Georg Wilhelm Friedrich Hegel
německý filozof / From Wikipedia, the free encyclopedia
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (27. srpna 1770, Stuttgart – 14. listopadu 1831, Berlín) byl filosof, představitel německého idealismu. Hegelovým hlavním přínosem je objev dějinnosti[2]: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět.[zdroj?] Tomu, co jest, nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tuto myšlenku převzala v průběhu 19. století nejen filosofie, ale postupně i jednotlivé vědy: jazykověda, právo, sociologie a v podobě evoluce také např. biologie, antropologie a kosmologie. Cesta ducha a zákonitá dějinnost světa začíná uzavřeným absolutnem, které je totožné s nicotou. Z kosmologického hlediska se dá hovořit o singularitě v období před velkým třeskem.[zdroj?] Absolutno se poté začíná realizovat v přírodě, aby nakonec po mnoha miliardách let dalo vzniknout vědomí a poznávalo samo sebe.
Celé jméno | Georg Wilhelm Friedrich Hegel |
---|---|
Region | západní filosofie |
Období | filosofie 19. století |
Narození | 27. srpna 1770 Stuttgart, Württembersko |
Úmrtí | 14. listopadu 1831 (ve věku 61 let) Berlín, Pruské království |
Škola/tradice | Německý idealismus |
Oblasti zájmu | logika, estetika, náboženství, filosofie dějin, metafyzika, gnozeologie, politická filosofie |
Význačné ideje | dialektika |
Významná díla | Lectures on the Philosophy of History, Encyclopedia of the Philosophical Sciences, Science of Logic, The Phenomenology of Spirit, Elements of the Philosophy of Right, Lectures on Aesthetics, Lectures on the Philosophy of Religion a Lectures on the History of Philosophy |
Vlivy | Aristotelés, Platón, Hérakleitos, novoplatonismus, Descartes, Goethe, Spinoza, Leibniz, Rousseau, Böhme, Kant, Fichte, Hölderlin, Schelling, Smith, Schiller |
Vliv na | Adorno, Barth, Bauer, Bosanquet, Bradley, Brandom, Beauvoir, Butler,[1] Carové, Croce, Danto, Derrida, Dilthey, Doull, Engels, Erdmann, Fackenheim, Feuerbach, Fischer, Fukuyama, Heidegger, Gans, Gentile, Hinrichs, Heine, Hyppolite, Kaufmann, Kierkegaard, Kojève, Küng, Lukács, Marcuse, Marx, Michelet, Nietzsche, Oppenheim, Pippin, Rose, Rosenkranz, Russon, Sartre, Singer, Strauss, Taylor, Žižek |
Choť | Marie von Tucher (od 1811) |
Děti | Karl von Hegel |
Rodiče | Georg Ludwig Hegel a Maria Magdalena Louisa Fromm |
Příbuzní | Georg Ludwig Christoph Hegel (praděd) |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |