedia, the free encyclopedia
Gibbsův jev je problém, který se objevuje při zpracování signálu a v dalších odvětvích techniky, fyziky a matematiky: při aproximaci periodické funkce Fourierovou řadou se v místě skokové diskontinuity aproximované funkce objeví překmit, jehož velikost se při zvětšování počtu členů Fourierovy řady nezmenšuje. Jev pozorovaný experimentálními fyziky, kteří se domnívali, že je způsoben nedokonalostí měřicích přístrojů, vysvětlil v roce 1848 Henry Wilbraham[1][2] a v roce 1899 znovuobjevil Willard Gibbs.[3][4]
Projevem Gibbsova jevu při zpracování signálu jsou prstencové artefakty (anglicky ringing artifacts).