French Open 2013 – mužská dvouhra
From Wikipedia, the free encyclopedia
Obhájcem titulu dvouhry pařížského grandslamu French Open 2013 byl čtvrtý hráč světa Rafael Nadal ze Španělska, který Roland Garros vyhrál v letech 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011 a 2012.
French Open 2013 | |
---|---|
Vítěz: | Rafael Nadal |
Finalista: | David Ferrer |
Výsledek: | 6–3, 6–2, 6–3 |
Soutěže | |
mužská dvouhra (q) • mužská čtyřhra | |
ženská dvouhra (q) • ženská čtyřhra | |
smíšená čtyřhra | |
dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů | |
dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek | |
French Open mužská dvouhra | |
2012 ◄◄ 2013 ►► 2014 | |
Grand Slam 2013 mužská dvouhra | |
Australian Open • French Open Wimbledon • US Open |
Do soutěže nastoupilo sto dvacet osm tenistů, z toho 19 postoupilo z kvalifikace. Světová dvojka Andy Murray a sedmička Juan Martín del Potro se z turnaje odhlásili pro nemoc.
Vítěz si do žebříčku ATP připsal 2 000 bodů a získal částku 1 500 000 eur.
Novak Djoković a Rafael Nadal hráli na Grand Slamu ve stejné polovině pavouku poprvé od French Open 2010.[1] Semifinálová pětisetová bitva se stala nejtěžším turnajovým utkáním pro Španěla, když ji vybojoval za čtyři hodiny a třicet sedm minut výsledkem 6–4, 3–6, 6–1, 6–7 a 9–7.
Poprvé ve své kariéře postoupil David Ferrer do finále grandslamu.[2]. Výhradně španělské finále se na Grand Slamu naposledy předtím hrálo na French Open 2002.[3] Nadal se třísetovou výhrou 6–3, 6–2, 6–3, stal prvním mužem v historii, kterému se podařilo jediný Grand Slam vyhrát osmkrát. S dvanácti tituly z majorů se odpoutal od jedenácti výher Švéda Björna Borga a Australana Roda Lavera. V historických tabulkách se tak dotáhl na Australana Roye Emersona, s nímž spolusdílel 3. místo za sedmnácti tituly Federera a čtrnácti trofejemi Samprase.
Současně tak Nadal zvýšil aktivní bilanci vzájemných utkání proti Ferrerovi, která po finále činila 20–4. Od svého prvního startu na pařížské antuce v roce 2005 ztratil jediné klání, když v osmifinále French Open 2009 podlehl Švédu Robinu Söderlingovi. Pohár mušketýrů převzal od jamajského sprintera Usaina Bolta a při proslovu sdělil: „Je to pro mě speciální vítězství a děkuji všem, kteří jsou tady se mnou. Měl jsem těžké chvíle v kariéře, ale rodina a moji blízcí mě podrželi. A děkuji fanouškům, kteří mi drželi palce, … David je velký bojovník a chtěl bych mu pogratulovat. Promiň.“ Finále od závěru úvodního setu doprovázel lehký déšť.[4]
Na Roland Garros Španěl vyrovnal absolutní rekord osmi vítězství Maxe Decugise, jenž získal amatérské tituly v počátečním období turnaje mezi lety 1903–1914, kdy byla soutěž otevřena pouze hráčům z francouzských tenisových klubů s významně nižší konkurencí, než v éře moderního tenisu.