Gabriela Hatzfeldová
rakouská šlechtična From Wikipedia, the free encyclopedia
Gabriela kněžna Hatzfeldová z Wildenburgu, rozená hraběnka z Ditrichštejna (Gabriela Fürstin von Hatzfeld zu Wildenburg, geboren Gräfin von Dietrichstein-Proskau-Leslie) (8. prosince 1825, Praha – 24. prosince 1909, Vídeň) byla rakouská šlechtična, jedna z dědiček obrovského majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů[2]. Ve druhé polovině 19. století byla majitelkou rozsáhlých velkostatků na severní Moravě (Lipník nad Bečvou, Hranice). Jejím manželem byl německý šlechtic hrabě Alfred Hatzfeld (1825–1911), povýšený v roce 1870 na knížete.[3] Jejími švagry byli rakouský ministr zahraničí Alexandr Mensdorff-Pouilly a dlouholetý zemský velitel v Čechách generál Eduard Clam-Gallas.
| Gabriela kněžna z Hatzfeldu | |
|---|---|
| Narození | 8. prosince 1825 Praha |
| Úmrtí | 24. prosince 1909 (ve věku 84 let) Vídeň |
| Choť | Alfred von Hatzfeldt |
| Děti | Antonia, Gräfin von Hatzfeldt[1] Franz von Hatzfeldt-Wildenburg |
| Rodiče | Josef František z Ditrichštejna[1] a Gabriela Antonie Vratislavová z Mitrovic[1] |
| Příbuzní | Terezie z Ditrichštejna-Proskova-Leslie, Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie a Alexandrina z Ditrichštejna (sourozenci) Count Michael Karl Althann[1] (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
_Lipník_nad_Bečvou.jpg)
Narodila se v Praze jako třetí dcera knížete Josefa z Ditrichštejna (1798–1858) a jeho manželky Gabriely, rozené hraběnky Vratislavové z Mitrovic (1804–1880). Spolu se sestrami měla od dětství nárok na apanáž 3 000 zlatých ročně vyplácených z rodového majetku. Později byla c.k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu a v roce 1852 se na zámku v Libochovicích provdala za hraběte Alfreda Hatzfelda (1825–1911) ze staré německé šlechty. Alfred vlastnil statky v Porýní, byl členem pruské panské sněmovny a v roce 1870 byl povýšen do knížecího stavu. Z jejich manželství se narodily dvě děti, syn František (1853–1910) a dcera Antonie (Antoinetta) (1856–1933). Díky svému manželovi měla Gabriela vlivné postavení u pruského královského dvora v Berlíně a v roce 1866 byla jako švagrová rakouského ministra zahraničí Alexandra Mensdorff-Pouillyho oslovena, aby se pokusila zmírnit vzrůstající napětí mezi Pruskem a Rakouskem. Její aktivity v tomto směru neměly příliš velký význam a ještě v roce 1866 došlo k prusko-rakouské válce.[4]
V roce 1858 zemřel otec Josef Ditrichštejn a knížecí titul přešel na jeho strýce Mořice (1775–1864), který se ale vzdal nároků na majetek a několik let poté zemřel bezdětný jako poslední člen rodu. Gabriela se svými sestrami přistoupila v roce 1862 k rozdělení ditrichštejnského dědictví. Obrovský majetek na Moravě, v Čechách a v Rakousku byl rozdělen na čtyři díly, a to sice tak, aby každá ze sester dostala podíl ve stejné výši (každý podíl měl hodnotu 1 800 000 zlatých). K rozdělení došlo v červnu 1862 na zámku v Mikulově formou losování. Gabriela Hatzfeldová si vylosovala velkostatky na severní Moravě, Lipník nad Bečvou s hradem Helfštýnem a Hranice[5], součástí jejího podílu byla ještě vila na vídeňském předměstí Weidlingau. K velkostatku Lipník-Hranice patřilo 8 715 hektarů půdy (z toho většina lesů) a několik průmyslových provozů.[6] Zatímco za dlouhé vlády Ditrichštejnů neměl zámek v Lipníku příliš velký význam, protože měli k dispozici řadu jiných sídel, za Gabriely Hatzfeldové se stal opět aristokratickou rezidencí.[7] Po roce 1860 prošel zámek v Lipníku pseudobarokní přestavbou, během níž vznikla v roce 1863 unikátní střešní zahrada na budově bývalých koníren. Naopak necitlivé stavební úpravy proběhly na zámku v Hranicích, který nadále zůstal jen správní budovou velkostatku. V 19. století se oblíbeným výletním cílem staly zříceniny hradu Helfštýn a za Gabriely Hatzfeldové došlo k prvním pokusům o lepší zpřístupnění hradu, k systematickým zajišťovacím úpravám ale přistoupili až dědicové po její smrti.
Dědicem německých statků Hatzfeldů se v roce 1911 stal Alfredův synovec Paul kníže Hatzfeld (1867–1941), zatímco Lipník a Hranice zdědila po Gabrielině smrti dcera Antonie (1856–1933), provdaná za hraběte Michaela Roberta Althanna (1853–1919).[8] Althannům pak tyto majetky patřily do roku 1945.
Rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi dcery knížete Josefa Ditrichštejna
| Dědička | Velkostatky, nemovitosti | Hodnota podílu | Čistá hodnota podílu po odečtení pasiv a dorovnání finanční hotovostí |
|---|---|---|---|
| Terezie Herbersteinová
(1822–1895) |
Dolní Kounice, Grad (dnešní Slovinsko), Ristovec (dnešní Slovinsko)
palác ve Vídni (Herrengasse 1) (jako nejstarší dcera převzala již v roce 1858 gundakarovský fideikomis (Libochovice, Budyně nad Ohří, Vlachovo Březí) |
1 772 209 zlatých | 1 846 020 zlatých |
| Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
(1824–1906) |
Mikulov
palác ve Vídni (Minoritenplatz 3) |
1 760 091 zlatých | 1 846 020 zlatých |
| Gabriela Hatzfeldová
(1825–1908) |
Lipník nad Bečvou, Hranice, Helfštýn
vila ve Weidinglau |
1 720 190 zlatých | 1 846 020 zlatých |
| Klotylda Clam-Gallasová
(1828–1899) |
Polná, Přibyslav, Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou
železárny Staré Ransko, palác ve Vídni (Währinger Strasse 30) |
1 688 864 zlatých | 1 846 020 zlatých |
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
